Zatímco píši tato slova, statečný muž sedí ve vězení.
Někteří se mu smějí, že je blázen.
Jiní jej mají za narušitele zákona.
Je tím vším, je statečný, je pošetilý a k narušení hranic se přiznal.
Je také jezdec-cestovatel, jehož donkichotská pouť sledující jednu z nejstarších obchodních cest dovedla až do příšerného indického vězení.
Na první pohled je případ Daniela Robinsona jasný: podle mezinárodního tisku se 39letý Angličan vydal loni na jezdeckou pouť napříč Čínou a Tibetem. Dočtete se, že si plánoval přejít legendární TEA HORSE TRAIL (Čajová stezka).
Problémy začaly ve chvíli, kdy Danielovi milovaní koně – po zničujících 3 000 kilometrech poutě napříč střechou světa – onemocněli v Himalájích. Udělal jednu chybu, jak říkají indické soudní orgány: tehdy, kdy tento naivní Angličan vstoupil do jejich země, aby vyhledal veterinární pomoc, horké jídlo a legendární pohostinnost v zemi, která zrodila Buddhu a Gándího.
Z Londýna do Tibetu
Nevím, jestli Daniel skutečně chápal, co chystá, když opustil svou práci v Londýně a zaměřil svůj zrak na vzdálený tibetský horizont. Kdyby byl před odjezdem nejprve kontaktoval Spolek dálkových jezdců (The Long Riders’ Guild), varovali bychom jej, že navzdory moderní reputaci, coby rodiště současného Dalai Lamy, má Tibet historicky nevalnou pověst. Cesta, na kterou se Daniel zamýšlel vydat, již zlomila, zabila a zničila silnější, tvrdší a ostřílenější cestovatele, než jakým je on.
Známý anglický dálkový jezdec Henry Sabate Landor, například, zkoušel přejet Tibet v roce 1890. Byl chycen, přivázán k sedlu pobitého hřebíky a donucen pokračovat v této pekelné cestě. Ale alespoň přežil.
Ke konci 19. století, ze strachu, aby se nestal politickým pěšákem ve „Velké hře“ carského Ruska a anglického rádži v Indii, zavřel Tibet své hranice vůči všem západním cestovatelům. Když byl anglický dálkový jezdec Henry Sabate Landor chycen, jak přechází Tibet, svázali jej Tibeťané, přivázali k sedlu pobitému hřeby a přinutili jej přejet jejich zemi. (obrázek dole)
Americký dálkový jezdec a tajný agent CIA, Douglas MacKiernan takové štěstí neměl. Poté, co utekl ze zajetí Rudé Číny v roce 1950, byl střelen a o hlavu zkrácen přespříliš horlivými tibetskými strážci hranic.
Kdyby byl Daniel kontaktoval náš Spolek, než odjel, byl by varován, že tak jako se na obloze slunce stále střídá s měsícem, je i tibetský kraj pro muže nadále hrozbou. Avšak bývalý šéfkuchař, nyní duchovní poutník, nevyhledal žádnou radu, a vydal se na Čajovou stezku, která na svých tisících a tisících kilometrech, vedoucích ze západní Číny nahoru a přes Tibet a dolů do vzdálených plání Indie, láme lidem vazy. Místo toho se v Číně přidal ke společnosti Tibeťanů, a vydal se hledat to, co je nezřídka smrtelnou kombinací – vnější vzrušení z dobrodružství a vnitřní harmonii.
text: CuChullaine O’Reilly, The Long Riders’s Guild
Nedávný průzkum mezi britskými majiteli koní přinesl docela zajímavé poznatky o praktických obtížích spoj...
Jedním z nejstarších řemesel na vesnici bylo řemeslo kovářské. V Evropě se kováři zabývající se ř...
