Elektrolyty... jak moc jsou nepostradatelné?

21. 07. 2020 06:00, Aktualizováno 26. 07. 2020 22:41

Obrázky: 9

Autor: Gabriela Rotová Foto: Gabriela Rotová, Wikipedia Rubrika: Zdraví a veterinární péče Počet přečtení: 779 Komentuji zde: Ne Bookmarkován 0 krát

Při vysoké zátěži ve vysokých teplotách je vhodné doplnit krmnou dávku koní o elektrolyty... Věta, která pro většinu z nás není žádnou převratnou novinkou. Ale proč vlastně a jak? Máme se opravdu obsahem elektrolytů v tělech našich koní systematicky zabývat, nebo je jejich podávání novodobá móda? Jde o trik prodejců, anebo je koně za určitých okolností přece jen potřebují?

Slovo elektrolyt v našich slovnících pevně zakotvilo. Často ale papouškujeme papouškované, aniž bychom věděli, o čem že to je vlastně řeč. Však to jistě znáte... V důsledku toho jako papouškující papoušci někdy nejen myslíme, ale i jednáme. Přemíra zjednodušování se samozřejmě netýká jen elektrolytů... Řešením ale není skoupit všechny výživové doplňky, které trh nabízí, a pod tlakem je sypat hlava nehlava do žlabu, což se dnes rádo mnohdy a mnohde děje...:)

Pokud chceme sportovat a chceme, aby naši koně byli výkonní a zdraví, jisté míře erudice se v oblasti výživy zkrátka a dobře nevyhneme. Vědět co, jak a proč, a to ještě dříve, než se do výživářské alchymie reálně pustíme, není úplně od věci. Pochopení principu totiž souvisí s úspěchem a výsledkem. A proto se dnes elektrolytům podíváme trochu důkladněji na zoubek.

Elektrolyt... co to je a proč to je?

Pro vystudovaného chemika budou slova iont, elektrolyt, minerál a sůl a představovat rozdílné, naprosto nezaměnitelné pojmy. V naší civilní terminologii ale všechna tato slova znamenají prakticky jedno a totéž – jde o životně důležité minerály – především o sodíkový, draslíkový a chloridový iont. Takže...?

Tělesná voda obsažená v organismu rozpouští plynné, kapalné a pevné látky (tzv. disociace vlivem polárního rozpouštědla) za vzniku vodných roztoků, které obsahují mimo jiné i ionty s elektrickou vodivostí. Pokud jsou látky rozpuštěné ve vodném roztoku ve formě iontů (kladně elektricky nabité částice jsou kationty, záporně nabité pak anionty), roztok nazýváme elektrolyt.

Živý organismus se skládá z buněk, v nichž a mezi nimiž probíhá – a musí probíhat – obrovské množství procesů. Tkáň, tvořená jednotlivými buňkami, se v živém organismu chová jako vodič elektrického proudu. Hlavním nositelem elektrického proudu ale není tkáň sama o sobě, nýbrž právě ony výše zmiňované ionty obsažené ve vodném prostředí, které mají určitý náboj.

Činností buněk vzniká soubor elektrických signálů, jehož součástí je i elektrický proud – pohyb částic s elektrickým nábojem. Tento proud se tělem může velmi rychle šířit právě proto, že tělní tekutiny obsahují ionty (tzv. vodiče 2. řádu), které zvyšují jejich měrnou vodivost. Obsah vody a iontů v organismu má tedy zásadní význam, protože to, jak efektivně organismus funguje, úzce souvisí s tím, jak rychle a kvalitně jsou jím šířeny elektrické signály. Vše, myšlením počínaje a vylučováním konče, tak či onak souvisí s pohybem iontů a tak i elektrických signálů.

Pro správnou funkci celého organismu je tedy logicky potřeba, aby poměr iontů byl vyvážený, protože ionty se mimo to podílejí i na většině biochemických procesů, které v organismu probíhají... ovlivňují proces distribuce vody, udržují konstantní hodnoty krevního pH, zajišťují přenos nervových impulsů, transport živin a metabolitů do a z buněk...

Kde se berou ionty

Možná to zní složitě, ale ve své podstatě je to jednoduché. Pokud chceme, aby se rozsvítila žárovka, když zmáčkneme vypínač, a vše vzorně fungovalo, potřebujeme, aby v organismu byl iontů dostatek a jejich vzájemný poměr byl právě takový, jaký má být. Elektrolyty tedy mají skutečně klíčový význam.

Každý živý organismus tedy nezbytně potřebuje elektrolyty. Bez nich to zkrátka a dobře nejde. Organismus si ale elektrolyty vyrobit neumí, to prostě nedokáže, musí je tedy přijímat v potravě. Všechna krmiva (objemová, žlabová/koncentrovaná) určité množství minerálních látek obsahují a vyjma sodíku může být iontů v potravě dostatek, pokud jsou koně zdraví, intenzivně nepracují anebo nepůsobí v chovu. 

Organismus si rovnováhu elektrolytů velmi přísně střeží za pomoci mnoha dokonale vypilovaných mechanismů, proto bychom jim v běžném hobby provozu vlastně ani nemuseli věnovat zvýšenou pozornost. Jen sodík je nutné doplňovat bez ohledu na složení krmné dávky i koním bez zátěže. Bohužel ale vždy, když je organismus nadměrně či nedostatečně hydratován či je oslabený v důsledku nadlimitní zátěže (svalová námaha, pocení), zranění či nemoci, začne obsah iontů kolísat a elektrolyty pak nejsou schopny řádně plnit svoji funkci. A proto může být za určitých okolností – zejména při ultravytrvalostních aktivitách ve ztížených podmínkách – efektivní náhrada elektrolytů záležitost velmi významná.

Kdy je vhodné začít elektrolyty podávat, či zda vůbec, je ovšem oříšek, nad kterým si mnozí z nás docela lámou hlavu...

Tolik potřebná rovnováha

Z organismu se elektrolyty ztrácí močí, dýchacími cestami, skrze GIT a pocením. Kdo někdy čistil koně, který se zpotil, jistě zaznamenal, jak významné množství elektrolytů kůň pocením ztrácí. Bílé slané mapy, které na srsti ulpí, nelze přehlédnout.

Čím těžší je práce, kterou kůň vykonává, a čím vyšší je teplota okolního prostředí, tím více se kůň potí a tím více elektrolytů z jeho těla mizí. Význam suplementace elektrolyty lze snadno odvodit, pokud se důkladněji podíváme na složení koňského potu.

Jeden litr koňského potu obsahuje přibližně 4 g sodíku, 7 g chloridu, 1,3 g draslíku, 0,13 g hořčíku a 0,25 g vápníku. Pocením se ztrácí, sice minimálně, také fosfor. Kůň může snadno ztratit 5 litrů potu každou hodinu i při průměrných teplotách v lehké až střední zátěži. To odpovídá ztrátě přibližně 50 g elektrolytů. Takovou ztrátu ale nedokáže kompenzovat běžná denní krmná dávka složená pouze ze sena/pastvy a malého množství koncentrovaného krmiva. 

Pouze u koní v lehké práci v optimálních klimatických podmínkách se tedy suplementací krmné dávky elektrolyty, vyjma soli, nemusíme zabývat. Jakmile se kůň z jakéhokoli důvodu potí, aktivně trénuje nebo sportuje či nastoupily vlny letních veder, je nutné elektrolyty doplňovat, přičemž platí výše uvedené – čím vyšší výkony požadujeme a čím tepleji je, tím větší význam doplňování elektrolytů má

Co dělá kdo?

Mezi nejvýznamnější anorganické ionty v buňkách patří sodný kation (Natrium, Na+), draselný kation (Kalium, K+), chloridový anion (Chlorum, Cl-), vápenný kation (Calcium, Ca2+) a hořečnatý kation (Magnesium, Mg2+). Pokud se ještě jednou zamyslíme nad složením koňského potu, vidíme, že v potu kůň neztrácí jen sodík. Vzít v potaz musíme i fakt, že pot je jen jedna z položek, díky které organismus koně o elektrolyty přichází. Jestliže tedy mají být elektrolyty v rovnováze, standardní krmná dávka – složená z osmi kilogramů sena a třech kilogramů koncentrovaného krmiva (například ovsa/ječmene) bez přídavku elektrolytu – pro optimální zásobování organismu nestačí. Taková krmná dávka obsahuje dostatek draslíku, už ale nemůže plně uspokojit požadavek organismu koně na dostatečný přísun chloridu a sodíku a chybí v ní i hořčík. A proč by nás to mělo zajímat?

Sodík

Hlavní funkce sodíku (souhrnně s draslíkem a chloridy) v organismu je udržovat stálý osmotický tlak uvnitř/vně buněk a acidobazickou rovnováhu. Sodík s chloridovými a hydrogenuhličitanovými anionty tvoří jakýsi základní elektrolyt, ve kterém se uskutečňují všechny životní projevy buněk. Vyšší koncentrace sodíku je vždy v krvi a jiných tekutinách obklopujících buňky než v samotné buňce. Sodík ovlivňuje množství tekutiny (ideální objem plazmy, krevní tlak) a udržuje hodnotu klidového membránového potenciálu. Koncentrace sodných kationtů je v organismu striktně monitorována a je spjata s osmotickým tlakem extracelulární tekutiny. Pokud dojde k zvýšenému vstřebávání sodíku z potravy, zvýší se zpětná resorpce vody v ledvinách a zároveň dojde ke zvýšené exkreci sodíku. Celý tento proces platí i opačně – při příjmu většího množství hypoosmotické tekutiny se v ledvinách zvýší zpětná resorpce sodíku a omezí se vstřebávání vody.

Sodík tedy ovlivňuje celou řadu procesů, kupříkladu i proces pocení. Jestliže je kůň dehydratovaný, koncentrace sodíku v krvi je vyšší a pocení se zpomalí nebo dokonce zastaví. Bez dostatečného pocení však může dojít k přehřátí. Dotace organismu sodíkem je tedy životně důležitá – rozhodně ne nevýznamná.

Draslík

Celých 98 % draslíku je uloženo intracelulárně, tzn. uvnitř buněk. Draslík slouží mimo jiné k aktivaci některých enzymů – např. enzymu glykolýzy či dýchacího řetězce. Draselné kationty ovlivňují činnost svalů (včetně srdečního), podílí se na využití sacharidů, na syntéze proteinů, uplatňují se při tvorbě glykogenu a udržují stálost intracelulární tekutiny. Reguluje množství tekutiny v buňkách a spolu se sodíkem, který reguluje množství mimobuněčné tekutiny, upravuje rovnováhu tekutin v organismu. Dostatečná koncentrace draslíku je také nezbytná pro udržení elektrického potenciálu buněčných membrán a svalových vláken. Draslík rovněž umožňuje optimální přenos nervových impulsů.

Proto i relativně malé změny celkového draslíku mohou negativně ovlivnit sportovní výkon. Nedostatek draslíku ale nelze detekovat od oka a nelze využít ani krevní testy / statimová vyšetření. Ty totiž indikují hladinu draslíku cirkulujícího v krvi a nic nevypovídají o jeho množství uvnitř buněk, kde tento iont dominuje. Koncentrace draslíku v buňce je až 40krát vyšší než vně buněk. Při sestavování krmné dávky koně v tréninku tedy musíme věnovat pozornost i draslíku, a to přestože právě tohoto iontu obsahuje krmná dávka obvykle dost.

Vápník

Když se řekne vápník, vybavíme si kosti. Ano, většina vápníku je vázána v kostech a zubech. Vápník ve své iontové formě (Ca ++) je ale také důležitým elektrolytem. Ca2+ ionty se uplatňují v mnoha biochemických procesech, včetně procesů intracelulárních. Tento iont hraje roli v procesu tvorby kostí, srážení krve, podílí se na svalových kontrakcích, figuruje při vylučování neurotransmiterů a hormonů. Vápník je také koenzym (kofaktor) stabilizující proteiny.

Hořčík

I hořčík, přestože se v organismu nachází v mnohem menším množství než ostatní ionty, hraje nezanedbatelnou roli. Podílí se na produkci adenosintrifosfátu (ATP – nejběžnější energetické oběživo živých systémů, přítomný ve všech buňkách, ale zejména ve svalových buňkách) oxidací mastných kyselin, svalové relaxaci a remineralizaci kostí. Rovněž se podílí na produkci fosfatidylglycerolu (DPG), což je důležité při tvorbě červených krvinek. Prakticky všechny enzymy kooperující s fosfátovými kofaktory (např. ATP) vyžadují přítomnost Mg2+ pro svou správnou funkci. Deficit Mg2+ iontů v organismu může být také příčinou křečí.

Nejčastější příčiny elektrolytické nerovnováhy v organismu – iontové dysbalance 

  • Dehydratace... nedostatek tekutin. Vodní bilance – tedy poměr mezi příjmem a výdejem tekutin – musí být v organismu zachována. Denní příjem a výdej tekutin tedy musí být v rovnováze. Pokud tomu tak není, nedostatek tekutin způsobí zvýšení koncentrace metabolitů, dřívější nástup únavy, prodlouží se doba nutné regenerace a dojde k poklesu fyzické výkonnosti. Při ztrátách vody (potem, močí, průjmové onemocnění) totiž dochází ke ztrátám všech významných minerálních látek, které pomocí osmotického tlaku řídí rozložení tekutin v těle. Dehydratace může způsobit symetrické zvýšení koncentrace všech iontů (tzv. zahuštění).
  • Horečnatá a průjmová onemocnění.
  • Hypernatremie... zvýšená koncentrace Na+ v krevním séru. K hypernatremii může dojít při velkých ztrátách vody.
  • Hyponatremie... pokles koncentrace sodného iontu (Na+) v krevním séru. Lidově se stav způsobený hyponatremií označuje jako otrava vodou. Hyponatremie vzniká jako důsledek nadměrného příjmu vody, který vyvolá pokles Na+ v krevní plazmě. Při vysoké zátěži se nedostatek soli projevuje jako žízeň. Čím více ale kůň vypije za dané situace vody bez přidaných elektrolytů, tím více se hyponatremie prohlubuje. Dochází k rozředění vnitřního prostředí, které může vyvolat i kolaps.
  • Dysbalance ve výživě – nevhodně sestavená krmná dávka (např. nedostatek draslíku/hořčíku), poruchy příjmu potravy (například problémy se zuby), malabsorpce – problémy se vstřebáváním živin z potravy
  • Poruchy funkce ledvin
  • Poruchy hospodaření s kalciem, draslíkem

Jak se elektrolytická nerovnováha projevuje?

  • svalová slabost a křeče
  • únava, letargie, neschopnost podat obvyklý fyzický výkon
  • zvýšená žíznivost či naopak neochota pít a ztráta zájmu o příjem potravy
  • změny chování až dezorientace, špatná koordinace
  • nepravidelný srdeční tep
  • trávicí potíže – průjmy, zácpa, časté močení, kolikové bolesti

Pokud tedy s koňmi pravidelně sportujeme, je dobré předcházet problémům, které se ztrátou/dysbalancí elektrolytů souvisí. Předcházíme tak nejen poklesu výkonnosti, ale i dalším problémům způsobeným iontovou dysbalancí. Jestliže náš kůň má výše uvedené příznaky je na místě kontaktovat veterinárního lékaře.

Mýty o elektrolytech

Mezi chovateli je zakořeněn mýtus, že elektrolyty si koně nemůžou uložit do zásoby. Ano, je pravda, že pokud je elektrolytů v organismu přebytek, ledviny tento přebytek vyloučí. Ukládat si je do zásoby tedy kůň nedokáže. Studie ale doložily, že je-li organismus dlouhodobě zásobován vyššími dávkami elektrolytů, je schopen si na tento stav zvyknout a hladina elektrolytů je následně kontinuálně vyšší. Pokud tedy krmná dávka obsahuje dlouhodobě nízké množství elektrolytů, dojde i k dysbalanci rychleji, než když je jimi organismus průběžně dobře zásobován.

Nárazové podávání je tedy méně efektivní než podávání dlouhodobé. Odpověď na otázku, kdy začít doplňovat elektrolyty, je tedy jednoduchá. Elektrolyty doplňujeme koním v zátěži (sem ale patří i klisny v laktaci) ideálně denně, pokud jich krmná dávka koně neobsahuje dostatek. Přestože je běžné, že se koním dodávají elektrolyty těsně před soutěží a v jejím průběhu, je mnohem efektivnější, když elektrolyty zařadíme do krmné dávky již v období přípravy na výkon – v tréninku. Musíme si uvědomit, že obnovení normálních hladin elektrolytů v organismu není otázka několika minut/hodin. Plné obnovení optimálních hladin iontů v organismu může trvat i týdny! Kůň, který sportuje, by tedy měl přijímat elektrolyty v krmné dávce pravidelně a dlouhodobě.

V případě, že kůň odmítá pít a žrát – například po náročném tréninku, soutěži, v důsledku tepelného stresu či únavy při/po přepravě – je jednoznačně nejlepší volbou elektrolytová pasta v tubě, která se aplikuje orálně. Není pravda, že tyto pasty prohlubují dehydrataci nebo k ní vedou. Elektrolytová pasta sice skutečně "vytáhne" vodu do GI traktu, to je ale naprosto v pořádku. Právě tento mechanismus zajistí optimální navýšení koncentrace elektrolytů v krvi, což také způsobí, že kůň získá pocit žízně, začne pít a následně i žrát. Vždy ale platí, že pokud máme podezření na dehydrataci, kontaktujeme veterinárního lékaře a stav koně konzultujeme.

Mýtus je také povídačka o tom, že koně sami dobře vědí, kolik elektrolytů potřebují, a proto stačí blok volně přístupné soli. Není tomu tak, což doložilo mnoho klinických studií. Kůň potřebuje asi 50 gramů soli každý den. Jenomže někteří koně se k solnému lizu nepřiblíží i celé týdny, zatímco jiní jsou schopni nárazově přijmout i čtyřnásobek své optimální denní dávky. U malých hříbat dokonce hrozí i otrava nadměrným příjmem soli. Spoléhat se tedy na selský rozum našich koní není dobrá volba.

Rovněž neplatí zažité tvrzení, že pro optimální vstřebávání elektrolytů z GI traktu je potřeba cukr – nehledejte tedy takové výživové doplňky, které obsahují větší množství cukru. Cukr v tomto procesu žádnou významnou roli nehraje. Obecně lze říci, že čím vyšší je ve výrobcích obsah chloridu sodného, tím je produkt kvalitnější. Doplněk by měl cukru (dextrózy nebo glukózy) obsahovat méně než 5 % nebo 5 gramů na 100 gramů produktu, jinak budete zkrmovat hodně cukru a málo elektrolytu. U past pak platí, že dobrá je ta, která obsahuje 20 až 30 gramů elektrolytu v dávce. O cukr se tedy nezajímejte, jeho vyšší obsah není dobrý obsah!

Hrozí předávkování?

Zjistit, zda náš sportovec potřebuje doplnit hladinu elektrolytů, může být docela problém, dokud se neobjeví jasné příznaky dysbalance. Někteří z chovatelů se tedy uchylují k preventivnímu podávání elektrolytů hlava nehlava. Je to nebezpečné? Můžeme své koně elektrolyty předávkovat? Odpověď je jednoduchá. Postupujte podle doporučení výrobce. Když budete postupovat podle doporučení výrobce – tedy budete krmnou dávku obohacovat o výrobcem doporučené množství – je předávkování elektrolytem nemožné. V podstatě vždy je totiž obsah elektrolytů v krmné dávce nízký. Pokud je tedy dodáme v doporučeném množství, těžko budeme chybovat. Přesto je nutné znovu zdůraznit. Jestliže zkrmujeme kompletní kmné směsi či krmná dávka obsahuje další výživové doplňky, je třeba zjistit, zda kůň nedosává v krmné dávce nadlimitní dávky některých prvků. Opět tedy platí: pokud si nejste jisti, pak vždy nejprve konzultujte s výživovým poradcem nebo veterinárním lékařem.

Příznakem předávkování elektrolyty je zvýšená urinace (močení) a nadměrná žíznivost. Příjem vody koně o hmotnosti 500 kg by měl být při mírné práci za chladného počasí okolo 25 až 30 litrů na kus a den. Pokud tedy kůň pije významně více a významně více i močí, je pravděpodobné, že elektrolytů podáváme příliš mnoho a jejich podávání je třeba omezit. Vše je ale vhodné konzultovat s veterinárním lékařem.

Musíme si uvědomit, že množství elektrolytů, které je třeba doplnit, závisí na mnoha faktorech, a proto je vše, co sázíme do žlabu jen tak od oka, vždy trochu alchymie. Svůj význam má složení a množství koncentrovaného krmiva, aktuální klimatické podmínky, úroveň zátěže i míra adaptace na ni.

Obecně ale můžeme říci, že pokud od koně požadujeme více, než jen příležitostnou lehkou práci, není pravděpodobné, že by volně přístupný blok soli byl schopen organismus koně optimálně zásobit. Navíc jsou tu i další vykřičníky. Mnoho chovatelů řeší problém doplňování elektrolytů tak, že přidává do krmné dávky běžnou kuchyňskou sůl. Pokud ale není krmivo zvlhčené, sůl propadne na dno žlabu a kůň ji nepřijme. Mnoho koní také krmivo obsahující vyšší množství kuchyňské soli zcela odmítá.

Některé studie mimo to naznačily, že obyčejná kuchyňská sůl může přispívat k tvorbě žaludečních vředů či průběh onemocnění zhoršovat. Žaludeční vředy jsou onemocnění multifaktoriální, u sportovních koní je jeho prevalence 80-90 %. Proto je šetrnějším řešením kvalitní elektrolyt, který dávkujeme dle doporučení výrobce.

Pokud se rozhodujeme, zda podat elektrolyty ve vodě anebo v krmivu, pak upřednostňujeme doplněk do krmiva, protože absorbce elektrolytů organismem je výrazně efektivnější.

Potřebujeme laborku?

Ve vztahu k řízení tréninku nemá vyšetření elektrolytů zásadní význam, pokud není provedeno opakovaně. Odchylky od normy probíhají kontinuálně a hladiny iontů neustále mírně kolísají. Navíc nám náhodný iontogram poskytne informace jen o koncentraci látek v krevní plazmě. Nic tedy nevypovídá o obsahu elektrolytů uvnitř buněk a v mezibuněčném prostoru. Z jednoho odběru toho tedy mnoho nevyvodíme. Smysl ale vyšetření elektrolytů zcela jistě má, pokud máme dojem, že stav koně je výrazně mimo normu anebo nezvykle či dlouhodobě poklesl jeho výkon nebo kondice. To může značit možné zdravotní komplikace, které ani nemusí souviset s vhodným nastavením krmné dávky. V případě, že kůň sportuje a má dlouhodobě podávat vysoké výkony, pak je vhodné se na vyšetření elektrolytů domluvit s veterinárním lékařem. Opakované sledování hodnot elektrolytů může poskytnout cenné diagnostické informace.
 

Závěr

  • Prakticky všechny kategorie koní potřebují denní přísun soli.
  • Koně ve vyšší než lehké zátěži by měli dostávat doplňkové elektrolyty, pokud jich krmná dávka koně neobsahuje dostatek.
  • Elektrolyty by koně v tréninku měli dostávat každý den a ne jen před a po soutěži, pokud jich krmná dávka koně neobsahuje dostatek.
  • Elektrolyty by měly být doplňovány podle úrovně práce a počasí a dle pokynů výrobce.
  • Nikdy nepodáváme nadlimitní dávky elektrolytů v naději, že kůň podá lepší výkon. To může vést k gastrointestinálním poruchám, odmítání krmiva a příliš vysokému příjmu vody.
  • Vyhledáváme takové produkty, které obsahují optimální množství všech potřebných iontů.
  • Nepodáváme elektrolyty koním, kteří mají zdravotní problémy, bez konzultace s veterinárním lékařem.

Použité zdroje:

  • SKOLNIK & CHERNUS. Výživa pro maximální sportovní výkon. [s.l.]: Grada Publishing, 2011
  • MÁČEK, RADVANSKÝ ET AL. Fyziologie a klinické aspekty pohybové aktivity. [s.l.]: Galén, 2011.
  • Multimediální skripta: Funkce buněk a lidského těla
  • Smith, G. Many Sick Cows Need Fluid Therapy. 2009. Hoard’s Dairyman
  • Vet Clin North Am Equine Pract 1998 Apr;14(1):75-95. L J McCutcheon, R J Geor: Sweating. Fluid and ion losses and replacement
  • 1999 Jul;(30):418-24.doi: 10.1111/j.2042-3306.1999.tb05258.x. : Electrolyte and glycerol supplementation improve water intake by horses performing a simulated 60 km endurance ride, K F Düsterdieck, H C Schott, S W Eberhart, K A Woody, M Coenen

Připojené obrázky

Připojené články

10.05. 2012 18:00 Elektrolyty
09.07. 2018 05:00 Hydratace - klíč ke sportovnímu výkonu

Ohodnoť článek:

1 2 3 4 5

Čím více bodů, tím lepší hodnocení.

Článek hodnotilo 0 čtenářů. Celkový počet bodů: 0.

Linkuj na:

Sdílej článek na Linkuj.cz Sdílej článek na Jagg.cz Sdílej článek na De.licio.us Sdílej článek na Connotea.org Sdílej článek na Facebook.com


Equichannel na Facebooku

Děkujeme
našim
partnerům: