Dá se u koní předejít tragédii?

23. 03. 2016 05:00

Obrázky: 3

Autor: Dana Kusebauchová Foto: Jaroslav Poledne, pixabay.com Rubrika: Nehody a prevence Zdroj: Dana Kusebauchová Počet přečtení: 28361 Počet komentářů: 8 Komentuji zde: Ne Bookmarkován 0 krát

O tomto víkendu se opět otevřelo téma bezpečnosti u koní. Není to poprvé a bohužel ani naposledy, kdy vyhasl život člověka a příčinou byl kůň. K této konkrétní události se vyjadřovat nebudeme. Upřímnou soustrast všem, které to zasáhlo osobně. Je ale asi pravý čas přinést zase jednou pár řádků na téma bezpečnosti a předcházení úrazům. Článek od Dany Kusebauchové se snaží velmi čtivou formou poukázat na běžné a často opakované chyby, které mohou vést k závažným úrazům a tragédiím.

Při dnešní lekci jsem se bavila s jednou slečnou o bezpečnosti jízdy v terénu. Cestou domů a teď se mi hlavou honí asi milion věcí, které člověk podceňuje a tím zvyšuje riziko úrazu. Ráda bych uvedla několik příkladů, úvah a snad i rad, které budou alespoň někomu pomocí. Pokud by i jeden jediný čtenář díky tomuto článku neudělal jednu z "kravin" a to mu zachránilo třeba jen zlomenou ruku, budu nesmírně šťastná.

Jakkoli je máme rádi, koně jsou zvířata řídící se z velké části instinkty a nemůžeme od nich očekávat sofistikované uvažování. Navíc jako útěková zvířata často nejprve jednají a potom přemýšlejí. V přírodě jim to mnohokrát zachránilo život. Musíme s tím počítat a pokud se spleteme, nemůžeme jim dávat za vinu vlastní chyby a když už je uděláme, nemůžeme doufat, že se náš kůň změní v růžového pohádkového poníka s empatií a řekne si: "Aaaa, moje milovaná jezdkyně padá ze sedla, tak já raději zastavím a pokusím se vsunout pod její zadek, aby si nenabila" nebo "ha, tamhle je to, čeho se k smrti bojím, ale mám na sobě začátečníka a dal mi před jízdou chlebíček, tak to já nikam nepoběžím, aby nespadl..." Bohužel. Instinkty vedou.

U koní se pohybuji přes 20 let. Prošla jsem mnoho stájí, viděla mnoho situací a sama si nesčetněkrát nabila. Deset let jsem se šest dní v týdnu živila tím, že jsem dávala na někoho pozor a snažila se předcházet všem rizikům. Přesto se úrazy stávaly. Teď už jsem částečně tuto extrémní psychickou zátěž eliminovala a spolupracuji už jen se zkušenějšími jezdci.

Nejčastější příčiny karambolů?

  1. Člověk a jeho kraviny
  2. Nezkušenost, nevědomost
  3. Přecenění vlastních zkušeností
  4. Nezodpovědnost zodpovědných
  5. Nevhodná výstroj
  6. "Blbá" náhoda (a to na náhody nevěřím)

Člověk a jeho kraviny

fwJe neuvěřitelné, co lidé, želbohu zhusta právě méně zkušené náctileté slečny, umějí vymyslet. Opravdu není dobrý nápad zezadu za koněm zvednout v ruce koště, protože je nad ním v boxe pavučina. Dokonce i velmi klidný kůň se může leknout, vykopne a může vás i zabít. Stejně tak se nemůžeme divit karambolu, když někomu, kdo právě nasedá na koně, za zadkem práskneme igelitový pytlík, protože by to mohla být legrace. Ano, můžeme ho i zabít. Když jdu s někým méně zkušeným ven, nebudu se předvádět a nevyrazím tryskem přes tu velkou louku, abych se předvedl/a, že jsem zručný jezdec. Ten druhý třeba není a opět ho můžu i zabít. Nebudu dávat druhému koni na zadek svého v náruči drženého psa (to jsem už taky viděla). Zatnuté drápy do koňských beder (ve snaze psa udržet se a nespadnout) většinou vzbudí nějakou reakci. Pokud kůň vykopne, může kopnout vás či vašeho psa a ohrozit druhého jezdce. Ano, může vás to všechny i zabít. Zkuste proto prosím domýšlet, jaké důsledky mohou mít vaše žertíky.

Nezkušenost/nevědomost

Asi nejhorší varianta "chyb", která je ta nejnebezpečnější. Proto se po každém pádu, který jezdec přežije, nosí flaška. Je to vlastně obětina - dar božstvu - že jste přežili. Protože pokud tu flašku můžete přinést, znamená to, že to bylo "jen" poučení a díky tomu snad budete příště moudřejší. A příklady? Nezkušený jezdec neusedí náhlé zabrzdění koně (třeba před stínem či louží) a přepadne přes hlavu. Pak je jen na tom božstvu, zda kůň pokračuje v pohybu a vy jste na zemi v jeho dráze... Zkušený jezdec to pravděpodobně usedí. Méně zkušený jezdec ještě neví, že se kůň pravděpodobně lekne/otočí/vystartuje, když z křoví vyskočí zajíc. A malér je tu. Zde bychom mohli pokračovat do nekonečna. Proto vždy platí, že nezkušený jezdec by měl vždy jezdit pod dohledem zkušeného a zodpovědného (nehledě na věk jezdce).

Přecenění vlastních zkušeností

Jezdkyně, která je u koní pět let, je zkušenější než ty, které jsou tam tři roky. O tom žádná. Ale u těch, kteří se v tomto odvětví pohybují přes 20 let, viděla, že jdou s koněm sami ven. Jdou cválat. Nebo skákat. Nebo jdou přes rušnou silnici na pole. Tak proč by nemohla ona? Protože na tohle i pět let je málo a opět zde chybí někdo, kdo by měl říct - toto je nebezpečné. A té jezdkyni klidně může být 50 let. Věk nemusí být zárukou zkušeností. Nebo jezdec, který ví, že jeho kůň je lekavý, bázlivý, vyhazuje, nereaguje na nic atd... A přesto jde sám na dvě hodiny ven, protože už prostě chce a nebude pořád čekat na někoho, kdo bude mít čas s ním jít. Také riskuje. Kdo mu pomůže, když ho náhodou kůň v lese odloží?

Zkušený jezdec na hodném koni. Po práci jde "jen" vykrokovat ven. A protože na jízdárně helmu neměl, tak si ji na těch 10 minut brát přeci nebude (a přesně tohle jsem udělala já minulý týden!)... Kůň může jen uklouznout a spadnout na vás. Může zakopnout, může mu po noze vystartovat pes a on se vyděsí. Anebo v tom bude úplně nevinně a vy si nevšimnete větve nad vámi. Já se vrátila naprosto v pořádku, ale bylo to víc než nezodpovědné. Už ji zase pokorně nosím. Bylo to jen jednou. Ale nechtěla bych mít tohle napsané na parte. Slečna, která - jako každou sezonu stokrát - nakládala koně do vozíku a zezadu ho chtěla podpořit, aby udělal ještě jeden krok, aby bylo možné zavřít rampu. Kůň vykopl a slečna nepřežila. Je těžké odhadnout, co si můžete dovolit, ale za chyby se draze platí. Někdy člověk musí udělat to, co je nezbytné, ale často riskujeme zbytečně.

Nezodpovědnost zodpovědných

NIKDY nedávejte své dítě nebo sebe tam, kde nevyžadují helmu. NIKDY si nenechte namluvit, že nosit helmu znamená, že nevěříte svému koni. Nemusí se vůbec jednat o jeho chybu. Takový člověk, ať skočí bungee jumping bez gumy a věří třeba tomu božstvu či náhodě, že ho ušetří. Jistá míra šance na přežití je přece vždycky. Jak jsem psala v úvodu, 10 let jsem tohle měla na starosti. Eliminaci rizik, které způsobí pád nezkušených jezdců. A mnohdy šlo o banality či události zapříčiněné třetí osobou. Foukal vítr, práci jsme uzpůsobili povětrnostním podmínkám, ale zaslechla jsem takové nenápadné praskání a za deset vteřin se ulomila větev stromu a spadla na jízdárnu. V tu chvíli už jsem držela oba koně nakrátko a chlácholila.

edKolem jízdárny procházejí matky s dětmi a jedno z nich uvidí koně, začne ječet a protože jeho výška to dovoluje, podběhne ohradu a je pod nohama koně. Lekli se všichni, ale protože už člověk očekává neočekávané, dítě jsem stihla doslova vykopnout zpátky a koně chytit. Nějaký strýc začne na hnoji u jízdárny vysypávat zapařenou trávu z igelitových pytlů, které následně vyklepává. Stihl jen jeden, než jsem ho vyřvala, chytla koně, který s očima navrch hlavy udělal obrat o 180 stupňů. Dítě na lonži, začátečník, je na lonži proto, že neumí ovládat sebe, natož koně. Nemůžu si dovolit ho nechat krokovat samotného a jít si vařit kafe nebo kecat s kamarády. A začátečníka prostě neberu ven cválat. Nedovolím tátovi s dítětem, aby si na vyjížďku dítě posadil před sebe. Je mi jedno, že majitel tvrdí, že kůň je hodný a z westernového sedla se nedá spadnout. Dá a ještě u toho zabiju vlastní dítě? Ne, děkuju. Obecně - svěřím-li svůj život nebo život mého dítěte do něčí péče, tak ji vyžaduji. 100%, bez výhrad a výmluv. Pokud vám přijde absurdní následné přirovnání, pak věřte, že mluvím o tom samém: Řidič si také nedá na pět minut šlofíka, učitel autoškoly vás pravděpodobně nenechá objet blok, protože si něco potřebuje vyřídit, učitel plavání pro děti a plavčík si nebudou vyřizovat SMS, volání a maily - i když voda přece nadnáší...

A je rodič vždy tím "zodpovědným" doprovodem svého dítěte na koni? Pokud nemá zkušenosti s koňmi, tak (jak asi víte) NE! Ne vždy stačí jen větší síla dospělého nebo vědomí, kam volat, až se něco stane. Pokud už má vaše dítě koně a vy - jako rodič - nemáte zkušenosti, pak je NEZBYTNÉ domluvit ZODPOVĚDNÝ dohled. Ať si remcá, že je to už majitel ve svých 12 letech. Ať se uráží a odvolává na své kamarádky, které si můžou dělat se svým koněm co chtějí. Je to zase jen vaše zodpovědnost, kdo bude dělat zodpovědný dohled. A pokud dovolíte, aby nebyl,...

Výstroj

Dovolte mi uvést jeden konkrétní příklad, který naštěstí skončil dobře. Ale byl to přesně ten případ, který obvykle tak nekončí. Zkušená jezdkyně měla skokový trénink (dohled trenéra, sama vybavená helmou, na jízdárně další 3 nebo 4 krokující koně, v okolí dalších asi 5 lidí). Klisna při jednom odskoku přidupla a jezdkyně šla před pohyb koně. Výskok koně ji vymrštil nad sedlo. V tuto chvíli jsem měla před sebou jasný obrázek a jistotu, že dopad bude tvrdý, protože po doskoku půjde jezdkyně na 99 % na zem. Viděla jsem to už tolikrát. Klisna doskočila, jezdkyně setrvačností dopadala těsně mimo sedlo a čekala jsem ránu na zem. Ale ona nepřišla. Klisna udělala dva cvalové skoky a bylo jasné, že je něco špatně. Slečně vlálo tělo směrem dolů a noha jí zůstala ve třmenu. Když byla skoro u mě (já stála za ohradou), viděla jsem, jak po ní klisna kope. Do hlavy a hrudníku. Každý cvalový skok. Já si po těch třech až pěti cvalových skocích říkala, že třmenový zámek už se musí otevřít a noha jí vypadne. Ale to už byla o další dva cvalové skoky dál a nabírala na tempu, přičemž neustále kopala po tom, co jí vlálo u zadních nohou. Klisna byla vyplašená, jezdkyně působila bezvládně. Trenér se zachoval natolik duchapřítomně, že se rozběhl klisně do cesty a v plném cvalu ji za otěže doslova serval na zem. V tu chvíli jí noha vypadla i se třmenem.

Následoval neskutečný šok, strach a panika. Volala jsem záchranku, ale jezdkyně byla nepochopitelně při vědomí. Neskutečně potlučená, ale žila. Klisna s ní takto ucválala cca 50 metrů (krátká stěna jízdárny a začátek dlouhé stěny, kde byla stržena) a celé to trvalo několik vteřin. Jezdkyně byla sice na JIPce, ale zde konstatovali jen vnější pohmožděniny. Byl to zázrak. To celé se odehrálo i kvůli plastovým třmenům. Zhovadilost. Jsou lehké, takže netáhnou třmenový řemen dolů vlastní vahou (protože skoro nic neváží). Ta situace vznikla takto: Nad skokem jezdkyně katapultována nad sedlo, nohy vypadly ze třmenů, takže se třmenové řemeny vesele otevřely a při dopadu se jí noha zahákla kolenem do stále otevřeného oka třmenového řemenu (váha třmenů to umožnila). Kvůli tomu nevytvořila takový úhel, když ji klisna vláčela za sebou, aby se otevřel třmenový zámek. Ten se nakonec zlomil, když byla klisna už na zemi (kobylce se také nic nestalo). Takže NE plastovým třmenům. Stejně tak NE nedotaženým sedlům (mám na mysli plandající podbřišníky), NE otěžím u nohou koně. A HLAVNĚ! NEDÁVAT NOHY DO TŘMENOVÝCH ŘEMENŮ (Např. když je malé dítě na velkém koni a třmeny nejdou zkrátit. Raději bez třmenů než takto.) Ano helmám, ano bezpečnostním vestám aspoň u dětí, ano všemu, co předchází zranění.

Blbá náhoda

esdsI když ten předcházející odstavec by se dal zařadit i sem, mám na mysli ty situace, ve kterých je jak člověk, tak i kůň v podstatě nevinně. Dáma s koněm cválala po louce a kůň šlápl do díry. Přelítla přes hlavu a kůň přepadl přes záda přímo na ni (udělal přemet) a zůstal ležet na ní. Vrtulník a podezření na zlomenou pánev. Naštěstí opět jen pohmožděniny, kůň nakonec taky OK. Další jezdkyně šla v kroku na procházku, měla helmu. Její kůň zakopl o kořen v lese, spadli oba. Jak to přesně bylo, nikdo neví, jezdkyně měla otřes mozku doprovázený ztrátou krátkodobé paměti. Rada - nechoďte sami ven. Naprosto svatý kůň a ze střechy spadne taška. Kdo by se nelekl. Spadli oba - bez zranění. Zkušená parkurová jezdkyně (vysoké soutěže) pro legraci skočila se svým T skokanem křížek 50 cm. Kůň ale zakopl, jezdkyně přepadla přes něj a kůň jí šlápl na hlavu. Helma na vyhození je nádherný výsledek. Slečna díky ní žije.

Kůň vedený na vodítku šlápl do vosího hnízda a ostatní dva koně s jezdci to samozřejmě začali schytávat od vos ze všech stran. Následoval panický úprk domů. Jedna jezdkyně otřes mozku, druhá zlomené obě nohy....

Stačí tyhle příklady, aby si člověk dal na sebe pozor a zbytečně neriskoval? Ano, nejen my - koňaři - jsme jednou nohou v hrobě, ale to už tak prostě je, pokud jsme se narodili. Kdo nic nedělá, nic nezkazí, ale nemá radost ze života a na stará kolena nebude mít co vyprávět. Rizika podstupujeme denně. Ale i u koní, kteří nás můžou jedním pohybem zabít, se dá rizikům předcházet.

Prosím, buďte na sebe opatrní, nemachrujte, buďte pokorní, buďte zodpovědní a jak jsem dnes řekla té slečně při tréninku - odpusťte mi to slovo - nekravte. Na světě je krásně :)

Připojené obrázky

Komentáře

rozbalit všechny komentáře sbalit všechny komentáře

Seřadit komentáře: Od nejstaršího / Od nejnovějšího

  • 1. Filip Tesař

    Vynikající

    13:17 - 23. 03. 2016

    Vynikající, dlouholetá zkušenost, ze který autorka může po libosti čerpat, žádný "třeba, kdyby..."

    Sahám si osobně taky do svědomí.

    Mě teda k tomu všem navrch ještě víc a víc nahání strach, když na to myslím, pózování na koních kvůli fotkám. Prožívání skutečnosti prostřednictvím ukazování fotek jinejm je věc, která je dneska hodně přítomná, foťák je v mobilu a internet umožňuje daleko snazší sdílení než papírový alba... obecně nic proti, nechci žehrat na úpadek doby, ať si to každej srovná sám, jak je mu libo. Ale osobně nebudu asi nikdy lajkovat žádný pózování na koních.

  • 2. kb

    Nedostatek vzdělání samotných vzdělavatelů v jezdectví

    21:12 - 23. 03. 2016

    Dobrá snaha autorky o předání zprávy, o jejíž vyslyšení koňařskou populací usiluji již přes deset let. Jsem kvalifikovaným jezdcem, ošetřovatelem i instruktorem pod anglickou British Horse Society a co se týká bezpečnosti, tamní vzdělání mi v mnohém potvrdilo mé domněnky a otevřelo oči. Jako jezdec "předpečený" v československém systému jsem si všiml na první pohled, jak velice se liší anglická průprava koňařů v otázkách bezpečnosti. Řekl bych, že se při studiu v Anglii o ni jedná především. Veškeré jiné dovednosti přicházejí až po zvládnutí bezpečnostních pravidel. Začíná to uvazováním koní v boxech (nikdy ne k pevnému kroužku, nýbrž k provázku, který kůň v případě kolize může přetrhnout a nerozmačká ošetřovatele o zeď v urputném zápase osvobodit se od uvázání napevno), nošením přilby téměř po celou dobu, co se pohybuje člověk kolem koní, nošením rukavic při vodění a nakládání nebo vykládání koní, otáčením koní k sobě při vypouštění do výběhu, respektem (tzn. nedělat kolem koní kraviny, dávka soudnosti), a končí to upozorněním ostatních jezdců, když chci opustit jízdárnu (nikoliv pouze při vstupu do jízdárny), atd. Zpočátku se mi zdálo, že to britští vzdělavatelé trochu s tou bezpečností přehánějí, až posléze jsem však seznal jeden velmi praktický fakt. Totiž když vám někdo denně vtlouká pravidla zdraví a bezpečnosti do hlavy v té míře, jak to dělají Angličané, možná vás to zpočátku rozčiluje, ale vy pak tu školu opustíte a těšíte se, jak si založíte vlastní stáj, kde si to budete dělat podle sebe. Částečně vypustíte důslednost, kterou jste museli v britské škole dodržovat, ale najednou zjistíte, jak vás to netěší "dělat koně" špatně, a že vlastně polevením školních pravidel jste neustále na dost slušném deficitu dodržování bezpečnosti. Péčí o koně trávím celý život a vidím v kolika situacích se mi pravidla bezpečnosti vyplatila. Myslím, že v tomto směru to má British Horse Society opravdu vychytané. O to víc mě mrzí, když české vzdělavatelské instituce vymýšlejí "nová" pravidla vzdělávání nebo používají staré zažité metody průpravy a nedodržují bezpečnost ani z pěti procent. Sám se o to pokouším- spoluzaložil jsem BHS centrum ve Všeticích, učím na Zemsbn škole v Benešově a vedu svou jezdeckou školu. Musím konstatovat, že mou práci vždy kazila nechuť konzervativních českých kolegů učitelů, či ošetřovatelů najet na tento systém. Jediné, kde se mi daří relativně úspěšně systém aplikovat je má vlastní stáj, kde mi do práce nikdo nemluví. Neříkám, že BHS spasí všechny koňaře a rozhodně vím, že ani ne všichni Angličané se jejími pravidly řídí. Musím však konstatovat, že se British Horse Society podařilo vzdělat a udržet v mezích pravidel téměř čtyři miliony jezdecké populace v Anglii. U nás jezdecká populace rovněž narůstá. Už dávno nejsme zemí, kde je koní málo. A s množstvím roste i větší frekvence úrazů a nehod. Nemocnice a pojišťovny to jistě mohou potvrdit. Zastávám názor, že je zapotřebí zlepšit průpravu bezpečnosti u samotných vzdělavatelů (učitelů, trenérů), kteří budou dbát, že jejich žáci (studenti škol a jezdci) budou pravidla bezpečnosti alespoň z osmdesáti procent dodržovat. Děkuji, že jste to přečetli až sem. Filip Minařík BHSPT

  • 3. Filip Tesař

    Díky.

    09:24 - 24. 03. 2016

    Díky, pane Minaříku.

  • 4. MajkaL

    Díky

    12:06 - 24. 03. 2016

    Reaguje na 2.

    Moc hezky a výstižně napsané. V poslední době mám pocit, že si každý myslí, že když navleče dítě nebo dospělého do všech možných dostupných ochranných pomůcek tak se nemůže nic stát. Přitom chybí edukace týkající se základních bezpečnostních opatření, pravidel chování atd. Pokud byste měl čas něco na toto téma sepsat, tak si myslím, že by to bylo velmi poučné čtení.

  • 5. Katka K.

    BHS

    12:44 - 24. 03. 2016

    Ahoj Filipe, o BHS jsme už spolu kdysi dávno psali, ale pokud bys měl chuť sepsat cokoli dalšího (ať už přímo na téma např. bezpečnosti, nebo cokoli jiného), bude to vítáno, ráda pomůžu a velmi rádi to zveřejníme. Imponuje mi jejich perfektně propracovaný systém, na kterém je vidět, že Británie je skutečnou jezdeckou velmocí a těch zkušeností tam mají nepředstavitelně.

  • 6. Jana Velká

    "přirozená komunikace"

    16:36 - 25. 03. 2016

    Článek je dobře napsaný souhlasím i s ostatními komentáři. Co mě ale opravdu dostává je prezentace lidí co se zabývají "přirozenou komunikací" . Sama jezdím anglii už několik desítek let, ale zastánci ježdění bez sedel, ideálně jen s nákrčákem, nebo dvěma tušírkami místo otěží, co nechávají kolem sebe běhat a skákat koně na dlouhém vodítku nebo jen na volno, to mě fakt docela mrazí při pomyšlení co by se mohlo stát. Nic proti této metodě nemám ať si každý dělá s koněm co mu vyhovuje. Copak si ale neuvědomují že kůň je opravdu jen stádové zvíře, které se může kdykoliv leknou? Co to pak má dělat s nezletilýma holčičkama co toto třeba na FB sledují a myslí si že když to udělají podobně tak se nic nestane?

  • 7. fran

    No právě

    18:23 - 25. 03. 2016

    Reaguje na 6.

    Když se člověk dívá na akrobaty na motorce nebo downhill na kole, třeba, tak to taky nejde obratem doma zkoušet. A kdo ano, tomu není pomoci, jako u těch koní. Čili ne že by to obecně nešlo zopakovat, ale zcela jistě to nejde bez přípravy. A ta příprava, dovednost a praxe potom tvoří paradoxně mnohem vyšší bezpečnostní level běžných činnností. Na motorce, na kole i na koni.

    No a co si kdo uvědomuje....

  • 8. fran

    oprava

    18:24 - 25. 03. 2016

    Reaguje na 7.

    poslední věta tam už nepatří

Ohodnoť článek:

1 2 3 4 5

Čím více bodů, tím lepší hodnocení.

Článek hodnotilo 6 čtenářů. Celkový počet bodů: 30.

Linkuj na:

Sdílej článek na Linkuj.cz Sdílej článek na Jagg.cz Sdílej článek na De.licio.us Sdílej článek na Connotea.org Sdílej článek na Facebook.com


Equichannel na Facebooku

Děkujeme
našim
partnerům: