Disciplína

28. 05. 2012 05:00

Obrázky: 1

Autor: Sue Morris Seriál: Zápisník klasického ježdění Zdroj: ClassicalDressage.co.uk Překladatel: Dominika Švehlová Počet přečtení: 8360 Počet komentářů: 3 Komentuji zde: Ne Bookmarkován 0 krát

O trestech a pochvalách se vedou nekonečné diskuse a spory, stejně jako o přístupu ke koni a jeho výcviku. V dobách, kdy každou chvíli vidíme nehezké až kruté zacházení s těmito zvířaty, možná přijde vhod pojetí správného jednání s nimi od Sue Morris.

Název tohoto článku býval „Trest a pochvala", ale už jsem byla unavená z odpovídání na e-maily, kde mi lidé psali, že bych neměla „trestat" koně, takže jsem článek přejmenovala.

Disciplína? Tresty? To přece nemůže být klasický výcvik! Podívejme se na to blíže. Neřekla jsem „síla" nebo „nátlak" nebo „podmanit si" - přestože existuje hodně těch, kteří trénují koně pod těmito hesly.

Xenofón zjistil, že: „Cokoli, co je vynucené nebo špatně pochopené, nikdy nemůže být krásné. Pokud byl tanečník donucený tancovat pomocí biče a bodce, nebude o nic krásnější, než kůň cvičený za podobných podmínek."

Xenofón toto pozoroval před 2500 lety a dodnes jsou pro nás jeho rady dobrým vodítkem. Během plynutí věků existovaly různé módní jezdecké/výcvikové styly a ne vše z historie klasického jezdectví je pro nás dneska akceptovatelné, stejně jako by nebylo i pro Xenofóna.

Například v 16. století italský mistr jezdectví Grisone uváděl způsob, jak jednat s koněm, který odmítá jít dopředu: „Uvázat na dlouhou tyč zlou kočku, a to tak, aby ležela břichem nahoru a mohla volně použít drápy a zuby!". To bylo v dobách inkvizice a honů na čarodějnice, kdy lidé neměli takový vztah ke koním. Samozřejmě si lze představit, že tato brutální síla nepřispívala ke vzniku dobře cvičených koní, ale vyráběla problémová zvířata, která pouze a jen chtěla oplácet nepříjemnosti.

Říká se, že ve výcviku mladého koně by nikdy neměl vzniknout žádný vážný boj, přesto existují starší koně, kteří si díky nesprávnému jednání svých předchozích majitelů vysloužili titul „problémoví". Ráda bych rozlišila pojmy „problémový" a „nebezpečný". Nebezpeční koně jsou mimo záběr těchto webových stránek. Naštěstí tito koně jsou velmi vzácní a obvykle se stali nebezpečnými pouze kvůli extrémně špatnému managementu. Na druhé straně je mnoho koní ocejchovaných titulem „problémoví", když dojde k "pokažení" vzájemné komunikace. Kůň se pak často uchýlí k tomu, že je nepříjemný, například se uzavře pro všechny podněty zvenčí, které ho matou. „Líní" koně zdaleka líní nejsou; jsou to citliví koně, jejichž jediný způsob, jak se vyrovnat se zmatením, je všechno ignorovat.

Během manipulace s koněm bychom měli používat takt a diplomacii, kdykoli jen můžeme. I když - někteří koně mohou být pro naši autoritu vlídného vůdce výzvou, stejně jak by tomu bylo ve stádě. Neměli bychom se však vyhýbat konfrontacím jenom proto, abychom zachovali mír, ale stejně tak bychom neměli vyhledávat roztržky jenom proto, abychom koni ukázali, „kdo je tady šéf". A opět, pojem konfrontace nelze číst jako nátlak. Mnohdy si člověk nebo jezdec nevšiml nebo nezareagoval na první varovné signály, že kůň není spokojený se situací, ale vědět, zda kůň potřebuje uklidnit nebo "ukecat", to je mistrovská dovednost.

Xenofón taky napsal: „Mladí koně mají být trénováni takovým způsobem, že nejenže budou milovat svého jezdce, ale budou se těšit na dobu strávenou s ním". Těmito slovy nám nesděluje, že máme s koňmi jednat v rukavičkách, ale spíš tak, jako by byli malými dětmi. Psychologie říká, že nekonečný proud příkazů „Nedělej to - Přestaň! - Ne - Nech toho - Chovej se slušně" má zhoubný vliv na sebevědomí člověka, ale příliš mnoho lidí očividně trénuje tímto způsobem koně. Když vidím, jak někteří lidé zneužívají své koně na veřejnosti, na závodech, mě naplňuje hrůzou při pomyšlení, jak se k nim musí chovat doma!

Mnoho koní je trestáno nikoli proto, že jsou neposlušní, ale proto, že nerozuměli nebo nebyli schopni udělat to, co se po nich požadovalo.

Nevěřím, že by říkal, že není dovoleno koně trestat, ale musíme se ujistit, že trestáme po právu (pokud si člověk není v tomto jistý, je lepší trest odložit, než kdyby měl být nespravedlivý), a nikdy nelze použít trest jako náhradu za korektní pomůcky. Mnoho koní je trestáno nikoli proto, že jsou neposlušní, ale proto, že nerozuměli nebo nebyli schopni udělat to, co se po nich požadovalo. Většina nespravedlivých trestů pro koně je napomínání za to, že udělali to, o co je jezdec nevědomky, prostřednictvím nekoordinovaných pomůcek, požádal, a protože neudělali to, o co si onen jezdec myslel, že je žádá. Jen vzácně se setkávám s koněm, který skutečně potřebuje být potrestán, protože skutečně neposlušný kůň je obvykle kůň zahořklý, který potřebuje mnohem taktnější jednání, než je XY ran. Pokud je trest opravdu zasloužený, musí být okamžitý, krátký a posléze zapomenutý, když se kůň snaží jakkoli vyhovět tomu, co se po něm chce.

„Trest" se může lišit ve své intenzitě podle citlivosti koně. Pro některé má stejný účinek pouhé zavrčení, pro jiné jsou obvykle dostačující silně použité pomůcky, ale někteří koně možná potřebují skutečný trest; jedno tvrdé šlehnutí bičem, aby se obnovil pořádek. V této souvislosti má být použit jen krátký „skokový" bičík, drezurní tušírka se nikdy nemá používat k trestání.

Na druhé straně mince je pochvala. Někteří jezdci jsou hbití v trestání, ale chválit koně považují za změkčilost nebo trapnost. Koně lze pochválit už i takovou maličkostí, jako je poškrábání na kohoutku, což ani nevyruší vaše ruce, nebo poslouží krok na dlouhé otěži jako vaše poděkování za úspěšné provedení cviku. Moje vrcholná odměna není pamlsek (i když někteří materialisticky založení koně to ocení); sesednu a odvedu koně zpět do stáje (nebo do přepravníku na závodech). Pokud jste sami a musíte projet brankou, nejezděte k ní dříve, než z koně sesednete. Vezměte koně do středu jízdárny nebo kus od branky, pokud jste v terénu, a tam sesedněte.

Přemýšlivý jezdec si všimne, že kůň se nás snaží potěšit, když ho o něco žádáme, protože má rád pochvaly.

Pár slov k poplácání. Pořádné hlasité plácání po krku je obvykle dobré pro diváky, ale pro koně to mnoho neznamená. Klidný, delikátní dotyk, který vysílá jemné vlnění po nervovém systému, vytvoří mnohem větší libé pocity.

Můžete si vytvořit velmi zajímavý úsudek o jezdci a jeho výcvikovém systému tím, že budete sledovat, jak koně trestá a chválí a v jakém poměru.

Aby se z člověka stal perfektní koňák, potřebuje tři věci:
Za prvé vědět, jak a kdy svému koní pomoct.
Za druhé vědět, jak a kdy ho opravit.
A za třetí vědět, jak a kdy ho pochválit a ujistit ho v jeho důležitosti.

Připojené obrázky

Komentáře

rozbalit všechny komentáře sbalit všechny komentáře

Seřadit komentáře: Od nejstaršího / Od nejnovějšího

  • 1. Lanzinka

    zlá kočka vs. Xenofón

    20:05 - 28. 05. 2012

    Velmi příjemný, oddychový článek :) Nedozvěděla jsem se sice o "trestu a odměně" nic nového, velmi mě ale zaujal způsob popisovaný údajným mistrem jezdectví Grisonem. Představa zlé kočky na tyči mě opravdu pobavila a to i v souvislosti s nechápavým výrazem koně, na kterého tuto metodu pan mistr vymyslel. Samozřejmě ale jako pravý "koňomil" doufám, že tyto jeho úvahy zůstaly opravdu jen na teoretické úrovni..

  • 2. deauville

    Kabaret

    06:33 - 29. 05. 2012

    Tak Grisone musel být celkově milovník zvířat... Pochybuju, že ta kočka věděla, co se po ní žádá...

  • 3. Barbuch

    nádhera

    16:08 - 01. 06. 2012

    pěkně, krátce a výstižně :-)

Ohodnoť článek:

1 2 3 4 5

Čím více bodů, tím lepší hodnocení.

Článek hodnotilo 0 čtenářů. Celkový počet bodů: 0.

Linkuj na:

Sdílej článek na Linkuj.cz Sdílej článek na Jagg.cz Sdílej článek na De.licio.us Sdílej článek na Connotea.org Sdílej článek na Facebook.com


Equichannel na Facebooku

Děkujeme
našim
partnerům: