Dvakrát měř, jednou řež... pozor na vánoční dekorace!

20. 12. 2019 06:00, Aktualizováno 21. 12. 2019 18:31

Obrázky: 11

Autor: Gabriela Rotová Foto: Wikipedia, Gabriela Rotová Rubrika: Ustájení a péče o koně Počet přečtení: 1075 Komentuji zde: Ne Bookmarkován 0 krát

Přestože jsme všichni lehce omámení zvuky a vůněmi nadcházejících Vánoc a mnohým z nás napíná stres nervy k prasknutí, neměli bychom se nechat příliš unést a v návalu štědrovečerního očekávání zapomenout na bezpečí našich koní. Adventní věnce a dekorace v sobě totiž mohou ukrývat i složky život a zdraví ohrožující... Posviťme si tedy dnes důkladně nejen jimi, ale i na ně! :)

Vánoční vazby, adventní věnce a zdobné zelené girlandy se opravdu mohou proměnit v děsivou noční můru. Přestože do našich stájí sezónní dekorativní prvky samozřejmě patří, je dobré vědět, z čeho jsou vyrobeny a také pečlivě zvážit jejich umístění.

Naši koně si totiž rádi a bez skrupulí pochutnají i na tom, co pro ně rozhodně určeno není a nikdy nebylo. Mimořádná opatrnost je tedy vskutku na místě... Zelený cesmínový věnec, nazdobená větev jalovce či zimostrázu, něžně se vinoucí břečťan kolem zábradlí, tradiční snítky jmelí... to vše jsou pokušení, která naše koně potenciálně ohrožují nejen na zdraví, ale i na životě.

A kdy jindy než v období zmatku kolem svátků lze zapomenout zkontrolovat západky u dveří boxů a umožnit tak "výletníkům" pár hodin poklidného hodování na naší pečlivě naaranžované vánoční výzdobě? Za tragédií přitom ani nemusí být naše nepozornost. Koně dokáží strhnout dekorace i z těch míst a nepřístupných koutů, kam by se za jiných okolností nikdy nedostali. I jim se zřejmě daří plnit si své záškodnické sny právě o Vánocích...:)

Nebezpečné rostlinné toxiny

Přestože mnohé stálezelené rostliny, z nichž dekorace vyrábíme, koně a ani jiná zvířata na zdraví neohrožují, mohou se v adventních věncích a dalších dekoracích objevit i snítky dřevin skutečně mimořádně nebezpečných. O barvivech, háčcích a drátcích, jimiž věnce a závěsy "špikujeme", dnes raději ani nemluvě...

Tis červený

Favoritem je v tomto smyslu především tis červený (Taxus baccata), který je naší původní stálezelenou dřevinou a v zahradách a parcích roste zcela běžně. Snítky tisu se ve vazbách hojně využívají a také v nich, díky své sytě temné barvě, velmi dobře vypadají. Tis je proto oblíbeným kontrastním základem v korpusech adventních věnců.

Až na červený dužnatý nepravý míšek (epimatium), je ale celá rostlina prudce jedovatá. Toxicitu způsobuje směs alkaloidů, souhrně nazývaná taxin. Jed se rychle absorbuje do těla trávicím ústrojím a způsobuje zástavu dechu a srdce. U člověka nastává smrt v řádu několika desítek minut. Jedovatost tisu byla velmi dobře známa již ve starověku a extrakt z tisu byl proto využíván jak traviči, tak i sebevrahy. Slabý odvar se využíval i k vyvolání potratů, což mělo pro mnoho žen fatální následky. 

Taxin je extrémně jedovatý i pro koně a jiná domácí zvířata. Jsou zaznamenány případy, kdy toxin působil prakticky okamžitě. Otrava tedy může mít skutečně bleskový nástup. Udává se, že pro koně o průměrné hmotnosti je smrtelnou dávkou již množství nad 100 gramů (0,2 až 0,3 gramu na jeden kilogram tělesné hmotnosti). Příznakem otravy je kolika, ztráta kordinace, dechová a tepová frekvence se nejprve zrychluje, později zpomaluje. Následuje dechová a srdeční zástava.

Tis býložravá zvířata neodmítají, pokud k němu mají přístup. Proto byla tato dřevina na našem území systematicky mýcena, aby se o několik století později do naší krajiny vrátila jako oblíbený parkový a zahradní soliter.

Rozhodně ale platí - i jedna jediná snítka, kterou kůň pozře při oždibování adventního věnce - a jde o život!

Zerav západní 

Další nám dobře známou stálezelenou dřevinou je zerav západní (Thuja occidentalis). Zerav pochází ze Severní Ameriky a v Evropě je pěstován od 16. století. Jedná se o nejběžněji se vyskytující stálezelenou dřevinu našich zahrad, a proto je i on s oblibou ve vánočních vazbách využíván. Všechny části rostliny jsou ale jedovaté. U člověka se otrava projevuje podrážděním pokožky, objevuje se zvracení, krvavé průjmy, poškození ledvin, u žen otrava vede k potratům. Obdobně se otrava projevuje i u koní. Včetně abortů vysokobřezích klisen.

Bobkovišeň lékařská

Ve vánočních vazbách je nádherná, a proto i velmi oblíbená, i další běžně pěstovaná okrasná rostlina našich zahrad, kterou je bobkovišeň lékařská (Prunus laurocerasus) neboli vavřínovec obecný. Prudce jedovatá je celá rostlina, obzvláště ale v podzimních a zimních dekorativních vazbách často využívané listy. Rostlina obsahuje kyanogenní glykosid amygdalin, který se v zažívacím traktu rozkládá na jedovatý kyanovodík. Rozdrcené listy proto voní po hořkých mandlích.

Otrava se zprvu neprojevuje nápadně a její příznaky nemají rychlý nástup, vzhledem k pomalému uvolňování kyanovodíku. S postupující otravou se ale objevuje výrazný neklid, dýchací obtíže, ztráta koordinace, křeče a hypersalivace. Následuje zklidnění, apatie a zástava dechu.

Zimolez

V posledních letech se v podzimních a vánočních dekoracích často objevují i stálezelené druhy zimolezů (Lonicera). Některé druhy totiž mají velmi dekorativní, kožovité, lesklé a zajímavě zbarvené listy.

Většina druhů je ale více či méně jedovatá. Za otravy je zodpovědný toxin saponin a kyanogenní glykosidy. Po požití se objevují průjmy, zvýšená srdeční frekvence, nepravidelný tep, rozšíření zornic (světloplachost), dýchací potíže, křeče a kóma.

Nebezpečné jsou i bobule některých druhů, ale kupříkladu bobule zimolezu kamčatského (L. caeruleavar. kamtschatica) jsou jedlé a řadí se mezi drobné ovoce. Měli bychom tedy vědět, který druh zimolezů ve vazbách využíváme, případně v okolí svých stájí pěstujeme.

Zimostráz vždyzelený

Další široce rozšířenou a mimořádně oblíbenou stálezelenou rostlinou, která je součástí valné většiny adventních věnců a dekorativních vazeb, je zimostráz vždyzelený (Buxus sempervirens).

Celá rostlina zimostrázu je prudce jedovatá, obsahuje steroidní alkaloidy, jako jsou např. buxin, buxinidin, cyklobuxin, buxamin a další. Po požití zimostrázu se dostavují příznaky otravy v podobě křečí, průjmu, objevuje se třes, ztráta koordinace. Požití vyšší dávky je smrtelné.

Cesmína ostrolistá

Cesmína ostrolistá (Ilex aquifolium) je nápadná a velmi dekorativní stálezelená dřevina, která je již tradičně spojovaná s obdobím Vánoc, především v anglosaských zemích. Pěstuje se v mnoha kultivarech. Přestože je u nás rostlinou nepůvodní, najdeme ji ve většině parků a zahrad. Má velmi atraktivní listy a i jejich sytě rudé bobule jsou pro adventní vazby typické.

Cesmína obsahuje alkaloidy a saponiny a to nejen v plodech, ale i listech. Všechny části cesmíny jsou tedy jedovaté. Pro představu - pro dospělého člověka je smrtelná dávka 20-30 plodů. Otrava se projevuje nevolností, zvracením, horečkou, poškozením ledvin, průjmem a malátností. Proto bychom ani cesmínu neměli používat v dekorativních vazbách, které umístíme do našich stájí. Nejsou dostupné údaje o výši dávky nebezpečné pro koně, uvádí se ale, že již méně než deset bobulí může způsobit smrt u psa. Z této informace lze vycházet.

Jalovec chvojka

Také další široce rozšířený obyvatel našich zahrad a parků, který je velmi oblíbenou součástí podzimních a zimních dekorací, jalovec chvojka (Juniperus sabina) je velmi prudce jedovatý. I jeho jedovatost byla známa již ve starověku a i on byl využíván jak traviči, tak sebevrahy. Tento druh jalovce působí toxicky již při kontaktu s kůží. Pokud je pokožka vystavena působení toxinu delší dobu nebo opakovaně, dochází k poškození krevních kapilár. Objevují se puchýře a vředy, nazývané Sacer Ignus (svatý oheň). Jedovaté jsou všechny části rostlin. Chvojka je silně nefrotoxický. Lidem s onemocněním ledvin nesmí být podána ani nejnižší možná dávka.

Toxin sabinen, který chvojka obsahuje, vyvolává tetanické křeče a stahy děložní svaloviny. Proto byl v minulosti často využíván k domácím potratům, na což mnoho žen doplatilo smrtí. U koní se otrava projevuje těžkými kolikami, křečemi, selháním ledvin. I malé množství vede u vysokobřezích klisen k abortům. Dnes bývá chvojka spíše příčinou náhodných otrav, protože jeho silná toxicita již není obecně známa.

Břečťan popínavý

Jako snadno dostupnou součást vánoční výzdoby bychom neměli používat ani běžně rostoucí břečťan popínavý (Hedera helix), a to přestože je tato naše původní rostlina v souvislosti s Vánoci mimořádně oblíbená a je velmi atraktivní. Břečťan je symbolem nesmrtelnosti, přátelství a věrnosti a využívá se nejen ke zdobení zárubní dveří, zábradlí a k výrobě věnců, ale často se i u stájí vysazuje, aby zakryl nevzhledné části dvorů a staré oprýskané zdi.

Celá rostlina je ale jedovatá. Břečťan obsahuje zejména saponiny (nejvíce hederasaponin C), glykosid hederin (helixin), alkaloid emetin. Toxiny, obsažené v břečťanu nejsou příliš silné, přesto ale u lidí vyvolávají závažné gastroenterální potíže, křeče a průjmy, ve větším množství člověka ohrožují i na životě. U koní není bezpečná dávka známa, přesto je na místě obezřetnost.

Jmelí bílé

I náš nejoblíbenější symbol Vánoc, jmelí bílé (Viscum album), v sobě skrývá nebezpečí. Tradice spojené s touto rostlinou se k nám dostaly z Britských ostrovů, ale magickou moc mu přisuzovali již Keltové.

Jmelí obsahuje glykoproteidy, peptidické toxiny (především viscotoxin), vodorozpustné polysacharidy, alkaloidy, cholin, histamin, triterpeny, fenylové sloučeniny a řadu dalších látek.

Jednotlivé rostliny mají ale obsah těchto látek specifický, a to v závislosti na tom, na jakém druhu stromu rostou. Nejúčinnější léčivkou je jmelí parazitující na jabloni, hlohu, dubu a smrku. Prokazatelně toxické je jmelí rostoucí na topolech, a proto se v léčitelství ani moderní farmacii nepoužívá.

Přestože je jmelí v řízených dávkách rostlinou léčivou, viskotoxin a lektin v něm obsažené jsou toxické. Přesné množství, které by bylo nebezpečné pro koně, není známo, ale u lidí se otrava projevuje bolestmi břicha, silnými, úpornými průjmy spojenými s krví ve stolici. Obsah tyraminu by také mohl ohrožovat březí klisny.

Období vánočních svátků nebývá v souvislosti se zdravím našich koní vždy tak poklidné, jak bychom si přáli. Nejen samozvaní "krmiči" nás ve svátečním čase navštěvují urputněji a častěji. I my sami míváme tendence našim zvířatům přilepšit nezvyklými dobrotami. To je ale jen málokdy pro koně a naše domácí mazly přínosem. Myslete tedy na to, že krmná dávka by měla obsahovat jen minimální množství změn a to i o Vánocích. A v souvislosti s výzdobou radím: "Štěstí přeje znalým a připraveným!"...

Přeji klidné a krásné vánoční svátky vám všem!

 

Použité zdroje:

  • Alberts, Andreas; Mullen, Peter; Spohn, Margot. Léčivé stromy a keře. 1. vydání. Praha - Plzeň: Beta-Dobrovský, Ševčík, 2006
  • Hrdina, Vratislav, et al. Přírodní toxiny a jedy. Praha: Galén, 2004

Připojené obrázky

Ohodnoť článek:

1 2 3 4 5

Čím více bodů, tím lepší hodnocení.

Článek hodnotilo 1 čtenářů. Celkový počet bodů: 5.

Linkuj na:

Sdílej článek na Linkuj.cz Sdílej článek na Jagg.cz Sdílej článek na De.licio.us Sdílej článek na Connotea.org Sdílej článek na Facebook.com


Equichannel na Facebooku

Děkujeme
našim
partnerům: