Česká hiporehabilitační společnost slaví 25 let od svého založení

2. 06. 2016 08:00

Obrázky: 6

Autor: Tým České hiporehabilitační společnosti Foto: archiv ČHS Rubrika: Hiporehabilitace Počet přečtení: 1673 Komentuji zde: Ne Bookmarkován 0 krát

Čtvrt století od svého založení slaví letos Česká hiporehabilitační společnost. Organizace, která sdružuje 44 hiporehabilitačních středisek a desítky jednotlivců z celé České republiky, zajišťuje nejen svým členům vzdělání a odbornou praxi tak, aby hiporehabilitace probíhala vždy tak, jak má, a aby byla bezpečná. Cílem ČHS je také uznání hiporehabilitace jako léčebné a pedagogické metody.

Hiporehabilitace je rehabilitační metodou a odborní instruktoři a terapeuti jsou klíčoví, bez nich nejenom, že se nedostaví očekávané výsledky, ale terapie může být i kontraproduktivní nebo dokonce může být ohrožena i bezpečnost klientů," informuje předsedkyně ČHS Věra Lantelme a doporučuje, aby se zájemci o hiporehabilitaci obraceli na střediska, jež mají statut Střediska doporučené hiporehabilitace ČHS, což znamená, že v nich pracují skutečně erudovaní fyzioterapeuti, ergoterapeuti, psychologové, terapeuti, instruktoři, pedagogové a také cvičitelé koní. Pro bezpečnou a kvalitní hiporehabilitaci musí být správně vybraní také koně. Hiporehabilitační kůň by měl mít licenci ČHS na základě absolvované Specializační zkoušky. Ta potvrzuje, že jeho vlastnosti a získané dovednosti vyhovují potřebám pro hiporehabilitaci. Jaký by měl být správný koňský terapeut, najdete i v tomto článku.

 Ročně projdou členskými středisky ČHS tisíce klientů s nejrůznějšími zdravotními hendikepy, jako je dětská mozková obrna, autismus či poruchy chování. Hiporehabilitace je vhodná také pro předčasně narozená miminka nebo jako rehabilitace poúrazových stavů.

Jak se k hiporehabilitaci dostat

Hiporehabilitaci může zájemcům doporučit např. lékař či ošetřující fyzioterapeut, sociální pracovník nebo pedagog. Zájemci se ale mohou obracet i přímo na jednotlivá střediska. „Hiporehabilitaci bohužel dosud neproplácejí zdravotní pojišťovny. Za jednu lekci hipoterapie zaplatí klienti v rozmezí 150-350 Kč, což pokryje 30-50 % reálných nákladů. Rozdíl je hrazen formou darů od firem, dotacemi a granty," dodává Věra Lantelme.

 Česká hiporehabilitační společnost

  • Cílem ČHS je uznání hiporehabilitace jako léčebné a pedagogické metody. Důležitým úkolem je také podpora odborné a bezpečné hiporehabilitační praxe a vzdělávání.
  • Založena v roce 1991 jako Československá hiporehabilitační společnost, v roce 1993 se rozdělila na českou a slovenskou, letos slaví 25 let od svého vzniku.
  • Sdružuje desítky individuálních členů a 44 členských organizací z celé ČR, které nabízejí služby pro téměř 6 000 klientů ročně.
  • Ve střediscích pracuje více než 200 koní, ke konci roku 2015 jich mělo licenci ČHS 136.
  • Sjednocuje požadavky na výcvik, přípravu a využití koní v hiporehabilitaci s ohledem na welfare koní, provádí zkoušky koní a uděluje jim licence.
  • Od roku 2015 zavedla ČHS kategorizaci členských středisek, jež stanovuje úroveň kvality poskytované hiporehabilitace.

Více informací najdete na www.hiporehabilitace-cr.com či www.facebook.com/Hiporehabilitace.

Seznamte se s Aničkou

 Osmiletá Anička se narodila s poruchou sluchu. Byla z 60 % hluchá, ale díky dvěma úspěšným operacím dnes slyší. Se sluchem ale přišly zvukové halucinace, deprese a úzkostné stavy. Kvůli nemocem a operacím Anička zameškala stovky hodin ve škole. Nestíhala tak učivo a děti se jí smály. A pak se dostala ke koním, do Vladykova Dvora: Co jí to dalo?

"Anička se učí i asertivnímu chování. Její kůň Ferda je silná osobnost, kůň, u kterého je potřeba umět se prosadit. Pokud Anička nebude dostatečně asertivní, Ferda ji nebude poslouchat a vybere oběma svůj vlastní program - místo ježdění se tedy půjdou pást :-).

Schopnost prosadit se mezi koňmi může Aničce pomáhat v osobním životě. Anička bude schopna říci svůj názor a stát si za svými potřebami. Na druhou stranu se musí naučit, že chtít se prosadit nestačí. Pokud od koně něco chce, musí mu to umět „říci" klidně a jasně, jinak ji kůň „neuslyší". Má tedy možnost naučit se sociálně prospěšným vzorcům chování.

Ferda je pro ni takový „trenér" komunikačních a sociálních dovedností, který ji pomáhá připravovat se na různé životní situace," popisuje Aniččina instruktorka, Jindřiška Vladyková.

Kubovi pomáhá hipoterapie už roky. Nejraději jezdí ve sněhu a dešti

Skoro třináctiletý Kuba je kvůli dětské mozkové obrně upoután na invalidní vozíček a situaci komplikuje i těžká mentální retardace, epilepsie a centrální porucha zraku. Přesto se jeho stav zlepšuje. S maminkou navštěvuje už sedmým rokem hiporehabilitaci ve Sdružení SRAZ na Toulcově dvoře. Nejprve byl na koni polohován a ležel na koni na břiše, teď dokáže sedět sám bez pomoci. Pohyb koně se přenáší na jeho tělo a posiluje tím hypotonické svaly.
Díky tomu, že na koni sedí, zpevňuje trup, dokáže ho lépe ovládat a lépe drží hlavu. To je důležité pro mnoho dalších - u zdravého člověka zcela běžných - každodenních činností. „Kuba i jeho maminka jsou neskuteční dříči, což je neustále posouvá dál. Jezdí za každého počasí, nic je neodradí. Kuba umí úžasně laškovat s personálem, čímž nám vždy vykouzlí úsměv na tvářích," říká Kubova terapeutka Monika Šťastná Kohoutová.

 Mrkev pro Hvězdičku

"Malé Barunce byla asi ve třech měsících diagnostikována lehká axiální hypotonie - snížené napětí svalů na těle. Začali jsme běhat po rehabilitacích," popisuje začátek těžkého období maminka Hana Běloševicová. „Nejprve jsme se snažili cvičit Vojtovu metodu, ale výsledky se nedostavovaly. Po očkování v půl roce navíc došlo ke značnému zhoršení stavu a začal šílený kolotoč obíhání lékařů. Každý nám říkal něco jiného. I já jako lékařka jsem se v tom obtížně orientovala. Když jsem se od naší rehabilitační lékařky dozvěděla o hipoterapii, neváhala jsem ani chvilku," říká paní Běloševicová.

Zpočátku navštěvovala Barunka specializované hiporehabilitační pracoviště v léčebně v Bohnicích, pak docházela do Sdružení SRAZ na Toulcově dvoře a výsledek se dostavil. „Před půl rokem nám lékařka řekla, že Barunčino držení těla je srovnatelné s ostatními zdravými dětmi, které prostě jen příliš mnoho času tráví u počítače a mají málo pohybu. Je to pro nás veliký úspěch a radost." Nad fotografiemi často vzpomínají na prvního Barunčina koně. „Byla to kobylka, jmenovala se Hvězdička. Měly k sobě silný vztah, v obchodě na ni malá vždycky myslela. Nikdy jsme neminuly regál se zeleninou. Musely jsme koupit mrkev pro Hvězdičku."

Další příběhy z hiporehabilitační praxe najdete v tomto seriálu, tématu se věnuje také série článků Léčba koňmi.

Připojené obrázky

Ohodnoť článek:

1 2 3 4 5

Čím více bodů, tím lepší hodnocení.

Článek hodnotilo 0 čtenářů. Celkový počet bodů: 0.

Linkuj na:

Sdílej článek na Linkuj.cz Sdílej článek na Jagg.cz Sdílej článek na De.licio.us Sdílej článek na Connotea.org Sdílej článek na Facebook.com


Equichannel na Facebooku

Děkujeme
našim
partnerům: