EquiEnglish??!

12. 06. 2017 05:00

Obrázky: 7

Autor: Katka Lipinská Foto: Kristýna Malenínská, Katka Lipinská Rubrika: Kurzy, semináře, soustředění Počet přečtení: 5859 Komentuji zde: Ne Bookmarkován 0 krát

Sice jsem už článků o koních překládala spoustu, když jsem poprvé vyrážela na soustředění se zahraničním trenérem, nevěřila jsem si ani trochu. Ostatní na tom nebyli o moc lépe. Ačkoli angličtinu máme dávno všichni ve škole, ta koňská je poněkud specifická a i když umíte velmi slušně, ve stájové nebo jízdárenské hantýrce se bez přípravy chytat nemusíte. Když jsme tedy s dcerou dostaly nabídku zúčastnit se víkendového kurzu „koňařské“ angličtiny, nebylo o čem přemýšlet.

Byla jsem malinko rozpačitá, jak půjde učit současně lidi různého věku a úplně jiné úrovně, přeci jen čtrnáctiletá cácora, která angličtinu ve škole důsledně sabotuje, je na tom úplně jinak než já, která ji mám vystudovanou. A hlavně, jak bude probíhat avizovaná praktická část tak, aby jeden nemluvil a ostatní se nenudili. Musím říct, že jsem nebyla zklamaná. Do „komplotu" kolem EquiEnglish byla totiž zapojena celá stáj, takže jsme všichni měli k ruce dostatek spolupracujících a ochotných „figurantů" různého věku i zkušeností, kteří nemluvili jinak než anglicky, takže jsme se mohli „vyřádit" přesně tak, jak jsme chtěli a potřebovali. Díky tomu člověk občas skutečně zapomínal, že je kousek od Prahy a ne v zahraniční prodejní nebo sportovní stáji. Zkrátka bylo to velmi reálné a zábavné, nemělo to nic společného se školním biflováním. Soudě i podle toho, že moje dítě, ze kterého aby člověk páčil anglické slovo heverem, se koncem prvního dne „rozkecalo" tak, že jsem ho nepoznávala.

gvwsAle popořádku - nejdřív bylo potřeba vybudovat slovní zásobu, takže dopoledne každého dne jsme strávili v učebně (mimochodem velmi příjemné), kde nám lektorka Věrka rozdala vlastnoručně vytvořená skripta, plná nezbytných speciálních slovíček. V sobotu dopoledne se mluvilo hlavně česky, mně osobně to přišlo zbytečné, ale třeba moje dcera by se jinak asi nechytala. Byly jsme jen čtyři, já s Markétkou a dvě slečny - Lucka, která plánovala odjet pracovat do zahraniční stáje a nutně se tam potřebovala zvládnout domluvit, a Soňa, studentka posledního ročníku veteriny. Ta se kurzu zúčastnila s vidinou odjezdu do Maroka, kde se bude snažit zachraňovat koně, kterým se tam opravdu nežije dobře. Pevně doufám, že nám o tom také napíše :-)

Moje Markétka má naopak za cíl naučit se drezurní „hantýrce", aby se mohla účastnit klinik se zahraničními trenéry bez nutnosti tlumočení. Na Věrku tedy čekal nelehký úkol všechny tyto požadavky uspokojit - za dva dny do svých studentek nalít to nejdůležitější z péče o koně, veteriny i ježdění. To všechno skutečně ve skriptech bylo, mimoto také popis koně a texty z inzerátů pro případný nákup koně v zahraničí a něco málo i ze skokového ježdění, protože prý na kurzy docházejí i skokani.

fdTa správná legrace začala ale odpoledne. Před odchodem ze stáje jsme dostali úkoly - především sadu otázek o stáji a jejím majiteli, které jsme mohli zodpovědět pouze po vyzpovídání někoho z personálu, který ten den bohužel zrovna česky „neuměl". Mimochodem, jednalo se o stáj Art Dressage Stable Honzy Zamce, plnou krásných drezurních koní, takže pokud zrovna někdo neměl co dělat, bylo co obdivovat. Což ale moc nehrozilo, protože krom těchto otázek a dalších doplňujících úkolů, které jsme měli dělat v mezičase, nás čekaly konverzační aktivity. Já osobně jsem dostala za úkol vybrat si z této prodejní stáje koně ke koupi (škoda, že nemám aktuálně kapacity na další zvíře, jinak by dost možná nezůstalo jen u úkolu z angličtiny :-)). Další aktivitou jsme se myslím pobavili všichni. Každý student dostal nechápavého začátečníka, kterému musel vysvětlit, jak se čistí a „cajkuje" kůň. Začátečníci dělali strašné věci - pokládali sedla na hřbet obráceně, pletli si koňské chrániče s chapsy a navlékali si je na nohy, lezli pod břichem koní, zkrátka sabotovali, co jen šlo, aby nebohý student musel všechno vysvětlovat. Naštěstí koně byli hodní a vychovaní a nezdálo se, že by z našich legrácek měli nějakou újmu.

Nicméně neděle byla ještě mnohem zajímavější, protože došlo na ježdění a vedení hodin. Osobně jsem ocenila, jak byla Věrka flexibilní a dokázala se přizpůsobit potřebám a preferencím všech zúčastněných. I moje dcera si mohla odtrénovat svou hodinu - její „žákyní" byla stejně stará slečna, která se připravovala na zkoušky základního výcviku a Markétčiny zkušenosti ze zkoušek a závodů ocenila. Tohle je i důvod, proč nechce větší skupiny než ideálně šest, maximálně osm studentů, ve větším počtu by takový individuální přístup nebyl možný.

dsJá jsem si vyzkoušela, jaké je to trénovat v angličtině pokročilejší drezurní jezdkyni, přesněji Věrku osobně, která se zhostila role figurantky, na mladé klisně, s níž řešila problém křivosti. Musím říct, že to alespoň pro mě vůbec nebylo jednoduché - musela jsem přemýšlet nejen nad tím, co říkám, ale i jak to říkám a měla jsem nepříjemný pocit, že se moje instrukce dost zpožďují a zdaleka nestíhám říkat všechno, co bych chtěla. Můj muž k tomu ale poznamenal, že by mi prospělo trénovat v angličtině, protože bych své svěřence aspoň nezahlcovala... no něco na tom je :-)

Když jsem si potom na své přání zkusila tlumočit hodinu do angličtiny, abych měla čas přemýšlet jen nad jazykem a zažít si ty nejčastější fráze, bylo to o moc jednodušší. Povídaly jsme si s Věrkou i o jejích zkušenostech z tlumočení na klinikách a pobavilo mě, že řeší podobné věci jako já. Ani ne problém jazykový, protože jak říká „kdo chce, tak se vždycky domluví. Důležitější je vůle než jazykové znalosti." Mnohem těžší je skutečně zůstat jen u tlumočení a nenechat se strhnout ke vlastním vstupům. Ve chvíli, kdy svěřenec nechápe, co mu trenér říká, máte totiž velkou tendenci se do toho přidat a zkusit mu to vysvětlit srozumitelněji, jenže... on si zaplatil hodinu se zahraničním trenérem, vy tam nejste od toho, abyste vysvětlovali, jen překládali. A to je třeba nezapomínat.

dsVyužila jsem také příležitosti Věrku trochu vyzpovídat.

Jak jsi vůbec přišla na nápad začít s těmito kurzy?
U nás ve stáji pořádáme pravidelně soustředění s holandskou trenérkou a řešili jsme, že spoustě lidí tlumočíme, i když víme, že anglicky umí. Jenomže neznají specifickou slovní zásobu a samozřejmě se stydí. Náš první nápad byl zkrátka je do toho „hodit", ať se naučí, ale to je trochu škoda, protože tyto tréninky nejsou levná záležitost, proto jsme vymysleli tento kurz. Rozhodli jsme se, že to ale nebude jen o ježdění, protože spousta lidí má jiné důvody, chce jet třeba na zahraniční závody, nebo pracovat do zahraničí a potřebuje se tam domluvit. Nebo třeba chce trenérovi říct něco víc o svém koni, jeho minulosti, zdravotních problémech... takže proto jsme připravili kurz v této podobě. První kurz jsme otvírali letos v únoru a tento je čtvrtý. Nejvíc kurzů ale plánujeme po sezóně, do zimní pauzy, kde bude určitě víc času.

„Cena kurzu je 1800 Kč za oba dny, skripta a drobné občerstvení. Když mi ale někdo napíše hodně dobrý a zajímavý důvod, proč chce slevu, jsem ochotná se domluvit. Myslím si, že pokud někdo jezdí po klinikách, nebo třeba kupuje koně v zahraničí, velmi rychle se mu to vrátí v tom, co ušetří za překladatele."

Kde jsi našla odvahu k pořádání těchto kurzů, když nejsi rodilý mluvčí a dokonce jsi angličtinu ani nevystudovala? Nebojíš se, že někdo bude kritizovat, že nemáš dostatečnou „kvalifikaci"?
Tuhle otázku slyším vždycky, ve všech oblastech, které dělám. Stejně tak se můžeš ptát, proč by se mnou někdo měl trénovat, nebo si třeba ode mě kupovat koně. Asi na to nemám jinou odpověď, než že si věřím. Mám na to odvahu, věřím, že to vyjde, ale na druhou stranu by mi nevadilo, kdyby to nevyšlo. Jdu do toho s tím, že věřím, že to lidi bude bavit a že jim to pomůže. Ale pokud se ukáže, že je to nebaví, nevadí.

Jakým způsobem vznikala skladba tohoto kurzu? Podle čeho jsi vybírala, co a kolik toho zařadit?
Já se přiznám, že jsem trošku chaotik, ale došla jsem k názoru, že ideální je začít na úvod něčím jednodušším, co většina lidí zná. Takže třeba popis a barvy koně. A protože ježdění je hodně obsáhlé, bylo naprosto logické vyhradit mu celý druhý den. Tím byla daná struktura. Ale určitě budu ještě věci postupně ladit, vlastně po každém kurzu, který proběhne, ho malinko změním, vylepšuji.

ssLíbily se mi konverzační aktivity, kde jsi hledala inspiraci?
Především v pedagogických knížkách, kterých jsem četla celou řadu. A navíc mi pomáhala kamarádka, která je učitelka, pomohla mi s didaktikou a poradila třeba, jak studenty uvolnit.

Tento kurz mi připadá hodně všeobecný - většina lidí ale má zájem spíše o konkrétní oblasti, které se jich týkají, a jiné je moc nezajímají. Uvažuješ o tom, že bys vyšla vstříc individuálním požadavkům na specializovanější kurzy, pokud se sejde skupinka zájemců?
Uvažovala jsem, ale myslím, že nejdřív se člověk musí naučit základy. Ale uvažuji o tom, že bude EquiEnglish 2, navazující kurzy pro ty, kteří již tento absolvovali, nebo zkrátka mluví slušně, a ty budou podle zájmu specializované - především na oblast veteriny/fyzioterapie nebo čistě jezdecky.

A pokud by se ti přihlásila skupina pěti, šesti lidí, kteří by chtěli kurz zaměřený třeba jen na ta soustředění, nebo naopak na práci u koní bez ježdění, byla bys ochotná jim udělat kurz na míru?
Myslím si, že určitě. Je možné i přijet k lidem do stáje a udělat kurz tam, je to jen o domluvě.

A nabízíš i tlumočení okolo koní?
To vysloveně ne, ale pokud by někdo potřeboval pomoc třeba při koupi koně, asi by to nebyl problém. Ale třeba na veterinární kliniku bych s nikým nejela, to už je na mě hodně odborné.

Ty sama jezdíš na kliniky se zahraničními trenéry?
Nám sem pravidelně jezdí holandská trenérka, se kterou trénuji, jinak jsem viděla a někdy i tlumočila samozřejmě i další.

saUčíš kromě drezurní terminologie i skokovou - je možné, že se někomu stane, že ho na vedení hodiny postavíš mezi překážky a povede skokovou lekci?
Pokud o to bude stát, proč ne. Neboj, tebe tam nepostavím :-) Ale možné to je. Snažím se odhadnout, co by koho mohlo zajímat, koneckonců proto vyplňujete tak podrobně přihlášky i s malým testem. A potom podle zájmů a pokročilosti sestavím hodiny. Někdo může dostat začátečníka na lonž, někdo pokročilejšího drezurního jezdce... a pokud si někdo na vedení hodiny netroufá, může jen tlumočit. Cílem je, aby se všichni cítili dobře, protože jinak se jim nebude chtít mluvit a účast na kurzu by tak nesplnila svůj účel.

 

Co na to moje dcera Markéta jako další ze studentů?
"Mně se na tom nejvíc líbilo, že jsme se tam neučili zbytečnosti. Že jsme se učili opravdu jen to, co jsme potřebovali, že jsme si pak vystačili třeba s pěti slovesy a dokázali jsme se i tak domluvit. A byla to zábava. Škoda, že se takhle nemůžeme učit i ve škole."

Více informací o EquiEnglish najdete na Facebooku.

gr

Připojené obrázky

Ohodnoť článek:

1 2 3 4 5

Čím více bodů, tím lepší hodnocení.

Článek hodnotilo 1 čtenářů. Celkový počet bodů: 5.

Linkuj na:

Sdílej článek na Linkuj.cz Sdílej článek na Jagg.cz Sdílej článek na De.licio.us Sdílej článek na Connotea.org Sdílej článek na Facebook.com


Equichannel na Facebooku

Děkujeme
našim
partnerům: