Deset zázraků, které umí "obyčejné" pampelišky

27. 3. 2024 Gabriela Rotová Autor fotek: Jonáš Dušánek

Kdo z nás by neznal jásavě žluté pampelišky, které na pár jarních týdnů doslova zaplaví naše pastviny, louky a zahrady. Pampeliška lékařská ale není jen plevelný posel jara, je to i cenný poklad fytoterapie. A to platí již po celá tisíciletí. Její účinky na problémy s játry, žlučníkem a ledvinami byly totiž dobře známy již v antice. A nebyli to jen evropští bylinkáři, kdo si pampelišku náležitě hýčkal a vydržoval. Kupříkladu v Číně se využívá k léčbě některých typů rakoviny také již po celá staletí. Nejnovější vědecké výzkumy ale nyní postavily tuto rostlinu na výsluní. Zdá se totiž, že mezi léčivými bylinami má pozici superstar. Její účinky na organismus jsou překvapivě komplexní, a to se dveře za poznáním jejích účinků teprve stydlivě pootevírají...

Některé z nás možná překvapí, že pampeliška lékařská není z botanického hlediska druh. Jedná se o rozsáhlý komplex drobných druhů, tzv. mikrospecií. Tento komplex druhů rostoucích na našem území se proto v botanice nyní označuje jako Taraxacum sect. Ruderalia. Jedná se o morfologicky velmi blízké druhy, které ale jsou díky tomu, že semena pampelišky tvoří bez účasti opylení a pohlavního procesu, geneticky izolované.

Na území České republiky roste až 250 těchto mikrospecií a popsáno je jich v současné době jen něco okolo sta. Nejhojněji se můžeme setkat s pampeliškou křídlatou (Taraxacum alatum Lindb. fil.), pampeliškou bezzubou (Taraxacum hepaticum Railons.) a pampeliškou záhadnou (Taraxacum glossodon Sonck et H. Øllg.). V nejteplejších oblastech jižní Moravy pak také se sexuálním druhem této skupiny, pampeliškou mnohoúbornou (Taraxacum linearisquamum van Soest).

Všechny druhy pampelišek jsou si ale morfologicky blízké a mají také srovnatelný obsah bioaktivních sloučenin. Než se tedy pustíme do jejího sběru, určitě netřeba poletovat po loukách s herbářem... S jejím sběrem ale rozhodně neváhejte, jedná se o mimořádně hodnotnou bylinu, která má překvapivě rozsáhlý komplex účinků.

Přesto samozřejmě platí, jako u každé jiné byliny, že vždy je vhodné její dlouhodobější zařazení do krmné dávky či alternativně sestavené doplňkové léčby konzultovat s veterinárním lékařem. Pampeliška sice není toxická, ale i u ní přece jen určitá rizika existují. Výzkum je stále omezený a relevantní data týkající se dávkování jak pro koně, tak i pro člověka k dispozici ještě nemáme. Nepříznivě může pampeliška například reagovat s některými typy léků, zejména s diuretiky a antibiotiky. Tak tedy hurá do ní, ale přece jen s rozumem! 

 

Pampeliška je vytrvalá plevelná bylina vysoká 5–40 cm, s houževnatým zásobním kořenem. Listy tvoří přízemní růžici. Květenství vyrůstají z listové růžice na dutých stvolech a tvoří je zářivě žluté květní úbory. Květní úbory jsou tvořeny z až 200 jednotlivých jazykových květů. Kvete od dubna do srpna, plodem jsou nažky s bílým padáčkovitým chmýřím, díky kterému se semena velmi snadno šíří větrem na velké vzdálenosti. Celá rostlina je prostoupená mléčnicemi, které při utržení roní bílou hořkou šťávu. Vyskytuje se ve společenstvech mezofilních luk, na světlých sušších loukách, mezích, zahradách a také jako konkurenční plevel na polích. Jedná se o nitrofilní druh rostlin, tzn., že preferuje půdy bohaté na dusík. Jejím původním biotopem je mírné pásmo severní polokoule, domovem je jí tedy Evropa, Asie a Severní Amerika. Různé druhy skupiny pampelišky lékařské byly ale zavlečeny do všech oblastí světa, včetně tropů (např. Brazílie, Indonésie, Austrálie etc.).

Deset důvodů, proč se s pampeliškami důvěrně spřátelit...

1. Pampeliška a antioxidační účinky

Antioxidanty jsou látky, které pomáhají snižovat oxidační stres v buňkách redukcí volných radikálů na jejich méně aktivní formu. Volné radikály vznikají v každém organismu průběžně a neustále. Pokud však nastane nerovnováha mezi radikály a antioxidanty, dochází v důsledku oxidačního stresu k porušení tkání. Pampelišky obsahují antioxidantů a fytochemikálií velmi mnoho, mimořádně vysoký je především obsah beta-karotenu.

Pampeliška je také cenným zdrojem polyfenolických sloučenin, které rovněž mají silné antioxidační účinky. Polyfenolické sloučeniny jsou přírodní látky, které jsou jako sekundární metabolity zastoupeny v každé vyšší rostlině a v každém jejím orgánu. Každá rostlina ale obsahuje odlišné množství a odlišné poměry těchto sloučenin. Patří sem flavonoidy, dále pak fenolkarboxylové kyseliny a s nimi úzce spojené kumariny, anthokyanová barviva a jejich redukované formy leukoanthokyanidiny. Struktura a typ těchto látek jsou pro jednotlivé druhy rostlin charakteristické. Polyfenolické sloučeniny si vytvářejí rostliny jako ochranu proti škůdcům a chorobám a mnohé z nich mají značnou fungicidní, baktericidní i virocidní účinnost.

Významná antioxidační aktivita pampelišky byla prokázána mnoha výzkumy provedenými na zvířatech. Efekt byl vysledován mimo jiné u potkanů, kterým byl podáván hydroalkoholický extrakt z celé rostliny, u králíků při podávání extraktu z kořene a listu a u myší při podávání extraktu z květu a listu.

2. Pampeliška a protizánětlivé účinky

Zánět je odpovědí organismu na poškození tkáně. Fyziologicky zastává zánět obrannou funkci, ale může být také poškozující reakcí organismu – rozvoj chronického zánětlivého procesu. Je doloženo, že extrakt z kořene a listů je schopen ovlivnit zánětlivé mediátory – látky, které regulují průběh zánětlivé reakce – v leukocytech a astrocytech (astrocyty či astroglie – buňky patřící do skupiny neuroglií, zajišťují výživu neuronů). Několik výzkumů na zvířatech rovněž odhalilo výrazné snížení markerů zánětu v buňkách ošetřených extraktem z pampelišky. Tyto extrakty inhibují produkci zánětlivých cytokinů, což doložil výzkum u potkanů a myší.

Protizánětlivá aktivita byla prokázána i při zánětlivém onemocnění střev. Studie na myších, kterým bylo uměle vyvoláno zánětlivé plicní onemocnění, ukázala významné snížení zánětu plic u zvířat, kterým byl podáván extrakt z pampelišky. Další studie potvrdily její pozitivní vliv na průběh zánětu močových cest. Bioaktivní sloučeniny obsažené v pampelišce tedy prokazatelně mají schopnost zánětlivé procesy probíhající v organismu ovlivňovat.

3. Pampeliška a hladina cukru v krvi

Kyselina octová a chlorogenová jsou dvě bioaktivní sloučeniny, které jsou v pampelišce významně zastoupené. Nacházejí se ve všech částech rostliny a prokazatelně jsou schopny snižovat hladinu cukru v krvi. Studie na zvířatech (potkani, myši, králíci) ukázaly, že tyto sloučeniny jsou schopny snížit koncentraci glukózy v krevním séru, zlepšit sekreci inzulinu a absorbci glukózy ve svalové tkáni.

V dalších studiích na zvířatech se ukázalo, že v pampelišce obsažená kyselina chlorovodíková a kyselina chlorogenová jsou schopny zlepšit proces trávení polysacharidů škrobové povahy, což může také přispívat k potenciální schopnosti pampelišky snižovat hladinu cukru v krvi. Pampeliška tedy může nám i našim koním pomoci zabránit vzniku a rozvoji inzulinové rezistence.

4. Pampeliška a cholesterol

Zdá se, že některé z bioaktivních látek obsažených v pampelišce mohou snižovat hladinu cholesterolu. Studie, která se uskutečnila na myších, doložila dramatické snížení hladin cholesterolu a triglyceridů u zvířat, kterým byl podáván extrakt z pampelišky. Obdobné výsledky přinesla i studie na králících, kterým byl podáván extrakt z kořene a listu pampelišky.

5. Pampeliška a vliv na jaterní tkáň

Studie na zvířatech také naznačují, že pampeliška je schopna ochránit jaterní tkáň před toxickými látkami a oxidačním stresem. Jedna studie odhalila významnou souvislost mezi podáváním extraktu z pampelišky a ochranou jaterní tkáně myší, které byly vystaveny toxickým hladinám acetaminofenu (Tylenol) - paracetamol.

Jiné studie na zvířatech ukázaly, že extrakt z pampelišky může snížit hladinu tuku ukládaného do jater – ochrana jaterní tkáně před oxidačním stresem. Doloženy byly hypolipidemické účinky výzkumem na potkanech (použit vodní extrakt z listů) a myších (vodní a alkoholové extrakty). I extrakt z květů snižuje hladinu triglyceridů a celkového cholesterolu, což vyplynulo ze studie s potkany. Výzkum účinku extraktu z pampelišky prokázal rovněž snížení peroxidace lipidů v buňkách HepG2 – aplikován kořenový extrakt – a modulaci detoxikačních enzymů fáze I a II a jaterního antioxidačního systému u potkanů při aplikaci extraktu z listů a snížení peroxidace lipidů u myší při aplikaci kořenového extraktu.

6. Pampeliška a obezita

Některé studie naznačily, že extrakt z pampelišky zlepšuje metabolismus uhlohydrátů a snižuje absorpci tuku, což může vést k redukci hmotnosti. I to může být pro nás – chovatele – významná informace.

Studie u obézních myší doložila, že kyselina chlorogenová, sloučenina obsažená v pampelišce, je schopna snížit tělesnou hmotnost a hladiny některých hormonů ovlivňujících ukládání tuku. 

7. Pampeliška a rakovina

V boji s rakovinou se pampeliška již dostala do obecného povědomí. Koneckonců právě v léčbě rakoviny je využívána tradiční medicínou již skutečně velmi dlouho. Pampeliškový extrakt se používal a využívá v tradiční indiánské a čínské medicíně při léčbě leukémie, rakoviny prsu a konečníku a rakoviny ledvin a močového měchýře.

Moderní medicína tuto schopnost pampelišek vědecky doložila. Celá řada studií prokázala, že pampeliška je účinná při snižování růstu rakovinných buněk v různých orgánových tkáních a má mimořádný potenciál zabránit růstu rakovinných buněk v mnoha různých orgánových systémech. Několik studií ukázalo, že extrakt z kořenů pampelišky má schopnost dramaticky zpomalit růst rakovinných buněk v játrech, tlustém střevě a slinivce. Další ze studií pak prokázala, že extrakt z kořenů pampelišky indukuje buněčnou smrt v melanomových buňkách bez ovlivnění nerakovinných buněk.

Aplikace vodného roztoku pampelišky vede v laboratorních podmínkách u rakovinných buněk k apoptóze (buněčná smrt) kolapsem mitochondrické membrány. Zdravé buňky jsou ale při stejném dávkování rezistentní. Tyto pokusy naznačují, že extrakt z kořene pampelišky může mít potenciál zničit buňky rakoviny, aniž by současně ničil zdravé buňky – nebyla zaznamenána toxicita vůči zdravým buňkám.

Protinádorové působení má zřejmě v pampelišce více složek, proto je vhodné používat směs, kterou tvoří jak extrakt z listů, tak i extrakt z kořenů. Účinná látka totiž ještě není přesně známa.

8. Pampeliška a gastrointestinální trakt

Tradiční bylinná medicína indikuje pampelišku k léčbě zácpy a dalších příznaků zažívacích potíží, včetně snížení chuti k jídlu. Moderní výzkumy toto její tradiční využití dokládají.

Studie, které proběhly na zvířatech, odhalily významné zvýšení rychlosti stahů žaludku a vyprázdnění obsahu žaludku do tenkého střeva u zvířat, kterým byl podáván extrakt z pampelišky. Pampeliška zvyšuje kontrakci buněk hladkého svalstva. A má i významné prebiotické účinky. Cholagogické účinky (zvýšení sekrece kyseliny chlorovodíkové, žluči a enzymů v žaludku) extraktu z pampelišky doložil výzkum u psů, u potkanů pak byly zjištěny i účinky choleretické (zvýšení vylučování žluči z jater a uvolňování žluči ze žlučníku).

Výzkum také doložil, že i inulin, obsažený v kořenech pampelišky, má schopnost zvýšit kontrakce a pohyb gastrointestinálního (GI) traktu a pozitivně působí při léčbě zácpy a problémů s trávením. Extrakt z pampelišky rovněž zlepšuje příznaky pacientů se žaludečními vředy, žaludeční metaplazí a hyperplázií.

9. Pampeliška a imunitní systém

Některé výzkumy doložily, že pampeliška má antimikrobiální a antivirové vlastnosti, což by mohlo podpořit schopnost organismu bojovat s infekcí. Několik laboratorních výzkumů zjistilo, že extrakt z pampelišky významně snižuje schopnost virů se replikovat. Uskutečněny byly také výzkumy, které naznačily, že některé z účinných látek pampelišky jsou schopny chránit organismus před některými druhy bakterií.

10. Pampeliška a kůže

Laboratorní výzkumy a výzkumy na zvířatech naznačují, že pampeliška může chránit před poškozením kůže slunečním zářením a zpomaluje procesy stárnutí. U lidí byl prokázán i vliv na akné.

Jednou z charakteristik stárnoucí pokožky je snížení produkce zdravých nových kožních buněk. Několik laboratorních výzkumů prokázalo, že extrakt z kořene pampelišky je schopen zvýšit tvorbu nových kožních buněk, což by mohlo zpomalit proces stárnutí.

V jiné studii pak byly výtažky z pampeliškových listů a květů schopny chránit před poškozením kůži, pokud byly aplikovány těsně před nebo bezprostředně po vystavení UVB záření (slunečnímu záření). Je zajímavé, že kořen pampelišky nebyl účinný stejným způsobem.

Další výzkum doložil, že extrakt z pampelišky je schopen snížit zánět a podráždění kůže a současně zvýšit hydrataci a tvorbu kolagenu. To vše může být užitečné při prevenci a léčbě určitých typů poškození. Tyto vlastnosti bioaktivních složek pampelišky by například nemuselo být od věci vyzkoušet u koní, kteří trpí letními vyrážkami.

A ani to není vše, co tento náš všude pučící plevel umí. Pokusy na myších a potkanech dokládají rovněž účinky antidepresivní, analgetické (sušený ethanolický extrakt) či diuretické. Zdá se tedy, že pampeliška je všelijaká, jen ne obyčejná...:)

 

Pampeliška pod drobnohledem

Všechny části rostliny – květ, list i kořen – obsahují léčivé látky. Ještě než si ale účinné látky vezmeme pod drobnohled, je dobré zmínit, že fytochemické složení rostliny závisí na ročním období – podstatná je tedy doba sběru. Pro pochopení... například inulin (polysacharid patřící do skupiny fruktantů, který u rostlin z čeledi hvězdnicovitých nahrazuje škrob jako zásobní látku) tvoří v kořenech pampelišky na jaře 2 %, ale na podzim až 40 %. O pampelišku bychom se tedy měli zajímat v průběhu celé vegetační sezóny a ne jen teď, na jaře. Co se v této souvislosti týká inulinu, týká se i jiných látek obsažených v pampeliškách.

Hořkost pampelišky je způsobena seskviterpenovými laktony, které jsou pro tuto rostlinu jedinečné. Seskviterpenové laktony jsou bioaktivní přírodní sloučeniny s protirakovinovou, antiprotozoální, imunomodulační, antibakteriální a antivirovou aktivitou, jejichž potenciál pro vývoj léčiv je nyní intenzivně studován.

Ačkoli nejvíce biologicky relevantními složkami pampelišky jsou seskviterpenové laktony, rostlina také obsahuje několik druhů fenylpropanoidů (prokázáno, že projevují účinky modulace zánětu), terpenoidy a polysacharidy. Zdá se, že tyto látky mají význam v imunitní regulaci, ovlivňují antiagregační aktivity krevních destiček, vykazují hepatoprotektivní účinky (ochranný vliv na jaterní tkáň) a protinádorové aktivity, a to výzkum ještě ani zdaleka není u konce.

V současné době se aktivně zkoumá také již zmiňovaná složka kořene pampelišky – inulin, a to především v souvislosti s jeho vlivem na imunostimulační funkce.

Několik studií ukazuje, že pampeliška je také bohatým zdrojem vitamínů (A, C, D, E a B), cholinu, inositolu, lecitinu, minerálů a oligoelementů (vápník, sodík, hořčík, železo, křemík, měď, fosfor, zinek, mangan). V kořenech a listech pampelišky bylo identifikováno více než 30 dalších fenolových sloučenin. Většina současných studií se zaměřuje na kyselinu chicoricovou, o které se předpokládá, že má imunostimulační (stimulace fagocytózy) a antihyaluronidázové aktivity (ochrana kolagenu proti degradaci vlivem volných radikálů).

Fytochemické složení pampelišky:

Kořen pampelišky Skupina fytochemikálií biologické aktivity Fytochemikálie
Terpeny  Seskviterpenové laktony  Tetrahydroridentin B 
  Protizánětlivé a antimikrobiální vlastnosti  Taraxacolid-O-P-glukopyranosid 
    Taraxacoside 
    Acylovaný y-butyrolakton glykosid 
    11p, 13-dihydrolactucin 
    Ixerin D 
    Β-glukopyranosid kyseliny taraxinové 
    Ainslioside 
    P-glukopyranosid kyseliny 11,13-dihydro-taraxinové 
  Triterpeny / fytosteroly  Taraxasterol 
  Podporuje sníženou absorpci cholesterolu  Ψ-taraxasterol 
    Arnidiol 
    Faradiol 
    a-amyrin 
    p-amyrin 
    p-sitosterol 
    P-sitosterol-P-D-glukopyranosid 
    Stigmasterol 
Fenolové sloučeniny  Fenolové kyseliny  Kyselina octová 
  Imunostimulační vlastnosti  Kyselina monocaffeoylchinová 
    Kyselina 4-caffeoylchinová 
    Kyselina chlorogenová 
    Kyselina kofeinová 
    kyselina ρ-kumarová 
    Kyselina ferulová 
    kyselina p-hydroxybenzoová 
    Kyselina protokatechová 
    Kyselina vanilová 
    Kyselina syringová
    kyselina p-hydroxyfenyloctová 
  Kumariny  Umbelliferone 
  Kardiovaskulární systém Esculetin 
    Scopoletin 
Ukládání sacharidů  Inulin   
  Prebiotická aktivita   
Nadzemní části rostliny (listy a stonky)
Terpeny  Seskviterpenové laktony  Β-D-glukopyranosid kyseliny taraxinové 
  Protizánětlivé a antimikrobiální vlastnosti  Β-D-glukopyranosid kyseliny 11,13-dihydrotaraxinové 
  Triterpeny / fytosteroly  Arnidiol 
  Podporuje sníženou absorpci cholesterolu  p-sitosterol 
    p-amyrin 
Fenolové sloučeniny  Fenolové kyseliny  Kyselina octová 
  Imunostimulační vlastnosti  Kyselina monocaffeoylchinová
    Kyselina kofeinová 
    Kyselina chlorogenová 
    kyselina p-hydroxyfenyloctová 
  Flavonoidy  Luteolin-7- O -glukosid 
  Antioxidační vlastnosti  Luteolin-7- O- rutinosid 
    Isorhamnetin 3- O -glukosid 
    Quercetin 7- O -glukosid 
    Apigenin 7- O -glukosid 
  Kumariny  Cichoriin 
  Působí na kardiovaskulární systém  Aesculin 
Pampeliška květ    
Fenolové sloučeniny  Fenolové kyseliny  Kyselina kofeinová 
  Imunostimulační vlastnosti  Kyselina chlorogenová 
    Kyselina monocaffeoylchinová
  Flavonoidy  Luteolin-7- O -glukosid 
  Antioxidační vlastnosti  Luteolin 7-diglukosid 
    luteolin 
    Chrysoeriol

 

Pampeliška a její využití ve výživě koní

Jestliže máme k dispozici pastviny, kde se pampelišky hojně vyskytují, máme více méně vyhráno. Přesto ale není od věci si pampelišky nasušit do zásoby. Části kořenů či suché nadzemní části rostlin pak můžeme bez obav zařadit do krmné dávky i několikrát v týdnu v průběhu celého roku. Čajem z pampelišky lze přelévat žlabová krmiva. Pampeliška je také nabízena komerčně, a to v různých formách, jako jsou tobolky, extrakty a tinktury. I touto cestou tedy samozřejmě můžeme kráčet. Přesto ale ještě jednou připomínám... u všech bylin, které chcete pravidelně zařazovat do krmné dávky svých koní, platí, že vhodná je konzultace s veterinárním lékařem.

Z nasbíraných částí rostlin si můžeme vyrobit extrakty a tinktury i v domácích podmínkách, výrobní postupy jsou ale náročnější. Jednoznačně nejsnazší je výroba čaje z pampelišky. Květy a listy důkladně omyjeme, zalijeme horkou vodou a necháme louhovat po dobu 15–20 minut. Kořeny důkladně omyjeme, nasekáme na menší kousky a necháme schnout asi dvě hodiny při nízké teplotě v troubě nebo sušičce na ovoce. Následně suchý kořen louhujeme v horké vodě po dobu asi 10 minut.

V současné době nejsou k dispozici žádné jasné pokyny týkající se doporučeného dávkování, protože výzkum je v této souvislosti stále ještě poměrně omezený. Nicméně humánní lidové léčitelství doporučuje následující a od něho se můžeme při stanovení vhodné dávky pro koně alespoň lehce odrazit.

  • Čerstvé listy:4–10 gramů/den
  • Sušené listy: 4–10 gramů/den
  • Tinktura z listů: 0,4–1 lžička (2–5 ml), třikrát denně
  • Čerstvý listový džus: 1 lžička (5 ml), dvakrát denně
  • Tekutý extrakt: 1–2 čajová lžička (5–10 ml), denně
  • Čerstvý kořen: 2–8 gramů, denně
  • Sušený prášek z kořene: 250–1 000 mg, čtyřikrát denně

Jak pampelišku sbírat?

Pokud je okolí naší stáje zaplaveno pampeliškami, nemusíme se spoléhat na produkty nabízené v obchodech a můžeme si pampelišku nasbírat sami. Dbát musíme na následující. Rostlina vhodná ke sběru by měla být zdravá, tedy bez známek napadení chorobami a hmyzem. Věnujeme pozornost lokalitě sběru. Půda nesmí být kontaminovaná nebo jinak zdevastovaná. Vyhýbáme se sběru z lokalit, kde se chemicky hnojí, rušným komunikacím, nesbíráme v blízkosti skládek a průmyslových provozů.

Obsah léčivých látek v rostlinách během vegetace velmi výrazně kolísá, je proto vhodné si vytvořit směs z rostlin sbíraných v různých obdobích roku. Obecně se rostliny nemají sbírat za vlhkého, deštivého počasí a při rose. Platí rovněž, že rostliny rostoucí na slunci mají vyšší obsah účinných látek než rostliny, které rostou ve stínu. Při sběru jsme maximálně šetrní k přírodě a sbíráme jen takové množství bylin, které skutečně potřebujeme. Takže s chutí do toho, půl je hotovo! :)

Zdroje:

Podobné články

V posledních letech dochází k významnému vývoji v oblasti využití mezenchymálních kmenových buněk (MSC) ve veterinární léčbě, a to včetně…

koně a dekování, věčné téma

Počasí je stále poměrně nevyzpytelné. Koně jsou velmi adaptabilní a obvykle výrazné změny počasí zvládnou. Když ale ovlivňujeme jejich přirozené…