Budujeme: brány

20. 1. 2020 Iveta Jebáčková-Lažanská Autor fotek: archiv autorky, Pinterest

Vstup do koňoareálu nebo na pastviny nemusí být jen nudně obyčejný. Mnozí z nás možná touží po unikátní ozdobné bráně, která by jasně vymezila začátek našich pozemků a zároveň nám dělala určitou reklamu: vypovídala něco málo (nebo hodně) o prostorách za ní a také o obyvatelích (dvounohých i čtyřnohých), které střeží.

Pastvinové (pastevní) brány

Současný trh v ČR nabízí dost fádní sortiment koňských bran. Většinou se jedná o tzv. pastvinové brány, což není to, co bychom v čele našeho ranče, statku nebo farmy toužili mít coby výkladní skříň. Pastvinové brány jsou fajn jako pohodlné vstupy do jednotlivých pastvin, ale parádu opravdu nenadělají, ani naše prostory neochrání před pohledy zvenčí. Přesto je velmi opodstatněný požadavek na pohodlné vstupy do ohrad, obzvláště, je-li hrazení pod proudem.

Jak se tedy řeší ve světě procházení farmáře několikrát za den sem tam přes ohrazené pastviny? Jak mají například v Anglii pořešen průchod přes soukromé pozemky?

„Líbající se“ branky

Výrazně čas šetřící je pro hospodáře tzv. kissing gate. Jde o úsek v oplocení plochy nahrazený volně průchozím vstupem, opatřeným obousměrnými dvířky, na každé straně se dotýkajícími přesahujícího hrazení. Někdy je řešen průchod nepohyblivým středem a zaúhlením boků do tvaru, kterým zvířata neprojdou, ale obsluha ano. Takto řešený vchod se nemusí složitě otvírat/zavírat, není třeba vypínat ohradník ani se mít na pozoru před únikem zvířat při manipulaci s vchodem. Branka svým průchozím efektem pro lidi a neprůchodností pro dobytek i koně umožňuje farmářům šetřit čas a turistům projít přes pozemky ve vymezených místech. Brány jsou robustní, z anglického dubu (občas i z kovu), stavěny tak, aby vydržely dlouhé roky vlhkého počasí a nepřetržitý provoz turistů.

Poslední dobou se budují „líbačky“ větších rozměrů (tak, aby prošlo těleso o průměru 1 m). Turisté si totiž stěžovali na nepohodlný průchod s batohem na zádech a též upozorňovali na nemožnost provézt kočárek nebo vozíčkáře. Tyto problémy nás doma v ČR trápit nemusí – máme tu dostatek veřejných cest, takže řešit typ branky vedoucí přes soukromou pastvinu turisté většinou nepotřebují…

Rotační branky

Rotační průchozí branky jsou taktéž velkým pomocníkem farmáře. Fungují na trošičku jiném principu než branky líbající, ale podstata je úplně stejná: člověk projde, dobytek ne. Na dotaz na farmu, kde tento typ brány používají, jsem se dozvěděla: „Některá zvířata se zpočátku mohou pokusit projít, ale i tito zvědavější jedinci se rychle vzdají, protože jakmile do křídla například kůň žďuchne, že už už začíná procházet, ihned ho sousední křídlo dotykem do oblasti krku nebo plecí upozorní, že nee – je neprůchodno! A zvířata ustoupí. Ještě se nám tu na ranči nestalo, že bychom zažili s tímto rotačním mechanismem ze strany zvířat problém. A nám to naopak velmi usnadňuje život, procházíme mnohokrát denně a nemusíme se zdržovat odkládáním věcí z rukou – prostě v podstatě bez zpomalení projdeme skrz. Užitečný vynález!“

Schůdky

Za zmínku jistě stojí i tzv. schůdky přes oplocení pastvin. Turisté projdou, zvířata zůstanou. Obrázek je myslím dostatečně výstižný…

Rošty

Někteří farmáři řeší otázku neprůchodnosti pro dobytek a zároveň pohodlnou průjezdnost využitím mostních nebo zemních (pod těmi je vykopán příkop) roštů. Princip spočívá ve strachu zvířete šlápnout na takovou konstrukci, na rozdíl od vozidla, kterému je naopak umožněno kdykoli pohodlně projíždět.

 

Průjezdné brány označující vstup na soukromé pozemky

Hlavní vjezd na pozemek má být vždy jeden. Všechny ostatní možnosti přístupu jsou vedlejší, opatřené méně nápadnými vstupy. Na rozdíl od přístupu hlavního, který by měl sloužit na farmách a rančích i jako štítek se jménem u zvonku na domovních dveřích. Proto tolik farmářů opatřuje své brány názvem usedlosti, aby návštěvám i kolemjdoucím bylo na dálku dáno na srozuměnou, že se brzy začnou pohybovat na pozemcích, patřících konkrétní farmě (ranči, statku, zemědělské usedlosti – doplň si dle gusta…).

V České republice nejsou běžné takové rozlohy pastvin a polí provázaných do jednoho celku a nerozdrobených jako v Americe. Přesto i u nás nalezneme hospodáře, kterým se podařilo svoje plochy scelit do větších celků bez vmezeřených polí jiných vlastníků a využili tudíž možnosti takovéto území označit hlavním vstupem – průjezdným portálem.

Volně neprůjezdné zavírací brány

Někdo volí tradičně jednoduchý farmářský styl, ale potkat se dají i velmi alternativní brány. Každopádně vždy myslete na určení, kterému musí brána posloužit. Je-li zamýšlena na průjezd techniky, bereme při stavbě v úvahu dostatečné rozměry, a to nejen pro šířku a výšku strojů vlastních, ale i půjčených, které si v rámci služeb na ranč pozveme. Vstupy a brány určené pouze pro osoby a zvířata, ne větší techniku, se spokojí s podstatně menšími průchozími rozměry. Na nich se můžeme doslova esteticky vyřádit!

Některé farmy jsou obklopeny ze všech stran travními porosty určenými nikoli k pastvě, ale ke sklizni sena, tudíž bez hrazení. Proto jsou příjezdové cesty příhodně označeny alespoň vstupní cedulí nebo sloupkem, který sice vniknutí kohokoli nezabrání, ale jasně vymezí, kde začínají pozemky náležící k usedlosti, takže má návštěvník i náhodný kolemjdoucí jasno, kde přesně se nachází a kdy již vstupuje na soukromou plochu.

Kdo cestuje, jistě potkává ukázky nefalšované lidové tvořivosti, která bývá vskutku nápaditá a občas nezná hranic – zužitkuje nejen dřevo určené k vyschnutí a následnému otopu (nač stavět nudné hraničky), ale klidně i starý automobilový vrak nebo bicykl…

        

Brány vstup omezující

Trochu lépe našemu soukromí poslouží brány zavírací. Výborně se zhostí úkolu srozumitelně označit vstup na soukromou plochu a zabránit volnému průchodu osob. Nejsou ale nedobytné, při jejich použití se spoléhá na slušné vychování a respekt k ohrazeným prostorám. Tyto brány dovolují uživateli vytvořit i určitý stupeň soukromí na svých plochách, což se nám na neoploceném pozemku nepodaří. V České republice je zatím bohužel povědomí o soukromém majetku v podobě neohrazených travních ploch natolik nedostatečné, že mnoho občanů dosud žije v přesvědčení, že louky a neohrazené pastviny, ač mají jistě starajícího se majitele, jsou ale i přes to jaksi všech. Takže není problém střihnout si přes takovou travní plochu cestu do vsi, do lesa, nebo se po ní procházet při venčení psa nebo při vyjížďkách, ačkoli průchozí cesta vede kousek vedle…

Přestože brány s velkým průsvitem udělají dobrou službu coby optické upozornění, úplnému vstupu nepovolaných osob samozřejmě nezabrání. Zato mohou být kouzelně tematické a dech beroucí!

Každá brána či branka (krom vstupních oblouků) navazuje na oplocení pozemku. Měli bychom se tedy poctivě zamýšlet nejen nad funkčností, ale i nad použitým materiálem a celkovým designem, který by neměl okolní krajinu hyzdit, ale citlivě propojovat s naší usedlostí.

Při budování bran ze dřeva se nejlépe osvědčuje dubové nebo akátové, které nejdéle odolává kombinaci slunce-déšť. Klima oblasti, kde žijeme, bychom měli zohlednit i při volbě povrchové úpravy dřevěných bran: suché oblasti dovolují na čas využít i neupravované dřevo, třeba borové. Místa bohatá na srážky, s vysokou sněhovou pokrývkou a mnoha mlžnými dny však předurčují k nutnosti povrchových úprav. Obzvláště nejde-li o pár stlučených ráhen, ale o mistrovský kousek… Moderní lazury mají hlubokou pronikavost do dřeva a již při jediné vrstvě dobře ochrání i na místech s celoroční vysokou vzdušnou vlhkostí.

U speciálních bran, obzvláště na zakázku vyráběných a podepsaných uměleckými galeriemi, do puntíku dodržujeme „návod k použití“. Samozřejmě, že kráse těchto koňobran nešlo odolat, takže tento článek praská ve švech, co se fotografií přímo v textu týče (navíc jsem dost pracně stopovala konkrétní galerie) – tak využijte obrázků a zvažte, zda některé skvosty, zdobící sídla movitějších koňáků v cizině, neinspirují i vás. Například v Steel Horse Studio začíná cena vjezdových rančerských bran na 1 800 $ – ovšem skvostné kousky mají samozřejmě hodnotu podstatně vyšší…

                                     

Brány plné – masivní

Podstatně lepší pomocník již vysokého stupně ochrany soukromí i majetku je brána z masivu, tvořená bytelnými a zároveň zdobnými (chceme-li) prvky. V zahraničí se nápaditým vstupům na ranče a usedlosti věnuje nejedna firma a občas narazíme na specialisty v oboru, kteří dokážou funkčnost povýšit na umění. Ale i v České republice potkáme krásné a maximálně funkční vjezdy na usedlosti…

Branky a vchodové dveře

Ani absence vlastního statku neznamená, že si nemůžete, coby koňák tělem duší, udělat radost – pořiďte si na zahrádku nebo jako vstupní dveře do domu nějaký opravdu propracovaný kousek s koňotematikou…

Co říká zákon

Podle nové právní úpravy stavebního zákona, platné od 1. ledna 2018, již není pro stavbu oplocení nutné ani stavební povolení, ani územní povolení nebo ohlášení stavby. Stavební zákon však upozorňuje na výjimky: oplocení vyšší než 2 m a oplocení hraničící s veřejně přístupnými pozemními komunikacemi či s veřejným prostranstvím jsou z této „volnosti“ vyjmuty.

Pozor – brány mají výšku z veliké většiny nad dvoumetrový limit!

Veřejně přístupná pozemní komunikace – co to vlastně je?

Existují dva základní druhy cest.

Soukromé cesty – slouží k užívání jen určitými osobami. Do této skupiny patří zejména cesty vzniklé na základě věcného břemene průchodu a průjezdu. Věcné břemeno musí být zapsáno v katastru nemovitostí. Užívat takovou cestu mohou zásadně pouze osoby, kterým svědčí právo z věcného břemene (zpravidla vlastníci pozemku, v jehož prospěch je věcné břemeno zřízeno). Právo průchodu a přejezdu přes pozemek (tedy užívání soukromé cesty) může být zřízeno také smlouvou o takovém užívání. Oprávněnými z tohoto práva jsou však pouze účastníci takové smlouvy.

Veřejně přístupné cesty – tyto cesty, na rozdíl od soukromých, může užívat kdokoli. Vlastníci pozemků, přes které taková cesta vede, jsou povinni respektovat využívání této cesty veřejností. Mají zejména zakázáno umisťovat jakékoli překážky (například závory, betonové sloupky, balvany, …) omezující nebo znemožňující vjezd na cestu. /Vlastníci cesty se zpravidla brání tomu, aby cesta měla charakter veřejně přístupné./

Veřejně přístupné cesty jsou jen tzv. pozemní komunikace (upravené jsou zejména v zákoně č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích, ve znění pozdějších předpisů). Pokud cesta není pozemní komunikací, není veřejně přístupná.

Jak vidíte, nemusí jít přímo o asfaltovou silnici. Stačí, že po cestě sousedící s vašimi nově nabytými pastvinami projíždí třeba auta s chataři. Abyste přesně věděli, zda se jedná skutečně o veřejnou komunikaci, nebo si tudy auta jezdí „na černo“, bude nejlepší se před stavbou brány s oplocením přeptat na místně příslušném dopravním úřadě městského úřadu.

Proč právě tam? Protože dopravní úřady jsou zároveň speciálními stavebními úřady, které povolují stavby, jež by se mohly nějakým způsobem pozemních komunikací týkat (např. omezit dopravu na této komunikaci nebo do budoucna bránit v rozšíření komunikace). I v případě, že budoucí oplocení nehraničí přímo s ulicí, chodníkem nebo třeba parkem, ale „jen“ se soukromým pásem zeleně, je dobré zjistit si, jak je nastaveno soukromí tohoto pozemku. Můžete se totiž setkat se situací, kdy je vlastníkem sice soukromá osoba, ale ta se může rozhodnout zpřístupnit svůj pozemek veřejnosti – v tom případě se bude také jednat o veřejné prostranství. Tento údaj se dá zjistit z katastru nemovitostí, kde je takovýto pozemek veden jako ostatní plocha.

Pokud si tedy při stavbě vývěsního štítu vašeho ranče – nádherné brány – přece jen nejste úplně jisti, zda stavba plotu bude či nebude podléhat stavebnímu povolení, je lépe se nejprve informovat na příslušném stavebním úřadě.

Tak šťastnou ruku při výběru brány, branky či dveří – ať k vám na pozemek vnáší krásu a zajímavost!

Podobné články

Trávicí systém koní je evolučně přizpůsoben efektivnímu trávení a fermentování vlákniny, protože koně pocházejí ze stepí, kde kvalita pastvin a…

Také přemýšlíte, jak esteticky vyznačit hranice pozemku kolem jízdárny, jak zajistit koním více soukromí ve výběhu nebo čím obehnat pastvinu tak, aby…