Equinní koronavirus

6. 02. 2020 06:00

Obrázky: 2

Autor: Michaela Burdová Foto: Nilses – Eigene Herstellung, archiv autorky Rubrika: Zdraví a veterinární péče Počet přečtení: 4524 Komentuji zde: Ne Bookmarkován 0 krát

Zatím autority nebijí na poplach ohledně šíření tohoto nedávno objeveného viru u koní, i když zahraniční jezdecká média se o něj začala živě zajímat v souvislosti s epidemií koronaviru v Číně. Je důvod k obavám? Vypadá to, že zatím ne. ECoV je záležitostí především USA, ale nelze pominout, že ani Evropa už není bílé místo.

Když se v červnu roku 2017 majitelka malého jezdeckého centra blížila k ohradě, zneklidněla při pohledu na jednoho z koní stranou od ostatních, který projevoval příznaky mírné koliky. Lehal si a vstával, kopal se do břicha a otáčel se ke slabině. Hromádky řídkého trusu kolem také nevěstily nic dobrého. V tomto případě vyšetření prokázalo equinní koronavirus – EcoV.

První zmínky

ECoV byl znám od roku 1999 především u hříbat jako koinfekční příčina průjmů společně s rotaviry a Clostridium perfringens. Záhadná nemoc ve větší míře u dospělých koní udeřila v Japonsku roku 2000 na ostrově Hokkaido ve středisku, kde se pořádaly závody v těžkém tahu na vzdálenost 200 m. Bylo zde ustájeno kolem 600 chladnokrevných koní různých plemen. V roce 2009 několik koní ve věku od 2 do 4 let onemocnělo. Během dalších několika měsíců případy přibývaly. Koně nežrali, měli horečku a někdy i průjem. Celkem onemocnělo 132 koní z 600, ale všichni se během pár dní zotavili. Ze vzorků trusu byl izolován jeden potencionální patogen – equine coronavirus (ECoV).

Později, v roce 2011, Dr. Ron Vin z Myhre Equine Clinics v Rochester v USA začal přijímat telefonáty od majitelů, jejichž koně měli horečku a průjem. Jednalo se o ojedinělé případy, proto jim ze začátku nepřikládal velký význam. To se však změnilo, když ve státě Washington dvě veterinární lékařky řešily ohnisko nákazy několika koní s kolikou, průjmem a horečkou. Ve stejné době se podobné případy vyskytly na Univerzitě California-Davis. Koně měli nespecifické příznaky – horečku, odmítání krmiva, skleslost. Bylo obtížné určit, jaký orgánový systém byl postižen. Krevní test ukázal jen leukopenii (pokles počtu bílých krvinek), což je obvyklý nález u virových infekcí. Několik koní trpělo mírnou kolikou nebo měli měkčí trus.

Byly provedeny testy na běžnější viry jako equinní herpes virus-1, chřipku, ale výsledky byly negativní. Poté byly vyšetřeny vzorky všeho – nosního sekretu, moče, trusu. Prováděly se testy na všechny organismy, které je možné detekovat. A jediným patogenem, který byl prokázán, byl koronavirus.

K podobné situaci došlo mezi listopadem 2011 a dubnem 2012 u 161 koní ve čtyřech státech – v Kalifornii, Texasu, Wisconsinu a v Massachusetts. Čtyři koně byli utraceni z důvodu komplikací souvisejících s tímto onemocněním. Koně byli v širokém věkovém spektru od 1 do 39 let. Celkem onemocnělo 75 koní.

Jedna záležitost zůstávala nejasná. Před těmito nákazami byl ECoV prokázán jako potencionální původce onemocnění pouze u hříbat. V jednom výzkumu v Kentucky byl virus ECoV nalezen v trusu 29 % hříbat s průjmem, ale virus byl nalezen také u 27 % zdravých hříbat. Otázkou bylo, zda je equinní koronavirus skutečným patogenem, pokud se stejnou měrou vyskytuje u zdravých i nemocných hříbat a nebyl do té doby nalezen u dospělých koní. Nebylo jednoznačné, zda jde o planý poplach, nebo je na vzestupu další onemocnění koní.

Profesor Dr. Nicola Pusterla, který byl u nákaz v Univerzitě California-Davis, a jiní vědci se rozhodli učinit další krok ve výzkumu, který by potvrdil souvislost klinických příznaků a ECoV. V místech nákazy provedli další testy – vyšetření trusu jak od nemocných (44), tak od zdravých (96) koní. Zjistili, že 86 % (38 ze 44) nemocných koní bylo pozitivních na ECoV, zatímco u 93 % zdravých koní vyšly testy negativně. Pravděpodobnost souvislosti klinických příznaků s ECoV činila 91 %.

Koronaviry 

Koronaviry patří do skupiny koronavirů způsobujících střevní a dýchací onemocnění lidí i zvířat včetně slepic, psů, koček, prasat a telat. ECoV náleží do betakoronavirů, blízkých bovinním koronavirům, které jsou původci zimních průjmů u krav a horečky u telat.

Pokud virus putuje do tenkého střeva, přichytí se na specifické receptory střevních buněk – naváže se na ně svými proteiny v hrotech vyčnívajících z vnějšího obalu a připomínajících korunku (odtud název koronavirus – latinsky corona = koruna). Virová částice pronikne do buňky a její RNA se integruje do DNA buňky. Zdroje buňky použije pro replikaci, kdy se vytvoří tisíce dalších virionů, původců onemocnění.

První publikovaný případ

Poprvé byl případ koronavirové infekce u koní publikován v roce 2000 v USA. Dvoudenní klisnička Quarter horse měla prudký průjem, ale vzorky byly na střevní patogeny negativní. Hříbě utrpělo četné komplikace a muselo být utraceno. Vyšetření post mortem prokázalo infekci koronavirem ve střevní sliznici. Vir byl identifikován křížovým testem na bovinní koronavirus. Ten samý rok došlo k podobnému případu u dvoutýdenního arabského hříběte s horečkou a průjmem. Genetická analýza prokázala podobnost s BCV z 90 %, přesto zde byly odlišnosti dostatečně významné na to, aby tento koronavirus vědci považovali za jiný koronavirus – specifický pro koně. Hříbě se v tomto případě zotavilo do 6 dnů. Výzkum pokračoval, ale získal na naléhavosti až po nákazách v roce 2010 a vědci poskládali celkový obraz koronaviru.

Průběh onemocnění

Infekce zasahuje široké spektrum věku, obvykle koně ve středním věku v nájemních stájích, může postihnout až 50 % koní a morbidita je od 20–57 %. Od nakažení po první příznaky uplyne relativně krátká doba – 48–72 hodin. Ukazuje, se, že infekce ECoV má horší průběh u minikoní.

Příznaky v procentech: 98 % koní nežere a jsou letargičtí (88 %), se zvýšenou teplotou nad 38,6 °C (81 %). Méně častými příznaky jsou průjem (23 %), kolika (16 %) a neurologické potíže jako bezcílné pochodování, opírání hlavy, ulehnutí nebo záchvat (4 %). Neznamená to, že koně bez příznaků nejsou nakažení (výzkum ukázal, že u 10–20 % asymptomatických koní byl detekován ECoV).

Příznaky jsou tedy dost obecné – kůň má horečku 38,5 – 40,5, nežere, je skleslý, depresivní. U většiny koní příznaky samovolně pominou. Obvykle se zlepší po dvou až čtyřech dnech podpůrné léčby protizánětlivými léky (a infuzemi, pokud nežerou a nepijí). Jen malá část koní je vážně nemocná – u asi 10–15 % koní se projeví kolika a vodnatý průjem, ale i tito koně se obvykle vyléčí. Bohužel, přibližně u 7 % koní s koronavirovou infekcí se rozvinou fatální komplikace, jako šok a multiorgánové selhání. U některých dochází k neurologickým poruchám – chůze do kruhu, ulehnutí, opírání o hlavu. Jednou z teorií je, že v některých případech je porušena stěna střeva a bakterie a odpadní produkty proniknou ze střeva. Bakterie způsobí sepsi, odpadní produkty jako amoniak, známý neurotoxin, se dostane do krve a dráždí centrální nervový systém. Zatím totiž není prokázáno, že by ECoV přímo napadal u koní CNS, ale dochází k tomu u koček a myší, nelze tedy tuto možnost zcela vyloučit.

Přenos

Equinní koronavirus se přenáší orálně-fekální cestou, pokud zdravý kůň pozře krmivo znečištěné exkrementy nakaženého koně nebo s ním přijde do kontaktu. Zatím se neví, jako dlouho ECoV přežívá ve vnějším prostředí, lidské koronaviry přežijí mimo tělo hostitele dva až tři týdny. Ve stolici se objeví 3–4 dny po expozici. Onemocnění se vyskytuje spíše v chladnějším období. I když se nedá přímo srovnávat lidský a koňský koronavirus, ten lidský přežívá déle při nižších teplotách kolem 4 °C.

Testy a vakcína

Laboratoří, které provádí testy na ECoV, je málo, v ČR se přímo test neprovádí, i když má centrální laboratoř ECoV na seznamu, uvádí spolupráci se zahraniční laboratoří. Vakcína proti ECoV není k dispozici, jedinou možností je podpůrná léčba. Mnoho laboratoří již zahrnulo test na ECoV do svého portfolia. Vakcína existuje u bovine koronaviru a pokus ji v modifikované podobě aplikovat u koní (u 12 koní) zatím nepřinesl tak dobré výsledky, aby bylo možné ji doporučit. Je sice pro koně bezpečná, ale protilátky byly prokázány jen u 27 % očkovaných koní.

Přenos na člověka – není znám, ani koronavirus psů a koček se na člověka nepřenáší, nebo alespoň nebyl takový případ prokázán, i když betakoronaviry mezidruhové hranice moc neřeší. Jde o to, zda má člověk na povrchu buněk ty správné receptory (zjevně máme v tomto ohledu něco společného s netopýry), na které se navážou bílkovinné hroty viru – a v tom se se psy a kočkami člověk naštěstí neshoduje.

V Evropě byl virus prokázán ve třech státech – ve Francii, Velké Británii a naposledy v Irsku (Irish Equine Centre). V USA je výskyt ve 48 státech, velké ohnisko bylo potvrzeno v Japonsku – viz výše. Dále se vyskytuje v Saúdské Arábii a v Ománu.

Shrnutí

Příznaky:

  • Horečka (40,5 °C)
  • Ztráta apetitu
  • Skleslost
  • Kolika
  • Časté lehání
  • Průjem (může a nemusí být)
  • Nízká hladina bílých krvinek

Vzácné komplikace:

  • Dehydratace
  • Ztráta bílkovin
  • Neurologické potíže (letargie, deprese, špatná koordinace) jako druhotný problém při uvolnění amoniaku do krve
  • Ulehnutí, které může progredovat do ztráty schopnosti stát
  • Smrt

Léčba:

  • Podpůrná, řeší symptomy

Prognóza

  • Dobrá, koně se nakazí při expozici v 85 %, ale u většiny koní se neobjeví klinické příznaky. Fatální případy jsou vzácné.

Opatření

Žádný zodpovědný majitel stáje nechce, aby mu mezi koňmi kolovaly patogenní bacily. Pokud se ve stáji vyskytne equinní koronavirus, je třeba postupovat s cílem zabránit šíření jako u každé infekce – tzn. nemocného koně izolovat a zajistit oddělené ošetřování – zvláštní výstroj, potřeby pro koně, pracovní oblečení ošetřovatele, nádoby na krmení a na vodu. Dezinfekční bariéru před vstupem do stáje. Toto je třeba dodržovat do doby 3 týdnů od zotavení posledního nemocného koně. Zatím však není opravdu důvod k obavám, a pokud funguje dobře stájová hygiena a management, je to zásadní povinnost, jak udržet patogeny v odstupu. Nemůžeme na druhé straně počítat s jejich naprostou absencí. O ECoV v Evropě jsou zatím mizivé informace.

Obsahujeme davy – my, koně…

Bacilofobie není na místě. Koneckonců jsme celý život na jedné lodi – my, zvířata a náš a vůbec světový mikrobion. Spolu žijeme, spolu umíráme. Občas se některý z mikrobů vymkne kontrole, ale to nijak neohrozí naše manželství v dobrém i ve zlém, ať chceme nebo nechceme – tohoto partnera (partnerku) nám nadělila příroda, v podobě bakterií, plísní, virů… a nejinak to mají koně. Boj s těmi nebezpečnými nikdy neskončí. Vždycky se nějaký najde. Jak se píše v úvodu unikátní publikace „Obsahuji davy“ autora Ed Yong, kterou vřele doporučuji:

Všichni máme vlastní bujný mikroskopický zvěřinec souhrnně označovaný slovem mikrobiota nebo mikrobiom. Žijí na naší pokožce, uvnitř našeho těla a občas přímo v našich buňkách. Převážnou část tvoří bakterie, ale jsou tu i další drobné organismy včetně plísní (například kvasinek) a záhadná skupina tzv. archea. Je mezi nimi i závratné množství virů – virom – který infikuje všechny ostatní mikroby a příležitostně i buňky hostitele. Žádné z těchto miniaturních smítek nemůžeme vidět. Kdyby však zničehonic najednou zmizely všechny naše buňky, na místě zmizelého torza by se pravděpodobně vznášel přízračný mikrobiální opar…

 

Zdroje:

Připojené obrázky

Ohodnoť článek:

1 2 3 4 5

Čím více bodů, tím lepší hodnocení.

Článek hodnotilo 0 čtenářů. Celkový počet bodů: 0.

Linkuj na:

Sdílej článek na Linkuj.cz Sdílej článek na Jagg.cz Sdílej článek na De.licio.us Sdílej článek na Connotea.org Sdílej článek na Facebook.com


Equichannel na Facebooku

Děkujeme
našim
partnerům: