„Hiporehabilitace je rehabilitační metodou a odborní instruktoři a terapeuti jsou klíčoví, bez nich nejenom, že se nedostaví očekávané výsledky, ale terapie může být i kontraproduktivní nebo dokonce může být ohrožena i bezpečnost klientů," informuje předsedkyně ČHS Věra Lantelme a doporučuje, aby se zájemci o hiporehabilitaci obraceli na střediska, jež mají statut Střediska doporučené hiporehabilitace ČHS, což znamená, že v nich pracují skutečně erudovaní fyzioterapeuti, ergoterapeuti, psychologové, terapeuti, instruktoři, pedagogové a také cvičitelé koní. Pro bezpečnou a kvalitní hiporehabilitaci musí být správně vybraní také koně. Hiporehabilitační kůň by měl mít licenci ČHS na základě absolvované Specializační zkoušky. Ta potvrzuje, že jeho vlastnosti a získané dovednosti vyhovují potřebám pro hiporehabilitaci. Jaký by měl být správný koňský terapeut, najdete i v tomto článku.
Ročně projdou členskými středisky ČHS tisíce klientů s nejrůznějšími zdravotními hendikepy, jako je dětská mozková obrna, autismus či poruchy chování. Hiporehabilitace je vhodná také pro předčasně narozená miminka nebo jako rehabilitace poúrazových stavů.
Hiporehabilitaci může zájemcům doporučit např. lékař či ošetřující fyzioterapeut, sociální pracovník nebo pedagog. Zájemci se ale mohou obracet i přímo na jednotlivá střediska. „Hiporehabilitaci bohužel dosud neproplácejí zdravotní pojišťovny. Za jednu lekci hipoterapie zaplatí klienti v rozmezí 150-350 Kč, což pokryje 30-50 % reálných nákladů. Rozdíl je hrazen formou darů od firem, dotacemi a granty," dodává Věra Lantelme.
Česká hiporehabilitační společnostVíce informací najdete na www.hiporehabilitace-cr.com či www.facebook.com/Hiporehabilitace.
Osmiletá Anička se narodila s poruchou sluchu. Byla z 60 % hluchá, ale díky dvěma úspěšným operacím dnes slyší. Se sluchem ale přišly zvukové halucinace, deprese a úzkostné stavy. Kvůli nemocem a operacím Anička zameškala stovky hodin ve škole. Nestíhala tak učivo a děti se jí smály. A pak se dostala ke koním, do Vladykova Dvora: Co jí to dalo?
"Anička se učí i asertivnímu chování. Její kůň Ferda je silná osobnost, kůň, u kterého je potřeba umět se prosadit. Pokud Anička nebude dostatečně asertivní, Ferda ji nebude poslouchat a vybere oběma svůj vlastní program – místo ježdění se tedy půjdou pást :-).
Schopnost prosadit se mezi koňmi může Aničce pomáhat v osobním životě. Anička bude schopna říci svůj názor a stát si za svými potřebami. Na druhou stranu se musí naučit, že chtít se prosadit nestačí. Pokud od koně něco chce, musí mu to umět „říci" klidně a jasně, jinak ji kůň „neuslyší". Má tedy možnost naučit se sociálně prospěšným vzorcům chování.
Ferda je pro ni takový „trenér" komunikačních a sociálních dovedností, který ji pomáhá připravovat se na různé životní situace," popisuje Aniččina instruktorka, Jindřiška Vladyková.
Skoro třináctiletý Kuba je kvůli dětské mozkové obrně upoután na invalidní vozíček a situaci komplikuje i těžká mentální retardace, epilepsie a centrální porucha zraku. Přesto se jeho stav zlepšuje. S maminkou navštěvuje už sedmým rokem hiporehabilitaci ve Sdružení SRAZ na Toulcově dvoře. Nejprve byl na koni polohován a ležel na koni na břiše, teď dokáže sedět sám bez pomoci. Pohyb koně se přenáší na jeho tělo a posiluje tím hypotonické svaly.
Díky tomu, že na koni sedí, zpevňuje trup, dokáže ho lépe ovládat a lépe drží hlavu. To je důležité pro mnoho dalších – u zdravého člověka zcela běžných – každodenních činností. „Kuba i jeho maminka jsou neskuteční dříči, což je neustále posouvá dál. Jezdí za každého počasí, nic je neodradí. Kuba umí úžasně laškovat s personálem, čímž nám vždy vykouzlí úsměv na tvářích," říká Kubova terapeutka Monika Šťastná Kohoutová.
Mrkev pro Hvězdičku"Malé Barunce byla asi ve třech měsících diagnostikována lehká axiální hypotonie – snížené napětí svalů na těle. Začali jsme běhat po rehabilitacích," popisuje začátek těžkého období maminka Hana Běloševicová. „Nejprve jsme se snažili cvičit Vojtovu metodu, ale výsledky se nedostavovaly. Po očkování v půl roce navíc došlo ke značnému zhoršení stavu a začal šílený kolotoč obíhání lékařů. Každý nám říkal něco jiného. I já jako lékařka jsem se v tom obtížně orientovala. Když jsem se od naší rehabilitační lékařky dozvěděla o hipoterapii, neváhala jsem ani chvilku," říká paní Běloševicová.
Zpočátku navštěvovala Barunka specializované hiporehabilitační pracoviště v léčebně v Bohnicích, pak docházela do Sdružení SRAZ na Toulcově dvoře a výsledek se dostavil. „Před půl rokem nám lékařka řekla, že Barunčino držení těla je srovnatelné s ostatními zdravými dětmi, které prostě jen příliš mnoho času tráví u počítače a mají málo pohybu. Je to pro nás veliký úspěch a radost." Nad fotografiemi často vzpomínají na prvního Barunčina koně. „Byla to kobylka, jmenovala se Hvězdička. Měly k sobě silný vztah, v obchodě na ni malá vždycky myslela. Nikdy jsme neminuly regál se zeleninou. Musely jsme koupit mrkev pro Hvězdičku."
Další příběhy z hiporehabilitační praxe najdete v tomto seriálu, tématu se věnuje také série článků Léčba koňmi.
Zlaté pravidlo „krmit málo a často“ je mantrou každého výživáře. Pro koňský žaludek je to ideální p...
Ostrov Naděje v Běstvinách u Dobrušky se ponoří do sváteční atmosféry. Už tuto sobotu 13. prosince od 1...
