Cvalová melodie

19. 04. 2013 12:00, Aktualizováno 22. 04. 2013 13:01

Obrázky: 5

Autor: Pierre Cazes Foto: zdroj originál článku La Musique du Galop; Michel Chautard, Yves Richardier Rubrika: Vytrvalost Zdroj: oficiální web belgické vytrvalosti Překladatel: Ing. Pavlína Glodeková Počet přečtení: 5662 Komentuji zde: Ne Bookmarkován 0 krát

Pohled na výběr, výchovu, výcvik a trénink vytrvalostních koní očima zesnulého trenéra francouzské vytrvalostní reprezentace, díky kterému se Francouzi 33x umístili na mezinárodních vytrvalostních soutěžích a z toho 3x vyhráli mistrovství světa týmů.

Tento článek jsem přeložila s dovolením pana Leonarda Liesense, majitele belgických stránek, kde byly tyto informace publikovány. Pan Liesens je veteránem vytrvalostního ježdění a účastní se mezinárodních vytrvalostních závodů jako člen belgické reprezentace. Jeho kariéra začala roku 1998. Během ní se dostal mezi elitu a účastnil se celkem 4 světových mistrovství, 2 mistrovství Evropy a 3 mistrovství Ameriky. Je rovněž autorem velmi uznávané publikace, v překladu znějící „Vytrvalost - kniha od jezdce pro jezdce", která je určena nejen pro profesionální jezdce vytrvalosti, ale i pro amatéry a na všech úrovních poslouží k hledání potřebných informací.

Pierre Cazes, autor následujících informací, byl od roku 1991 na pozici rozhodčího, vybírajícího koně do francouzské vytrvalostní reprezentace. Od roku 1994 pak francouzskou reprezentaci trénoval a zároveň s tím vykonával i svou praxi veterinárního lékaře. Od roku 2002 praxi veterináře ukončil a na plný úvazek se věnoval trénování reprezentace. Pod jeho vedením se Francouzi 33x umístili na mezinárodních soutěžích, z toho 3x vyhráli na mistrovství světa týmů (Barcelona 1992, La Haye 1994 a Jerez 2002). Pan Cazes bohužel tragicky zemřel v nedožitých 55 letech v srpnu roku 2005 před zraky svého syna, když ho kůň při nakládání do přepravníku kopl oběma zadníma nohama do hrudníku. Francie tak přišla o svého Mistra.

Výběr koně pro vytrvalost

Mezi koňmi, kteří se pohybují na nejvyšší úrovni ve vytrvalosti, si určitě každý všimne rozdílnosti jednotlivých typů koní. Neexistuje žádný model ani typ koně, který by byl pro vytrvalost vysloveně určený. U vytrvalostních koní však můžeme jmenovat charakteristické vzhledové vlastnosti, které mají tito koně společné a které zrovna neodpovídají měřítkům koňské krásy: trochu delší záda, bedra také trochu delší a ne moc nasvalená, jemnější konstituce s menším svalovým tonusem (ale nikoli konstituce příliš vychrtlá), správný pohyb končetin v ose pohybu. Můžeme rovněž zmínit ne moc dlouhý krk a rovnější hlezna (později pochopíte proč).

*Co se týká pohlaví koně, je statisticky dokázané, že valaši a klisny se umísťují zhruba stejně dobře (v poměru k počtu startujících koní), zatímco hřebci se umisťují méně, bezpochyby kvůli plýtvání jejich energie na činnosti nesouvisející se závodem...

Chování koňských vytrvalostních hvězd lze charakterizovat klidem, se kterým se závodu účastní a který by nezasvěcený mohl pokládat za určitou lenost. Nervózní a stresující koně zbytečně plýtvají energií.
I v rámci chodů koně nemůžeme vybírat podle „klasických" kritérií, kladených na jezdeckého koně. Příliš sebraný, kulatý cval s velkými cvalovými skoky znamená zbytečně vydanou energii a rychle se vám to vymstí. Rovněž i klus s vysokou akcí zbytečně moc namáhá klouby. Správné chody pro vytrvalost jsou horizontální, uvolněné, s pomalou kadencí. Dále se dočtete, že se taková kvalita chodů trénuje. Je však bohužel těžké přeučit koně s přirozenou vysokou akcí, velkými cvalovými skoky či silnějším ohnutím v hleznech, aby způsob svého pohybu změnil.

Co se týká vlastností oběhového systému, úspěšní koně se rychle uklidňují po výkonu a někteří koně mají tuto schopnost přímo vrozenou. Tento bod by však neměl být pro výběr rozhodující, protože se vesměs jedná o reakci na trénink a není možné podle toho hodnotit netrénovaného koně. První představu o rychlosti dosahování klidových tepových hodnot si budeme moci udělat teprve po několika prvních měsících tréninku. Klidová tepová frekvence jako taková však není příliš dobrým vodítkem pro hodnocení. Rychlost dosahování klidových hodnot se může po letech tréninku zlepšit, aniž by k tomu byl nějaký zvláštní důvod, ale často může tato změna nastat v souvislosti s nějakou změnou, např. krmné dávky, která nám původně vůbec nepřišla důležitá.

Po psychické stránce jsou vytrvalostní koně uvolnění a dobře vychovaní jejich jezdci, ale nejedná se o koně, které by mohl jezdit kdokoli. Mají velmi silný charakter a každý z nich má své „vyšilovací" zvláštnosti.

Odhad koní lze dobře trénovat pozorováním koní, kteří dojíždí do cíle závodu. Žádný kůň není dokonalý a i ti nejlepší mají svá slabá místa. Je důležité, abychom koně znali a mohli ho vést co možná nejlépe. Pokud kupujeme koně pro vytrvalost, jsou jeho oficiální výsledky jedním z nejsnadnějších kritérií výběru. Je však dobré vědět, že hodně vytrvalostně úspěšných koní bylo koupeno pouze náhodou, i když ještě nikdy nestartovali, a to z jakýchkoli důvodů: „byl moc černý", „nikdo ho nechce, prodám vám ho spolu s tím druhým, ať se ho zbavím"... Je možné se nechat vést i genetikou: některé linie plemen mají stabilně dobré výsledky ve vytrvalostním sportu.

Výbava přizpůsobená velikosti

U anglických sedel se musí jezdec přemístit trochu dopředu, aby byl schopný udržet rovnováhu v lehkém sedu. Westernová sedla mají větší prostor pro opření se a třmenové řemeny jsou ve srovnání s anglickými sedly posunuté více pod posedlí, což jezdci umožní jízdu v lehkém sedu beze změny jeho polohy v sedle. Některé modely anglických sedel mají třmenové řemeny posunuté rovněž víc dozadu (např. sedla značky Gaston Mercier) a také umožňují lehký sed jezdce beze změny jeho polohy v sedle. Je však otázkou osobního vkusu, který typ sedla si zvolíme. I na nejvyšších soutěžích uvidíte nejrůznější typy sedel. Není ani nutné hledat extra lehké sedlo 3-4 kg (je to jen necelých 5 % váhy, kterou nese kůň). Aby měla váha sedla nějaký význam, musela by podle výzkumů dosáhnout 12-15 kg, tj. 15-20 % celkové váhy, kterou nese kůň. Důležité tedy je, aby sedlo bylo dobře přizpůsobené koni a aby jezdci umožnilo dosažení jeho oblíbené jezdecké pozice. Jediný typ sedla, kterému bychom se měli ve vytrvalosti vyhnout, je sedlo s pružnou kostrou. Jakmile se jezdec v takovém sedle postaví do třmenů, kostra se ohne a zmenší se plocha zad, na kterou sedlo působí.

*V rámci sedlových deček je používání různých tlumících sedlových podložek nevhodné, pokud sedlo jako takové koni dobře sedí a kůň na zádech nemá nějaká citlivá místa. Vrstvení sedlových deček bychom se měli vyhnout, protože neschnou. Je tedy důležité po každé etapě vyměnit sedlovou dečku za suchou a tlumící sedlové podložky ponechat pro špatně padnoucí sedla a pro citlivější koně.

Uzdění rovněž nabízí různé možnosti. Měli bychom dbát na to, aby bylo praktické a bezpečné. Pro některé koně, kteří v hubě nic nesnesou, je vhodným řešením hackamore, ale vzhledem k delším ramenům je zde větší riziko, že se někde zachytí nebo že se zlomí.

Podkovy s wolframovými 2mm ozuby nejsou vhodnou volbou, protože blokují plynulý pohyb nohy po podkladu, čímž brání koni ve volném pohybu a při každém dopadu vysílají do končetin nárazové vlny. Naproti tomu malé wolframové tečky na hlavách podkováků jsou lepší (byť křehčí) volbou, protože pohyb nohy nebudou blokovat. (pozn. překladatele: tento článek vznikl v roce 1998, a tudíž v něm nejsou zahrnuty nejnovější technologie...)

Pozice jezdce na koni

Ve vytrvalosti je k vidění tolik jezdeckých pozic, jako je jezdců, kteří ji jezdí a kteří udržují rovnováhu blíž či dál k sedlu. Pozice jezdce na koni rovněž závisí na chodech koně. Zlatým pravidlem je, aby jezdec koně neomezoval a aby jeho pohyby byly co možná nejúspornější. U některých vytrvalostních jezdců lze pozorovat společné rysy co do pozice, kterou na koni zaujímají. Tělo drží téměř rovně, jako kdyby stáli, třmeny mají delší, ale ne moc dlouhé, noha jezdce je posunutá dozadu. Těžiště se musí nacházet za předními nohami koně a musí koni umožnit volný pohyb kohoutku při pohybu předních končetin kupředu. Z tohoto důvodu se v porovnání s ostatními disciplínami vytrvalostní koně sedlají trochu víc dozadu. Rozdíl je patrný zejména u anglických sedel. Trup je držen rovně a musí zůstat za kohoutkem, aby nedocházelo k přetěžování předních končetin koně.

Výživa vytrvalostního koně

*Všeobecně platí, že trénovaný kůň má natrénované nejenom svaly, ale také všechny vnitřní orgány včetně trávicí trubice. Může pracovat v jakémkoli krmném režimu a klidně ho i bez problémů měnit za podmínky, že dávka není moc bohatá na proteiny a cukry. Pokud kůň odmítne žrát během přepravy a vynechá jedno krmení, nebude to pro něho mít žádný dopad a nebude to mít ani žádný dopad na jeho výkon. V krmení koně se nesmí nic před závodem měnit, ať už jde o množství, kvalitu nebo čas podání krmné dávky. My lidé v noci nevstáváme, abychom si dali půlnoční svačinku před závodem, protože jinak riskujeme, že v den závodu budeme unavení a malátní. Pokud je start závodu naplánovaný na brzkou ranní hodinu a kůň před startem nebude mít čas se nažrat, nažere se v cíli první etapy. Staré pořekadlo o běhání koně s včerejším žrádlem je stále aktuální.

Během závodu má kůň mít neomezený přístup k bohaté, rychle stravitelné krmné dávce: med, müsli, ... Nechejte ho žrát, co bude chtít. Trávení musí být připraveno na závod a musí být schopno pracovat, zatímco kůň běží. Lze to i pomalu natrénovat. Správně trénovaný kůň, který je v pohodě, bude schopný nažrat se během 3 vteřin a vyprázdní se i ve cvalu. Pokud kůň nežere, znamená to, že se necítí dobře.
Je však třeba mít na paměti fakt, že žraní zvyšuje tepovou frekvenci koně. Ve vet gates a v cíli je potřeba s krmením počkat až po veterinární kontrole.

Elektrolyty by se měly používat uvážlivě. Jedná se o směs běžné kuchyňské soli (NaCl) a ostatních solí, které koňský organismus potřebuje. Dobře připravený kůň je nepotřebuje ani na 160km závod: tréninkem si organismus vytváří dostatečnou zásobu elektrolytů nutnou pro závod. Doplnění elektrolytů umělou cestou bude namístě pouze tehdy, jestliže jejich ztráta bude převyšovat rezervy, které má kůň vytvořené, tedy: pokud je špatně připravený, pokud je hodně teplo nebo pokud se nadměrně potí. Nikdy nedávejte elektrolyty najednou, vždy po malých dávkách. Elektrolyty jsou chuťově velmi nepříjemné a špatně se polykají (pokud nevěříte, snězte lžíci soli a počkejte, co to s vámi udělá...): nedávejte je koni před startem, protože je stejně jako jeho jezdec ve stresu a riskovali byste tak, že mu bude zle od žaludku. Kůň, kterého bolí žaludek, vám nikdy nepůjde do závodu s celým srdcem. Stejně tak se elektrolyty nikdy nedávají na prázdný žaludek a vždy se míchají s něčím jiným, např. s vodou. V rozpuštěném stavu jsou elektrolyty pro koně míň odpudivé a je větší pravděpodobnost, že si kůň vezme, co bude potřebovat.

Výchova a výcvik vytrvalostního koně

Výchova vytrvalostního koně není nijak zvlášť specifická. Je potřeba, aby byl kůň zvyklý na všechny možné věci a činnosti, se kterými se může v průběhu své kariéry setkat: předvádění na ruce, nastupování do přepravníku, pohyb v městských aglomeracích a na rušných místech, péče během přestávky, ... Princip je vždy stejný, tak jako pro kteroukoli jinou disciplínu, i když požadavky jsou odlišné.

*Výcvik je nutný a není dobré ho zanedbávat. Rozsah drezurního výcviku je široký, ale ne všechno je pro vytrvalost nutné a žádoucí. Kůň musí být dostatečně symetrický, aby jezdec mohl v lehkém klusu vysedat na pravou, stejně jako na levou nohu (a ne, aby ho kůň svým pohybem nutil upřednostnit pro vysedání určitou nohu). Musí se zastavit, otáčet a cválat na levou nebo pravou nohu dle pokynu jezdce. Všechny tyto věci jsou nutným základem. Čím víc se v nich kůň zdokonaluje, tím míň dvojice plýtvá energií na různé protesty. Přechody se musí provádět plynule, beze změny rychlosti a ve chvíli, kdy to chce jezdec. Speciálně pro vytrvalostní ježdění se kůň musí naučit přesouvat se v horizontální uvolněné rovnováze. Každý kůň je jiný. Někteří se takto pohybují spontánně od přírody, jiní zase mají chody s vysokou akcí, shromážděné. I když posledně jmenovaný typ chodů nelze úplně změnit, je možné ho odpovídající prací poopravit.

Na čem s koněm pracovat? Práce na kruhu by se měla provádět pouze ojediněle a ne v moc velkém rozsahu, zbytečně se tak zatěžují klouby koně. Vytrvalostní koně jsou navíc v principu určeni zejména k pohybu po rovných liniích. Práce na kruhu slouží pro mobilizaci beder a práci na přechodech do cvalu na levou nebo na pravou nohu. Pohyb na kruhu není výsledkem oné činnosti, je pouze jejím prostředkem. Vhodným cvikem je rovněž „dovnitř plec". Tato gymnastika je pro koně jednoduchá a velmi důležitá. Nejde o to, aby byl cvik „hezký", ale o to, aby se dosáhlo účinného procvičení a větší pružnosti a poddajnosti koně. Můžeme to pro odlišení nazývat „jednoduchá dovnitř plec". Toto cvičení je velmi důležité zejména pro koně, kteří hodně táhnou, a rovněž usnadňuje práci na přechodech do cvalu.


Příště se dostaneme k tréninku vytrvalostního koně a průběhu závodů.

Připojené obrázky

Ohodnoť článek:

1 2 3 4 5

Čím více bodů, tím lepší hodnocení.

Článek hodnotilo 2 čtenářů. Celkový počet bodů: 10.

Linkuj na:

Sdílej článek na Linkuj.cz Sdílej článek na Jagg.cz Sdílej článek na De.licio.us Sdílej článek na Connotea.org Sdílej článek na Facebook.com


Equichannel na Facebooku

Děkujeme
našim
partnerům: