Desátá konference o hiporehabilitaci - sbohem "době kamenné"

25. 02. 2014 08:00, Aktualizováno 28. 02. 2014 08:25

Obrázky: 3

Autor: Michaela Burdová Spoluautoři: Věra Lantelme Foto: Markéta Melicharová Rubrika: Hiporehabilitace Počet přečtení: 4384 Komentuji zde: Ne Bookmarkován 0 krát

Aula Mendelovy univerzity v Brně 14. a 15. února 2014 patřila hiporehabilitaci. Konferenci pořádala Česká hiporehabilitační společnost spolu s Mendelovou univerzitou. Program nabitý zajímavými přednáškami nalákal 141 účastníků z celé republiky z řad lékařů, fyzioterapeutů, instruktorů jezdectví, ergoterapeutů, speciálních pedagogů i nových zájemců o tuto formu terapie.

Na úvod konference jsme zhlédli „film pro pamětníky" z dílny Vandy Caskové o hiporehabilitaci v Janských Lázních před 22 lety. Jak jsme viděli, i tato „doba kamenná" v léčbě pomocí koní v Česku přinášela dětem radost a zdravý pohyb, ale u většiny přítomných vyvolávala nostalgické úsměvy - takoví jsme byli. Nadšení i udivení, co koně dokážou, zapálení pro věc. Od té doby uplynulo téměř čtvrt století, hiporehabilitace dospěla a na své jubilejní konferenci se již potřetí prezentuje na akademické půdě.

10.konference o hiporehabilitaciSérii přednášek zahájila Ing. Jitka Bartošová, PhD., tématem Welfare koní v hiporehabilitaci - biologické principy výcviku a ovládání koně.

Welfare hiporehabilitačních koní je podmínkou nejen dobrého zdraví a psychiky koně, ale také bezpečnosti a efektivity hiporehabilitace. Welfare nezajistíme jen optimálními zoohygienickými podmínkami, ale i biologicky relevantním a koněm příznivě vnímaným výcvikem. Je dobré si utřídit, co vlastně s koněm děláme - a místo tendencí k polidšťování reakcí koní si uvědomit prosté biologické zákonitosti. Ujasnit si pojmy a využít pozitivní i negativní podmiňování, ale vyhnout se trestu. „Pak je jedno, zda použiji pamlsek nebo ho pohladím, zda ho odměním tím, že ho přestanu klepat tušírkou nebo se přestanu tvářit výhrůžně," říká Jitka Bartošová.

U hiporehabilitačních koní je důležité, aby dokázali i v rušném prostředí kdykoliv na ruce zastavit, zpomalit, stát klidně u rampy - a přitom by nemělo jít o dril, ale spíše o hru, vtažení koně do akce, což není snadné. „Z vlastní zkušenosti mohu potvrdit, že pokud se to podaří, je radost s takovým koněm spolupracovat a dokáže také pracovat déle a vztahy s klienty jsou zřetelnější," uvádí Jitka Bartošová a dodává: „většina lidí, kteří pracují s koňmi, tyto principy zná, ale je snazší je znát, a těžší se jich držet." Nuže, ač to opravdu řada lidí zná, často vycházejí spíš ze zkušeností a praxe, je dobré si své postupy porovnat s teorií, která navíc byla podána svěží a přehlednou formou. S welfare koní souviselo i další téma:

Hiporehabilitační kůň se zdravým hřbetem - MVDr. Dominika Švehlová

Nároky na hřbet koně v hiporehabilitaci jsou vysoké. Je nutné hřbet koně dobře připravit a udržet s ohledem na specifika handicapovaného jezdce - který se na koni hýbe často mimo těžiště a to někdy prudce a nečekaně. Téma má své styčné body s předchozí přednáškou. Dominika Švehlová upozornila ve svém výkladu na skutečnost, že na zdraví hřbetu má vliv i psychika koně. Hřbet kůň zatne i ve stresu. Nakonec to vidíme i na volném koni na pastvině, když ho něco vyruší - zvedne hlavu a prohne hřbet. Kůň by neměl mít hlavu ani vysoko, ale ani příliš nízko - s nosem u země, kdy je blokován dostatečný pohyb zadních nohou.

Ale i když se kůň naučí v tomto stadiu spolehlivě fungovat v hiporehabilitaci, je vhodné ještě chvíli ve výcviku pokračovat další gymnastikou a získat dostatek posuvné a nosné síly zádě. To mu pomůže lépe udržet rovnováhu v situacích, kdy si nemůže pomoci krkem. Korektní výcvik a psychická pohoda koně mají na zdraví hřbetu vliv. Dále koni můžeme pomoci tím, že mu dopřejeme co nejčastěji možnost trávit čas s hlavou dole - na pastvě, včleňováním krátkých přestávek mezi terapiemi, aby si mohl dát hlavu dolů a protáhnout se. Velmi pěkný a názorný byl výklad o tom, jak hřbet funguje - daleko lépe si tyto informace člověk uvědomí z přehledného výkladu než přečtením v nějaké odborné publikaci.

Úvodní přednášky se tedy týkaly koní a potom na řadu přišla témata týkající se nejmenších klientů hipoterapie:

Hipoterapie v rané péči

Pomůcky versus vývojová kineziologie v hipoterapii v rané péči - Mgr. Šárka Smíšková, ISAR o.s.
Nadstavbové polohy na koni v hipoterapii - Ing. Věra Lantelme-Faisan, DiS., OS Svítání, Středisko praktické výuky ČHS
Hipoterapie ve spojení s Bobath konceptem - Zuzana Sikorová, DiS., Dětský rehabilitační stacionář Ostrava

10.konference - hipoterapieNení to tak dávno, kdy bylo ještě nemyslitelné začínat s hipoterapií v raném věku. Dnes se věková hranice posunula dozadu až do věku dvou měsíců, což s sebou ovšem nese nutnost vysoce odborné a přesné terapie, kdy i miniaturní časový úsek, o který se zbytečně prodlouží jízda v určité poloze, zvolení nevhodné polohy nebo pomůcky, prakticky eliminuje šanci na účinnost terapie. Vývoj v této oblasti jistě není u konce. Spojení hipoterapie s Bobathovým konceptem je dalším trendem posledních let a fyzioterapeuti, kteří pracují s dětmi v rané péči spojením Bobathova konceptu s hipoterapií, mohou dosahovat lepších výsledků. Bohužel, tuto část programu jsem už nestihla, byť si z něj jistě více odnesli přítomní lékaři a fyzioterapeuti.

Sobotní program začal přednáškou MUDr. Andrey Maškové a Moniky Kuchtové na téma „Rizika a prevence destabilizace terapeutického týmu aneb jak se žije terapeutům a terapeutkám" (Středisko hiporehabilitace Pirueta PN Havlíčkův Brod, Středisko praktické výuky ČHS.)

Terapeut je člověk, který více či méně spojil svůj život s koňmi a považuje koně za své partnery v týmové spolupráci. Všechno má nějaký vliv... Přednáška v podstatě shrnula zásady týkající se výběru člena týmu, welfare terapeutů, spolupráce v týmu a syndromu vyhoření. Bylo velmi sympatické, že si přednášející vybraly právě toto téma, byť z prostředí ústavní péče, nikoliv se specifiky této problematiky u malých občanských sdružení, kdy odborný a pomocný tým tvoří jen dobrovolníci, kteří kromě hiporehabilitace mají své zaměstnání či studium vysoké školy. A bylo velmi důležité a potřebné upozornit na to, že vedle důrazu na welfare koní a péči o klienty jsou zde lidé, u nichž se jejich fungování často bere jako samozřejmost.

Další přednášky tím nejlepším způsobem - prostřednictvím kazuistik, odpovídaly na otázku, jak je cílená interakce mezi klientem a koněm účinná.

Tři ženy, tři osudy, třikrát jim vstoupili do života koně v Psychiatrické nemocnici v Jihlavě. Bc. Yvonna Horská a MUDr. Dagmar Dvořáková v přednášce „Průběh psychoterapie pomocí koní u vybraných ambulantních pacientů PN Jihlava" z PN Jihlava, Středisko praktické výuky ČHS, popsaly odlišnosti v přístupu terapeuta v závislosti na diagnóze a osobnostních a konstitučních rysech pacientek. Následné zlepšení kvality života jen potvrdilo, jak mocným motivačním prvkem může kůň být a jak toho může terapeut využít.

„Děti s hyperkinetickou poruchou chování zařazené do psychoterapie pomocí koní (PPK) - kazuistiky." Další kazuistiky Psychiatrické nemocnice Havlíčkův Brod (Středisko hiporehabilitace Pirueta), nám přednesly Bc. Miroslava Šeredová, Ing. Martina Mrštinová a Magda Škardová.

Kazuistiky tří hyperkinetických dětí mladšího školního věku obsahovaly osobní a rodinnou anamnézu a podrobný popis průběhu psychoterapie pomocí koní. Velmi zajímavá přednáška spěla k logickému závěru - kůň díky svému chování a způsobu komunikace je ideální koterapeut navozující podmínky pro aplikaci psychiatrických přístupů k hyperkinetickým dětem. Terapeut však musí dobře znát projevy a reakce hiporehabilitačního koně, aby je mohl ve prospěch těchto dětí co nejúčinněji využít.

10.konference - paravoltižSkvělým refreshingem celého programu byla ukázka paravoltiže na barelu k přednášce „Tréninkové metody paravoltižních cvičenců: teoretický přehled" - Mgr. Jana Sklenaříková, FTK Univerzita Palackého Olomouc, Epona Brno, Středisko praktické výuky ČHS. Cvičenci byli skvělí a precizní, tady se tleskalo nejvíc za celou konferenci. Kromě paravoltiže nám předvedli i tzv. barel dancing - "tanec a barel", kdy skupina cvičenců zařazuje do cvičení na barelu i taneční sestavu na zemi.

A úcta a obdiv tomu, co handicapovaní lidé dokážou, pokračovaly - "Profily současných paradrezurních jezdců a metodika jejich výcviku" - Zuzana Fialová, Mgr. Veronika Piačková, Stáj Rozárka, Středisko praktické výuky ČHS. Velmi pěkně zpracované medailonky nikoho nenechaly na pochybách o úrovni paradrezury v České republice. České paradrezurní jezdce trénoval před dvěma lety v Herouticích anglický trenér Cliv Milkin, britské paradrezuristy dovedl k mnoha medailím na paralympiádě. Soustředění se uskutečnilo díky iniciativě JUDr. Kateřiny Říhové, členky VV ČJF. Je škoda, že tito jezdci zůstávají poněkud ve stínu, paradrezura a naši jezdci a jezdkyně by si zasloužili větší publicitu i podporu sponzorů.

Možnosti aktivit s využitím koní v pedagogické praxi nám představila Mgr. Jindra Vladyková z JK Vladykův Dvůr, Středisko praktické výuky ČHS, Roudné u Českých Budějovic. Na třech videozáznamech jsme viděli aktivity s využitím koní v praxi. Ve Vladykově Dvoře využívají postupy přirozené komunikace s koňmi, protože jako mezidruhová komunikace přinášejí silné prožitky „tady a teď", vítězství i prohry, které však mohou být jistým druhem vítězství. Z videozáznamů bylo zřejmé, jak u aktivit s využitím koní je to právě schopnost terapeuta, který dokáže klientovi přesně „naroubovat" metodiku, aby z ní rašila lepší osobnost, rozvíjely se i takové vlastnosti jako cílevědomost, pokora nebo altruismus.

Využití metodických postupů canisterapie v klinické logopedii v rámci hiporehabilitace - Mgr. et Mgr. Iva Bajtlerová - cAnitera Klinická logopedie a centrum canisterapie, Poděbrady

Lektorka celé auditorium akčně zapojila do logopedických postupů a toho, co je správné a co je chybné. Mnozí z nás však byli poněkud na rozpacích, když několikrát zdůraznila dělicí čáru mezi „kliniky" a účastníky konference, které odkázala do mezí pouhých podkoní. Přece jen v sále bylo tolik titulovaných hlav ze zdravotnického, pedagogického a jiného prostředí, že tato zdůraznění nebyla na místě a zbytečně kazila jinak zajímavé téma. Předsedkyně ČHS Věra Lantelme po skončení prezentace vzala mikrofon a přednášející na tento omyl upozornila. Možná to někdo může brát jen jako drobné nedorozumění, ale pro většinu lidí v sále to bylo velké zadostiučinění. Ano, chceme respekt - tvrdě pracujeme, vzděláváme se, odborně prováděná hiporehabilitace je u nás poskytována ve 36 členských střediscích pro více jak 5 tisíc klientů ročně s více jak 180 speciálně připravenými koňmi.

Pro začínající střediska hiporehabilitace byla konference bohatým zdrojem důležitých informací a přínosem do začátků - například účastnice ze Sdružení Hippokrates z Klatov byly doslova nadšené - naštěstí cestu už mají vyšlapanou, plnou ukazatelů správného směru za skutečnou pomocí osobám se zdravotním znevýhodněním prostřednictvím koní.

Každý z účastníků si odnesl texty přednášek ve sborníku z konference na CD. Také pořadatelská úroveň mě příjemně překvapila, na svá bedra ji vzaly Ing. Vanda Casková, dlouholetý tahoun hiporehabilitace v Čechách, mnoho let předsedkyně ČHS, Ing. Tereza Petlachová, PhD., a Ing. Eva Sobotková, PhD.

A jak vidí současnost a budoucnost hiporehabilitace její současná předsedkyně Věra Lantelme?

Všechny obory hiporehabilitace v České republice jsou velmi žádané a hojně využívané dospělými a dětmi se zdravotním nebo sociálním znevýhodněním a speciálními potřebami. Spektrum možností pozitivně ovlivnit kvalitu života člověka prostřednictvím koní je téměř nekonečné. Vědí to naši klienti, uživatelé a pacienti, kterých je několik tisíců ročně a jejichž úspěchy a zlepšení zdravotního stavu jsou jasnou výpovědí naší práce. Vědí to pracovníci členských středisek, kteří často tvrdě pracují bez finanční odměny nebo za minimální mzdu. Vědí to i naši koně. Bohužel to stále ale neví odborná veřejnost, úředníci, ministerstva. Hiporehabilitační střediska každoročně bojují o přežití, finanční podmínky se rok od roku zhoršují. Naši klienti si terapie a lekce hradí z 1/4-1/3 celkových nákladů, které se pohybují kolem 600 Kč za jednu individuální terapii/lekci. Zbytek z celkových nákladů střediska kryjí ze své další činnosti nebo firemního sponzorství, grantových a dotačních programů."

 

Cílem nejbližší budoucnosti je uznání jednotlivých oborů hiporehabilitace jako metod léčebné rehabilitace, pedagogiky a sociální sféry. To by mělo zlepšit životní podmínky organizacím, které provádějí hiporehabilitaci v souladu s požadavky na vzdělání a zkušenosti pracovníků, výcvik koní a bezpečné prostředí.

Česká hiporehabilitační společnost (ČHS) v letošním roce zahájila mediální kampaň, aby informovala veřejnost o svých fungujících i připravovaných projektech, které prosazují co největší odbornost a profesionálnost v hiporehabilitaci - ucelený vzdělávací systém, licence hiporehabilitačních koní, řád ochrany koní, střediska praktické výuky, časopis HIPOrehabilitace, odborné pracovní sekce, standardy kvality péče, metodiky, oficiální slovník, etický kodex pracovníka v hiporehabilitaci, stanovení požadavků na vzdělání pracovníků a stanovení bezpečnostních opatření. Chceme také poskytovat zájemcům o hiporehabilitaci relevantní informace, podporovat a motivovat poskytovatele hiporehabilitace zprostředkováním informací nebo rad, sdílením informací, zkušenostmi a zejména příklady dobré praxe.

Všechny informace jsou na webu www.hiporehabilitace-cr.com, aktivní jsme i na sociálních sítích zejména na Facebooku.

Připojené obrázky

Ohodnoť článek:

1 2 3 4 5

Čím více bodů, tím lepší hodnocení.

Článek hodnotilo 0 čtenářů. Celkový počet bodů: 0.

Linkuj na:

Sdílej článek na Linkuj.cz Sdílej článek na Jagg.cz Sdílej článek na De.licio.us Sdílej článek na Connotea.org Sdílej článek na Facebook.com


Equichannel na Facebooku

Děkujeme
našim
partnerům: