Bábolna - domov koní plemene Shagya arab

22. 09. 2017 07:00

Obrázky: 39

Autor: Zatloukalová Jana Foto: Jana Zatloukalová Rubrika: Expedice a cestopisy Počet přečtení: 2802 Komentuji zde: Ne Bookmarkován 0 krát

Prodlužte si prázdninové dny a vyrazte do Maďarska! Poslední díl věnovaný putování po této zemi, která má i koňákovi co nabídnout, je z hřebčína Bábolna, domova koní plemene Shagya arab.

Tentokrát je naším cílem hřebčín v Bábolně - Bábolna Nemzeti Ménesbirtok. Slunce praží, krajina se opět mění na dlouhatánskou plochu. Sjíždíme z rušné silnice mezi domy a pevně doufáme, že v neveliké obci najdeme, co hledáme. Kus historie – jak jinak. Objíždíme obec a už nás vítají žluté budovy hřebčína zasazené do alejí stromů. Necháváme ve stínu auto a slyšíme z rozhlasu hlášení, které jde z bočního kolbiště. Chvíli se díváme přes plot, vypadá to na banální parkurový závod, který vídáme běžně u nás doma. Hrneme se do bran hřebčína, projdeme velkými dřevěnými vraty na tichý dvůr. Nikde nikdo, vzorně naklizeno a jakoby mávnutím proutku se zde zastavil čas, ve stínu stromů je slyšet jen tiché ržání koní, dupání a tichá hudba z rádia ve stáji.

Hřebčín téměř 200 let chová ušlechtilé Shagya araby. Dozvídáme se, že základní stádo tvoří 51 chovných klisen a 19 hřebců, celkem 238 koní. Místní arabští koně vynikají svou ušlechtilostí, elegancí, harmonickým pohybem, dobrou vůlí, učenlivostí, všestranně využitelnou pracovní schopností a dobrou dávkovatelností energie.

Více než 40 let se tu také zabývají chovem kvalitních anglických plnokrevníků a polokrevníků. Jejich dostihoví koně mají svůj věhlas nejenom v Maďarsku, ale i po celém světě. Na svůj chov a úspěchy jsou náležitě hrdí, mohu zmínit třeba koně: Shagya VI-3 (ve třech letech vítěz kategorie Junior v Maďarsku a v německém Marbachu), Shagya VI-1 (klisna ve třech letech vítězka kategorie Junior), 263 Gazal XVI (chovná klisna základního stáda, vítězka ve své kategorii v Maďarsku a záložní vítězka v Marbachu), O'Bajan XXII-3 (v roce 2013 mistr Evropy a šampion seniorské kategorie), Kemir VI-3 (šampion šestiletých, v Marbachu druhý za šestileté koně, pro svou dobrou povahu využíván hlavně pro přehlídky na veřejných vystoupeních) nebo O'Bajan Basa-3 (v roce 2011 vítězka kategorie juniorů) a nesmíme opomenout na Siglavy Bagdady VIII-1, odchovaného zde v hřebčíně, který s Miguelem Vila Ubachem (SPA) získal zlatou medaili ve vytrvalostním závodě na 160 km, který se konal v Cáchách v roce 2006.

Hřebčín

První budovy hřebčína byly postaveny okolo roku 1700 původními majiteli rodiny Szapáry. Budovy byly několikrát přestavěny hlavně kvůli požárům, nyní si můžeme prohlédnout stavbu hlavních kanceláří, navazující stáje, Bránu hrdinů, další konferenční místnosti a prostory, které byly do současné podoby vybudovány z původních stájí. Nádvoří dominuje velká fontána a mnoho stromů, které vytvářejí dohromady jeden dokonalý celek. Sochy na nádvoří patří jednotlivým vedoucím hřebčína v různých obdobích a připomínají historii tohoto místa. Nejstarším stromem je stará akácie vysazená v roce 1710, nyní je svázána ocelovými obručemi, obrovský kmen má úctyhodný průměr, působí opravdu monumentálně, vedle je umístěna mramorová deska s věkem tohoto stromu.

Hřebčín dnes poskytuje služby připouštění plemennými hřebci plemene Shagya, polokrevnými hřebci, sportovními hřebci a plnokrevnými hřebci, kteří jsou k dispozici formou inseminačních dávek. Dále jsou zde koně určení k prodeji, a to prakticky ze všech věkových kategorií. Taktéž zprostředkovává služby pro turisty (ubytování, vyjížďky kočárem, prohlídky hřebčína) a služby pro uzavřené společnosti (akce pro firmy, svatby atd.).

Stáje

Na levé i pravé straně lemují nádvoří stáje klisen a hřebců. Po francouzském útoku v roce 1809 byly budovy přestavěny do nynější podoby. Vcházíme do stáje hřebců. Působí pozoruhodně, jelikož podlahy v boxech jsou vyvýšené, tedy u mřížoví do uličky je nejnižší bod podlahy, zatímco u zdi jsou zdánlivě o 30 cm vyšší. Hřebec, je-li u zdi, tedy nabízí pohled na celou svou krásu. Žlaby jsou z honosného mramoru. Všude panuje úzkostný klid a ticho, někteří odpočívají, jiní žadoní o pozornost rukou lidí z uliček. Hlazení není zakázáno, a tak obdivujeme štičí profil ušlechtilých koní, skvostně bílou barvu a možná jim i trochu závidíme místo jejich zrození.

Jízdárna

Další monumentální stavbou je jízdárna postavená v roce 1809. Nakukuji dovnitř a nestačím se kochat tímto architektonickým skvostem. Trámový strop a jemně zdobená vitrážová okna, kované železné lustry na mě působí, jako kdybych byla v komnatách zámku a nikoliv v jízdárně pro koně. Rekonstrukce, která byla provedena nedávno, dodává objektu na kráse, byla provedena citlivě. Z vyvýšené plošiny můžete snadno vidět prostor 15 metrů široký a 44 metrů dlouhý, kde z koní dělají nejlepší přátele člověka, mezi těmito zdmi probíhá po staletí výcvik umění jízdy na koni a kvalitu tohoto výcviku ukazují koně po celém světě. Budova jízdárny je jednou z ojedinělých staveb v Evropě, chrání jezdce a koně před nepřízní počasí, ale zároveň je hojně využívána pro kulturní akce.

Muzeum kočárů

V objektu se nalézá další z cenných muzeí, a to muzeum kočárů. Bohužel je jediným místem, které jsme nenavštívily, jelikož jsme v areálu byly v neděli. Zvědavě jsme tedy nahlížely skrze okna na lesk postrojů a kočáry, které působily tak, jako kdyby je někdo opustil zrovna nedávno, nebo jako kdyby byly zrovna vyrobeny. Kočáry jsou stále k vidění v aktivním zápřahu při všech akcích hřebčína.

Brána hrdinů a okolí hřebčína

V přední části jízdárny, přes dvůr stojí další impozantní stavba - Brána hrdinů. Uvnitř najdete plakety hrdinů, kteří padli v období války v roce 1848-1849 a během 1. a 2. světové války.

Prošly jsme celý hřebčín a vydaly jsme se ještě za město na odchovnu, je nedaleko za městem. Celkový pohled snad narušovaly jen větrné elektrárny v pozadí, ale v dnešní době už to zřejmě ke koloritu také patří. K hřebčínu dále spadá botanická zahrada s parkem, která byla otevřena veřejnosti již v roce 1965. K vidění je jen pro zajímavost 335 156 druhů listnatých a jehličnatých dřevin. V místě je také malá zoologická zahrada se zvířaty typickými pro Maďarsko (srstnatá prasata plemen Mangalica nebo ovce plemene Racka).

Jedním z unikátů je park věnovaný koním, pod náhrobními kameny z mramoru je zde pohřbeno 54 slavných koní Bábolny. Park hraje všemi barvami v každém ročním období a za účelem odpočinku sem chodí návštěvníci z celého města, ale i turisté. Z parku je také nádherný výhled na pasoucí se stádo. Tento park je možné také navštívit a to bez poplatku, nakoukly jsme také do zahrad, ale bohužel, trápil nás hlad, a tak jsme se rozhodly přesunout k závodišti. Překážky na kolbišti od rána narostly, koně se vznášeli, závod sledovala televize a za koňmi běžela v bloku reklama na státní hřebčíny, rozhovory lidí kolem koní a portréty jezdců.

Kolem kolbiště je vystavěna nová tribuna se sedačkami jako na moderním fotbalovém hřišti, blok z druhé strany doplňuje tribuna stará, která byla stejně obklopena lidmi, jelikož byla toho času ve stínu. Občerstvení zajišťoval velký stan, stejný jako známe z našich největších závodů. Hledaly jsme to, po čem naše srdce nebo spíš žaludek toužil, maďarskou klobásu, byly zde k dispozici i různé druhy mas. K mému údivu zde nebyla nouze o angličtinu, stan byl plný. Jezdci koní se přemísťovali po závodišti na elektrických koloběžkách a vše mělo takovou pro mě novou atmosféru. Venkovní prostor byl okupován stánkovým prodejem a kamiony s jezdeckými potřebami. Závod byl za účasti našich kolegů ze Slovenska, bohužel jinak kvůli jazykové bariéře jsme měly trochu problém. Probíhalo právě CSI**, pro nás závod s neobvyklou atmosférou.

Tipy na cestu

Návštěvu hřebčína mohu jen doporučit, je kousek za hranicemi se Slovenskem a prakticky na dálnici. Doporučuji zavítat v dny, kdy je otevřené i muzeum. Maďarsko je krásná země s bohatým kulturním dědictvím a co se týče koní, má co ukázat. Cestu není potřeba plánovat dlouho dopředu. Kromě běžných dálničních poplatků u nás se platí elektronické mýtné na Slovensku i v Maďarsku, měnu lze směnit bez problémů jak v ČR, tak na místě, s obsluhou bankomatů není vůbec problém. Co je horší a je potřeba se na to připravit, je kvalita vozovek nižších tříd, nemožnost předjíždění, nebo absence vyšší dovolené rychlosti a již zmíněná jazyková bariéra. Maďarsko je hodně soustředěné na klientelu z Rakouska a Německa, takže jsme opravdu musely oprášit němčinu z doby kamenné, jelikož v malých vesnicích a obcích se bohužel anglicky nedorozumíte. Léto je dost úmorné, je třeba počítat s tím, že ve vnitrozemí bylo 33 stupňů již okolo osmé hodiny ranní.

Určitě dále doporučuji navštívit Balaton, a i když je dost komerční záležitostí, nemohly jsme ho jako správné cestovatelky vynechat, a nezapomeňte také ochutnat místní stravu a víno. Farmářské trhy jsou zde velice oblíbené a najdete tu spousty originálních pochutin, my vezly hodně ale hodně vína, melouny s nejnižší hmotností deset kil, nakládané papričky a čalamády na 100 způsobů, ale mezi dárky se objevil třeba i sirup z okvětních lístků růže... zkrátka každý si tu přijde na své.

Ohodnoť článek:

1 2 3 4 5

Čím více bodů, tím lepší hodnocení.

Článek hodnotilo 2 čtenářů. Celkový počet bodů: 10.

Linkuj na:

Sdílej článek na Linkuj.cz Sdílej článek na Jagg.cz Sdílej článek na De.licio.us Sdílej článek na Connotea.org Sdílej článek na Facebook.com


Equichannel na Facebooku

Děkujeme
našim
partnerům: