České oči ve Verdenu
Mistrovství světa mladých koní ve Verdenu jistě netřeba představovat, pravděpodobně každý, kdo se alespoň trochu zajímá o drezuru, o něm slyšel. Je to přehlídka toho nejlepšího, co se podařilo vyšlechtit ve drezurním světě. Drtivá většina z nás se ale musí spokojit pouze s výsledky na internetu. Procenta, pořadí, jen čísla a nic víc. Do minulého roku jsme to dělali stejně. Ale letos jsme se rozhodli, že si uděláme do Verdenu výlet.
To, co jsme tam viděli, pro nás bylo natolik přínosné, že z toho budeme čerpat ještě velmi dlouho, a byla by škoda se o to nepodělit s ostatními drezurními nadšenci, kteří třeba jezdí jen hobby. My jako obyčejní amatérští jezdci, zvyklí na klasické závody v ČR, jsme v první chvíli na účastníky hleděli jako na bohy. Ale po prvotním šoku, kdy se vám všichni zdají dokonalí a vlastně nic jiného nevidíte, začnete sledovat konkrétněji a postupně se zaměřujete na určité detaily a nuance.
Dokonalí koně, dokonalí jezdci...
(Ano, jsou dokonalí i s chybami. Nezáleží totiž na chybách, které se stanou, ale na způsobu jejich řešení.)
Při pohledu na to nejlepší z nejlepších, co drezurní svět vyprodukoval, jsme si s úlevou uvědomili, že i dokonalí jezdci a koně dělají chyby ... takže huráááá :-). Bylo to pro nás to první pozitivní, že všichni jsou obyčejní smrtelníci a chybují stejně jako my.
Anatomická stavba těla a dokonalost byla u všech mladých koní „jako přes kopírák", prakticky stejná. Atletičtí, dlouhonozí, kratší hřbety, s tendencí „do kopce" a nádherně nasvalení. Chody jsou kapitolou samy pro sebe. To, co měli všichni koně, byly kvalitní PŘIROZENÉ chody, takže se tam nestalo, že bychom viděli koně, kteří předky mávají až pod bradu, ale zadky jsou prakticky mrtvé. Aktivita všech čtyř nohou byla excelentní a hlavně opět zdůrazňujeme - PŘIROZENÁ. Uměle vyrobené chody tam neměly žádnou šanci a kdo je jen naznačil, okamžitě od rozhodčích dostal body dolů.
V samotných úlohách se jede takříkajíc na „plné gule". Ne rychle, ale aktivně dopředu, to je obrovský rozdíl. Když přišel nějaký problém, prakticky každý z jezdců koně poslal spíše více dopředu, než aby ho začal brzdit. Co se týče hodnocení, mezi pětiletými rozhodovala hlavně prostupnost, jezditelnost a kvalita přirozených chodů. To byla hlavní měřítka i pro šestileté, ale zde se přísněji hodnotily už i cviky jako překrok a přeskok. Ten byl kamenem úrazu a nejčastěji se v něm chybovalo. Bylo zajímavé pozorovat, jak se s tím jezdci vypořádávají. Pokud kůň přeskočil pouze předkem, následovalo klidné přejití do kroku, chvilka času a pak čisté naskočení do správného cvalu. Žádný spěch, žádná snaha co nejrychleji nacválat na správnou nohu, jezdci dávali čas koním i v úloze.
Jezdci byli všichni disciplinovaní s dokonalými sedy a jemnou rukou. Při hodinových sezeních u opracovišť jsme si všimli věcí, které byly všem těmto jezdcům společné:
Výsledky a česká reprezentace
Nebudeme zde podrobně vypisovat výsledky, pro zájemce jsou dostupné zde: http://www.eurodressage.com/equestrian/2014/08/06/scores-2014-world-championships-young-dressage-horses Takže pouze stručně. Mezi pětiletými zvítězil dánský teplokrevný hřebec Sezuan s Dorothee Schneider s výslednou známkou 9,76. Zajel bezchybnou úlohu, ale klusové diagonály byly hodně opatrné a celkově byl překvapivě bez výrazu a jiskry, kterou bychom u hřebce jeho třídy očekávali. Zřejmě kvůli náročnému připouštěcímu období.
Druhý byl Samoura M a třetí Eye Catcher. Ten dostál svému jménu, předvedl možná nejlepší pohyb vůbec a pro rozhodčí byl složitý oříšek, jak ho ohodnotit, a to kvůli závažné chybě v úloze, kterou mu odpustit nemohli. Dlouhé čekání na výsledky bylo dramatickým vyvrcholením celé soutěže pětiletých koní. Nakonec z toho přece bylo 3. místo!
Z ostatních nás zaujal Belantis (Benneton Dream - Expose) s Beatrice Buchwald. Tento kůň byl naprostým elegánem v soutěži i obrovským pohybem ve všech chodech, velká škoda byla chybiček ve cvalové pasáži, které ho stály medaili. Již teď se máme na co těšit příští rok v soutěži šestiletých! Jako posledního zmíním Soiree d'Amour (San Amour - Latimer) s Kirou Wulferding. Tato elegantní klisna si získala diváky i rozhodčí svým energickým výrazným klusem, za který byla oceněna vysokými známkami, nicméně lehký nedostatek rovnováhy v těžké finálové úloze jí cenné desetiny bodů vzal a bylo z toho bylo "jen" 5. místo. Když se objevilo na tabuli její hodnocení, diváci dávali hlasitě najevo svůj nesouhlas. Všichni koně ve finálové desítce ale byli fantastičtí a o umístění rozhodovaly opravdu i drobné chybičky. Příští rok, až jí zesílí záď, by klisna mohla byt horkou kandidátkou na medaili. (Oba na fotografiích, zde Belantis.)
V šestiletých zvítězil Dancer s Kirsten Brouwer, která sedlala mezi pětiletými Eye Catchera s výslednou známkou 9,04. Druhý byl hannoverský hřebec Del Magico a třetí holandský teplokrevník Dream Boy. Bodové zisky zde byly nižší než u pětiletých.
Rozhodně nemůžu a nechci ignorovat naše reprezentantky a jejich výkony. Za pětileté nás reprezentovala Eva Jančaříková a Rapper Joe, za šestileté Tereza Hábová a Djazz F. Obě se zúčastnily úvodní soutěže a protože se neumístily v první patnáctce nejúspěšnějších, čekalo je pouze „malé finále". V něm Rapper Joe skončil jako devatenáctý s výslednou známkou 6,62 (klus 6,5; krok 7,8; cval 6,3; prostupnost 6; celkový dojem 6,5). Djazz se mezi šestiletými umístil dvanáctý se známkou 7,16 (klus 7,1; krok 7,5; cval 6,8; prostupnost 7,2; celkový dojem 7,2).
Kdo to neviděl, nemůže soudit. Podívat se na výsledkovou listinu, přečíst si pár čísel, celkové umístění a udělat si podle toho svůj názor umí každý. Ale ten, kdo to viděl, musel uznat, že opravdu tam Eva i Tereza se svými koňmi patřily. Jely bezvadné jízdy a znamenaly konkurenci pro ostatní. Ale kvalita chodů, bezchybné jízdy a drobné detaily ostatních koní byly prostě o chlup lépe hodnoceny. To, že zde standardně každý rok máme zástupce v obou kategoriích, mluví za vše. Země jako Polsko, Slovensko a další východní země tam žádné zástupce neměly. Takže děkujeme holky!
Vysoká drezura na (jak jinak) vysoké úrovni
CDI probíhající ve stejném areálu na úrovni ST až GP mělo také co nabídnout. Zvučná jména známých jezdců byla zárukou kvalitní podívané. Koně neměli až takové chody, jakých jsme byly svědky u mladých koní, ale jejich práce na opracovišti byla prakticky stejná. Takže opět prostupnost, uvolněnost a kvalita přirozených chodů je základem. Důležitý je samozřejmě aktivní posun dopředu a aby shromážděný klus byl shromážděný klus a pasáž byla pasáž. Nic mezi tím si nikdo ani netroufne naznačit. Dokonalé sedy, plochá posedlí pro vedení hlavně sedem a komunikace jezdců s koňmi provázelo i toto opracoviště. Bylo pro nás pastvou pro oči vidět uzdy v citlivých rukách jezdců. Vedení opravdu na stihle, pákové otěže jen minimálně pobrané, jen tolik, aby se neprověšovaly. Troufáme si říct, že většina z těch koní by ty úlohy zajela bez sebemenších problémů i na uzdečce.
Po třech dnech jsme odjížděly plné informací, nových zkušeností a také smíšených pocitů. Jsme jen lidé a ubránit se srovnání s Českou republikou a její drezurou, jak ji známe my, nešlo. Pochopily jsme, že to není ani o kvalitě závodů, ani o kvalitě koní, nebo o tom, kdo má více chodového koně. Lehkost, prostupnost, přirozenost pohybu, to jsou ta správná měřítka. A chody jsou až po nich.
Na západě jsou rozhodčí naučeni takto rozhodovat, a tak jezdcům nezbývá nic jiného než podle toho jezdit a přistupovat ke koním. Je to o sebedisciplíně a sebeovládání, umění přemýšlet nad svým koněm, jeho charakterem a osobností. A v neposlední řadě o citu. Bez něj toho nikdy jako jezdci nedosáhneme mnoho a jestli ano, tak jen na krátkou dobu.
Obecně je to tu celé vlastně takový začarovaný kruh. ČJF a nejen ta se snaží dělat různá školení a soustředění s opravdu kvalitními trenéry a rozhodčími. Kdo se chce vzdělat, tak se vzdělá. Ale otázkou zůstává, kolik z těch rozhodčích a kolik z těch jezdců si to opravdu vezmou za své a snaží se podle toho hodnotit nebo jezdit? Toť otázka.... V tom případě je třeba se nestranně podívat na naše závodní obdélníky už od úrovně Z. Dokud budou totiž existovat jezdci, kteří cíleně jezdí se sto kily v rukách, s uměle vyrobenými předky, polopasážními klusy nebo naopak bezhlavě ženou koně dopředu, tak budou existovat i rozhodčí, kteří budou tyto dvojice upřednostňovat... A s tímto nedokáže nic udělat ani ČJF, ani všichni trenéři a školitelé světa. Je to jen volba každého z nás, ať už jsme jezdcem nebo rozhodčím.
Za obyčejné jezdce Eva Fišerová a Eva Lasáková
Galerie
Barbora Zourková: Není všechno jen o ježdění, chci s koňmi navazovat hlubší vztahy
Cesta k úspěchu jako příběh z pohádky? Životní kůň Barbory Zourkové je český teplokrevník Fénix. V loňském roce se tento krásný ryzák umístil na 23.…
Jak dosáhnout shromáždění
Miguel Tavora v článku The Horse Magazine radí, jak se dopracovat ke shromáždění pomocí stranové práce.