Evropské zlato pro český chov - ME chladnokrevníků, Klokočov, září 2007

15. 11. 2007 00:00, Aktualizováno 20. 08. 2009 18:51

Autor: Helena Görnerová Foto: Helena Görnerová Rubrika: Práce s koňmi Počet přečtení: 13148 Počet komentářů: 12 Komentuji zde: Ne Bookmarkován 0 krát

Měla to být chladnokrevná událost roku. Po měsících dlouhých příprav a po prvním ročníku, kdy na Slovensku získal první evropské zlato český kočí, Jan Blizňák, se konečně i v Čechách uskutečnilo na sklonku září mistrovství Evropy v trojboji chladnokrevných koní. Za Česko nastoupilo 6 nejlepších z celoroční kvalifikace, 2 divoké karty navíc dostal pořadatel a pořádající země.

Ouvertura

Kombinovaná soutěž (trojboj) v sobě zahrnuje hned tři disciplíny, které musí každý kůň absolvovat bez vyjímky všechny, aby prokázal svou všestrannost. Nejrazantnější z nich je „vozatajský parkur“, kdy je dvojspřeží velkých koní, zapřažené ve voze, vedeno náročnou tratí plnou překážek, valů, slalomů a mnohdy též vodou. Nejblíže ke každodenní praxi má disciplína „ovladatelnost v kládě“, kdy koně táhnou kmen předepsaných parametrů mezi překážkami a simulují tak reálnou práci v lese, kterou málokdo z nás kdy ve skutečnosti uvidí. Divácky nejatraktivnější disciplínou pak bývá „těžký tah“ (zvaný též „absolutní“), kdy na určené dráze táhnou koně naložené kovové saně a postupně je jim přidávána zátěž až do maxima.

Z původně přihlášených pěti zemí (Česko, Slovensko, Německo, Polsko, Itálie) se sice nakonec do hřebčína Klokočov – Francův Dvůr sjely „pouze“ tři prvně jmenované, avšak v počtu 12 párů a tak bylo srovnání výkonů a stylů skutečně pestré. V průběhu obou dní se navíc na přítomné snášely vydatné proudy vody, což v kombinaci se silným větrem přispělo k dramatické náladě na kolbišti. Jako by počasí samo naznačilo, že míra v poháru fair-play právě přetéká.

Formanská jízda - Jan Blizňák (CZE) - 2868 Nacho Salazar-ZV a 2952 Brys slezský

Formanská jízda - Petr Novák (CZE) – Import a Iron

Thomas Müller (DE) -Bubi a Batzy


Moravská Sibiř

14 překážek se postavilo do cesty dvanácti vozům v zahajovacím 1. kole vozatajské jízdy. Kolbiště bylo kolem dokola obsypané dvěma tisícovkami diváků, které vytvářely povzbuzující kulisu i přes kolem poletující deštníky... Nejzajímavějšími momenty trati byl pěkný vodní příkop a couvání, tentokrát zalomené do zatáčky a náročné pro delší vozy. Koně se až do poslední překážky směli pohybovat maximálně klusem. Bezchybnou jízdu předvedl a první pozici v prvním kole získal Vladimír Hajtmar se slezským norikem 71/882 Rigo a norickým hřebcem 54/16 Rainer. Druhý nejlepší čas, též bez penalizace, zajel obhájce loňského titulu, Jan Blizňák s plemennými slezskonorickými hřebci, šestiletým 2868 Nacho Salazarem-ZV a tříletým 2952 Brysem slezským, třetí se umístila pára slovenského reprezentanta, Pavola Chobora, startujícího s čtyřletým norickým hřebcem Eliášem a osmiletým valachem Fukso. Velmi pěknou jízdu předvedl s párou bavorských noriků - Bubi a Batzy - pan Thomase Müller z Německa, který předem upozorňoval diváky, že koně, které má k soutěžení vypůjčené, normálně nepracují, praxi nemají a couvat neumí. Pravdou je, že do vodního příkopu lezl náruční hřebec po břehu a pod tlakem, ale couvání, jaké pára vystřihla bez jediného zaváhání, bylo vzorem i našim „profíkům“. Jelikož jinak kurz trati nijak náročný nebyl, jedinou, u nás neobvyklou penalizací, byly body pro Slováka Viliama Gregu za jízdu bez biče.

V podvečerních hodinách se všichni soutěžící vydali mezi 8 překážek tradiční „klády“, tedy soutěže v ovladatelnosti. A „kláda“ byla opravdu kládou. Silný kmen, časté couvání, z nichž jedno bylo nutné zakončit postupným shozením míčků hned ze dvou kuželů a situace, přibližující se skutečné praxi v lese. Nejlépe se zadařilo páře pana Václava Mišáka ve složení jedenáctiletý valach ČMB 61/686 Standa a sedmiletá norička 54/490 Majka. Právě v prvním kole ovladatelnosti se ale opět projevila potřeba naprosto jasných pravidel a především jejich nezpochybnitelného výkladu (či dodržování). Český týmový duch se zcela vytratil v okamžiku, kdy – dosud výborně postupující - pan Hajtmar při nájezdu na předposlední překážku nevědomky projel číslo 3, překážku již jednou překonanou. K velké debatě došlo ne hned (neboť ani hlavní rozhodčí nepovažoval dané za chybu a jak sám poznamenal, soutěžící se sám potrestal vlastní časovou ztrátou), nýbrž až na věži a pod věží rozhodčích. Po skončení soutěže tak byl pan Hajtmar dodatečně penalizován tak, aby jeho výsledný čas byl nejhorší a byl tak v ovladatelnosti posunut z hypotetického 5. na 12. místo. Ani sbor rozhodčích, pracující ve složení Ĺubomir Kamas (SVK, hlavní rozhodčí), Blahoslav Políček (CZE – ASCHK ČR) a František Nedbálek (CZE), nebyl při řešení situace v názoru zajedno a tak byl názor „nepenalizovat“, vyjádřený zástupcem chovatelské organizace ve sboru, přehlasován a penalizace udělena. Poněkud tristní situace tím pak vypukla ještě při počítání výsledků, které premiérově zpracovával Dalibor Prokop, ochotná duše Českého skokového poháru. Ten den již podruhé totiž dostal od sboru nejasné pokyny a tak na slova „přidej mu tak, aby byl poslední“ ještě dlouho nemohl souvisle zareagovat…

Vladimír Hajtmar (CZE) - 71/882 Rigo a 54/16 Rainer

(SK)


Bič a pryč

Sobotní ráno přivítalo dvojnásobný počet diváků (odhady hovoří o 4.000 lidí) slunečnou oblohou a následky noční vichřice, které byly nejvíce viditelné na rozlámaných konstrukcích stánků s občerstvením. Jejich oprava stála časně zjitra hodně lidí mnoho sil, přesto sobotní návštěvníci, situace neznalí, kritizovali nedostatečnou organizátorskou práci. Jak ale podotkli mnozí, kovaní např. ze skokových soutěží i na mezinárodní úrovni, množství stánků a možností občerstvení, speciální pivní a Red-Bull stany i noční koncert a disko mohli tento víkend příznivci koní teplokrevných všem na Klokočově jen závidět. Naštěstí tribuny i světelná tabule s výsledky obvyklé klokočovské počasí vydržely a tak mistrovství pokračovalo druhým kolem vozatajské jízdy, které se od prvního lišilo jen minimálně a především v něm byl povolen libovolný chod spřežení. Většina kočích tak vedla koně ve cvalu a nejlepšího času se sovu párou dosáhl zkušený Jan Blizňák, Na co ovšem nejsme v Čechách zvyklí jsou penalizace za nadměrné použití biče. Ty udělil sbor rozhodčí hned třem soutěžícím, Jana nevyjímaje. Stejný postih přišel i na druhého v pořadí, Jaroslava Petřeka, jenž zapřáhl březí klisny slezského norika sedmiletou 72/484 Sasanku a šestiletou 72/521 Rulu i na posledního v poli, Stanislava Mauriče, s plemennými hřebci, pětiletým slezským norikem 2885 Steiman a tříletým českomoravským belgikem 2954 Baron ze Zubří. (Kromě této zbytečné hrubosti poukazovali navíc diváci i sami ostatní kočí opět na nedobrý výživný stav Steinmana, který ovšem jeho kočí a majitel shodně prohlašují za nutný s ohledem na hřebcův charakter.) Již při „vozárně“ se mezi diváky nesly nelibé poznámky k chování některých kočí vůči koním a s přibývajícími hodinami a vypětím všech zúčastněných se situace začala zhoršovat.

Po vozatajské – formance – nastoupily páry k druhému kolu ovladatelnosti. To ovšem přineslo divákům velké překvapení v podobě soutěžní trati – žádné překážky, jen v mírném sklonu kolbiště rozmístěné 3 kmeny o součtu zhruba 1,5 kubíku. Místo ukázky šikovnosti tak vsadil stavitel „trati“ na taktiku kočích, jejichž úkolem bylo kmeny libovolným způsobem dopravit do cíle a pouze odhadnout sílu svých koní a délku řetězu. Na druhou stranu i zde byla k vidění zkušenost jednotlivých soutěžících, protože krátký řetěz si jich vzalo hned několik. Taktizovat bylo třeba i proto, aby kočí správně rozvrstvil síly své páry do poslední soutěže dne, následující po kládě. I s ohledem na věk koní či na jejich aktuální kondici tak vzalo všechny kmeny v jednom svazku pouze 6 párů, které se také umístily na prvních šesti místech. Bezkonkurenčně nejrychlejší z nich byli zástupci Německa pod vedením Thomase Müllera.

Těžký trh aneb uřvi co můžeš

Zatím co po prvním dni nebyly mezi soutěžícími až tak enormně velké bodové rozdíly, po předposlední disciplíně tak bylo v podstatě jasné, kdo – nepřijde-li nějaký zásah shůry – v celém klání zvítězí. Jelikož podle pravidel ME se smí soutěžit s koňmi od věku tří let (na rozdíl od soutěže národní, kde v této disciplíně startují koně až pětiletí), nastoupilo k těžkému tahu všech 12 soutěžních párů. Bohužel místo ukázky ochoty a jedinečného stylu pracovních koní jsme se vzrůstající nevolí sledovali směšnou alegorii na těžký tah, které se lépe vyjímá označení „těžký trh“. Zatímco v běžných soutěžích na regionální úrovni musí kůň překonat dráhu dvaceti metrů maximálně s jedním zastavením, kterým zároveň ukazuje, že i přes zátěž je ochoten se opět rozejít a zabrat, pravidla Mistrovství Evropy postavila soutěž do časového limitu 1 minuta stylem „urvi co můžeš“. Na vrcholných místech jsme tak viděli chraptící, řvoucí vodiče koní, švihající opratěmi, natvrdo vyvázané řetězy u silnějšího koně v páru či vedle koní pochodující pomocníky, taktéž řvoucí a máchající vším, co bylo po ruce… Že má takový vodič, v Čechách nezakázaný, ale opravdu neobvyklý (a hlavně dosud zbytečný), svůj jasný podíl na výkonu koně, asi není třeba lidem z praxe dvakrát vysvětlovat. Bohužel si toto jednání neodpustil ani majitel německých koní Bubi a Batzy, kteří nakonec jako jediní přemístili zátěž o hmotnosti 2.900 kg přes celou dráhu a soutěž v těžkém tahu vyhráli. Druhé místo slovenských zástupců Pavol Chobor – Eliáš a Fukso, doprovázených také mohutným druhovodičem, tak také díky stylu nezískalo sympatie diváků a ve finále ani třetí místo českého zástupce, jinak zkušeného matadora těchto soutěží, pana Miroslava Košťála s hřebci Heraklit a Hiszpan, nezůstalo zcela bez poskvrny, když sbor rozhodčích špatně odpočítal danou minutu a „nadělil“ panu Košťálovi dobré 2 vteřiny k dobru. Ve světle těchto skutečností pak téměř zapadly světlé momenty, soutěže, kdy např. pan Petřek pošetřil své březí klisny hned na úvodní váze nebo kdy pan Hajtmar, startující s teprve tříletými koňmi, také ukončil jejich práci na rozumné hmotnosti. Zbytečnou a nepěknou dohrou se naopak stal návrat do stájí u soutěžících ze Slovenska, kdy jedna z klisen pana Gregy (mimochodem nejstaršího aktivního slovenského formana) skončila pro naprosté vyčerpání na zemi klokočovské maštale a bylo nutné k ní zavolat veterináře. Otázek na rozhodčí je v tomto případě mnoho a víme, že minimálně někteří z celého pořadatelského sboru sami považovali těžký trh již za neúnosný. Proč ovšem v daný moment podpořili celou situaci a nechávají stále více touhu kočích po úspěchu směřovat ke stylu „západnímu“, zůstává mnoha lidem velkým otazníkem. Opravdu chceme i my měřit ochotu našich koní pouze čísly? Opravdu chceme místo stylu neochotné, otrávené a pomalu nezvladatelné koně, stojící ve svíčkách mezi diváky?? Opravdu budeme snášet kopání do koní, kteří neprošli trať dle představ svého vodiče??? Doufejme, že se rozum vrátí na naše kolbiště a při školení rozhodčích, kteří na sebe prostě už musí vzít břímě nepříjemného rozhodnutí padni komu padni, bude napříště na prvním a nezpochybnitelném místě pohoda koní. Ne pro paragrafy, ne pro Ligu zvířat, ale pro ta zvířata samotná. To, co v posledním roce předvádějí někteří kočí, my, diváci, už prostě sledovat nechceme.

Součtem umístění ve všech 5 kolech bylo tedy po dvou dnech určeno pořadí mistrovství Evropy následovně:

První místo a titul Mistra Evropy obhájil Jan Blizňák (CZE) s plemennými hřebci slezského norika 2868 Nacho Salazar-ZV a 2952 Brys slezský. Stříbro získal slovenský tým Pavol Chobor s Eliášem a Fuksem a bronzovou trofej si odvezl další Čech, pan Miroslav Košťál s Heraklitem a Hiszpanem.

Další pořadí:

4) Thomas Miller (GER) – Bubi a Bajzy

5) Václav Mišák (CZE) – Standa a Majka

6) Jaroslav Petřek (CZE) – Rula a Sasanka

7) Vladimír Hajtmar (CZE) – Rigo a Rainer

8) Patrik Játy (SVK) – Edgar a Bandy

9) Viliam Grega (SVK) – Berta a Silva

10) Stanislav Maurič (CZE) – Steiman a Baron ze Zubří

11) Pavel Reichl (CZE) – Savana a Xena

12) Petr Novák (CZE) – Import a Iron

Chladnokrevníci v Čechách tak mají svůj sport se vším všudy a před jejich činovníky stojí úkoly, se kterými by se měli se ctí poprat. Musí být rozhodčími v pravém slova smyslu a musí umět přijmout i nevoli nebo intriky, které je možná za kárné rozhodnutí čekají. Rádi v redakci uvítáme i vaše reakce k tématu.

Komentáře

rozbalit všechny komentáře sbalit všechny komentáře

Seřadit komentáře: Od nejstaršího / Od nejnovějšího

  • 1. HelenaG

    Reakce - JK Dolli Zálší - K.Blažková

    18:57 - 21. 03. 2008

    Monday, November 19, 2007 11:07 AM<br /><br />Protože jsme dostali možnost reagovat na článek paní Heleny Görnerové, rádi bysme některé její postřehy upřesnili a možná nabídli čtenářům jiný pohled na věc, i přesto že se mohli dočíst spoustu pravd.<br />Jde totiž o to, že zmíněný článek, může čtenáři připadat tak, že soutěže chladnokrevníků a aktuálně ME v nich, je jen o nepěkném zacházení s koňmi a plné nepřiměřených trestů k nim. My sami jsme byli přítomni v Klokočově a specielně v soutěži v těžkém tahu jsme byli svědky hlavně toho, jak diváky tato soutěž zaujala, atmosféra byla úžasná a každého účastníka určitě potěší, když davy diváků „bojují“ s ním. Vždyť hlavně o to asi jde – diváka přímo „vtáhnout“ do soutěže. Samozřejmě ne doslova, a tak je na pořadatelích, aby se poučili a na příště měli lépe a jasně daný prostor patřící divákům.<br />Dalo by se říci, že celý článek nepřihlíží k tomu, že ME chladnokrevníků bylo u nás teprve poprvé a i když se samozřejmě musíme snažit vyhnout chybám, každý ví, jak je těžké tyto závody pořádat a hlavně sehnat sponzory a lidi věnující se tomuto sportu. Ti všichni jsou dnes neodmyslitelným článkem takových akcí. Pokud hned z prvního konaného mistrovství u nás, uděláme akci nepěknou pro divácké oko, bude asi těžké na tu příští shánět prostředky, které obvykle poskytují ti, jenž po přečtení takové „reklamy“ jen mávnou rukou a nám nezbyde nic jiného, než se jezdit koukat na tyto závody do sousedních států.<br />S pozdravem,<br />členové klubu JK Dolli Zálší ( pořadatelé a účastníci kvalifikací soutěží chladnokrevných koní )<br />

  • 2. HelenaG

    Reakce - Ing. Jaroslav Hél, SZeŠ Lanškroun

    18:59 - 21. 03. 2008

    Kam se ubírají soutěže chladnokrevných koní?<br />Příspěvek do diskuse z pohledu soutěžícího i pořadatele<br /><br />Po přečtení článku Heleny Görnerové v říjnovém čísle Jezdectví a na základě vlastních zkušeností účastníka i pořadatele soutěží chladnokrevných koní jsem se rozhodl přispět svou troškou do diskuse o problémech a stavu panujícím v současnosti v těchto soutěžích.<br />Aby byla soutěž soutěží, musí mít stanovena pevná a přesná pravidla. Na jejich dodržování musí dohlížet fundovaný, nekompromisní a autoritativní sbor rozhodčích. Pokud je mi známo, národní soutěže „chlaďasů“ se jezdí podle pravidel vydaných v roce 2004 a publikovaných v časopise Koně. Chápu, že když se něco nového (bez zkušeností) tvoří, nemusí to být ideální. „Život“ odhalí vždy nějaké nedokonalosti a problémy, které nelze vždy dopředu odhadnout, ale čtyři roky je dost dlouhá doba, aby nedostatky v pravidlech byly odstraněny. Například v textu pravidel pro „ovladatelnost koní v kládě“ je disproporce mezi popisem povinné překážky „vlnovka“ a přiloženým plánkem. Neustále se přepisuje chyba týkající se minimální hmotnosti ležící klády, ke které se začeluje. Je jasné, že i pořadatelé se učí zkušenostmi, ale to, co je dané v pravidlech, snad není tak složité dodržovat. Naopak nově vzniklé situace by měly být řešeny úpravami pravidel. Například se nedodržuje povinnost vyvěšení plánku minimálně 1 hodinu před soutěží, někdy není plánek vůbec. Je dost podivné, když se trať staví těsně před soutěží za vydatné pomoci závodníků a pořadatel dovolí závodníkům (některým) na trati trénovat ještě těsně před vlastní soutěží a do formanky je vpustěn vůz, který má pevně zakotvenou sedačku spolujezdce nahrazenu volně postavenou židlí (Řetůvka 2007). Ideální není ani kontrola přesnosti začelení klády – tolerance +- 10 cm. Záleží na úhlu pohledu rozhodčího, navíc často soutěžícímu překážejí a zdrží ho. Stačilo by naznačit dojezdovou čáru kolmo na vzorovou kládu, možná by alespoň u celostátních soutěží mohla být použita i technika. V pravidlech dále chybí způsob i jak rychle by měl být soutěžící upozorněn na omyl, chybu či jiné nedodržení pravidel soutěže. Není přece možné, aby byl problém řešen dodatečně po ukončení soutěže, často až po kritice diváků a na tomto základě pak změnit verdikt z původně bezchybné jízdy na vyloučení. Pravidla dále říkají, že rozhodčí je oprávněn vyloučit dvojici pro hrubost a alkohol kočího nebo kulhání koně, ale i vidí-li, že soutěž je evidentně nad síly koně, např. v „těžkém tahu“. Stalo se to někdy?<br />Pokud je někde dvoukolová soutěž, určitě by se obě kola neměla jet na stejném kurzu a ještě několik let za sebou. Kurzy by měly být rozmanité, zajímavé jak pro soutěžící dvojice, tak pro diváky, kteří si už cestu ke chladnokrevným koním našli.<br />Velmi si vážím všech, kteří tyto soutěže přivedli na svět a rozhodně mým cílem nebylo kritizovat a zatracovat. Tento článek má přispět k řešení vzniklých problémů a omezení negativních reakcí diváků na některé výkony rozhodčích, na práci pořadatelů, ale i na chování některých kočí ke svým koním a docílit zvýšení kreditu chladnokrevných soutěží a přivést na kolbiště ještě mnoho dalších soutěžních dvojic a hlavně diváků.<br /><br />Ing. Jaroslav Hél<br />

  • 3. HelenaG

    Reakce - Linda Janebová, JK Zubří

    19:00 - 21. 03. 2008

    Vážená redakce,<br />chtěla bych reagovat na článek Heleny Görnerové z minulého čísla z ME chladnokrevných koní v Klokočově. Musím za něj autorce poděkovat, neboť velmi výstižně zachytila průběh a atmosféru celých závodů, i když její kritický (ale pravdivý) pohled asi ne každému půjde „pod nos“. Já jsem se zúčastnila ME jako přísedící pana Jaroslava Petřeka, a tak nabízím naopak pohled na věc očima jednoho ze soutěžících.<br />Klokočov se zhostil role pořadatele na výbornou. Na soutěžící i diváky zde čekal skvěle připravený areál hodný ME – rozlehlé parkovací plochy, několik stanů pro nepřízeň počasí, řada stánků s občerstvením, kolbiště s tribunami… Nemohu opomenout zázemí pro soutěžící, boxové ustájení pro koně, večerní zábavu s živými kapelami. Pro diváky možnost prohlídky zdejšího stáda, jízdu dostavníkem, pro děti svezení na ponících. To že až do konce nebylo ve stáncích kompletní menu, snad nemůže nikdo pořadatelům vyčítat, protože odhadnout tak početnou návštěvnost, která do Klokočova zavítala, si netroufal asi nikdo. Hlavně v pátek, kdy bylo počasí jak „na Sibiři“.<br />Samotná soutěž byla poznamenána velkými nedostatky v pravidlech. Shrnout pravidla kombinované soutěže do 15 bodů se ukázalo nešťastné pro všechny zúčastněné – koně, soutěžící i rozhodčí. Snad i „Člověče, nezlob se!“ má v pravidlech bodů více. Důsledkem toho dochází ke sporným rozhodnutím, dotváření pravidel na místě během soutěže a řadě konfliktních situací, které na dobrém světle soutěži chladnokrevníků příliš nepřidají. <br />Asi by stálo za to, zhodnotit systém pravidel i celé soutěže. Rozebrat sporná rozhodnutí, ke kterým došlo, přehodnotit start 3letých koní a březích klisen vzhledem k náročnosti soutěže. Ovladatelnost udělat více o ovladatelnosti a zručnosti kočího a ne o těžkém tahu – jak tomu bylo na Klokočově. Těžký tah na volný styl se po 4 absolvovaných kolech (2 vozatajská a 2 ovladatelnosti) také neukázal dobrou volbou. Diváci koním jistě odpustí náklad o 3 metráky lehčí za cenu jejich zdraví a pohody. Vždyť koně jsou to, oč tu běží, a ne prestiž a vítězství za každou cenu!<br />Sporných postřehů a nedostatků z Klokočova by se našlo ještě spousta, cílem mého příspěvku však není kritizovat, ale vyburcovat povolané k zamyšlení, jakým směrem se budou soutěže chladnokrevných koní dále ubírat. Aby přípitek z mistrovského poháru nebyl vykoupen zdravím koní a spory a znechucením soutěžících.<br />Linda Janebová – JK Zubří<br />

  • 4. HelenaG

    Reakce - Jozef Škutka

    19:01 - 21. 03. 2008

    Reakcia k článku Evropské zlato pro český chov<br /><br />Úvodom toľko pozdravov, koľko koňských kopyt je v ČR i SR. Zároveň srdečné poďakovanie všetkým, ktorí sa pričinili o zdarnú prípravu medzinárodných pretekov furmanov od redakcií až po radového človeka, koniara aj milovníka koní. Klobuk dolu a vyjadrujem obdiv, že tieto súťaže majú svoje miesto v športe takpovediac furmanskom, na poli miestných, regionálnych a v neposlednej miere aj medzinárodnej úrovni. Škoda že som pre marodku nemohol sa zučastnit na 2. ročníku, aby som sa mohol presnejšie vyjadriť k problemom ako divák a rozhodca zo slovenskej strany AFUS. Viem, že je stále veľa rezerv, ako furmanské preteky skvalitňovat, chápem, čo to obnáša peniazí, usilia a odhodlania dobrovolne pracovať pre danu vec. <br />Rozhodcovský štáb, ich postoje: z uvedeného vyplýva, že neboli na miestě. Vedúci opracoviska resp. komisar musí sledovať furmanov, či pred alebo pri disciplinach nebijú a nekopajú do koní, to už raz a navždy tomu zabraniť, nevynimajúc či nepoživali alkohol. Napoje pred súťažením pomerať a nedovoliť previnilcovy súťažiť. Dufam, že výbory ZCHRCM, ZCHKS, AFUS prijmú opatrenia, aby rozhodca na súťažnej ploche bol prísný, čestný, zodpovedne ohodnocoval výkony koní a furmanov, lebo až to sa nebude zodpovedne rešpektovať, krásny furmanský šport bude klesať na kvalite. Či ide len o kvantitu? Divácka verejnosť nám fandi oduševnene a o to nám musí isť - získat diváka, on je najlepší radár na vyhodnotenie výkonu. Discipliny musia byť premyslené do podrobnosti, rešpektované všetkými, a tak budeme žať viac spokojnosti, ocenení a obdivu diváka.<br />Slalom furmanský, to je vec zvladnutěľná: viac praktizovať technické discipliny v práci s kladou, vyvyjať prekážky s úmerným zaťažením, prispôsobovať teren, ako je v lese, chce to okolo toho viac práce, ale v súťaži ide o zručnosť furmana, efekt a výcvik koní. Spestriť to nákladkou, prevozom, uložením metrovice, cúvačky povozom, do kopca, dolu, potok atp. <br />Ťažký ťah, aby bol ťahom – úmerným, ni preťaženým, ako je zaužívane aj u nás. Ťah nech není trh. Má mať svoje parametre: úmernu váhu, vymedzenú trasu a čas. Poprípadě navrhujem urobiť trenažer, čo sa aj stotožňuje môj kolega, a tak sa ukáže, aku silu a záťaž kôň zvládne na určitou váhu, dialku, čas.<br />Predyjdeme i trápeniu – preťažovanie anatomického i fyziologického aparátu koní, kone nebudú hynuť po kratšej dobe u majiteľa, alebo aj na súťažnej ploche, sme svedkami hrubosti voči pekným a silným koňom. Potieral som a trval na odstranění tych javov u nás v AFUS.<br />Veď kôň 4 – 8ročný, vychovať, naučiť ho všetkému krásnemu, ťahavosti, koňa nenaučíme všetkému pozitivnemu za 10 min., stojí to času, práce, umu a peňazi, až ho vychováme. Nezdravým uvažovaním a pričinenim dokážeme jeho statočné srdce a udy zničiť jedna dva. Potom uvažovať, muselo to byť, je zásadne pozdno.<br />Navrhujem úmerně rozložiť ceny a ocenenia do večšieho rozsahu súťažiacim, aby odcházali furmani zo súťaži vspružený, poučený, chcieť súťažiť, a nie zavidieť, osočovať sa apod. Je pravdou, že čestné ohodnotěni si to zaslužia, fandim im a rád by som čítal oveľa lepšie články, výsledky. Podotýkam, neobejde sa to bez toho, aby furman, rozhodca neupustil zo svojej hrdosti, hľadajme medzi sebou kontakt, spôsoby a nie dôvody!<br />Eště navrhujem, aby vozy dodal k súťaži usporiadatel 2 ks na preprahnutie a nevoziť rôzné druhy vozov.<br />Z ťažkého ťahu furmanovi bič do rúk neprípusiť, odburavať, pokriky furmana poprípadě pomocníka, oplzle slova tam nepatria! Tam patrí povel rázny, jdi, stoj (prr) a nezabudať poplácať, pochvaliť a odmeniť koňa! Máloktorý furman to uplaňuje na súťažích. Kôň si to iste zaslúží!<br />Na záver citujem: Kone dobyli svet a potom motory. Zaslúžia si našu opateru a obdiv.<br />Jozef Škutka<br />

  • 5. HelenaG

    Reakce - Jindřiška Svobodová, profesní kočí

    19:02 - 21. 03. 2008

    Cítím se profesně poškozená...<br /><br />... A vyjadřuji se za sebe a svého nejbližšího kolegu, protože nikoho jiného nebudu „vodit za ručičku“, abych se nestala „třídním nepřítelem“. ME chladnokrevných koní v Klokočově je sprostá a nekolegiální podpásovka lidí, jejichž mentální výbava končí hlavami jejich koní. Nepochopili, že prozřetelné nahlížení za pomyslný obzor jim může přinést společenskou laťku, bez které stejně nebudou nikdy uspokojeni.<br />Na ME v Klokočově jsem nebyla a nepátrala jsem po senzacích, které by snižovaly jeho úroveň. Ani nebylo nutné pátrat, špatný pocit a nálada diváků, fotografů a „potrefených“ účastníků klání ze skutečností se nesly veřejně médii a reportážní článek Heleny Görnerové jen potvrdil, že v evropsky se tvářícím projektu dostaly prostor osoby s nízkým sebevědomím, které umí sáhnout po výhrůžce nebo po biči.<br />Stydím se za image, které svým chováním vytvářejí i mně a mému partnerovi před fandy chladnokrevných koní naši kolegové kočí. Při formování profesních pozic bylo nutné společnost, která málem zapomněla na lesní specialisty s koňským potahem, upozornit, že kočí nejsou pohádkovými bytostmi. Že mají intelekt nutný k samostatné práci, k rozhodování, k zodpovědnosti za svěřené zvíře – dle zákona na jejich ochranu. Nyní se však zdá, že patrně intelekt postrádají, protože by na sebe neupozorňovali nadměrným použitím biče v soutěžích, ani v zákulisí kopanci do svých koní před spoluobčany, kteří opravdu začali respektovat koně s jiným než sportovním důvodem existence a kteří dávají jasně najevo postoj k týraným koním, umisťovaným v útulcích. Ona reprezentační špička vygenerovaná v kvalifikacích a záhadně mimo ni kazí všem kolegům profesní profil před zadavateli zakázek, práce, vlastníky lesů a lesními společnostmi, které je dle veřejně prezentovaného profilu odměňují za práci jejich, ale také za práci často přetěžovaného koně! Tím poškozují i moje zájmy v branži!! A podřezávají větev přesvědčeným chovatelům.<br />Nechce se mi věřit, že tak seriózní partner jako Lesy ČR vyvěsí své megalogo na akci a netrvá přitom na jejím transparentním průběhu, ačkoli prezentuje i kulturu odvětví. Je tu opravdový zájem ze strany lesů o ME, nebo jde jen o reklamní akci za nebolestivých podmínek? Transparentní průběh, který zúčastněným a důsledným veterinárním dohledem na místě vyloučí padnutí koně vyčerpáním. Při Velké pardubické by se strhl pěkný rozruch, kdo má padnutí koně na vině, ale u chlaďasů se TO! „zamete pod koberec“. Zrovna tak špatný výživový stav koně – plemenného hřebce přítomného v náročných soutěžích! Proč se akreditují jako dozor státní veterináři? A je vůbec k něčemu v cíleném chovu hřebec s pokřiveným charakterem, který musí hladovět? Co svým laxním přístupem zaštítilo uznané chovatelské sdružení ASCHK?<br />Vím, že zdravé soupeření musí být a sama se jej zúčastňuji, ale je mi líto majitelů koní, kteří se kvalifikovali a už předem byli „zaříznuti“ tím, že pravidla ME jim nedávala stejnou šanci uspět vedle favoritů, ať mají březí klisny nebo mladé nevyzrálé koně. Pravidla totiž dopředu jasně zvýhodnila závodníka, který se spolupodílel na taktickém stavění drah soutěží. A asi bych jako soutěžící zauvažovala o „evropské“ úrovni závodů, kdyby mne kdekoliv v cizině soudil tak nerozhodný tým rozhodčích jako v Klokočově, který před závodem jasně neupozorní, že v den soutěže se nechlastá a že tuto skutečnost bude sanktovat pro udržení kultivovanosti v oboru. Nebo se příkladně ve „vozárně“ vítězí chlastáním?<br />Pro újmu na profesní cti z těchto skutečností vyvodím důsledky.<br /><br />Jindřiška Svobodová, OSVČ v chovu genového materiálu a využití zvířat určených k tahu, profesní kočí<br />

  • 6. HelenaG

    Reakce - Janda Tomáš, Stanice hřebců Zdeslav

    20:02 - 21. 03. 2008

    Moje reakce na článek chladnokrevní koně na Klokočově.<br />Dne 28. a 29.9. 2007 se uskutečnilo druhé mistrovství Evropy v trojboji chladnokrevných koní,formanská jízda, ovladatelnost kládě a v těžkém tahu.<br />Jak to všechno dopadlo už napsala paní redaktorka Görnerová. Jsou koně, kteří se chovají pro dostihy,tak běhají. Jsou také koně chladnokrevní,kteří se chovají pro tah,tak tahají.<br />Obě tyto činnosti si dovolím nazvat spolupráce člověka a koně.<br />Co se týče mezinárodní soutěže na Klokočově,byla velice dobře a pečlivě připravena.<br />Sbor rozhodčích měl hodně práce, aby rozhodoval, domnívám se spravedlivě.<br />Soutěžící kočové, kteří se tohoto klání zúčastnili, mají své koně rádi a umějí koně dobře připravit, aby kůň nebo pár koní s nimi dobře a rádi spolupracovali.<br />Je tedy otázkou, zda při takto vrcholové soutěži "dostat" z koní maximální výkon bez použití biče.<br />Všichni soutěžící se na tuto soutěž probojovali ve čtyřech předkolech.<br />Paní redaktorka Görnerová označila,soutěžící, ve svém článku, za lidi kteří nemají cit s koňmi a skoro mám dojem,že to vyznělo,že jsou koně při této soutěži týráni. Lidé, kteří<br />navštěvují takovéto soutěže i kvalifikační, dobře vědí o čem je řeč. Ale laická veřejnost může těmto slovům, co napsala paní redaktorka i věřit.<br />Je třeba zvážit každé slovo ke kritice této soutěže.<br />Vždyť tam soutěžili profesionálové, chlapi na slovo vzatí, kteří dobře vědí co mohou od svých koní očekávat. A dále je třeba si uvědomit, že tito lidé, profesionální kočové, tráví denně se svými koňmi až 8 hodin.<br />Možná, že by paní redaktorka měla opustit několik všedních dnů v Čechách a jela se podívat do Regenu a to vždy 15. srpna na soutěž Bavorských sedláků.<br />Paní redaktorka umí velice dobře fotografovat, tak by si měla hledět fotografování a ne kritizovat profesionály.<br />Tímto nechci paní redaktorku vůbec urazit, protože je velice milá a chytrá dáma.<br />Jakmile začnou dámy, při této soutěži koně litovat, tak je to typicky ženská vlastnost.<br />Vždyť ty kočové na Klokočově, nám předvedli kus své celoroční práce.<br />Chladnokrevní koně nebo koně vůbec potřebují v prvé řadě řádně nažrat a potom<br />práci, od toho je vlastně chováme.<br />Stanice hřebců Zdeslav, Janda Tomáš<br /><br />podpis vlastní rukou.

  • 7. HelenaG

    Reakce - Ing. Škarka Jindřich (1)

    07:49 - 26. 03. 2008

    Vážená paní Görnerová,<br />S velkým zájmem jsem sledoval Vaše zpravodajství z Mistrovství Evropy chladnokrevných koní… a to v prvé řadě na internetu, kde jste dala všem na vědomí, že jste na konci světa, kde ani telefony nefungují… dále v Jezdectví a v časopisu Koně. Reaguji na Váš požadavek, abychom reagovali – ovšem dle mého názoru je situace tak složitá, že se nedá písemně reagovat, tak píšu jen několik řádků,aby bylo jasné, že veřejnost věci sleduje, a na některé věci reaguje velmi citlivě… Vím, že chladnokrevné koně nejsou atraktivní, protože je jich v porovnání s ostatními plemeny málo, tedy žádné novinové ani televizní atrakce… Ovšem je třeba zdůraznit, že my jsme jezdili za svoje a peníze ze Svazu chovatelů žádné… nezanedbatelný je i fakt, že jsme daleko od Prahy a pro funkcionáře je to obtížné… ale když jde o kritiku, tak se to hned hodí, viz úvodník paní Motiginové.<br />Závěrem zdůrazňuji, že nejde o emoce,ale o názor někoho,kdo je dál na východ od Prahy a znovu zdůrazňuji, že tyto věci nelze řešit dopisama a pokud byste ještě někdy zavítala na Moravu a zvláště na Valašsko,tak jsem ochoten se o těchto názorech pobavit…<br />Na rubu mého dopisu jsem okopíroval, jak na tuto událost reagoval jeden z regionálních novin. (Dnes je to rok od této tragedie)<br />Přeju Vám vše dobré a snad nashledanou<br /><br />Podlesí 29.10.07<br /> Ing. Škarka Jindřich<br /> Podlesí 262<br /> 757 01 Valašské Meziříčí<br />

  • 8. HelenaG

    Reakce - Ing. Škarka Jindřich (2)

    07:50 - 26. 03. 2008

    Vážená paní šéfredaktorko,<br />Celý týden jsem váhal,jestli Vám mám napsat a reagovat na články nového čísla Jezdectví, které přišlo před týdnem. Nakonec přeci jen zvítězila „odpovědnost“ a proto Vám píši:<br />Jedná se o dvoustranu 64 a 65 věnovanou závodům na Klokočově. Zde mě zaujal hlavně článek nějaké paní Svobodové, která až v závěru píše všechny své záslužné činnosti, které pro chov chladnokrevných koní dělá.<br />Pokud se týká soutěží chladnokrevných koní,tak já ji v žádném případě nepovažuji za sport,protože nemá ani řádné pravidla,ani není nikým financována atd.<br />Tato činnost vznikla po převratu 89, jako náhrada za „svody koní“, které každoročně konaly Lesní závody. Zásluhou bratrů Blizňáků a několika lidí zde na Valašsku vznikly soutěže, bez nějakých nároků na veliké výhry a podobně a na náklady jsme se skládali jak se dalo. Hlavně šlo o to,aby se kamarádi sešli a pobavili sebe i veřejnost. Postupně se situace začala měnit a začali zde jezdit hlavně Slováci, ale i z jiných koutů Moravy, a začaly se dělat soutěže o ceny atd. Toto pokračovalo i po rozdělení Československa,ale původní aktéři většinou odpadávali z finančních důvodů apod. Zůstalo jen několik „fanatiků“, kteří soutěží dál i za cenu ochuzování rodinných rozpočtů, těžkostí v praci apod.<br />Od začátku se tato činnost odehrávala v okrese Vsetín,kde jak jsem napsal hlavně zásluhou Blizňáků a to zde v Podlesí. Tady jezdili všichni „na rozumy“ a doma to vylepšovali, až se z toho vyvinulo to co je… Pokud zůstaneme u koní, tak i ostatní odvětví jako parkury ale hlavně dostihy mají problémů čím dál víc (máme u nás Frantu Holčáka,tak víme svoje).<br />A teď k časopisu Jezdectví – toto odebírám více jak 45 let, takže mám snad právo srovnávat a posuzovat – vždy to byl odborný,a společenský časopis, který sjednocoval chovatele koní a informoval o dění v této sféře života,ale nikdy se nesnižoval k napadání jiných co se týká odvětví ale i osob (i když nejmenovaných) a pokud k nějakým nesrovnalostem došlo řešily se rychle a na patřičné odborné i společenské úrovni a né aby se jednotlivci zviditelňovali a aby z toho měla laická veřejnost zábavu… Stačí se podívat na fotografie na uvedených stránkách a každému je jasné o co Vám jde…<br />K článku p.Svobodové – četl jsem ho několikrát,abych pochopil o co jde – dle jejího vyjádření píše že v Klokočově nebyla,takže žije jen z klepů (jedna paní povídala) a nevím kde bere tu drzost se tímto způsobem vyjadřovat. A pokud se týká jejího vyjadřování, tak z toho čiší jen zloba a zášť.Jak jsem napsal, dle jejího složitého upozornění v závěru se mě zdá, že ona je ta hlavní a nejzasloužilejší v chovu chladnokrevníků, je jen škoda, že jsme ji nikdy a nikde neviděli v terénu a při závodech, výstavách a podobně.<br />Další články – Lindu Janebovou znám od jejich útlých krůčků,kdy se svoji sestrou začínala parkury v našem JK Podlesí, jen mě mrzí, že nepřesvědčila svého Jaru Petříka,aby se nezúčastňoval takových akcí, když má své pěkné klisny březí…<br />Ostatní pisatele neznám,ale se všemi souhlasím a hlavně bych se podepsal pod článek p.Blažkové a Ing.Héla.<br />Paní šéfredaktorko – jsem starý chlap, u koní jsem se narodil a celý život jsem prožil v zemědělství a ze všech sil a možností jsem koním v jejich životě pomáhal (koně to nikdy neměly lehké) a vadí mě,když si někdo z nějaké situace dělá politiku, dobrý job a chce se přiživovat na zásluhách jiných, a to jen formou pomluv a kritiky a bez sebemenší snahy o pokus a pomoc věci nějakým způsobem řešit, aby byly ku prospěchu věci a pomohly všemu co s koňmi souvisí.<br />Tento dopis jsem psal Vám,abych reagoval na nechutnou vzniklou situaci.<br />Do další Vaší práce Vám přeju hodně zdaru!<br /><br />Podlesí 7.1.08 <br />Ing. Škarka Jindřich<br /> Podlesí 262<br /> 757 01 Valašské Meziříčí<br />

  • 9. HelenaG

    Reakce - Ing. Škarka Jindřich (3)

    07:51 - 26. 03. 2008

    Paní šéfredaktorko Motyginová,<br />Píši Vám proto, že jste v současné době odpovědna,za to, co se v Jezdectví píše.<br />Jedná se mě o kauzu Mistrovství Evropy chladnokrevných koní konaném ve Francově dvoře v Klokočově 28. a 29.2007. Sledoval jsem pochopitelně průběh závodů, ale bedlivě jsem (nejen já) sledoval i zpravodajství z této významné akce, které zajišťovala p.Görnerová, které bylo velmi neobjektivní a zkreslené, tendenční a viditelně zaujaté a subjektivní – je pro mě nepochopitelné, že jste se k tomuto hodnocení přidala v úvodníku i Vy,i když jste nic neviděla protože jste tam nebyla… Pomalu jsem se začal orientovat, když jsem napsal p.Görnerové svůj názor, protože hlasem plamenným vyzývala k diskuzi na vykonstruované téma. Už při sledování zpravodajství mě zaujal způsob,jakým zesměšňovala prostředí a místo konání akce,ale až po zveřejnění některých názorů v lednovém čísle Jezdectví,kde si musela vypomoct i u „jasnovidky“ nějaké p.Svobodové, která i když V Klokočově nebyla, tak na dálku stovek km posuzovala celou akci… potom jsem Vám napsal dopis, na který jste se mě neobtěžovala ani za slušnosti odpovědět…<br />Celá záležitost by byla možná ůsměvná, ovšem Jezdectví čte i veliké množství lidí,laiků, kteří si nedovedou udělat jiný názor než to, co přečtou, protože odborník si to umí přebrat… a zde je to svinstvo které jste provedli… protože jste uškodili hlavně koním…<br />Teď to důležité – je jasné, že postup p.Görnerové, s Vašim požehnáním byl od samého počátku promyšlený – zesměšnit pořadatele na Moravě,poplivat mnohaletou práci,oběti a výsledky, kterých chovatelé chladnokrevných koní na Moravě dosáhli… celá záležitost je o to smutnější, že byl zesměšněn Klokočov, kde se po dlouhá desetiletí chladnokrevné koně chovají a šlechtí. Celá tato akce je velmi trestuhodná a je třeba se sní dále zabývat.<br />K celé záležitosti se samozřejmě vyjadřuji i odborníci,i když je jim znemožněno jejich názory vytisknout,tak v žádném případě nedovolíme,aby tyto názory byly umlčeny. V žádném případě nepřipustíme názory,že by se celá záležitost zbytečně rozmazávala,že máme důležitější starosti atd.<br />Paní šéfredaktorko Motyginová-vědomě jste dovolila to co jsem,popsal (velmi krátce –celá věc je složitější) a proto za to musíte nést odpovědnost a důsledky…<br />V žádném případě nedovolíme zamést celou záležitost pod koberec, jak je v Praze zvykem, a když nebudou učiněna odpovídající opatření a zavěry, tak se budeme pomoci našich právníků obrátit na jiné media a na jiné orgány. To je také důvod, proč Vám píšu doporučeně,to proto, aby se „náhodou“ dopis neztratil, nebo založil jak už jsem psal pod koberec…<br />Podlesí 3.3.2008 <br /> <br />Ing. Škarka Jindřich<br /> Podlesí 262<br /> 757 01 Valašské Meziříčí<br />

  • 10. HelenaG

    Reakce - Ing. Jan Navrátil, CSc. a František Nedbálek

    07:52 - 26. 03. 2008

    Kritika ano, ale raději konstruktivní, objektivní a nezavádějící (ME Klokočov 2007)<br />Vím, že si opět asi udělám další nepřátele, ale v jistém jezdeckém časopisu (nejmenuji ho, můj vztah k němu je všeobecně znám pro nevhodné úpravy nejen mých rukopisů, jež mění pak často smysl a chybí mu fundovaná redakční rada, od níž bych ty úpravy rukopisů však akceptoval) se rozpoutala poměrně bouřlivá diskuse názorů na konání historicky prvního Mistrovství Evropy v soutěžích chladnokrevných koní. Samozřejmě má každý právo na svůj názor,máme demokracii, beru názor osob, které byly v Klokočově přítomny a viděli nebo se účastnili, ale po přečtení příspěvku „Cítím se profesně poškozená…“ Jindřišky Svobodové (v lednovém čísle, byl jsem upozorněn) nemohu jinak než reagovat. Další příspěvky v tomto čísle jsou alespoň od dopisovatelů, kteří byli přítomni. Sama autorka přiznává, že<br />„v Klokočově nebyla“ ale silně negativisticky až demagogicky hodnotí? Tímto článkem v časopise určeném pro nejširší veřejnost (děti, milovnice a nadšenkyně pro koně apod.- tím se nechci čtenářů tohoto mnou nejmenovaného časopisu nijak dotknout) spíše chladnokrevným koním obecně škodí,místo pozitivního „že České republice a našim chovatelům a nadšencům se podařilo uspořádat, i když třeba s problémy, bylo to poprvé…“ (ale tak bych to psal já, to nemůžu autorce vnucovat). Chyby se při pořádání jakýchkoliv akcí, zvláště při premiérách, stávají často, i u Shagya-arabů i při patnácti ročnících našich Národních přehlídek se nám vždy něco přihodí,ale diváky s tím neseznamujeme (snažíme se o to), mimochodem ti to v naprosté většině ani nepostřehnou. Jsem na tom s paní Svobodovou stejně, také jsem na Klokočově nebyl (i když jsem byl pozván, pořadatelům se za to tímto omlouvám), ale nedovolil bych si v žádném případě napsat něco tak jednostranného, zaujatého a hlavně takovým mohu-li říci „jedovým“ způsobem.<br />Jak jsem měl možnost p. Svobodovou trochu poznat při jednáních o typových pozicích učňovského a středního školství, týkajících se oblasti chovu koní, má nejenom podle mě zvláštní názory a její manžel i způsoby. Například vehementně prosazovala (co vím, zatím se veřejnosti a hlavně kočím s tím nepochlubila), že kočí v lese musí mít maturitu. Tím si myslím a nejenom já, že by tuto profesi ještě více znemožnila a spíše „zabila“, než jak všeobecně všude uvádí, že jí zachraňuje. Zachraňuje ji bohužel hlavně pro sebe, sama na danou otázku veřejně odpověděla, že praktické profesní zkoušky kočích by samozřejmě vedli Svobodovi (po těch mnohaletých zkušenostech, jak zmiňuji dále). A to pomíjím, že Cech profesních kočí, který Svobodovi založili a jehož jménem všude vystupují, tvořilo na jaře loňského roku celkem pět osob, z toho dva jsou Svobodovi,ale jménem Cechu chtějí mluvit do všeho.<br />Autorka zřejmě v tomto článku (a možná i všeobecně) pohrdá obyčejnými lidmi – chovateli, majiteli a kočími pracujícími v lese, na jejichž adresu uvádí, z článku cituji výrazy: „mentální výbava končí hlavami jejich koní“, „osoby s nízkým sebevědomím“, „postrádají intelekt“ ad. O její asi uražené ješitnosti svědčí i opět cituji „reprezentační špička vygenerovaná v kvalifikacích a záhadně mimo ně“ a „majitelé koní, kteří se kvalifikovali a už předem byli zaříznuti“, že se asi tato paní (nebo jak píše její „nejbližší kolega“ nebo její „partner“), nekvalifikovala či se kvalifikace nezúčastnila, to nevím, ale to není chyba někoho jiného. U všech soutěží, kde se dá změřit čas, připočíst trestné body za pobořené překážky či zvážit hmotnost nákladu, což u kombinované soutěže chladnokrevných koní se dělá,se pořadí a výsledky krásně spočítají. Ne jako např. u drezury nebo krasobruslení, u nichž je možná (a bohužel často i je) větší míra subjektivity rozhodčích. Podobně je tomu bohužel i u hodnocení exterieru koní, což už jsme spolu s Dr. Staňkem v Koních opakovaně zmiňovali. Kdyby autorka kritizovala (a raději se snažila řešit), že tratě jak formanek tak i tahu v tom deštivém počasí na Klokočově byly postupně pro každou trojici účastníků více a více rozježděné a tudíž horší a obtížnější, tak to by bylo spíše na místě. I když to je opět dáno objektivně pravděpodobností losování start.čísla. Dalo by se sice řešit, že by se třeba saně v těžkém tahu tahaly na tratích vedle sebe, ale opět bude kritika (ty jsi měl hlubší či tvrdší půdu apod.). Známe to z orby – „já tam měl kolej, ty ne, víc vzklíčený vydrol, vyšší strniště“ atd. losování rozhodne. Dále, že v soutěži „padl kůň vyčerpáním“ je také nepřesné, to se stalo (a nebylo to „padnutí“) až večer po skončení, takže to věděli v zásadě pouze pořadatelé. To i v té autorkou zmiňované Pardubické se o něčem takovém v médiích z etických důvodů raději kromě bulváru nepíše. Např. jedné naší diplomantce se loni v dubnu podařilo (a to ve výborné kvalitě) nafotografovat v Kladrubech n.L. kompletně celý průběh toho tragického pádu páru koní p.Hroudy v „Kurkově jezírku“ a ani jí nenapadlo to mediím nabídnout přesto, že by byla pro bulvár slavná a o financích ani nemluvě. K „mladým nevyzrálým koním“ pouze, že ÚKOZem (Ústřední komisí pro ochranu zvířat) byla již dříve oficiálně schválena pravidla těchto soutěží s minimálním stářím koní tři roky. „Špatný výživný stav plemenného hřebce“ asi autorka posoudila na dálku (když tam nebyla), kondice koní se posuzuje zrakem a případně pohmatem rukou.Já osobně na rozdíl od p.Svobodové, mající koně, pokud jsem byl informován už 6-7 (možná 8) let, bych si to po 42 letech chovu koní a všeho co pro mě s tím souvisí netroufl (a tak daleko až do Klokočova nevidím). A mimochodem, jedná-li se o 2885 Steimana v doprovodné fotografii od H.Görnerové na s.65 (vedle sporného příspěvku), tak sice v přetučnělé kondici není, ale v hladové v žádném případě také ne. Stejným způsobem na dálku p.Svobodová umí posuzovat „špatný pocit a špatnou náladu“ na Františkově dvoře v Klokočově? Jinak zde k praxi Svobodových musím ještě zmínit výrok jednoho z velkých (počtem chovných klisen) a celoživotních chovatelů chladnokrevných koní: „bývalý ladič pian, co je chovatelem koní už 14 dní i s cestou“. K účasti březí (jak autorka uvádí, podle mne správněji hřebné) klisny: kočí hřebnost zatajil a v žádných pravidlech se zatím nepočítá s použitím na místě nějakého rychlého „klisního gravitestu“. Jinak však z autorčiny formulace pro nezasvěceného spíše vyplývá, že si myslí, že „březí“ klisny i mladí „nevyzrálí“ koně jsou v soutěži znevýhodněni,tím pádem asi neví, že výše zmíněnými ÚKOZem schválenými pravidly jsou vyloučeni. Zmíněné „chlastání“ asi autorka opět viděla na dálku a zřejmě s ním má asi zkušenosti spíše ze svého okolí,když to označuje tímto názvem. Rovněž nevím, jakou disciplínu myslí autorka termínem „vozárna“? U chladnokrevných koní se jezdí formanské jízdy a nebo u teplokrevných koní sportovní soutěže spřežení, které se dříve (za mých dob tohoto ježdění) označovali též jako vozatajské. A jak se k této nové terminologii paní Svobodové vyjádřil rozhodčí z Klokočova, kterému tento článek, škodící chladnokrevným koním taky hnul žlučí: „Formani nejezdí žádné vozárny, vozárny jezdí na Ústeckoorlicku a tam asi aj chlastají, protože paní Svobodová píše, že při každé vozárně se chlastá“. A tentýž rozhodčí správně ještě dodává cituji: „a když paní Svobodová a další neznají pravidla, ať se nemontují do kombinovaných soutěží chladnokrevných koní“. Použitím formulace „třídní nepřítel“ p.Svobodová dále dokládá, že vůbec neví o čem mluví. Lze to považovat za velmi nevhodný a pro mne přímo nestoudný výsměch všem sedlákům (a nebylo jich málo), kteří spolu s dalšími třídními nepříteli byli takto minulým režimem označeni. Mého dědu spolu s velkým počtem dalších to označení stálo na začátku 50tých let život, otce takřka též a pro něj a celou rodinu pak vedle ztráty majetku a v našem případě i koní a zničení celého chovu,velké následné ústrky a příkoří po celou dobu totality.<br />Nevím, kdo je autorem hlavního titulku této dvojstrany, spojujícího reakce na Klokočov „Chladnokrevně za zlatem“, zda je ironicky myšleno,tak jak mě také napadlo („Chladnokrevně“ je vysázeno jiným typem písma), tak to považuji vůči všem zúčastněným a chovu chladnokrevných koní vůbec opět za velice nevhodné (Truman Capote román a snad i film „Chladnokrevně“, o velice chladnokrevném vyvraždění jedné rodiny).<br />Když už p.Svobodová kritizuje činění a snahy jiných (bez vlastního přičinění, přínosu či konstruktivního návrhu ke zlepšení, ono je to tak jednodušší a možná v našem národě i nejčastější) si neodpustím obráceně. Po shlédnutí DVD filmu „Pracovní využití slezského norika“, které za peníze daňových poplatníků nechalo u Svobodů (ve stáji i s nimi při práci v lese) natočit Mze v Národním referenčním středisku uchování a využití genetických zdrojů hospodářských zvířat (taky strašně dlouhý název a jak jsem se dozvěděl později pochází z pera Svobodových podobně jako dlouhý podpis autorky sporného článku) mám následující připomínky: takovéto ustájení bych vůbec nenatáčel a natož veřejnosti prezentoval – box pro klisnu s hříbětem s dveřmi otvíranými dovnitř? A hlavně stání, v nichž U profily vyčnívají nad pažení z kulatiny, o nepříliš dobrých světelných poměrech, velikosti stání, výšce stropu, úzkých dveří do stáje a na můj zvyk velmi střídmém podestýlání stání slámou nemluvě. Tento film jsem našim studentům, netuše tyto nedostatky, bez předchozího shlédnutí promítl,alespoň jsem mohl doplnit „tady vidíte jak to nemá vypadat“. Poslední záběr tohoto filmu je také v přímém rozporu s tvrzením p. Svobodové ve sporném článku „o přetěžování koní“. Zde táhne jejich pár klády a oba koně sice poctivě zabírají, ale podsední už toho má dost, smeká se (kočí je vede po náledí), ale naštěstí v tomto záběru neupadl.<br />Výše uvedené svědčí zřejmě o nesoudnosti autorky (hlavně že se točilo u nich a že jsou tam oni) a možná ještě, to nevím, honorář za spoluautorství a učinkování. Ukázat použití slezských noriků v orbě na tomto DVD je sice záslužné, ale nechat tam v záznamu tu křivou brázdu po celou dobu komentáře je velmi neprofesionální a pro mě samotného nezemědělské a nestavovské. Přitom snímaný p.Hajtmar je takřka každoročním účastníkem soutěží v mistrovské orbě, brázdy se dají při střihu kamery srovnat případným částečným přioráním ne po celé délce stejným záběrem pluhu a nebo pro záběr, má-li být správný, rozorat znovu a rovně (když se to předtím nepodařilo). Ale to asi spoluautoři tohoto filmu nevědí, že základním pravidlem i zásadou orby všeobecně je i byla vždy rovná brázda.<br />Ještě mě napadlo po článcích a jejich „ohlasech“ v tomto mnou nejmenovaném časopise, že není vyloučeno, že se setkáme nebo musíme taky počítat s negativními reakcemi v případě, že se nám zdaří v příštím roce připravit a uspořádat I. Mistrovství Evropy v orbě koňmi (když ti chudáci pracovní koně musí zorat parcelu velikosti 300 m2, pravidla orby musela být také předložena ÚKOZu ke schválení). Stejně nás to od pořádání neodradí a doufám, že to nebude alespoň kritika z vlastních řad koňařů (nevím, zda Svobodovi mezi ně lze počítat) a hlavně ne takovýmto způsobem.<br />Tyto soutěže chladnokrevných koní (včetně i „naší“ orby) jsou u nás ježděny z důvodu popularizace chladnokrevných koní a jejich chovu a jako jedna z mála možností, jak se jejich majitelé, chovatelé i kočí mohou veřejně prezentovat a svoje koně ukázat v „akci“, tak nevím, proč tato obrovská jednostranná kritika, znevažování a „braní chuti“ těmto nadšeným jak pořadatelům, propagátorům, účastníkům a tak i celé řadě dalších příznivců včetně sponzorů, kteří jsou též „kritizováni“.<br />Poznámka: první písemná verze mojí reakce na příspěvek p.Svobodové byla podstatně tvrdší a ostřejší, ale po jejím zvážení a pro zachování dobrých vztahů a zamezení případné další „mediální války“ (mezi chovateli chladnokrevníků a za každou cenu zviditelňujícími se nekonstruktivními kritiky a často bohužel i neznalými věci) jsem raději volil pokud možno jemnější způsob.<br /> Ing. Jan Navrátil, CSc.<br /> Česká zemědělská univerzita Praha<br /> a František Nedbálek<br /> oba Společnost pro orbu koňmi ČR<br />

  • 11. neugo

    Reakce - Ing. Jan Navrátil, CSc. a František Nedbálek

    20:16 - 26. 03. 2008

    Reaguje na 10.

    Dobrý den. V Klokočově jsem nebyl. Ale mluvil jsem s lidmi, kteří tam byli a osobně klání pozorovali. Chladnokrevní koně si mě získali i díky tradici v rodině. Nepochopím však zde uveřejněné příspěvky. Osočování lidí, kteří se neznají nebo o druhém ví jen to, co slyšeli, viděli na fotografiích nebo videu. Kritika paní Svobodové je velmi ostrá - až příliš - avšak v některých bodech má pravdu. Co se např. týká Steimana - jeho stav je opravdu neutěšený - tvrdí to lidé, kteří ho tam viděli na vlastní oči a kteří pracují s konmi velmi dlouhou dobu. Nechápu jak, člověk který vyučuje v tomto oboru může učinit závěr pouze z fotografie nebo videa. Pokud člověk není přímo na místě - jakékoliv spekulace jsou scestné. Neúčastním se těchto soutěží a ani výstav - mám mnohem více důležitější práce, ale vadí mi přístup obou zde prezentovaných stran. Svobodovi znám osobně, ale nemohu říci, že je znám výborně. To, že se neúčastní soutěží a výstav je nepravdivá a lživá informace. Dokonce lidé, kteří cestovali přes celou republiku do Lysé nad Labem mi s nadšením vypovídali o koních z Hradčan. Myslím, že v tomto sporu více pracují emoce než pravdivé argumenty v celé šíři. Slovíčkaření není také na místě. Protože každý kdo použije sousloví "Třídní nepřítel" - jako již běžně užívaný slovní obrat, by musel být napomínán a neustále upomínán na dobu minulou a křivdy, které se stali tomu či onomu.<br />Vybídnutí pro paní redaktorku, ať se jede podívat do Německa, jak se organizují soutěže tam - také není nejmoudřejší nápad. Tamní zvyky a organizace je zcela odlišná. Nelze srovnávat soutěže v Německu a u nás. Uvítal bych uklidnění situace a pro příště více vážit každé slovo od všech zainteresovaných stran. <br /><br /> Tomáš Dibďák

  • 12. blanka

    Komentář

    17:36 - 03. 04. 2008

    Na ME jsem byla a souhlasím s komentářem H. Gornerové. Opravdu rozporuplný zážitek, bohužel.

Ohodnoť článek:

1 2 3 4 5

Čím více bodů, tím lepší hodnocení.

Článek hodnotilo 1 čtenářů. Celkový počet bodů: 5.

Linkuj na:

Sdílej článek na Linkuj.cz Sdílej článek na Jagg.cz Sdílej článek na De.licio.us Sdílej článek na Connotea.org Sdílej článek na Facebook.com


Equichannel na Facebooku