Dětské jezdecké tábory – podle čeho vybírat

Existují tábory, kde Vaše dítě dostane vynikající základy jezdectví od
kvalitních trenérů celoživotně se specializujících na děti, existují tábory, na
kterých dítě prožije neopakovatelné romantické prázdniny v sedle uprostřed
kouzelné přírody s táborákem každý večer a nočními hlídkami u koní, ale
existují i tábory, ze kterých dítě přijede domů zklamané a třeba navždy
zrazené, protože koně byli nevychovaní a prostředí naprosto nevyhovující.

Podle čeho tedy vybírat a co dítě na takovém táboře čeká?

Denní program

Naučí se koně čistit, ošetřit před jízdou i po ní, přiučí se sedlání,
uždění a – trochu postraším – někde také kydání. Říkáte – je na táboře a
bude kydat boxy? Vždyť jsme za to zaplatili…? Z jedné strany máte pravdu. Ono to
také zdaleka není všude pravidlem. Ale pokud se tak děje v rozumné míře a děti
nestráví s kolečkem celé dopoledne, nelze nic namítat. Ke koním místování
patří. Samozřejmě je vždy po ruce dospělý vedoucí, který pomůže a poradí.

Teď k
těm příjemnějším záležitostem. Na každém dobrém táboře se věnují i teorii.
Většinou ne formou výuky jako takové, ale spojí nové poznatky např. s úkoly v
bojové hře, soutěží ve skládání uzdečky na rychlost, učí se o koňské
životosprávě (krmení, napájení), etologii, někde se dokonce věnují takovým
„fajnovostem“, jako jsou ukázky virtuálního ježdění, metod přirozeného
partnerství člověka a koně atd.

No a samozřejmě ježdění. To je hlavní lákadlo, ale možná i jeden z
největších kamenů úrazu. V první řadě je třeba, aby si rodiče uvědomili, že i
ten nejlépe vycvičený kůň je stále živé zvíře, a nelze tedy stoprocentně
zaručit, že se NIKDY NIC nestane. Tímto sdělením nechci nikoho vystrašit, ani
tvrdit, že pošlete-li dítě na tábor, vrátí se se zlomenou rukou a bude to
normální. To ne. Ale je třeba si tuto skutečnost opravdu zodpovědně uvědomit.

(Dobré stáje jsou pojištěné, dobrá stáj bude také vyžadovat úrazovou pojistku
Vašeho dítěte.)

Na druhou stranu, kdo pořádá kvalitně zajištěné dětské pobyty, má k tomuto
účelu také kvalitně připravené koně. Těm se obecně říká koně školní a jsou
často pro majitele jízdárny cennější než koně ryze sportovní. Říká se jim
také koňští profesoři. Musí být přiježděni (vycvičeni) tak, aby na správně
danou pobídku správně a ochotně reagovali, měli by být ochotní spolupracovat s
člověkem, měli by odpustit začátečníkovi chyby. Samozřejmostí je klidná povaha,
na vyjížďce je třeba, aby při nedostatečném vedení jezdcem sám následoval
vedoucího koně. Měl by mít pravidelné a v ideálním případě pohodlné chody.

Výcvik

Úplní začátečníci absolvují výuku na lonži (pro neznalé – cvičitel drží
koně na dlouhém vodítku – lonži, kůň kolem něj opisuje pravidelný kruh, cvičitel
jej ovládá hlasem a pomáhá si jemnými pobídkami dlouhým lonžovacím bičem; jezdec
se nemusí starat o „řízení““a plně se soustředí na zvládnutí
nových pohybů). Tato lekce zpravidla netrvá déle než 30 minut, protože je náročná
jak pro jezdce, tak pro koně.

Téměř pravidlem jsou na táborech také vyjížďky do přírody. Na spolehlivých a
vychovaných koních nádherný zážitek. Vyjížďky se přizpůsobují kvalitám
jezdců, s úplnými začátečníky chodí v ideálním případě dospělý doprovod
pěšky jako vodič, často má koně na vodítku.

Pro pokročilejší jezdce je připraven výcvik na jízdárně, opět záleží na
kvalitě trenéra a koní, jaká bude úroveň výuky a co se dítě za tak krátkou dobu
naučí.

Ostatní táborový program

Je podobný jako na běžných táborech. Hry, koupání, někde služby v kuchyni,
pokud je tábor veden ve „skautském“ duchu.

Věk

Věkové hranice pro přijímání dětí se již podle mých informací téměř
sjednotily a většinou jsou přijímány děti již od 7 nebo 8 let. Pověra, že na koni
se lze učit od 12 let je již chválabohu minulostí, navíc mnohde mají k dispozici
kvalitně přiježděné jezdecké pony a jsou tak připraveni i na výcvik těch
nejmenších adeptů.

Peníze – kolik to stojí a co všechno za to

Cena se pohybuje v dost širokých mezích. Viděla jsem nabídky za 1.800 na týden,
ale i za více než 4.000. Nedá se říci přesne, že co je levné, je špatné, ale
určité zákonitosti jsou dané.

Kůň je velké a silné zvíře. Pro zajištění bezpečnosti dětí je nutné ho
náležitě vycvičit a po všech stránkách připravit na situaci, že se kolem něj
pohybují malá, dost často i hlučná a temperamentní stvoření. Této přípravě je
nutné věnovat určité úsilí, stejně jako neustálému přiježďování, aby kůň
časem neotupěl a byl stále schopen reagovat na jemné správně provedené pobídky. To
není záležitost jen na sezonu, koním je třeba se takto věnovat po celý rok a to
stojí odbornou lidskou práci a čas, a tedy i nějaké peníze.

Cenu ovlivňuje také nabídka služeb a počet výcvikových lekcí. Pravidlem bývá
1 hodina denně v sedle + další výuka „za provozu“ – při přípravě koní
před jízdou, ošetření po ní, teoretické lekce atd. Někde si lze další lekce
přiobjednat za příplatek, někde naopak velmi malým písmem v nabídce napíší, že
při 14denním táboře za velmi pěknou částku je v ceně jen 6 hodin jízdy.

Podle čeho vybírat

Dobře se seznamte s podmínkami ubytování, stravování, konkrétního programu
dětí, kolik času skutečně stráví u koní a jakou činností. Zodpovědně také
odhadněte smysl svých dětí pro tábornický život, protože co jednomu bude naprosto
vyhovovat a co bude považovat za skvělé romantické prázdniny, pro druhého může
znamenat týdenní psychická muka, protože zdaleka není zvyklý spát na karimatce ve
spacím pytli.

V ideálním případě se zajeďte na místo podívat ještě před podáním
přihášky a všímejte si lidského přístupu, čistoty v objektu, zda jsou koně
čistí a spokojení, zda se při Vašem vstupu zvědavě otáčejí nebo klopí uši a
odmítají kontakt, jak se k nim chovají místní lidé a mnohých dalších okolností.

Poptejte se i na odborné renomé a jděte se podívat, jak cvičitel vede hodinu. Zda
jen stojí, velí a okřikuje, nebo zda vysvětluje, předvádí a chválí, pokud je cvik
dobře proveden.

Nakonec se rozhodněte i podle toho, co od tábora očekáváte vy sami – zda jen
příjemnou a zajímavou aktivní rekreaci, nebo kvalitní sportovní výcvik s
perspektivou dalšího rozvoje.

Tři vlastní zkušenosti

Jsa matkou do koní zblázněné dcery, popíšu vám pár míst, které známe z
vlastní zkušenosti. Dvě z nich jsou výborná, přičemž každé v jiném směru.
Třetí bych ráda ukázala jako odstrašující příklad a potvrzení hesla, že i mistr
tesař se při výběru tábora může utnout 🙂
Odpusťte mi také, že nejmenuji konkrétně, chci popsat jen modelové případy a
reklamou bych mohla poškodit místa, kde jsme nebyli, ale kde jsou stejně dobří nebo
lepší…

Tábor č. 1

Velká farma celoročně specializovaná na výcvik dětí, s úspěchy ve sportu a s
vynikajícím odborným renomé. Tábory probíhají přímo v objektu farmy a děti se
tak účastní každodenního života v objektu zaměřeném na sportovní výcvik a chov
koní. Vedle běžných táborových činností je prioritou špičkový výcvik již od
prvních chvil v sedle. Hodiny jsou doslova tréninkem ve sportovním slova smyslu. Sami
majitelé říkají, že do určitého stupně výcviku jsou schopi naučit dobře jezdit
téměř každého.
Z náhodných návštěvníků se často stávají stálí zákazníci a ti nejlepší z
nich skládají Zkoušky základního výcviku a mají možnost účastnit se závodů.
Pořadatelé myslí i na rodiče a příbuzné – na konci každého turnusu se konají
malé závody – jízdy zručnosti, což nebývá všude pravidlem a je to velmi
příjemné. Kdo z nás by nechtěl svou ratolest vidět přímo v akci 🙂 Soutěž má i
„předkolo“ – během tábora děti plní různé teoretické úkoly a výsledek
klání je tak celkem objektivním ukazatelem toho, co všechno se dítě o koních a s
koňmi naučilo.

Tábor č. 2

Pro účely táborů zakoupená louka uprostřed hustých lesů, na ní sněhobílá
tee-pee, kuchyň v dokonalém roubeném srubu, koně v ohradě a v boxech ve vojenských
stanech. Překvapivě – součástí louky je celkem pěkná jízdárna a lonžovací kruh.
Přestože se učí anglický styl, lidé jsou už na první pohled nasměrovaní na
romantiku, vandry, western – pojmenování si vyberte to, které je vám pro pochopení
nejbližší… Ideální prostředí pro lidi stejně smýšlející. Poprvé v životě
jsem naprosto upřímně litovala toho, že mi není 10 a nemůžu zůstat. Tak hodně mě
to místo oslovilo.
A nebyla jsem sama – hned po táboře jsme jeli na rodinnou dovolenou a celých 14 dní
dcera vyprávěla další a další příhody (takové dlouho trvající a navenek
projevované nadšení u ní nebývá zvykem). Vzpomínala na jednotlivé koňské povahy,
na ježdění, kdy je trenérka nepustila z jízdárny, dokud to všichni neudělali
aspoň trochu dobře, na první životní jízdu bez sedla, zkoušení netradičních
metod práce s koňmi, na noční hlídky u koní, pravidelné táboráky s kytarou…
Odborně také na vysoké úrovni – ostatně oblíbenou dětskou jezdeckou školu
provozují tito lidé i během roku (nikoli na té louce, samozřejmě 😉

Tábor č. 3

Po pěkných pokrocích v anglickém stylu ježdění, a protože byla dcera v té
době „cáklá“ Divokým Západem, rozhodli jsme se absolvovat tábor pro změnu
zaměřený na western. Věřila jsem, že jí přispěje k rozšíření jezdeckých
obzorů.
Inu, tábor jako takový se jí líbil, protože se konal ve velmi atraktivním
prostředí, ale co se týkalo ježdění – bída a utrpení. Slibovaná hodina denně
probíhala tak, že klubko dětí stálo kolem kruhové ohrady a během hodiny se
střídali na dvou koních. Nejsložitejším cvikem bylo změnit směr, o podrobnějším
vysvětlování westernového sedu a pobídek ani zdání. Teorie westernového ježdění
(disciplíny, účel, historie)? Zapomeňte…

(V žádném případě tím nechci říct, že tábory ve westernovém stylu jsou špatné. Tato shoda náhod se stala konkrétně u nás a zcela jistě existují west. tábory velmi kvalitní a naopak velmi špatné, kde se jezdí anglicky.)

Takže – držím palce při výběru a přeji dětem, aby poznali v praxi ono arabské
přísloví o nejkrásnějším pohledu na svět. A taky že koňařina není jen o
ježdění, že je to velká zodpovědnost a kus tvrdé dřiny, odměněné třeba
něžným zafuněním do vlasů, když sedíte v podvečer s kamarády u výběhu…