Equinní rezistence na inzulín

16.06.2009
admin

Co je to rezistence na inzulín

Rezistence na inzulín (insulin resistance = IR) je součást tzv. equinního metabolického syndromu (EMS, viz dále) a jedná se o snížení citlivosti tkání na inzulín. Jinými slovy tkáně nereagují na inzulín tak citlivě, jak by měly. Inzulín je tvořen a vylučován slinivkou břišní. Jeho úkolem je odstranit glukózu z krve (kam se po strávení krmiva dostala z tenkého střeva) a „otevřít jí vstup" do buněk různých tkání, kde se uskladní pro další využití.

Existují tři typy IR:

Kompenzovaná IR je nejčastější. Tkáně nereagují dostatečně na inzulín, takže hladina glukózy v krvi neklesá a proto slinivka břišní vyrábí více inzulínu (hyperinsulinémie).

Nekompenzovaná IR je charakterizován tím, že beta buňky slinivky břišní (zdroj inzulínu) selžou, koncentrace glukózy v krvi se zvyšuje a hladina inzulínu je proměnlivá. Jedná se o poměrně vzácný stav.

Extrémně vzácný je pak diabetes mellitus 2. typu, způsobený nedostatečnou produkcí inzulínu nebo neschopností tkání reagovat na inzulín. Výsledkem je hyperglykémie (vysoký obsah glukózy v krvi) a glukosurie (cukr v moči). Tento stav se vyskytuje v pokročilém stádiu Cushingovy nemoci (viz dále).

Jaké faktory – podle současných poznatků – mají vliv na vznik IR:

krmení = krmiva s vysokým obsahem nestrukturálních cukrů a škrobů (tj. jádro, „granule" aj. energetické koncentráty)
plemenná příslušnost = plemena, která mají sklony k „hřebčímu krku" (uvádí se morgani, arabi a QH a samozřejmě různí ponyové)
věk = více jsou postiženi koně starší 20 let
výživný stav a tělesná kondice = tzv. „snadno krmitelní" nebo dokonce obézní koně
Cushingova nemoc.

Ne každý obézní kůň je postižen IR a ne každý kůň s IR musí být obézní!

Proč je rezistence na inzulín tak vážným tématem?

Jedním z důvodů, proč je IR pro zdraví koní tak významná, je její spojitost s laminitidou (schvácení kopyt).

Existují tři teorie, proč IR může přispět k laminitidě:

Do buněk produkujících lístkovou rohovinu a zajišťujících pevné spojení mezi kopytní stěnou a kopytní kostí se dostane méně glukózy, takže tyto mohou strádat a dojde k poruše jejich funkce.

Omezuje se periferní vazodilataci (čili krevních cév na končetinách, a tedy i v kopytě, mají tendenci se zužovat). Snížené prokrvení kopyta znamená méně živin pro tkáně a také horší zdraví jejich buněk.

Když tuková tkáň vyčerpá svoji kapacitu uskladnit tuk, dostává se do stresu a uvolňuje cytokiny, které podporují vznik zánětu. To může snížit u koně práh pro vznik laminitidy. Díky tomu i „menší" spouštěcí faktor může zahájit laminitidu, například i mírné předávkování jádra.

Balo dokonce zjištěno, že měřením citlivosti tkání na inzulín lze předvídat, zda dotyčný kůň onemocní laminitidou. (O tomto výzkumu a dalších se dozvíte v poledne, kdy na EQ vyjde druhá „dávka" informací o IR.)

Podle čeho lze IR poznat

zásobárna na krku Koně postiženého IR můžeme poznat podle několika znaků. Může to být:

přibírání (otylost), ale i hubnutí,
úbytek svalů,
ukládání tuku v určitých oblastech těla: tukový hřeben na krku, polštáře u kořene ocasu, za lopatkami, na bedrech,
otupělost, „lenivé" chování,
chronická nebo opakující se laminitida.

Jak lze IR prokázat

Veterinář může IR diagnostikovat poměrně snadno: nechá stanovit hladiny inzulínu a glukózy v krvi. Zvýšená může být koncentrace pouze jednoho parametru (především inzulínu) nebo obou najednou. Na klinikách lze provádět i kombinovaný intravenózní glukózový a inzulínový test (CGIT). Koni se infuzí podá glukóza a hned na to inzulín a v určitých intervalech se měří hladiny těchto látek v krvi (pro zajímavost bližší informace lze najít zde http://www.ivis.org/proceedings/aaep/2006/pdf/z9100106000051.pdf).

Lze IR léčit? Jak?

Na IR zatím neexistuje žádná specifická léčba. Postiženým koním se spíš mění krmný a pracovní management, jehož cílem je uvést do normálu výživný stav koně, zabránit stoupání hladiny glukózy v krvi (k čemuž dochází po příjmu tzv. rozpustných, čili nestrukturálních cukrů v potravě) a pokud možno zlepšit jeho citlivost na inzulín. Tím se mohou zmírnit příznaky a zpomalit zhoršování nemoci a samozřejmě se snižuje i riziko vzniku laminitidy. Jedná se především o:

zvýšení fyzické aktivity koně,
změnu diety ve prospěch krmiv s nízkým glykemickým indexem.

Bylo zjištěné, že do jisté míry může pomoct i lék zvaný levothyroxin, který se normálně používá jako substituční léčba snížené nebo chybějící funkce štítné žlázy. Samozřejmě o tento problém se zde nejedná, ale tento lék dokáže mimo jiné také urychlit metabolismus a tím pomáhá snížit hmotnost a zvýšit citlivost na inzulín. Při jednom pokusu byli koně krmení senem a dostávali levothyroxin a zhubnuli průměrně o 62 kg. Kontrolní skupina koní krmená senem bez podávání tohoto léku zhubnula pouze o 25 kg. Levothyroxin se proto doporučuje podávat obézním koním, a to po dobu 3-6 měsíců. Probíhají i pokusy s podáváním chrómu.

Pokud se tato nemoc diagnostikuje včas a ihned a důsledně se začne řešit, mohou takto postižení koně žít normálním a zdravým životem. Těžké případy spojené s chronickou laminitidou budou ale pravděpodobně potřebovat „agresivnější" management.

Krmení koní postižených IR

V první řadě se jim nemají dávat vůbec, nebo velmi omezeně krmiva obsahující jednoduché cukry a škroby. Čili vynechat jádro, mrkev, melasu, různé energetické „granule" a podobné koncentráty. Doporučuje se také omezit nebo úplně zamezit pastvu (především pokud je na ní tráva obsahující hodně rozpustných cukrů, fruktanů).

pšenice Krmná dávka těchto koní spočívá v podávání sena chudého na cukry a škrob (je třeba provést jeho analýzu). Obsah nestrukturálních cukrů v seně by neměl překročit 10-12% (pro srovnání: oves má až 50 % nestrukturálních curků). Pokud je obsah cukru v seně vyšší nebo se předpokládá, že je vyšší, lze ho před krmením namočit na 60 minut do studené vody nebo na 30 minut do horké vody (a vodu slít); tím se část cukrů odstraní. Pokud je potřeba dodat více vlákniny nebo energie, lze přidat řepné řízky, olej nebo speciální koncentráty (pelety) s nízkým obsahem cukru.

Nicholas Frank, DVM, PhD, Dipl. ACVIM, professor klinických věd velkých zvířat na University of Tennessee doporučuje tři možné diety koní positžených IR podle jejich výživného stavu:

Redukční dieta pro obézní koně postižené IR. Kůň nedostává žádné jádro, nechodí na pastvu nebo maximálně na dvě hodiny denně či pobývá v malém travnatém výběhu. Vhodný je pak pastevní náhubek. Je krmen pouze senem s nízkým obsahem nestrukturálních cukrů (do 10-12 %). Zpočátku dostává denně pouze dávku sena odpovídající 2 % jeho současné tělesné hmotnosti. Potom se množství sena sníží na 1,5 % momentální tělesné hmotnosti, nakonec na 1,5 % ideální tělesné hmotnosti, dokud této hmotnosti nedosáhne. Pokud se tímto způsobem koni nedodá dostatek bílkovin (akceptovatelná je dieta obsahující 8 % bílkovin), lze část dávky nahradit vojtěškovým senem nebo sójou.

Udržovací dieta pro koně postižené IR v uspokojivém výživném stavu. I ona je založená na seně s méně než 12 % nestrukturálních cukrů, která se podává v dávce odpovídající asi 2 % tělesné hmotnosti koně. Pokud je třeba, přidávají se minerály, vitamíny a bílkoviny.

Dieta pro koně postižené IR, kteří potřebují přibrat. Opět spočívá na uvedeném seně, které se podává ad libitum, přidávají se řepné řízky bez melasy a rýžové otruby nebo kukuřičný olej. Začíná se s 1/8 až ¼ kg předem namočených řízků dvakrát denně a postupně se množství zvyšuje na 0,5 kg denně. Řepné řízky se mají před krmením dvakrát propláchnout v teplé vodě, aby se z nich odstranily jednoduché cukry, potom se namočí na 10 až 30 minut do teplé vody.

Lze podávat i komerční pelety s nízkým obsahem nestrukturálních cukrů (jako příklad mohou sloužit pelety Target IR, Formula 4 Feet).

Ve všech třech případech má být samozřejmostí kontrola výživného stavu, a to každé dva až čtyři týdny, a kontrola inzulínu v krvi.

Obecná doporučení pro management (nejen) obézních koní postižených IR:

nedávat sladká krmiva, nepotřebují je
v případě potřeby použít pastevní náhubek
nepřekrmovat je
krmit senem chudým na nestrukturální cukry
snažit se dosáhnout a udržet ideální hmotnost těla
zajistit jim pravidelnou fyzickou zátěž
vyhnout se spouštěcím faktorům laminitidy, jako jsou střevní problémy, změny krmiva.

Pokud se u IR koně vyvine laminitida, lze doporučit tento management:

znemožnit mu přístup na pastvu
krmit pouze senem
vodit ho na ruce, jakmile jsou jeho kopyta stabilizována
pokud je obézní, snažit se o zhubnutí
pokud je kůň hubený, krmit kromě sena i dalšími krmivy s nízkým obsahem nestrukturálních cukrů.

Hormonální syndromy u koní

Existují dvě hlavní endokrinní nemoci: equinní metabolický syndrom (EMS) a equinní Cushingova nemoc (ECD neboli dysfunkce pars intermedia hypofýzy PPID).

poníci Koně s EMS bývají docela mladí, mají určité genetické predispozice a výrazná depozita tuku, především na krku, plecích a zádi. Jsou považováni za „dobře krmitelné". Některá plemena jsou náchylnější na rozvoj EMS než jiná, např. paso finové a arabi. Obecně mají koncentraci inzulínu v krvi vyšší, než normálně.

ECD koně jsou typicky starší nebo staří a jsou postižení dysfunkcí hypofýzy, což způsobí nadměrnou sekreci ACTH (adrenokortikotropního hormonu), alfa-MSH (alfa-melanocyty stimulujícího hormonu) a jiných hormonů. Tito koně mají nevylínalou ježatou srst a zřetelný úbytek svaloviny. Často nadměrně pijí a močí, což může ale zůstat nepozorováno.

IR se může vyvinout u koní s EMS i ECD.

Další problémy související s inzulínem a cukry v krmivu

Koně nejsou uzpůsobeni k tomu, aby přijímali takové množství jádra, jaké jim dáváme. V přírodě kůň nezažije zvýšenou hladinu glukózy a proto ani nepotřebuje zvyšovat v krvi množství inzulínu. Proto se tyto stavy pojí s mnoha různými – a bohužel poměrně častými – problémy, které mohou mít vážné následky na zdraví, využití i život koně.

Chování – Existuje spousta neoficiálních pozorování, že krmení koní velkým množstvím jádra způsobí vzrušivost neboli „bujnost". Přestože je tuto teorii jen těžké dokázat, je pravděpodobné, že inzulín má tzv. „domino efekt" na jiné hormony, které ovlivňují chování. Samozřejmě reakce na zvýšenou hladinu glukózy a inzulínu se u koní individuálně liší. Například pokud krmíte dva koně stejným krmením, jeden možná bude mít výraznější změny chování, než druhý. A nemusí to být proto, že by u „postiženějšího" koně vyrobilo tělo více inzulínu, ale jednoduše proto, že jeho tkáně jsou na inzulín citlivější.

Polysaccharide storage myopathy (PSSM) – Známé dědičné onemocnění kosterních svalů s příznaky „sváteční nemoci". Zvýšená citlivost takto postižených koní na inzulín by mohla vysvětlit, proč uschovávají v kosterních svalech abnormální množství glykogenu.

rezistence na inzulín Recurrent exertional rhabdomyolysis (RER) – Obecně známé jako tying-up, čili většinou mírnější forma "sváteční nemoci". RER je charakteristická pro snadno vzrušivé koně, a proto má možná spojitost s vysokými hladinami inzulínu, které vyvolává jádro. Vědci zjistili, že koně s geneticky danou náchylností na RER jsou citliví na vysoké dávky glukózy v dietě. Pokud dostanou dostatek kalorií formou škrobu, mnohem pravděpodobněji budou klinicky postiženi, než kdyby tyto kalorie dostali formou tuků a stravitelné vlákniny (např. seno).

Laminitida – IR koně jsou očividně mnohem náchylnější na laminitidu, přestože výzkum neobjevil přímé spojení. Teorie možné souvislosti jsme si již představili výše.

Růst a vývoj – Spekuluje se, že vysoké hladiny inzulínu u mladých, rostoucích koní mohou vést ke kostním problémům, jako jsou vývojové ortopedické nemoci (DOD), například osteochondróza. Mechanismus DOD ještě není objasněn, neví se, zda je IR jeho příčinou nebo důsledkem, ale protože se zjistilo, že IR se může spustit i následkem operace, zranění či zánětu, předpokládá se, že pokud se u hříbat s osteochondrózou objevilo poranění tkání nebo zánět (například postiženého kloubu), může se stát, že se u nich následně rozvine i IR.