Cesta z města po Oslí stezce

5. 10. 2018 08:00

Obrázky: 8

Autor: Gabriela Rotová Spoluautoři: Marie Žižlavská Foto: Archiv Marie Žižlavské Rubrika: Všichni ostatní Počet přečtení: 1345 Komentuji zde: Ne Bookmarkován 0 krát

Zážitková oslí farma, asinoterapie a oslí trekking v přírodním parku Kačák... Co to, propánajána, zase je? Nene, opravdu to není další komerční farmapark, kde na stěžejním místě stojí zájmy návštěvníků a bídná stánková gastronomie. Oslí stezka je místo, které "vyrobilo" lidské srdce zblázněné do oslíků. Je to splněný sen jedné mimořádné dámy, paní Mgr. Ing. Marie Žižlavské. A právě s ní si dnes budeme povídat nejen o oslících, ale také o tom, jak se rodí a plní "oslí" sny.

Paní Žižlavská, inspiroval Vás oslík Íjáček z knihy Alana Alexandra Milna Medvídek Pú, nebo se to celé seběhlo nějak úplně jinak? Kde jste se s osly poprvé setkala?

S oslíky jsem se setkala v době, kdy jsem žila v Rakousku. Bylo to na farmě Judity van der Berg u Mariazellu. To místo mě inspirovalo. Inspirací se mi stali jak oslíci, tak i paní Judita sama. V té době jsem ještě působila ve své původní profesi, pracovala jsem pro rakouský koncern v oblasti financí. Můj život byl hodně hektický a v podstatě mne příliš nebavil. Potřebovala jsem něco změnit, ale nevěděla jsem co, jak a jakým směrem.A právě tehdy jsem se pro oslíky nadchla. Oslovili mě vším, svojí povahou, svým pokorným a milým vzhledem.

Studovala jsem v té době obor personalistika a rozvoj osobností a organizací. Věděla jsem, že osli nám lidem v naší hektické době mohou dát mnohem více, než zatím tušíme. V přítomnosti oslů mi bylo prostě a jednoduše dobře a vytušila jsem v nich velký potenciál pro člověka obecně. Tehdy jsem si řekla, že si pár oslíků jednou pořídím. Začala jsem si o oslících číst a odborně se o ně zajímat. Za pár let ale přišla taková celková životní krize. Cítila jsem, že nechci pokračovat v dosavadní kariéře, že potřebuji na čerstvý vzduch, žít blíž k přírodě a dělat, co mě opravdu naplňuje.  Tehdy jsem si vzpomněla na oslíky. A nápad byl na světě. Pořídím si oslí farmu! Jestliže pro mě byl obrovský zážitek být v přítomnosti oslíků, mohli by osli bavit a zaujmout i jiné lidi. A tak se zrodila myšlenka projektu Oslí stezka...

Jak projekt Oslí stezka funguje a jaký je zájem o vaše služby?

Oslí stezka je farma, kde se zaměřujeme na chov oslíků a nabízíme různé aktivity s využitím oslíků, které jsou vhodné jak pro rodiny, tak i školy nebo firemní akce. Snažíme se lidem ukázat, jak úžasná zvířata osli jsou a poskytnout jim nezapomenutelné zážitky v interakci s oslíky. Ať už je to návštěva farmy s mazlením oslíků, trail park, procházky nebo projížďky na oslících.

Nejoblíbenější program je oslí trekking - putování v přírodě v doprovodu oslíků. Oslíci jsou při trekkingu vybaveni soumarskými sedly, kam uložíme potřebné věci na výlet, svačinu atd. Soumarská sedla jsou speciálně upravená, aby na nich mohly jezdit i děti. Dospělí nebo starší děti pak mohou oslíka vést, a tak si může příjemných chvil v přírodě užívat celá rodina. Je to aktivita, která spojuje rodinu napříč generacemi a každý si může najít to svoje. Délku i trasu uzpůsobujeme věku a fyzické kondici účastníků. Před túrou samozřejmě povíme návštěvníkům spoustu zajímavostí z oslího života a naučíme je s oslíkem správně zacházet tak, aby nás rád následoval a spolupráce byla příjemná pro obě strany. Musím říct, že většina lidí je z oslíků nadšená a asi i díky tomu, že lidé cítí, že to vše děláme s velkou láskou ke zvířatům i lidem, tak zájem ze strany návštěvníků je velmi potěšující... 

Jak dlouho se projekt "Oslí stezka" rodil a vytvářel? Je stávající stav finální nebo máte další cíle?

Projekt se rodil postupně. Několik let jsem se o oslíky intenzivně zajímala a snažila se o nich dozvědět co nejvíce. A jak to tak bývá, když jdeme správnou cestou a Bůh tomu přeje, ve správný okamžik člověk potkává ty správné lidi. Hledala jsem místo pro umístění farmy, našla jsem ho hned ve své vesnici v nově založeném statku Nový dvůr Svárov, kde již měli jednoho oslíka a tak nevadilo, když přibudou další. A pak už to šlo rychle.

Moje obrovské díky patří majiteli farmy a i mému současnému partnerovi Ivanovi Zetkovi, jelikož bez jeho pomoci a přispění by to všechno bylo mnohem zdlouhavější a náročnější. Farma je ve stavu budování, máme spoustu práce se zřizováním zázemí. I výcvik zvířat zabírá hodně času. Nejsme zaměření primárně na chov oslů, ačkoliv vlastníme i velmi kvalitního hřebce. 

Více mě baví vymýšlet aktivity, kde se oslíci a lidé mohou navzájem obohacovat a pomáhat si. Máme také několik projektů a směrů, které bychom chtěli dále rozvíjet, ať už se to týká využití oslíků pro rozvojové aktivity pro jednotlivce i firmy nebo integraci oslíků pro animoterapeutické účely. Jelikož je to běh na dlouhou trať a vyžaduje koordinaci odborníků z různých oborů, uvítáme i spolupráci s kolegy v oboru animoterapie, psychoterapie, výchovné poradenství atd.

Ráda bych, aby širší veřejnost začala vidět oslíky v jiném světle, aby v nich objevila potenciál a možnosti k vzájemnému obdarovávání.

Jak a kde jste si vybírali "ty své" oslíky?

Na farmě máme momentálně dva typy oslíků - "normálního" osla domácího a velkého francouzského osla Poitou. U těch standardních oslíků byla pro nás samozřejmě důležitá povaha - vyrovnanost, kontaktnost, ale i konstituce a fenotyp. Potřebovali jsme, aby oslíci mohli vozit i trochu větší děti. Váhový limit jezdce nebo nákladu je u těchto plemen oslů cca 40-50 kg. A jelikož mám už dospívající dcery a i sama si chci občas na oslíkovi projet, pak přišlo rozhodnutí poohlédnout se po větších oslících, kteří by nás bez obtíží unesli. Sehnat velkého osla v ČR opravdu nebylo lehké a byli jsme rádi, že jsme objevili možnost nákupu "Poiťáků". 

Poitou je opravdu obdivuhodné plemeno. Jejich hmotnost dosahuje i 400 kg, je to jedno z největších plemen oslů a má velmi robustní stavbu těla. Za válek nezřídka tahali vojenská děla o váze několika set kilo. Je to nejchlupatější osel, který existuje. Jeho chlupy dosahují často délky i 20 cm a neztrácí je ani v létě. Jsou to velmi vytrvalá, učenlivá a mírumilovná zvířata. Původ tohoto plemena je rovněž celkem zajímavý. Jejich hlavním využitím byl chov mul, které se vžy těšily široké popularitě. Přesto se ale jedná o jedno z nejvzácnějších oslích plemen. S nástupem techniky ve všech oborech se význam využití jak mul tak i oslů pro hospodářské účely rapidně snížil, a proto se velcí osli ocitli na pokraji vyhynutí. Před 40 lety jich zbylo jen 43 kusů a ocitli se v přímé hrozbě vyhynutí. Momentálně se jejich celosvětové počty podařilo zvýšit na cca 800 kusů a v ČR jich je, odhadem, něco kolem 20 jedinců. I proto jsme moc rádi, že máme tato úžasná zvířata na naší farmě. Jejich vzhled je originální až bizarní. Když vidíte zblízka jejich obrovské chlupaté tělo s obříma ušima, opravdu nevěříte, že takový tvor může existovat...

A co pověstná oslí tvrdohlavost? 

Osel není tvrdohlavý, jen nám dopřává čas přemýšlet nad tím, co jsme udělali špatně :-). Ale vážně, jeho tvrdohlavost je spíše kombinací takových vlastností jako opatrnost, autonomie a prozíravost. Je to původem africké zvíře a jeho povaha a fyziologie je formovaná právě náročnými podmínkami, ve kterých se musel naučit žít. Osel nikam nepospíchá, nedělá nepromyšlené pohyby, neplýtvá životní energií. Nejdříve o věci přemýšlí a teprve pak jedná. Osel měl ve svém původním prostředí omezené množství potravy a naučil se tedy hospodárně nakládat se získanými živinami. Proto si vše nejdříve dobře rozmyslí - zda určité jednání je v jeho zájmu a má opodstatnění. Rizika čekala na osla na každém kroku, ať už ve formě náročného terénu nebo ve formě vždy přítomných predátorů.

Osel musel být velmi předvídavý, aby se nestal něčí kořistí. Jeho chování automaticky neodpovídá na pokyn nebo nátlak někoho jiného, ať už zvířete nebo člověka. Ve stádě nemají osli "šéfa", ani pevně danou hierarchii. Rozhodují sami za sebe a na vše mají svůj názor. A to se odráží i ve spolupráci s člověkem. Jsou to zvířata velmi učenlivá, často jim stačí ukázat povel jednou. Ale jestli vám vyhoví dnes nebo příště, záleží na situaci. Je to hodně o vztahu a o tom, jak se oslík ve vaší přítomnosti cítí. Jestli v nás má důvěru, respektuje nás a jsme pro něj dobrým "kámošem". 

Reaguje také velmi citlivě na naše emoce a duševní stav. Odmítá spolupráci v případě, že z nás cítí spěch, stres, vztek atd. Na oslíka nemůžeme pospíchat, čím víc na něj jdeme zhurta, tím víc v jeho očích ztrácíme respekt. Protože uspěchanost může způsobit chyby, a těm se osel snaží vyhýbat. 

Právě proto je pro mě osel parťák, učitel a kamarád. Naučil mě se zklidnit, zpomalit, věci více promýšlet. Nastavuje mi zrcadlo. Je to vztah, kdy se obohacujeme navzájem.

Oslíci chtějí naši pozornost, kontakt, jsou úžasní mazlové. A pokud je jim s námi dobře, tak pro vás udělají téměř cokoliv. Jsou to osobnosti a rozhodně se nám nepřizpůsobují za každou cenu. Donutí nás pracovat na sobě a jít pod povrch. Je to náročný partner. Ale pokud člověk podstoupí tuto výzvu, odměnou je jejich úžasná láska a něha, kterou vás dokážou zahrnout. 

Nějaká specifika v péči o osly, postřehy a rady pro začínající chovatele?

V Čechách se osel často pořizuje jako atrakce, společník pro koně nebo jako živá sekačka na trávu. Bohužel ani jedno z toho pro něj není vhodná role. Osel je nesmírně společenské zvíře a potřebuje dalšího oslíka jako kamaráda. Oslí projevy a komunikace jsou velmi specifické, ani kůň, ani ovce nebo koza pro něj nejsou adekvátními partnery. V případě, že se chovají osamoceně, často u nich dochází k psychickým poruchám, frustraci, což může přerůst i v agresivitu vůči ostatním zvířatům nebo lidem. Proto rozhodně nedoporučuji držení jednoho oslíka.

Dalším velkým problémem je správné nastavení krmné dávky. Osli mají pomalý metabolismus a vystačí si opravdu s malým množstvím krmiva. Pokud jsou osli drženi ve společnosti jiných zvířat, například koní, dochází často k překrmování. Nedostatek pohybu, společně s nevhodně nastavenou krmnou dávkou, často vede k obezitě, která je pro osly velmi nebezpečná. Jsou to velmi inteligentní zvířata a absence smysluplné práce a podnětů má negativní dopad na jejich psychiku. Proto bych chtěla apelovat na všechny chovatele, kteří si pořídí oslíka "jen tak pro parádu". I oslíci potřebují péči a smysluplné aktivity. A pokud toto nemohu zajistit, raději nechovat vůbec.

Péče o kopýtka je rovněž velmi důležitá. Většina oslů je v tomto ohledu často zanedbaná. Osel sice nepotřebuje kovat, ale korektura kopyt má zásadní význam pro jejich dobrý zdravotní stav. K nám jezdí kovář každé dva měsíce, a to i když naši osli nachodí několik kilometrů téměř každý den.

Pokud se chcete o projektu Oslí stezka dozvědět o něco víc ještě před tím, než do Povodí Kačáku osobně zavítáte, podívejte se na její webové stránky nebo můžete navštívit Facebook. Věřím, že nebudete litovat návštěvy virtuální a ani reálné! :)

Připojené obrázky

Připojené články

25.07. 2018 07:00 Osel... náročný nenáročný společník?
31.08. 2018 07:00 O oslících s MVDr. Eliškou Horáčkovou

Ohodnoť článek:

1 2 3 4 5

Čím více bodů, tím lepší hodnocení.

Článek hodnotilo 2 čtenářů. Celkový počet bodů: 10.

Linkuj na:

Sdílej článek na Linkuj.cz Sdílej článek na Jagg.cz Sdílej článek na De.licio.us Sdílej článek na Connotea.org Sdílej článek na Facebook.com


Equichannel na Facebooku

Děkujeme
našim
partnerům: