Čas léta - čas sena

7. 07. 2010 12:00

Obrázky: 4

Autor: Dominika Švehlová Foto: Dominika Švehlová, Helena Görnerová Rubrika: Zdraví a veterinární péče Počet přečtení: 28380 Počet komentářů: 3 Komentuji zde: Ne Bookmarkován 1 krát

Léto je v plném proudu a stejně tak je v plném proudu sklizeň sena. Většina koňáků ví, že seno je základem výživy koní; víte však, jak vlastně "vzniká", co určuje jeho kvalitu a jak ji poznat? Zveme vás k prvnímu článku o seně, který pak bude mít další pokračování na Equichannelu během července 2010.

Seznamte se: seno

Pro zajištění kvality sena je důležité posečenou trávu rychle a důkladně vysušit a pokud možno bezprašně slisovat či svézt.

Wikipedie říká: Seno je sušená zelená píce. Rostliny jsou vysušením a částečnou fermentací konzervovány, a pokud jsou dobře uskladněny, tak mohou vydržet jako zásoba krmiva i po několik let. Sklizeň sena se nazývá senoseč. Druhá sklizeň sena resp. druhá fáze senoseče se nazývá otava. Příprava sena začíná posečením porostu (louky) ve správnou dobu. V mírném pásu se seče na sena dvakrát ročně, v tropech a subtropech jednou. Pokosená tráva zůstane v závislosti na počasí několik dní ležet na louce, aby se usušila. Během této doby jsou řádky několikrát obráceny. Následně je seno shrnuto (do kupek) a odvezeno do seníku, při skladování sena pod širým nebem je ze sena vytvořen stoh.

luční (travní) seno

Jak vyrobit dobré seno

Pokud se seno balíkuje příliš suché, bude prašné a ztratí hodně živin, pokud se balíkuje vlhké, snadno zplesniví či dokonce hrozí samovznícení.

Rozdíl mezi dobrým a špatným senem je často určen způsobem jeho „výroby", či dokonce „sklizně". Špatné načasování senoseče nebo špatné podmínky mohou způsobit, že z dobré trávy bude nekvalitní seno, či dokonce pro koně nebezpečné. Důležitým faktorem, který ovlivní výživnou hodnotu sena, je stádium zralosti (vegetační fáze) píce v době sečení, a samozřejmě zda je to první seč nebo otava. Dalším „krizovým bodem" je vlhkost sena při skladování a především při balíkování: pokud se balíkuje příliš suché, bude prašné a ztratí hodně živin, pokud se balíkuje vlhké, snadno zplesniví či dokonce hrozí samovznícení.

Stádium zralosti (vegetační fáze)

Rostliny posečené ve stádiu časné nebo střední zralosti mají vyšší obsah bílkovin a dalších živin, což je vhodné pro laktující klisny nebo rostoucí hříbata. Zralejší rostliny budou dobrým senem pro dospělé koně, kteří nemají velkou zátěž.

Vojtěškové seno se obvykle sklízí na začátku květu. Pokud chceme seno luční (travní), pak je vhodná doba sklizně metání či nejpozději počátek kvetení travin. Seno z časnější sklizně se hůře suší, má menší výnos a může mít méně vhodný poměr živin. Starší porost má zase nižší chutnost i stravitelnost; obvykle je však píce narostlá a výrobce získá „z hektaru" více hmoty.

Rozdíly v sečích

První, „jarní" seč často roste pomaleji, druhá, „letní" seč roste rychleji. První seč proto mívá dobrou výtěžnost, dostatek vlákniny a odpovídající množství energie i bílkovin. Přestože může mít hrubší stonky (v případě vojtěšky), většině zvířat chutná a je to dobré krmivo, protože rostla pomalu a nahromadila dostatek živin. Otava (druhá seč) je často jemnější, má méně stonků, protože nestihly dorůst, hodně listů, ale zvířata ji obecně žerou méně ochotně, protože vyrostla příliš rychle. Nemá například dostatečně vysoký obsah cukrů. Pro schvácené nebo schvácením ohrožené koně je to však bezpečnější krmivo, protože právě oni potřebují málo nestrukturálních cukrů. Pokud se podaří i „podzimní seč", bývá toto seno zase bohatší na živiny, protože během chladných nocí rostla tráva zase pomaleji.

U vojtěšky to může být jiné; koně často upřednostňují druhou vojtěškovou seč, protože její stonky nejsou tak tuhé a seno je stravitelnější.

Rozdíl je i v denní době

Tráva sečená později odpoledne je bohatší na živiny, než ráno. Rostliny hromadí cukry a škroby během dne (fotosyntézou) a v noci je využívají k růstu. Pokud chcete seno s vysokou nutriční hodnotou, posečte trávu právě v tuto dobu. Opět však pozor na to, že koně rezistentní na inzulín nebo ohrožení schvácením budou tímto senem více ohroženi na zdraví; pro ně je vhodnější seno posečené brzy ráno, kdy mají rostliny nejméně cukrů a škrobů.

luční senoDůležité je také to, v jakou denní doby bylo seno balíkované. Denní doba může určit, zda bude příliš vlhké (riziko plísní) nebo příliš suché (drolení, prášení a ztráta živin oddrolením lístků během lisování). V horkém počasí lze balíkovat ráno lehce orosené seno, aby nedošlo ke ztrátám lístků, protože právě v nich je většina živin. Pokud je vlhké počasí, je třeba seno před lisováním co nejvíce obracet, aby pokud možno co nejvíce proschlo a nezačalo plesnivět (od země).

Vojtěškové seno je obvykle nejlépe balíkovat večer; seno je po celém dni proschlé a k večeru stoupne vlhkost vzduchu, díky níž se při lisování neoddrolí tolik citlivých lístků.

Jak je to s vlhkostí

Na to, jak má být seno před lisováním vlhké, jsou různé názory. Někdy je lepší balíkovat seno vlhčí, jindy zase hodně suché. Záleží to na tom, zda se jedná o vojtěšku či trávu a jaké traviny v seně převládají, ale také na stádiu vegetační zralosti rostlin během sečení, na velikosti balíků, intervalu mezi sečením a balíkováním, na vlhkosti vzduchu, vlhkosti země atd. atd.

Obecně platí, že se má balíkovat seno o vlhkosti plus minus 15 %.

Obecně platí, že se má balíkovat seno o vlhkosti plus minus 15 %. Někdy však to může být už příliš - oddrolí se lístky a výsledkem bude hrubé, „stonkaté" seno. Pokud je suché počasí a suchá je i země, lze například malé balíky lisovat vlhčí (okolo cca 16 %) - výrazně to zvýší kvalitu takto připraveného sena. Mnozí odborníci varují před balíkováním sena vlhčího než 16,5 %, protože pak je snadno napadené plísněmi. Pokud se skladuje seno volné, pak může být jeho vlhkost ještě vyšší; po dobrém uskladnění se totiž může dobře dosušit. Naopak pro velké balíky by neměla vlhkost sena překročit 15 %. Z takového balíku totiž nemá nadbytečná voda šanci se odpařit.

Není důležitá vlhkost lístků, ale stonků! Některé dužnatější rostliny schnou velmi dlouho a na to je třeba brát ohled.

Obecně 20% vlhkost s sebou přináší velké riziko zaplísnění i samovznícení. Naopak hodně suché seno bude - kromě rizika oddrolení lístků bohatých na živiny - prašné. Tento prach je tvořen drobnými kousíčky rostlin, pylem i prachem ze země. Přiměřená vlhkost ho však naváže na rostliny a udrží lístky vcelku. Jakýkoli prach totiž, ať už ten „suchý" nebo vlhký „plesnivý", končí v koňských plicích...

Pro zjištění vlhkosti sena lze samozřejmě použít speciální měřiče. I bez nich však je možné orientačně určit vhodnost sena k lisování: vezměte hrst sena zevnitř řádky (hromádky), stiskněte mezi dlaněmi a promněte (dlaně přitiskněte k sobě a stočte je každou opačným směrem) tam a zpět. Pokud se stonky po několika promnutích nezlomí, je seno ještě příliš vlhké. I když - samozřejmě - není nad zkušenost :-)

Noční můrou všech senosečí zainteresovaných je déšť. Pokud zmokne posečená tráva, déšť vymyje část jejich živin a výrazně prodlouží dobu sušení, což opět vede k dalším ztrátám živin. Navíc hrozí nebezpečí zaplísnění sena. Na druhou stranu již slisovanému senu mírná sprška nevadí. Vlhko do balíku příliš nepronikne. Něco jiného jsou lijáky s větrem či dlouhodobé deště. Obecně lze pak říct, že déšť škodí méně, když prší brzy po seči, než když zmokne už skoro suché seno.


v balících...Jak se seno vyrábí

Velice pěkný text o výrobě sena najdete přiložený jako PDF soubor pod článkem nebo si ho otevřete na stránce Agrokrom.cz. Možná nebude marné však přidat pár postřehů Heather Smith Thomas, která je odbornice na zemědělskou tématiku:

„Mnoho moderních strojů k sečení sena je schopno „nakadeřit" a připravit rostliny tak, aby vyschly rychleji a mohly být dřív slisované do balíků. Snižuje se tím riziko, že seno na louce zmokne, a taky se sníží ztráty živin - například delší působení tepla a sucha ničí v senu bílkoviny a vitamín A.

Urychlit schnutí lze i tím, že se řádky sena poctivě obracejí, ne jen načechrají. Na povrchu totiž lístky uschnou brzy, uprostřed či u země jim to však trvá výrazněji déle. Pro rychlejší proschnutí je vhodné řádky roztahat po co největší ploše a pak je za den či dva obrátit, aby je další den mohl balíkovač slisovat řádné proschlé. Někdy pomůže lepšímu proschnutí i obracení sena těsně před lisováním."


Seno a civilizace

Mezi odborníky se objevuje názor, že seno bylo nejdůležitějším vynálezem během posledních dvou tisícletí. Freeman Dyson, britský profesor fyziky, říká, že staří Řekové a Římané seno neznali. Nepotřebovali ho, protože teplé klima Středozemí umožní trávě růst po celý rok a není proto přes zimu nutné dobytek krmit jinak, než v létě.

Nedostatek sena však byl velmi důležitou příčinou pomalého rozšiřování civilizace do chladnějších klimatických oblastí, protože tam už byl problém živit býložravá zvířata v zimě.
Seno se „objevilo" někdy na počátku středověku a umožnilo šířit civilizaci z teplejších oblastí Evropy dále na sever. Schopnost vyrobit a uskladnit seno proto byla podle Dysona rozhodujícím mezníkem přesunu civilizace ze Středomoří do severní a západní Evropy.


Jak zjistit, že koni dávám kvalitní seno

Většina majitelů koní si seno nevyrábí, ale kupuje ho nebo ho už ve stáji „má". Neovlivní proto jeho kvalitu ani dobou jeho sečení, ani dobou lisování. Může však poznat kvalitu již hotového sena a rozhodnout se, zda ho svému koni koupí či podá nebo ne.

Čím se vyznačuje dobré seno pro koně?

  • Neobsahuje chemikálie (pesticidy, herbicidy apod.), které mohou ohrozit zdraví koní. Například laminitida může být vyvolána herbicidy v seně.
  • Neobsahuje plísně, které také velmi škodí zdraví koní a jsou častou příčinou koliky či snížení imunity, ale také různých alergií a dýchacích problémů.
  • Neobsahuje plevele, které mají malou nutriční hodnotu a tím znehodnocují i celé seno. Navíc se může jednat o jedovaté rostliny.
  • Práší co nejméně. Bohužel prachu se u sena nikdy nevyhneme, proto není vhodné koním s dýchacími problémy podávat seno, ale lepší je uchýlit se ke zkrmování senáže.
  • Má přijatelný obsah cukrů. Jejich nadbytek je jednou z nejčastějších příčin schvácení kopyt.
  • Obsahuje vybalancované poměry živin, včetně minerálních látek. Bohužel - do sena se nedostanou minerály, které předtím nebyly v půdě, z níž rostlina vyrostla. Louka po mnoho let nehnojená, bude chudá na minerály a tím pádem bude chudé i seno.

Pokud kupujete seno, je dobré vidět, z jaké louky pochází; zda není „zamořená" plevelem. Ten se totiž pravděpodobně dostal i do sena. Kdy bylo seno posečeno, kdy sklizeno? Jaké bylo tehdy počasí? Jak je uskladněno? Jak vypadá? Má dobrou barvu? Je bohaté na lístky nebo samý klacek? Jaké je na omak? Jak voní?

Vždy je třeba podrobně prohlédnout aspoň jeden balík - rozřízněte ho a otevřete, vyhodnoťte seno z jeho středu. Pokud to není možné, pak aspoň do balíku co nejhlouběji sáhněte a vytáhněte odtud hrst sena k posouzení.

Vzhled

Seno by mělo být plné lístků. Pokud je stonkaté nebo plné „klacků", bylo sklizeno příliš pozdě. Bude chudé na bílkoviny a plné vlákniny. Hledejte v něm vysušené byliny a plevele - kupujete travní seno, ne plevelové. Pokud vidíte na travinách malé nezralé „klásky", seno je dobré, protože bylo posečeno v optimální době.

luční senoBarva

Dobré seno je světle zelené až žlutozelené. Pokud vypadá tmavě a hnědě, nejspíš na louce během sušení zmoklo. Pokud je skutečně zlatavé, možná už přeschlo. Takové seno bude mít málo karotenu, případně i dalších živin. Bílá či šedivá barva nebo hnědé skvrny jsou známky plísní.

Plíseň

Přítomnost plísní nezjišťujeme pouze pohledem, ale především čichem, protože plíseň často není vidět. Kromě plísní se v seně mohou nacházet i jejich toxiny; ty však lze zjistit pouze laboratorně.

Vůně

Dobré seno voní příjemně sladce (nebo aspoň neutrálně), zdrojem této krásné vůně je rostlinná chemikálie zvaná kumarin. Přítomnost plísní vám prozradí ostrý, jakoby kovový zápach. Zatuchlost, myšina nebo silné aroma jsou známkou znečištění sena a nepříznivých chemických pochodů v něm.

Hmotnost

Pokud kupujete malé balíky, zvedněte je. Měly by mít přibližně stejnou hmotnost, která částečně záleží na tom, jak pevně je seno slisované. Příliš těžký balík bude nejspíš plný vlhkého sena.

Struktura

Jaké je seno na pohmat? Dobré seno je na pohmat příjemné, má ohebné stonky. Tvrdá stébla a vyvinuté „klásky" jsou neklamnou známkou pozdní sklizně a malé nutriční hodnoty sena.

Prach

Zkontrolujte také, zda seno není příliš prašné, prach totiž skončí zcela jistě v plicích vašich koní; může s sebou nést i toxické látky. Zdrojem prachu může být cokoli, od přesušeného sena, přes hlínu až po spóry plísní. Pokud je zdrojem zemina, prach rychle sedá na zem, pokud je to plíseň, udrží se ve vzduchu delší dobu. Žádoucí není ani jedno.

Opadávání lístků

Při manipulaci se senem opadávají lístky. S nimi ztrácíte i živiny. Proto, pokud se vám balík pod rukama rozpadá, vyberte si jiný.

Stáří

Seno časem postupně ztrácí živiny, ale ne tak rychle, jak si mnozí myslí. Samozřejmě nejbohatší je seno nové, pokud však máte dobře uskladněné staré seno, neztratí na své hodnotě ani za rok či dva.

Uskladnění

Seno lze uskladnit i venku, ale hrozí riziko zmoknutí. Není nad to dát ho pod střechu. Ani tam však není vhodné ho dávat přímo na zem, aby od ní nenavlhlo; ideální je stavět balíky na palety.


Zdroje informací:

Horse Hay, WOW Horses - An Independent Guide to Horse Care: http://www.wowhorses.com/hay.html

Heather Smith Thomas: Making Hay, The Horse, 4/2008: http://www.thehorse.com/ViewArticle.aspx?ID=12785

Neil Clarkson: Horse hay: how to identify the good stuff, HorseTalk, 3/2007: http://www.horsetalk.co.nz/nutrition/013-hay.shtml


Další zajímavé odkazy na téma seno:

Ing. Milan Fríd, CSc., Ing. Václav Vávra. Ph. D.: Mechanizace sklizně píce, výukový text ZF JČU: http://home.zf.jcu.cz/public/departments/kzt/vyuka2/frid/pice.pdf (přiloženo v PDF pod článkem)

Prof. Ing. Josef Pulkrábek, CSc., Ing. Ivana Capouchová, CSc.: Konzervace a sklizeň píce, skripta ČZU Speciální fytotechnika: http://www3.czu.cz/php/skripta/kapitola.php?titul_key=4&idkapitola=235

Doc. Ing. Jaromír Šantrůček, CSc.: Konzervace a skladování píce, skripta ČZU Pícninářství: http://www.agrokrom.cz/texty/metodiky/Picninarstvi/picniny/picniny_skripta_12_konzervace_skladovani_pice.pdf (přiloženo v PDF pod článkem)

Další zajímavé poznatky o seně můžete načerpat ze zahraničních stránek. Například text L. M. Lawrence, R. J. Colemana aj. C. Henninga: Choosing Hay for Horses, webové stránky fakulty zemědělství University of Kentucky: http://www.uky.edu/Ag/AnimalSciences/pubs/id146.pdf nebo článek M. A. Russella a K. D. Johnsona: Selecting Quality Hay for Horses, webové stránky zemědělské fakulty Purdue University: http://www.agry.purdue.edu/ext/forages/publications/ID-190.htm vám zpracujeme i do češtiny a ještě v červenci 2010 přineseme na stránkách Equichannelu.

Že seno nemusí být jen krmením pro býložravá zvířata, ale teké zdrojem energie, vám přiblíží zajímavý článek Zdeňka Abrhama a Marie Kovářové Energetické seno a jeho využití, který byl uveřejněn v rámci přípravy Expozice fytoenergetiky a kompostárenství na veletrhu ECOCITY a který vám přikládáme v DOC souboru pod článkem.


Pozn.red.: Vaše postřehy k tématu a jeh odoplnění vítáme v diskuzi pod článkem. Jeho autorka, paní Švehlová, je momentálně na dovolené, ale jistě se na všechny vaše příspěvky podívá hned po návratu koncem týdne.

Připojené obrázky

Připojené soubory

  • Energetické seno (157 kB)
    autoři: Zdeněk Abrham a Marie Kovářová článek z Expozice fytoenergetiky a kompostárenství na veletrhu ECOCITY

Komentáře

rozbalit všechny komentáře sbalit všechny komentáře

Seřadit komentáře: Od nejstaršího / Od nejnovějšího

  • 1. Átek

    super článek

    13:53 - 07. 07. 2010

    Moc děkuji za pro mě velice přínosný článek. Jsem, právě váhala, jaké seno je pro mé koně vhodnější, jestli z té první seče nebo si mám počkat až na otavy (hlavně otavu budu mít pravděpodobně hned u baráku a doprava bude spočívat v odkoulení si balíků do stodoly:-) a když čtu, že ty otavy jsou pro obézní koně vhdonější, tak mě to potešilo, mě se vloni prodávající sena divil, že chci pro koně otavy. A pak ještě mohu koupit seno sice z první seče, ale sečené až po 15.8. (ochrana chřástala polního) a i to bývá pěkné. Možná právě pro ty dobře krmitelné koně je vhodné brát spíše tu otavu nebo poslední zmíněné než první seč, že? Za zásadní ale považuji kvalitně usušené, což obvykle místní zemědělci dodrží u všech druhů sena. Jde mi jen o 3 balíky, tak si můžu dost vybírat.

  • 2. gamblerka

    samovznícení

    08:40 - 08. 07. 2010

    Myslím, že pro skladování je dobré vědět o možnosti samovznícení - já to našla na stránkách hasičů:


    VIII. 2. Biochemické samovznícení
    Samovznícení rostlinných produktů je možno charakterizovat jako biologický fyzikálně-chemický proces, při kterém dochází k samovolnému zahřívání až na teplotu, při níž nastává samovznícení. K tomuto samovznícení, jsou-li navlhlé, mají sklon různé rostlinné materiály, především seno a sláma. K samovznícení může dojít u rostlinných materiálů uložených ve větších celcích, např. u jetele, vojtěšky, slámy ječné i ovesné (zvláště jsou-li znečištěná podsevem), ale i u chmele, listí, rákosí apod.
    Podstata biochemického samovznícení
    Samozahřívání rostlinných materiálů vedoucích k samovznícení probíhá ve třech vzájemně na sebe navazujících etapách, při zajištění dostatečné vlhkosti a dostatečného objemu materiálu umožňujícímu akumulaci tepla.
    I. etapa - biologický proces - růst teploty až na 75oC - je rozhodující, poněvadž zde začíná vlastní proces samozahřívání. Podle bakteriální teorie přítomnost vlhkosti a zvýšení teploty vyvolané činností rostlinných buněk umožňuje rozmnožování mikroorganismů. Mikroorganismy, které přečkávají nepříznivé životní podmínky v zapouzdřených útvarech (spórách), se ĺpůsobením vlhkosti ze spór uvolňují, napadají rostlinné materiály, rozkládají je a tím získávají energii potřebnou k životu. Dochází k rozmnožování mikroorganismů a jejich životní ĺděje vedou ke zvyšování teploty. Při zvýšení teploty některé druhy mikroorganismů odumírají, jiné tzv. teplomilnější, jejichž teplotní optimum leží při vyšších teplotách, se uvolňují ze spór. Životní děje pokračují, teplota stoupá ĺpřibližně k hranici 75oC, kdy odumírají nejteplomilnější mikroorganismy.
    II. etapa - biochemický proces - teplotní rozpětí 75oC - 120oC. Ke zvyšování teploty dochází exotermickým štěpením molekul některých látek, vzniká uhlíkatá hmota, materiál začíná hnědnout. Vznikající uhlíkatá hmota je schopna adsorbovat (pohlcovat) plyny a páry a je tedy po mikroorganismech dalším zdrojem uvolňování tepla. Adsorbčním teplem se teplota v rostlinných produktech postupně zvyšuje a dosahuje 100oC. Zvýšení teploty vyvolává rozklad nových sloučenin, vytváří se jemné struktury pyroforního uhlíku (při teplotách nad
    100oC), který na sebe váže kyslík a materiál začíná uhelnatět.
    III. etapa - chemický proces - teplotní rozpětí 120oC - 330oC. Tento proces je charakterizován rozbujením uhlíkového nárustu, dalším uhelnatěním a vytvářením žhnoucích ložisek. Při teplotě kolem 200oC se začíná rozkládat buničina, kterou obsahují rostlinné produkty, jejim rozkladem se vytváří uhlík schopný ĺoxidace a teplota stoupá až k teplotě vznícení rostlinných materiálů. Vznikající žhnoucí ložisko se šíří ve tvaru kanálu na okraji vrstvy a nastává vznícení rostlinných materiálů ĺ(teplota vznícení rostlinných produktů se pohybuje kolem 240o - 330oC.
    Podmínky pro vznik samovznícení
    K samozáhřevu rostlinných materiálů dochází poměrně často, ne vždy však k samovznícení. Jak již bylo uvedeno, předpokladem pro vznik samovznícení rostlinných materiálů je dostatečná vlhkost a možnost akumulace tepla.
    Dostatečná vlhkost - pokud je rostlinný materiál nedostatečně navlhlý, dojde k místnímu samozahřívání, zvýšenou teplotou se ĺvlhkost odpaří, mikroorganismy odumřou a materiál vychladne
    Možnost akumulace tepla - dostatečný objem skladovaného ĺmateriálu, který bude schopen vzniklé teplo akumulovat. Z rozboru konkrétních případů vyplývá, že pravděpodobný ĺminimální objem sena a slámy, ve kterém může k samovznícení dojít, je cca 35 m3
    (3 x 3 x 4 m). V krytých tepelně izolovaných prostorách (půdy) může být objem materiálu i nižší. V případě skladování menšího množství rostlinného materiálu dochází i při dostatečné ĺvlhkosti k rovnováze mezi teplem vyprodukovaným činností mikroorganismů a teplem uvolněným do okolního prostředí, může docházet k odpařování vody, podmínky pro život mikroorganismů ĺse zhoršují a materiál začne chladnout.

    Průvodní jevy
    Děje vedoucí k samovznícení i samotné samovznícení mohou být doprovázeny řadou průvodních jevů - úkazů, které mohou být vyvinuty v různé intenzitě. Mezi takovéto průvodní jevy můžeme zařadit
    ......................
    - zvyšování teploty - uvnitř skladovaného materiálu, které lze ĺzjistit měřením k tomu účelu upravenými teploměry *(např. zjištění teploty, při kterém však lze měřit pouze teplotu povrchu skládky, jež bude nižší než teplota uvnitř skladovaného materiálu. Povinnost zemědělských závodů je podle platných předpisů provádět pravidelná měření včetně vedení záznamů o výsledcích měření teplot.
    - vznik organických kyselin - v průběhu činnosti teplomilnějších mikrooganismů, na přechodu I. a II. etapy, dochází ve skladovaném materiálu ke vzniku organických kyselin - především kyseliny octové - jejich přítomnost v materiálu je spolehlivým ĺdůkazem procesu samozahřívání, nikoli však samovznícení. Přítomnost organických kyselin se předběžně zjišťuje pomocí indikátorových papírků "PHAN" a dokazuje se rozborem na plynovém
    chromatografu.
    *V současné době se do praxe zavádí Elektronický indikátor ĺsamovznícení ŠM - 70, ŠM - 80 a ŠM - 90.
    - barva a zápach - v místech intenzivního zahřívání a především ĺv okolí ohniska samovznícení dochází ke stejnoměrnému zhnědnutí až zčernání rostlinné hmoty, která zapáchá po praženém materiálu (pražená káva), nebo převládá-li mikrobiální ĺčinnost, může být pach nakyslý. Zjištění vrstev nebo prostoru se stejnoměrně zhnědlým materiálem dokazuje, že v průběhu samozahřívání byla překročena kritická hranice kolem 100o- 130oC. Tato teplota se nazývá kritická proto, že od této hranice se může růst teploty zrychlovat a hrozí tudíž bezprostřední nebezpečí požáru. Tyto zhnědlé vrstvy jsou pro chemické rozbory nejvýhodnější, poněvadž obsahují vyšší podíly ĺorganických kyselin.
    - páření stohu - mizení sněhu ze stohu, propadávání stohu, v uzavřených objektech zvýšená teplota prostředí, vývin par. Dále může docházet k místním výbuchům, v uzavřených objektech ĺmajícím za následek odlétávání střešní krytiny. Výbuchy o různé intenzitě jsou zapříčiněny tím, že vznikající, žhnoucí ložisko se šíří ve tvaru kanálu k okraji vrstvy a v průběhu doutnání se uvolňují některé plynné hořlavé produkty (především oxid uhelnatý, metan), které vytvoří v povrchových vrstvách sena se vzduchem výbušnou směs a po prodoutnání kanálu k povrchu může ĺdojít k výbuchu.
    Úkazy doprovázející děje vedoucí k samovznícení i samotný samozahřívací proces mohou být vyvinuty v různé intenzitě nebo se podle okolností nemusí vyskytovat vůbec, nebo mohou ujít pozornosti. Intenzita průvodních jevů záleží na skladbě na skladě materiálu a jeho vlhkosti jak celkové, tak místní. Lze uvést následující případy (viz obr. na straně a ), lišící se různou
    intenzitou a diskolací samozahřívacích dějů. V prvém případě probíhají děje vedoucí k samovznícení prakticky v celé hmotě skladovaného materiálu mimo povrchových vrstev (veškerý skladované materiál provlhlý). V době, kdy se uvnitř materiálu vytvořilo již doutnající ložisko, v okolních partiích může ještě probíhat intenzivní bakteriální činnost. V těchto případech může v okolí skladovaného materiálu převládat nakyslý pach nad vůní typickou pro závěrečné fáze samovznícení (pražená káva, chléb).
    V druhém případě půjde o skladovaný materiál s nestejnou vlhkostí. V tomto případě se v prostoru skladovaného materiálu vytvoří několik oblastí samozahřívání s různou intenzitou dějů i narůstáním teploty.
    Ve třetím případě jde o situaci, kdy bude ke skladování zavážen suchý materiál, do kterého bude zavezeno menší množství navlhlého materiálu. V tomto případě bude oblast samozahřívání omezena pouze na nepatrnou část skládky.
    Zatímco v prvých dvou případech se většinou vedlejší úkazy
    vyskytují víceméně intenzivně, ve třetím případě nemusí být vedlejší úkazy pozorovatelné obzvláště tehdy, leží-li ložisko samozahřívání ve spodních vrstvách skládky.
    Pokud jde o údobí, během něhož je možno samovznícení sena a slámy připustit, jde o dobu od 3 dnů do jednoho roku uskladnění. Nejčastěji však k samovznícení dochází během 14 dnů až 4 měsíců od uskladnění.

  • 3. HelenaG

    Děkujeme!

    10:36 - 08. 07. 2010

    Reaguje na 2.

    Jj, možnost samovznícení je v článku zmíněna, Míšo moc děkujeme za doplnění. Tohle bude užitečné všem.

Ohodnoť článek:

1 2 3 4 5

Čím více bodů, tím lepší hodnocení.

Článek hodnotilo 2 čtenářů. Celkový počet bodů: 10.

Linkuj na:

Sdílej článek na Linkuj.cz Sdílej článek na Jagg.cz Sdílej článek na De.licio.us Sdílej článek na Connotea.org Sdílej článek na Facebook.com


Equichannel na Facebooku

Děkujeme
našim
partnerům: