Biomechanika ježdění a drezúry – Atlas jezdce: Část 9 – Záhady koňského hřbetu

Koně mají asi 56 obratlů, které představují podpůrnou konstrukci krku, hřbetu a ocasu. Jedná se o 7 krčních (cervikálních), 18 hrudních (thorakálních, tedy kohoutek a místo pod sedlem), 6 bederních (lumbálních), 5 křížových (sakrálních, tedy oblast zádě) a asi 20 ocasních (kaudálních) (viz obrázek). Meziobratlové klouby mezi dvěma sousedními obratli jsou schopné pouze omezeného pohybu, avšak sumace těchto malých pohybů udává celkový tvar krku a zad koně. Pohyblivost páteře je v různých částech těla různá.

A-O: atlantookcipitální kloub mezi lebkou a prvním krčním obratlem.
C-T: cervikothorakální kloub mezi posledním krčním a prvním hrudním obratlem.
T-L: thorakolumbální kloub mezi posledním hrudním a prvním bederním obratlem.
L-S: lumbosakrální kloub mezi posledním bederním obratlem a křížovou kostí, který je na tomto obrázku skrytý za pánevní kostí.

Krk koně je poměrně pohyblivý do všech směrů, což je potřebné pro pasení, okusování se a jtělesnou komunikaci. Další pohyblivou částí je ocas, který je aktivním odháněčem hmyzu a indikátor podráždění a nekomfortu. "Hřbet", který zahrnuje hrudní, bederní a křížovou oblast, je spíš rigidní než flexibilní, což je potřebné pro bezpečné připevnění hrudních a pánevních končetin a pro předávání impulsů, vzniklých v pánevních končetinách, směrem dopředu. Přestože je zde v každém meziobratlovém kloubu pouze omezený rozsah flexe a extenze, sečtou se tyto jednotlivé pohyby do znatelného pohybu hřbetu koně jako celku.

Pojďme se podívat na flexi (vyklenutí) a extenzi (prohnutí) meziobratlových kloubů, jejímž výsledkem je zakulacení (vyklenutí) a prohnutí krku a hřbetu koně. Na kadáverech koní se měřily maximální rozsahy flexe a extenze v každém kloubu koňské páteře, ty jsou znázorněné na obrázku. Atlantooccipitální kloub, který se nachází mezi lebkou a prvním krčním obratlem, umožňuje flexi a extenzi týlu v rozsahu skoro 90°. Také další klouby na krku jsou poměrně flexibilní, umožňují 15 – 35° pohybu, což je mnohem více, než potřebujeme pro dosažení vyklenutého krku.

První kloub v oblasti hrudníku, tedy v přední části kohoutku, má rozsah pohybu pouze 10°, ale zbytek hřbetu je ještě méně pohyblivý. Minimální pohyblivost má páteř v oblasti kohoutku, protože poskytuje stabilitu pro připevnění hrudních končetin a pro přenos sil z hrudních končetin, které zvedají kohoutek a celý předek koně. V oblasti pod sedlem je každý kloub schopen flexe a extenze v rozsahu 3 až 4°, což je dostatečné k tomu, abychom viděli a cítili efekt, kdy se kůň vyklene a kdy prohne pod zadnicí jezdce. Bederní oblast, těsně za sedlem, má také rozsah pohybu každého kloubu 3 až 4°. Lumbosakrální kloub, tedy mezi posledním bederním obratlem a křížovou kostí (srostlými křížovými obratli), je charakteristický tím, že je mnohem pohyblivější, zhruba 30° flexe a extenze. Tento kloub dovoluje pánvi rotovat dopředu a tím sunout pánevní končetiny pod tělo koně, což je tak důležité pro shromáždění.

Někdy pohyby jedné části koňské páteře souvisí s pohyby jiné části. Příkladem je situace, kdy kůň sníží hlavu a krk a vyklene se mu hřbet, a naopak při zvednutí hlavy a krku se hřbet prohne dolů. Aby se tento "vyklenovací efekt" maximalizoval, měla by být vnější linie krku ohnutá dopředu a dolů (flexe v cervikální oblasti), což je lepší než snižení krku a natažení dopředu (extenze v cervikální oblasti). To vysvětluje, proč práce s koněm v hloubce, se zakulaceným rámcem, je užitečná pro protažení horní linie zad.

Když kůň kluše přirozeně bez jezdce, střední část jeho hřbetu osciluje nahoru a dolů, a to dvakrát během jednoho klusového kroku. Během fáze vznosu se vyklene (zakulatí), trochu se prohne ve chvíli, kdy diagonální pár končetin došlápne a vezme na sebe tíhu těla. Lumbosakrální kloub osciluje v rytmu s klusovým krokem, je maximálně vyklenutý, když pánevní končetina vykračuje dopředu, a opět se narovná, když pánevní končetina posune hřbet ve fázi posunu. Předpokládáme-li, že se hřbet koně takto pohybuje i pod jezdcem, oblast pod sedlem se zvedá, aby se setkala s tíhou jezdce během fáze vznosu, potom má tendenci se trochu oploštit, jak jezdcova hmota jde dolů.

Pohyb hřbetu kontrolují svaly, a to tak, že flexory (břišní svaly) jsou aktivní ve chvíli extenze (tedy prohnutí) a extenzory (svaly podél páteře) jsou aktivní, jakmile se hřbet vyklene. Na první dojem to odporuje tomu, co bychom očekávali. Avšak řeknu to jinými slovy: pohyby mezi obratli jsou tvořeny posuvnými sílami a kontrolovány hřbetními svaly, což znamená, že to nejsou hřbetní svaly, které způsobí vyklenutí nebo prohnutí zad, ale tyto svaly pouze kontrolují míru vyklenutí či prohnutí.

Dále bychom ale měli vědět, jak se tyto pohyby hřbetu a akce svalů mění během výcviku, kdy se kůň učí pohybovat zakulaceně (vyklenutě), a které svaly používá pro shromáždění a nesení se.