Dorothy Brooke nenechala bývalé válečné koně trpět

25. 09. 2019 09:00

Obrázky: 4

Autor: Michaela Burdová Foto: Searightcollection Rubrika: Pomozte koním Počet přečtení: 2375 Komentuji zde: Ne Bookmarkován 0 krát

Miliony koní v rozvojových zemích denně dřou na pokraji sil a pomáhají přežít chudým rodinám. Bez základní veterinární péče, dostatečného napájení, krmení, péče o kopyta, v žáru slunce, prachu cest. Zlepšit jejich situaci vyžaduje kromě nadšení především spoustu peněz - třeba jako letos i z kreditek špičkových jezdců Global Champions League pro organizaci Brooke.

Vzbudil mě vzteklý křik pod oknem. Takové to arabské hlaholení. Mezi zaparkovanými luxusními automobily pod vysokým činžákem v Káhiře stál bílý oslík, kupodivu opravdu bílý jako sníh, zapřažený ve vozíku vrchovatě naloženém sutinou. Jeho kočí v dlouhé košili až k bosým chodidlům měl v ruce cihlu, kterou ho několikrát vší silou uhodil a cosi na něj hulákal. Zjevně se oslovi nechtělo – nejspíš nemohl. Tolik má letmá vzpomínka z dětství. Tehdy, v roce pražského jara, jsem nemohla tušit, že v tom uhýkaném, utroubeném a hlučném městě, kde se špína a chudoba uvolněně mísila s okázalým přepychem, měly tyto sedřené bytosti svou nemocnici, svého anděla strážného. The Brooke Hospital for Animals, nemocnici, kterou založila Angličanka Dorothy Brooke (v roce svého založení 1934 se nemocnice jmenovala Old War Horse Memorial Hospital).

Dorothy Brooke 

Narodila se roku 1883 v rodině venkovského šlechtice. Bylo jí čtyřicet, když se roku 1926 podruhé provdala. Její druhý manžel, generálmajor Geoffrey Brooke, kavalerista, trenér, uznávaný jezdec a držitel vyznamenání Distinguished Service Order z I. světové války, miloval koně a psy stejně jako ona. Dorothy už dříve četla články v novinách o bývalých britských válečných koních, kteří zůstali opuštěni v různých koutech světa včetně Středního východu, ale moc jim nevěřila. Nepřišlo jí reálné, aby tahle zvířata, která pomáhala vyhrát válku, mohla být ponechána tak krutému osudu.

Názor změnila až v roce 1930, když dorazila do Káhiry. Právě tady, dvanáct let po konci světové války uviděla na vlastní oči trosky bývalých válečných koní. V Káhiře existovala organizace na ochranu zvířat (SPCA – Animal Protection Agency), kde uviděla prvního z tisíců zestárlých a zanedbaných bývalých válečných koní, které sem přivezly britské jednotky pro boje v Egyptě, Palestině a Mezopotámii. Koňští veteráni přežili vítězná tažení, aby pak byli ponecháni svému osudu.

Káhirská policie jednoho koně zabavila z důvodu zanedbání péče. Byl starý, vyhublý, s pozůstatky neléčených zranění a s výžehem britské armády. „Kdysi to byl určitě dobrý kůň,“ vzpomínala později Dorothy, „spokojený, dobře živený.  Narodil se v Anglii, znal zelené pastviny a každodenní péči. Sloužil člověku v bojích v Palestině, zvládl to, co by dnes vydržel málokterý kůň. A pak se prodal do tak hrozných podmínek.

S hrůzou zjistila, že kůň byl několikrát zabaven kvůli zanedbání péče, ale znovu vrácen majiteli. Představitelé SPCA nemohli nic dělat, pokud byl kůň uznán, že je ještě schopen pracovat. Dorothy ho chtěla okamžitě vykoupit, ale majitel nebyl přítomen. Podle zákona tak byl stále jeho. Dorothy koně pojmenovala Old Bill a následující dny za ním jezdila, vozila mu mash a vše, co mu mohla sehnat nejlepšího. Mluvila na něj a bylo vidět, jak angličtinu, zažitou z dob minulých, vnímá a špicuje své odrané uši. Když majitel konečně přijel a převzal peníze, Dorothy otevřela stáj. Viděla, jak se starému koni rozjasnily oči, jako kdyby věděl, že ho konečně čeká vysvobození. Nechala ho uspat a rozhodla se, že tohle se už nesmí stát žádnému koni. Kvůli utrpení Old Billa začala uskutečňovat svůj sen pomáhat dalším zanedbávaným koním.

16. dubna 1931 napsala dopis do Morning Post (později Daily Telegraph). Dopis je známým a důležitým artefaktem v historii welfare zvířat:

Nedávno se v Morning Post několikrát objevila zmínka o možnosti vybrat peníze na pomník válečným koním. Smím něco navrhnout? Tady v Egyptě jsou stovky koní, které bylo nezbytné na konci války prodat. Všem je teď přes dvacet let a velmi mírně řečeno, prožili těžké časy. Na konci války se stali levným artiklem, svá dobrá pracovní léta měli za sebou a většina z nich se dostala k majitelům příliš chudým na to, aby je nakrmilli, příliš zanořeným do své vlastní mizérie, aby vnímali jejich utrpení. Tito staří koně se narodili a byli odchováni na zelených pastvinách v Anglii – jak je to dlouho, co viděli louky, slyšeli šum řek a slýchali laskavé slovo v angličtině?

Mnozí jsou slepí, všichni vyhublí na kost.

Sháníme peníze na jejich vykoupení. Vzhledem k tomu, že na většině z nich závisí holé živobytí majitelů, je třeba zajistit v případě potřeby těmto rodinám kompenzaci. Zvířata příliš stará a zhuntovaná na to, aby se dostala do Anglie, tu čekají léta dřiny v žalostných podmínkách – tady neexistují žádné neděle nebo dny odpočinku. Mnohé z nich se podařilo zajistit a ukončit jejich trápení organizací Society for the Prevention of Cruelty to Animals (není to pobočka RSPCA), ale kvůli nedostatku finančních prostředků musela být zvířata, která byla po veterinárním ošetření ještě sebeméně schopná pracovat, vrácena majiteli.

Budeme velmi vděční, pokud nám ti, kdo mají opravdu rádi koně – a uvědomují si, co znamená být starý, velmi hladový, žíznivý a velmi unavený, v zemi, kde se tvrdě a nepřetržitě pracuje ve velkém horku – pošlou finanční příspěvek, který pomůže milosrdně ukončit život našich ubohých válečných hrdinů.

Veřejnost, šokovaná jejím svědectvím, zareagovala a v přepočtu na současnou měnu se vybralo 20 tisíc liber. Dorothy vykoupila tolik bývalých válečných koní, oslů a mul, kolik mohla. Bylo jich nějakých pět tisíc – a většina byla v tak žalostném stavu, že museli být okamžitě utraceni. Zbývajícím byla poskytnuta péče a léčba, výjimečně se podařilo některé dát dohromady tak, aby se dali převézt do Anglie. V chudé části Káhiry byla založena veterinární nemocnice nabízející léčbu zdarma a také vzdělávání pro majitele těchto zvířat. Nemocnice pro zvířata přežila velkou hospodářskou krizi, světovou válku i revoluce. A tak se zrodila organizace Brooke, Action for Working Horses and Donkeys pomáhající pracujícím koním a jejich majitelům.  

Foto: Jordan, jeden z mála koní, které se podařilo vrátit na důstojné dožití na anglickou půdu

Brooke působí v Etiopii, Indii, Keni, Pákistánu, Afghanistánu, Nepálu, Jordánsku. Sídlo má ve Velké Británii. Pro Brooke pracuje v těchto oblastech necelá tisícovka lidí. Poskytují zdarma nejen přímou veterinární péči, ale především se snaží trvale zlepšit podmínky těchto zvířat vzděláváním jejich majitelů – aby věděli, že jejich zvířata, která zajišťují živobytí rodině, potřebují napít, ošetřit kopyta, nakrmit, odpočinek. Jak s nimi zacházet, aby jim dobře sloužila. Nelze totiž pracující zvířata od těchto rodin oddělit, proto edukační aktivity Brooke mají v tomto ohledu obrovský smysl.

O nelehké cestě za záchranou válečných koní loni vyšla v roce 2018 kniha s názvem „The Lost War Horses of Cairo: The Passion of Dorothy Brooke“ (Allen & Unwin UK) – na Amazonu do čtečky za 6,99, tištěná 16 liber.

Některé příběhy jsou velmi dojemné:

Do nemocnice přišli společně dva koně, kteří spolu tahali. Jeden z nich se nacházel ve velmi špatné kondici a Dorothy usoudila, že pro něj bude nejlépe, když se jeho trápení humánně ukončí. Sotva zesláblého, kulhavého koně s ostatními odvedli, Dorothy uslyšela zoufalé ržání. Pospíšila si do stáje a viděla, jak zoufale a zběsile se jeden kůň snaží dostat za svým kamarádem. Navíc byl slepý na jedno oko, a tak se stále točil na jednu stranu, aby viděl směrem, kudy koně odvedli. Dorothy se ho snažila uchlácholit kyblíkem mashe, ale kůň neměl zájem a odmítal krmení, o kterém se mu za celou dlouhou dobu dřiny v Egyptě ani nesnilo. Aby Dorothy napravila chybu, nechala mu přivést koně, o kterém si myslela, že by to mohl být jeho souputník. To se nepodařilo a zoufalý kůň ve stáji dál bojoval jako o život, aby se mu jeho kamarád vrátil. Když ze dvora, kam byli vyřazeni koně na utracení, několikrát přivedli nepravého, rozhodla se nakonec koně ze stáje do dvora „odsouzených“ vypustit.

Starý kůň rozechvěně klopýtal dvorem podél dvou řad uvázaných, čekajících koní. Nakonec zastavil u jednoho zuboženého a jemně zařehtal. Oba koně se k sobě stočili hlavami a zůstali spolu. Pak je odvedli do stáje, kde jim dali mash. Když nastal čas, vyvedli je a uspali současně.

Brooke a Longines Global Champions League

2.-4. srpna se v Londýně konal další z nejprestižnějších parkurových závodů v letošním kalendáři – Longines Global Champions League. Pořadatel a equimagnát Jan Tops a další nabídli organizaci Brooke, aby se stala součástí této události. Maskoti Brooke, mini pony Lala a mini oslík Alfi, nejen okouzlovali po dva závodní dny diváky a účastníky závodu, ale na svých oranžových dečkách měli nainstalovanou čtečku nekontaktních karet. Vybralo se hodně a není divu. Brooke má vysoký kredit, tradici a záštitu samotné vévodkyně Camilla z Cornwallu. Aktivity této organizace podporují kromě Jana Topse například Charlotte Dujardin, Ben Maher, William Whitaker. 

Pište si do diáře datum 15. června – Mezinárodní den pracujících zvířat

15. červen je dnem, který má veřejnosti připomenout, že je na světě přes 100 milionů těžce pracujících koní, oslů a velbloudů, na nichž závisí život 600 milionů nejchudších lidí. Před 150 lety byla v Americe prvním průkopníkem jiného pohledu na pracující koně než jako na živé stroje anglická spisovatelka Anna Sewell, která probudila zájem a trochu citu u veřejnosti knihou Black Beauty. Přestože se týrání koní v našich podmínkách také vyskytuje, nejsou v situaci, kdy musí často uživit až 30 lidí a dřou do úmoru. Nezapomínejme tedy na miliony těžce strádajících příbuzných našich vypasených a hýčkaných miláčků…  

Brooke je jedna z mála organizací chránících zvířata, která dělá smysluplnou práci bez fanatismu, pragmaticky a s vizí udržitelnosti lepší situace koní, oslů, mul nebo mezků – potažmo rodin, které tato zvířata živí. Její příznivci neskáčí pod nohy dostihových koní na dráze ani nevbíhají na parkurové kolbiště. Pracují a vzdělávají tam, kde je to potřeba. 

Zdroj:

Připojené obrázky

Ohodnoť článek:

1 2 3 4 5

Čím více bodů, tím lepší hodnocení.

Článek hodnotilo 0 čtenářů. Celkový počet bodů: 0.

Linkuj na:

Sdílej článek na Linkuj.cz Sdílej článek na Jagg.cz Sdílej článek na De.licio.us Sdílej článek na Connotea.org Sdílej článek na Facebook.com


Equichannel na Facebooku

Děkujeme
našim
partnerům: