Bojíte se? Nevadí. Jen hlupák by se nebál!

6. 05. 2019 06:00

Obrázky: 6

Autor: Gabriela Rotová Foto: Gabriela Rotová Rubrika: Zdraví a psychologie jezdce Počet přečtení: 3940 Komentuji zde: Ne Bookmarkován 0 krát

Přestože jsme každý jiný, jedno je nám všem společné. A jen nečestní by tuto skutečnost popírali. Víme, co je strach a jaká je jeho síla. A to je nejen přirozené, ale také zdravé. Proč si tedy skutečnost, že nás strach ovládá, nepřiznat a proč s ním nebojovat. Nic totiž není nemožné! :)

Je smutnou pravdou, že nemálo jezdců, a věk si v tomto případě nevybírá, strach natolik opanuje, že na jezdectví zcela rezignují. Nedaří se jim najít nebo získat zpět jistotu, která je pod taktovkou strachu opustila. Pochybují o sobě, své úrovni jezdectví a svém koni tak dlouho, až je strach zcela ochromí a pohltí. A přitom v sedle prožívali pocity štěstí, spokojenosti a stýská se jim.

Slýchávám to tak často! "Jako mladá (dítě) jsem jezdila, ale pak jsem měla nehodu (úraz, byla jsem dlouhodobě nemocná, porodila druhé dítě, rozvedla se) a od té doby už nejezdím. Koně miluji, ale mám z nich strach. Do sedla bych se už nikdy nevrátila. K tomu mi chybí odvaha" ... Neříkejte, že nevíte, o čem mluvím, každý z nás ve svém okolí někoho takového má.

Poznejte svého protivníka

Nemusíme se oddávat jen krásným vzpomínkám a rezignovat na přítomnost. Vrátit se do sedla můžete i po padesátce. Jen to chce přijít na to, jak svůj strach ovládnout.

Metody, jak ovládnout strach, jsou odvislé od zdroje strachu, od jeho příčiny. A podle mých zkušeností existuje takových příčin hned několik.

  • Vážný incident, pád či ocitnutí se v blízkosti děsivé či tragické nehody
  • Přecenění schopností jezdce jím samým anebo jeho učitelem
  • Přirozený proces vývoje osobnosti jezdce v důsledku stárnutí
  • Pobyt v prostředí, které ovládá sociálně negativní aura - "toxická" stáj
  • Emoční vysílení z jiných aspektů našeho života

Vážný incident, pád či ocitnutí se v blízkosti děsivé či tragické nehody

Pokud máme při jízdě na koni nehodu či se ocitneme v její těsné blízkosti, obvykle nás nejvíce šokují dvě věci. V řadě první nás překvapí, jak rychle se vše odehrálo, v řadě druhé nás ohromí poznání, jak silný kůň ve skutečnosti je.

Tento typ konfrontace nás často dovede k poznání, že jsme podstatně méně významní a schopní, než jsme si mysleli. Představa, že jsme pány situace, se rozplyne. Každý účastník nehody, a to i té dopravní, říká obvykle totéž. V jednu chvíli bylo vše normální a bezpečné, v následující zcela mimo naši kontrolu. Většina z nás se v okamžiku nehody "odtrhne" od reality a celý incident pak vnímáme jako by mimo své tělo, v pozici pozorovatele. Objevuje se pocit bezmocnosti. A právě tento intenzivní pocit "nevládnutí sám sebou" se významně podílí na našem následném diskomfortu a vyvolává strach z naší další přítomnosti v sedle koně.

Pokud se vám vážná nehoda stala, pravděpodobně jste slyšeli, že nejlepší věc, kterou můžete udělat, je ihned se vrátit do sedla. To může být dobrá rada, jestliže ovšem není váš strach příliš silný. Intenzivní strach anebo silný šok totiž vůlí překonat nemusíte, může to být nad vaše síly. A takový strach pak nejen že přetrvává, ale často i roste a sílí.

Překonání "rozjetého vlaku strachu" je možné pouze ve spolupráci s učitelem jízdy, který je skutečným mistrem svého řemesla a vy jeho schopnostem hluboce důvěřujete. Klasické psychoterapie, zaměřené na zvládání strachu, nebývají v této souvislosti příliš účinné. Psychologové jsou totiž také obvykle mistry v daném oboru a propojení s jezdeckou praxí jim v této situaci schází. A bez obeznámení se s realitou světa kolem koní se jejich terapie tedy může míjet účinkem. Totéž se týká i kaučingu. Dnes je moderní a má svou sílu. Řešení ale poskytne obvykle stejně omezené jako psychoterapie. Strach z jízdy na koni je totiž do jisté míry specifický. Týká se nás a jiných živých bytostí a to ve zcela ojedinělém vztahu. Kůň zkrátka a dobře není pavouk. :) Strach z návratu do sedla bývá opodstatněný a má své jasné důvody. Nemá tedy valný smysl se překonávat a dělat ze sebe hrdinu. Takový postup může být dokonce kontraproduktivní.

Vhodným řešením je tedy nalezení vhodného učitele jízdy. To samozřejmě platí v případě, že ten náš pro nás za dané situace vhodný není.

Ve vzájemné součinnosti vytvořte společně plán, jehož prioritou bude udržet vás za všech okolností uvnitř vaší komfortní zóny. Tento zbrusu nový tréninkový plán může být i diametrálně odlišný od vaší standardní jezdecké úrovně. Například: bez ohledu na to, že vaše úroveň byla vysoká, vrátíte se, i na několik týdnů, k lekcím na lonži. Pokud ani tato úprava režimu nepomůže, můžete se vrátit ke krokovým lekcím s vodičem. Nikdy nezkoušejte tento problém řešit sami a nikdy se svým problémem nezůstávejte bez pomoci. Svěřte se, řešte situaci. Důležité je nic neuspěchat.

Jezdec se v tomto revýcvikovém období opravdu musí bezvýhradně udržovat ve své komfortní zóně, tlak působí protitlak. Jestliže jsme psychicky nestabilní, musí revýcvik probíhat v klidu a bez nátlaku. Hranice neposouváme rychleji, než je potřeba. Spolehněte se na intuici a na své pocity. Ty jsou podstatně významnější než pocity vašeho trenéra nebo cvičitele.

Vaše obavy mohou být spojeny nejen s konkrétní situací, ale i s konkrétním koněm. V této souvislosti je dobré si uvědomit, že nejen my, ale i koně mají "vzpomínky". Tak jako může být váš kůň zdrojem vaší úzkosti, můžete být i vy zdrojem úzkosti vašeho koně. Nečekaný přínos tedy může mít, pokud se zaměříte na celkové zklidnění sebe sama a budete se obdobným způsobem věnovat i koni. Zkuste myslet i na jeho emoce a na jeho negativní prožitky. Zaměstnáte-li svou hlavu myšlenkami na druhé a empatií, může jejich síla otupit váš strach. Zkuste si na sebe vzájemně znovu zvyknout, obnovte důvěru. Aktivní přístup může pomoci.

V určitých situacích může být ale nejlepším řešením komplexní změna. Nechte si osedlat prověřeného a maximálně spolehlivého koně a v jeho přítomnosti se postupně vydejte po cestě zpět na svoji úroveň. Nezapomínejte ale, že změna nikdy nepřichází v průběhu několika lekcí. Nejlepším "lékařem" může být, a také bývá, čas.

Strach pramenící z přecenění schopností jezdce jím samým anebo jeho učitelem

Pokud jezdíte koně, který je na vyšší úrovni, než jste vy sami, je váš strach z pobytu v sedle legitimní reakcí vašeho těla na danou situaci. Tento strach je signálem, který vás informuje o tom, že je nutné, anebo vhodné, tuto konkrétní situaci změnit. Ignorování tohoto signálu není rozumnou volbou stejně tak jako víra v to, že se váš nejistý pocit v sedle sám od sebe upraví. Pokud se v sedle necítíte bezpečně, mohou ve vás obavy zakořenit, což často končí i úplnou rezignací.

Nejlepší způsob, jak tento typ strachu překonat, tedy rozhodně není následování rady: "Zatni zuby a vytrvej". Naopak! Namísto toho pracujte se zkušeným trenérem na rozvoji stability svého sedu a pocitu bezpečí v sedle, který s pocitem stability úzce souvisí. Dokud uvažujete způsobem "ježíš, ještě chvíli a spadnu ... tohle nezvládnu" absolutně se nepokoušejte výkonnostně posunout výš, raději opravdu jděte o krok zpět a počkejte, než se komfortní pocit dostaví. I kdybyste tři měsíce pracovali jen na cvicích vedoucích k jistotě v sedle, nic se nepokoušejte změnit nebo uspěchat. Neposlouchejte rady z venku typu "to zvládneš, nic to není", nikdo nevidí do vaší hlavy, a proto se spoléhejte jen na ni. Učitele o svých pocitech upřímně a otevřeně informujte, ani on totiž do vaší hlavy nevidí. Pokud není ochotný vaše pocity akceptovat, je čas na změnu. Takový učitel je pro vás tím nejméně vhodným! A především. Nehoňte se za cílem, věnujte se svým pocitům!

Přirozený proces vývoje osobnosti jezdce v důsledku stárnutí

Starší lidé, kteří začínají s novým typem sportu anebo se k určitému druhu sportu po mnoha letech vracejí, jsou vždy v náročnější situaci než děti a lidé mladší. S tím je třeba počítat. Pokud se tedy chcete vrátit do sedla po desítky let trvající přestávce, neočekávejte, že se ihned vrátíte tam, kde jste před lety přestali. V mnohém to bude samozřejmě stejné, pocity z ovládání svého těla v sedle ale jistě ne. Vracíte-li se tedy do sedla po delší přestávce, nepřeceňujte se, nemějte velká očekávání a nechte se svým učitelem v klidu vést. Nejen, že se tak vyhnete nemilé konfrontaci s realitou, kterou si pro vás přichystalo stáří, ale budete se i více radovat z procesu znovuobjevování. Není nic horšího, než rozumbradové, kteří halasně vypráví o svých úspěších z minulého století, aniž by reflektovali realitu. Dvakrát zkrátka do téže řeky nevstoupíš...:) 

Nic mimořádného také není, když panický atak strachu ovládne staršího, často i vysoce výkonného jezdce. Důležité je vědět, že to je "úplně normální". Stává se dokonce, že staršího jezdce ovládne v sedle strach nebo atak paniky a z ní plynoucí ochromení i ve zcela standardní, běžné situaci. Nemusí se nutně jednat o lekci, v níž posouváme svou výkonnost vzhůru, překonáváme limity.

Musíme si uvědomit, že naše tělo ví, aniž by si to mysl nutně uvědomovala, že stárne. Jeho fyzické schopnosti již nejsou takové, jaké bývávaly. Stáří nejen, že omezuje funkce těla, ale také zpomaluje naše reakce. Je tedy zcela přirozené, že nemusíme neočekávané situace zvládat stejně dobře, jako tomu bylo v minulosti. Svou roli hraje i skutečnost, že všichni dobře víme, že pády, výrony a zlomeniny budeme podstatně déle rehabilitovat. A tato znalost nás často i mimoděk vnitřně svazuje.

Ani tento druh strachu bychom se neměli snažit zuby nehty překonávat. Namísto nátlaku na svou psychiku bychom si měli uvědomit, že naším bonusem jsou zkušenosti získané letitým tréninkem, což nám umožní většině konfliktních situací předejít.

A pak také není žádnou ostudou, když omezíte své jezdecké aktivity nebo úroveň, na níž startujete. Stáří je přirozené a týká se všech. Kdo pro to nemá pochopení, brzy pochopí. Pokud nám tedy táhne na padesát, nemusíte nutně pracovat s mladými koňmi, kteří jsou rizikovou kategorií. Ty přenechte mladším a dravým a sami se věnujte koním až v okamžiku, kdy jejich úroveň bude taková, že "ocení" vaše zkušenosti získané letitou praxí. Být hrdinou za každou cenu je nesmysl.

Pobyt v prostředí, které ovládá sociálně negativní aura - "toxická" stáj

Nekontrolovatelný strach vás může ovládnout i tehdy, když se dlouhodobě pohybujeme v prostředí, kde nepanují ideální mezilidské vztahy, a to bez ohledu na náš věk. Tento problém se rozhodně netýká jen dětí a teenagerů, mezi nimiž rivalita a všeliké to sýčkování jen vzkvétá.

I talentovaný jezdec anebo jezdec s jinými názory se v takových podmínkách snadno stane objektem, na němž si druzí "léčí své vlastní komplexy". V nevhodném sociálním prostředí nikdy nestojíme daleko od hranice neskrývaného nepřátelství a škodolibosti. To, že nejistí a méně talentovaní jezdci cítí žárlivost, je obvyklé a přirozené. Stejně tak je běžné, že ne každý snadno akceptuje jemu neznámé postupy.

Nechat si ale situaci přerůst přes hlavu a dát na rady typu "Prostě to ignoruj!" je obecně špatná a disfunkční strategie. Akceptace a podceňování negativních emocí nasměrovaných proti nám totiž psychicky vyčerpá. Vždy je lepší jednat, než čekat, až nás jedovatost prostředí, v kterém se pohybujeme, otráví. Buď si s kolegy ve stáji otevřeně a smířlivě promluvte, nebo změňte prostředí.

Nevěřte tomu, že to nic není. Nepodceňujte vliv prostředí, nebagatelizujte své nepříjemné pocity. Pokud nebudete jednat, velmi brzy se účinky nepřátelsky orientovaného prostředí projeví ve vašich výkonech a pocitech, které máte v sedle. Nepříjemná atmosféra může vést i ke strachu ze selhání, neadekvátním reakcím i celkové ztrátě motivace.

Zkuste být asertivní. Když komunikujete s "jedovatými" lidmi, nikdy neponižujte své schopnosti a úspěchy. Tato strategie totiž říká "bojím se vás" a může, namísto uhašení požáru, plameny závisti a záště ještě o něco více rozdmýchat. A to dokonce i u lidí, s nimiž jste až do této chvíle problémy neměli. "Člověk člověku vlkem" v této souvislosti totiž nabývá na významu.

Vhodnější reakcí je snaha změnit emociální naladění "útočníka". Na místo toho, abyste při kontaktu s útočníkem mluvili o sobě, mluvte výhradně o něm. Stačí, pokud položíte obyčejnou otázku: "Jak se vám vede? Vypadalo to dneska velmi dobře!". Sociálně inteligentním lidem je společná jedna vlastnost, a to intenzivní zájem o druhé. Pokuste se tedy být sociálně inteligentními jezdci. Umožněte druhým, aby ve vaší přítomnosti relaxovali, nechte je zapomenout na rozdíly, které mezi vámi existují, zkuste je "otevřít". Pokud se rozpovídají, budou se ve vaší společnosti cítit dobře. A pozitivní emoce mohou pomoci překonat zášť plynoucí ze žárlivosti a závisti.

Emociální narušení plynoucí z jiných aspektů života

Věřte nevěřte, ale váš strach z pobytu v sedle nemusí s jízdou na koni vůbec souviset. Může pramenit z událostí, které vás v poslední době potkaly v prostředí zcela mimo hipologický svět. Jezdci, kteří utrpěli ztrátu milovaného člověka, mají problémy ve finanční sféře, jsou frustrováni v zaměstnání nebo prožili situace, které je hluboce emociálně zasáhly, mohou reagovat tak, že budou mít "z nenadání" strach jezdit a pokračovat v práci.

Pokud jsme totiž byli emociálně ohroženi na velmi hluboké úrovni, může být pro náš mozek jakékoliv další zatížení diskomfortní. Přestože si to už ani nemusíme uvědomovat, ovládání půl tuny vážícího zvířete od nás vždy vyžaduje určitou emociální míru vypětí, která se může stát onou pověstnou poslední kapkou ve džbánu. Tady se nespoléhejte na logiku. To, že jezdíte dvacet let, nemusí v souvislosti s psychickým přetížením a vypjatými emocemi absolutně nic znamenat. Emoční reakce totiž mají svoji vlastní logiku. Ze všech typů strachů se ale právě tento nejobtížněji řeší, protože vyžaduje důslednou identifikaci zdroje. Jen pokud původ svých obav a z nich plynoucího strachu vysledujeme, pochopíme jejich zdroj a uvědomíme si je, můžeme se vrátit zpět do své komfortní zóny.

Předpokládejme například, že se s vámi rozvedl manžel, způsobil vám svým jednáním závažné existenční problémy. Vaše sebeúcta je na bodu mrazu, ztratili jste důvěru v druhé, vaše budoucnost je plná nepříjemných důsledků plynoucích z dané situace. Abyste tyto obrovské problémy byli schopni vyřešit, musíte v sobě najít klid a odhodlání. A rozhodně není s podivem, když se v takové životní situaci změní i vaše pocity v sedle. Kapka, která byla sladká, může pod tíhou života zhořknout a vy musíte nejprve uzdravit své zlomené srdce, než si budete moci znovu užívat to, co jste dříve milovali.

V těžkých životních situacích může být kůň lékem na zlomené srdce a požehnáním, ale nemusí tomu tak být vždy. Pozitivní prožitek může brzdit nejen pocit odpovědnosti, kterou máte vůči koni, ale i emociální únava, která nás může totálně odzbrojit. V takových situacích nespoléhejte jen na pomoc přátel a rodinných příslušníků. Je nanejvýš pravděpodobné, že budete potřebovat pomoc dobrého psychoterapeuta nebo psychiatra. Snaha poprat se s tím vším sám mnohdy opravdu stačit nemusí. Věřte mi, vím o tom své.

Připojené obrázky

Připojené články

25.04. 2012 11:00 Bojím se zpět do sedla
06.03. 2013 07:00 (Ne)přítel v sedle
18.11. 2013 05:00 Ježdění se čtyřmi křížky na hřbetě?
05.04. 2016 05:00 Co jsem se naučila od koní o sebe-vědomí
02.01. 2018 08:00 Když emoce nejsou na uzdě
04.02. 2019 06:00 Když koňákovi zešedne život...

Ohodnoť článek:

1 2 3 4 5

Čím více bodů, tím lepší hodnocení.

Článek hodnotilo 2 čtenářů. Celkový počet bodů: 10.

Linkuj na:

Sdílej článek na Linkuj.cz Sdílej článek na Jagg.cz Sdílej článek na De.licio.us Sdílej článek na Connotea.org Sdílej článek na Facebook.com


Equichannel na Facebooku

Děkujeme
našim
partnerům: