Je tragické, že právě v momentě, kdy jezdci military objevili, že podíl angloarabské krve je právě tím správným pro produkci military koně mezinárodní úrovně, plemeni hrozí zánik. Hvězdy všestrannosti posledních let byly z angloarabských matek, například německá hvězda Opgun Louvo jezdkyně Sandry Auffarthové a Takinou, kterého jezdí Michael Jung.

Napřed je však nutné představit jezdce, který dostal angloaraby zpět na scénu. Je jím Thomas Carlile.

Thomas Carlile, narozený britským rodičům ve Francii, si udělal jméno na koních z angloarabských matek. Vyhrál světový šampionát sedmiletých koní v roce 2013 s Sirocco du Gers po Selle Français plemeníku Dorsay, ale z angloarabské matky po Jalienny. Thomas Carlile jezdil Sirocco du Gers i na evropských šampionátech následující sezónu.

Také vyhrál světový šampionát šestiletých ve stejném roce 2013 s Tenareze po Jaguar Mail z angloarabské matky po Quatar de Plape, se stejným koněm zvítězil následující rok v soutěži pro sedmileté koně. Thomas byl také dvanáctý ve světovém žebříčku všestrannosti s Upsilonem z angloarabské klisny, ale po holštýnském plemeníku Canturo. Thomas měl senzační sezónu 2016 právě s Upsilonem, když vyhrál dvě dvojhvězdičkové soutěže v Hartpury a Jardy; a umístil se třetí na Saumuru ***, druhý v Gatcombe a zvítězil v Blenheimu ***.

Je ironií a tragédií, že právě v čase, kdy angloarab prokázal svoje kvality jako genetická základna pro chov koní do všestrannosti, je plemeno vlastně zaniklé.

Ano, odpovídá Thomas. "Je to špatné pro chovatele, je to obtížná situace, protože Angloarabská asociace nemá peníze a čistokrevný angloarab není odpovědí pro všestrannost. Prochování na angloaraba je to, co všichni hledají, ovšem pro to ale potřebujete čistokrevného angloaraba."

"Sám nejsem tak rozčilen, co se týče chovu. Myslím si, že my jezdci, kteří se díváme po takovém typu koně, když najdeme požadovaný typ a vlastnosti angloarabů v angloarabovi, trakénovi či v plnokrevníku, tak nakonec máme dobrého mladého hřebce jako Ypsilon nebo Painter´s Maxim, který vypadal fantasticky v Lion d´Angers. Myslím si, že jsme na cestě k chovu koně pro všestrannost, je tu typ, který hledáme. Je to špatné pro angloaraba, ale pokud plemeno nepřežije, je to spíše politická chyba."

"Momentálně máme velmi šikovného angloarabského hřebce, ale je pouze čtyřletý. Našel jsem ho, když měl 18 měsíců, v Normandii a má dobrého majitele Dr. Andrease Gygaxe, který je fanouškem angloarabů, je také místopředsedou mezinárodní Angloarabské asociace. Kůň se jmenuje Cestuy la de l'Esques, čistokrevný angloarab po King Size je polobratrem Punch de l'Esques jezdce Karima Laghouage (účastník vítězného týmu na OH v Riu s koněm Entebbe, pozn. překladatele). Punch de l'Esques byl na soutěži v Pau tento rok. Cestuy la de l'Esques pochází z linie, která nebyla tak moc využita, takže může chov angloaraba osvěžit. Je trošku malý, ale je to typický starý typ angloaraba. Má arabskou hlavu, perfektní exteriér, dobrou mechaniku pohybu, je psychicky srovnaný s dobrýma nohama. Skutečně věřím, že je to kůň, který může pomoci plemeni, ale on sám nestačí a je velmi obtížné najít novou krev pro angloaraba, protože pokud se podíváte na plemeníky tohoto plemene, všichni jsou úzce prochovaní a je to poněkud incestní."

Fischer Takinou, kříženec angloaraba, kterého jezdí Michael Jung, byl odchován jedním z mladých chovatelů, Mathieu Boisselierem.

„Moje manželka a já jsme začali chovat v roce 2000, jenom pro všestrannost. Jezdím military a jsem také velmi vysoký, tak je těžké najít koně pro mě, proto jsem se rozhodl je chovat. Koupil jsem budoucí matku Takinou od jiného jezdce, Gilles Ponse, a poté jsme odchovali Takinou. Je to rodinná záležitost, Gilles žije vedle mě a je také mým trenérem."

Matka Takinou, angloarabská klisna Gita, je po Sardana Pierre z Paladine po Roslem II. Má tři krosy na chefs de race Nitharda.

„Nyní máme pravou sestru Takinou, takže rodina pokračuje."

Proč jste si vybrali Jaguar Maila?

„Zamiloval jsem se do něj. On měl jenom pět nebo šest let, když jsem poslal Gitu k němu poprvé. Pro mě mohl být Jaguar Mail military koněm, ne parkúrovým. Ano, skákal na olympiádě jako skokan, ale pokud byste s ním sportovali ve všestrannosti, jsem si jistý, že by byl čtyřhvězdičkový. Je úžasný."

Většina chovatelů se pokouší odchovat skokana...

„Ano, a koně, kteří neskáčí dostatečně dobře, jdou do všestrannosti, ale my jsme se rozhodli před patnácti lety chovat pouze pro všestrannost. Dnes už jsou chovatelé, kteří produkují koně pro všestrannost, ale když jsme my začínali, byli jsme jedni z prvních. Preferujeme kvalitu před kvantitou, a tak máme pouze tři nebo čtyři hříbata za rok. Nyní máme dvě sestry Takinou, máme také sestru Appy d'Hulm, který bude na šampionátu šestiletých v Lion d´Angers. Je černobílý s modrýma očima. Koupil jsem barevnou klisnu, protože jsem chtěl poslat dvoubarevného koně do Lion d´Angers. Tak jsem strávil čtyři roky hledáním perfektní klisny, nechtěl jsem jenom barvu, ale také dobrou klisnu."

Jaké plemeníky využíváte?

„Zkoušíme využívat mladé plemeníky. Například Upsilona Toma Carlileho. My jsme jím připustili pravou sestru Takinou. Upsilon vyhrál tříhvězdičkovou soutěž ve věku osmi let a Takinou byl evropským šampiónem v osmi letech, tak možná bude hříbě v osmi úžasné."

Jak se to vlastně stalo, že Takinou skončil u Michaela Junga?

„Když se Takinou narodil, byly mému synovi čtyři roky a neměl rád koně. Když ale uviděl Takinou, řekl, že to je nejkrásnější kůň, kterého kdy viděl, a chtěl, aby měl stejné jméno jako jeho medvídek. Prodal jsem koně ve třech letech na dražbě v Lion d´Angers, kde byl nejdražší z angloarabů. Byl koupen pro Jennifer Vuillemin, francouzskou jezdkyni. Jezdila ho, když měl čtyři roky, pět, šest a kvalifikovali se pro Lion d´Angers. Ve středu ráno v Lion d´Angers Joachim Jung, otec Michaela, koně viděl. Volal majiteli a zeptal se, zda je kůň na prodej. Majitel nevěděl, kdo Joachim je, ale odpověděl ano, jistě. Za kolik? Řekl si cenu, pak přišel Michael Jung si koně vyzkoušet a koupil ho."

Pak jsem si šel popovídat s Gillesem Ponsem, který odchoval matku Takinou. Gilles Pons je součástí francouzské všestrannosti. Jezdil na prvním WEG ve Stockholmu i na olympiádě.

Chovala vaše rodina vždy angloaraby?

"Angloarabové jsou v naší rodině už pět generací, je to dlouhá historie."

A proč jste se soustředili zrovna na angloaraby?

"V tomto regionu, v povodí řeky Adour, byla vždy základna angloarabů. Protože zde žijeme, bylo přirozené zůstat u tohoto plemene a rozvíjet jej, zvyšovat jejich hodnotu."

Změnili se angloarabové jako všechna ostatní plemena - z těžších koní na lehčí, mnohem modernější koně, nebo plemeno zůstalo stejné jako dříve?

"Mně je to líto, ale proběhlo hodně změn, originální angloarab už neexistuje - tak se rozhodlo o křížení s holštýny a trakény, kde se předpokládalo, že cizí krev přinese sílu a dobrý pohyb, protože v ten čas to angloarabové neměli.

Co ale nepomohlo, byl francouzský chovatelský systém, skrze něj Haras Nationaux (síť národních hřebčínů, pozn. překladatele) nehlídal chov angloaraba, který byl zaplaven cizí krví a byl čím dál více prokříženější. Neexistuje již ani zde není dostatečná podpora k chovu skutečných angloarabů. Nyní je čím dál méně čistokrevných angloarabů, protože zde nejsou plemeníci. Je to škoda, ale už to tak je."

Mnoho jezdců všestrannosti má rádo koně z angloarabských matek...

"To je pravda a byl to důvod, proč jsme drželi angloarabské matky v našem chovu, je to velmi důležité, protože přináší dobré reflexy a krev pro další chov."

Proč nebyl od dob Nitharda jiný velmi dobrý hřebec angloaraba?

"Byli tu nějací dobří plemeníci, ale ne Chefs de race jako Nithard, a skutečně lituji toho, že národní hřebčín neudělal dost pro výběr angloarabských plemeníků. Nevážili si dobrých plemeníků a nepodporovali je, takže jsme je ztratili."

A je tu teď nějaký dobrý plemeník angloaraba?

"Bohužel tu není žádný čistokrevný plemeník angloaraba. Upsilon je dobrý hřebec, ale není čistokrevný. Po mnoho let chtěli ve státních hřebčínech větší koně; angloarabové mají pouze kolem 165 cm a požadavkem byl větší a silnější kůň, takže přimíchali jinou krev a ztratili jsme tak čistokrevné angloaraby. V mém srdci jsem chovatelem čistokrevných angloarabů, tak je to velmi smutné - o to víc je důležitější si udržet naše angloarabské klisny."

Dojde k oživení angloaraba díky novému formátu všestrannosti?

"Zahraniční jezdci milují angloaraby, nikdy totiž neztratili jejich vlastnosti, ale je obtížné zachovat plemeno. Využívám Upsilona, odchoval jsem prvního Grafenstoltze ve Francii, který je momentálně devítiletý a je to dobrý hřebec. Mám hříbata po Royaldik a Mighty Magic, tito hřebci udrží vzhled angloaraba a zachrání plemeno."

Mluvil jsem též s Alainem Jamesem, mezinárodním rozhodčím a fanouškem angloarabů. Je prezidentem Angloarabské asociace - „Jsem prezidentem tři měsíce, byl jsem tu technickým delegátem přes dvacet let. V naší asociaci je 400 chovatelů s 1 200 klisnami."

Chápu dobře problém, že zde není žádný hřebec?

"Jsou zde nějací plemeníci, ale je to velmi malá populace, navzájem úzce příbuzná. Tak jsme před lety založili mezinárodní organizaci angloarabského plemene (14 zemí). Jsem jejím prezidentem od včerejška. Nyní můžeme organizovat výběr rovnou ve čtrnácti zemích. Ale máme dobré plemeníky."

Dobré angloarabské plemeníky?

"Ano, např. Upsilona. "

Ale on není čistokrevný angloarab...?

"Je v angloarabské sekci tři, kříženci. V této sekci je 30 % populace angloaraba, v ní produkujeme angloaraby adaptované pro trh."

Myslíte si, že je škoda, že jste ztratili čistokrevné angloaraby?

"Ne. Máme chovatelský program pro čistokrevné závodní angloaraby, pomáháme sponzorovat dostihy pro angloaraby. Jednou z charakteristik plemene je, že pro ně pořádáme dostihy, které jsou přístupné pouze pro čistokrevné angloaraby. Rovinové a překážkové dostihy nám umožňují udržet čistokrevné angloaraby s charakteristickými kvalitami robustnosti, odvahy a suchými končetinami. Každý rok vyprodukujeme zhruba 200 angloarabů jenom pro dostihy.

Pokud plemeník není čistokrevný angloarab, je schválen pro naši asociaci naší komisí expertů. My posoudíme, jestli je plemeník zajímavý, má výkonnost a je v typu vhodném pro produkci angloarabů."

Jací plemeníci zvenčí podle Vás budou dobří pro chov angloarabů?

"Je jich dost, všichni plemeníci, kteří produkují mezinárodní účastníky všestrannosti, jsou zajímaví, a v parkúrovém skákání plemeníci s dostatkem krve. Je mnoho vhodných plemeníků k našim angloarabům."

Nejpopulárnější?

"Canturo, protože dal Upsilona; a Jaguar Mail je velmi dobrý plemeník speciálně pro všestrannost."

Myslíte si, že se angloarabové stanou populárnějšími pro moderní všestrannost?

"Mnoho angloarabů bylo velmi dobrými v průběhu padesáti let. Např. na OH v Londýně 1948 vyhrál zlatou medaili Aiglonne, v Mexiku byl vítězem Pitou. Po mnoho let byli Angloarabové produkováni pro všestrannost. Nyní máme koně adaptovaného pro současný formát všestrannosti s tempem - myslím si, že nový formát na kratší distanci bude pro angloaraby dobrý. Potřebujeme koně s dobrou technikou, krví a hlavou. Koně z sekce 3 jako Upsilon či Takinou jsou perfektně adaptovaní pro nový formát všestrannosti. Vidíme čím dál více zahraničních jezdců, jako třeba Michael Jung, kteří si chtějí koupit naše koně. Po úspěchu v Riu přišlo mnoho lidí na náš národní šampionát v Pompadouru koupit koně. Je to zvláštní - v Pompadouru si mohli vybrat dvouleté, tříleté, čtyřleté, pětileté i šestileté koně, ale oni kupovali hlavně tříleté. Na našem webu máme seznam koní k prodeji."

Na celém světě klesá chov sportovních koní - jaký to má efekt pro angloaraby?

"Je to velký problém pro angloarabské chovatele, protože máme malou populaci. Před deseti lety se rodilo ročně 2 000 hříbat, poslední rok jich bylo méně než 700, což nestačí. Poslední dva roky počty stoupaly, jsme jediné plemeno, kde počty stoupaly, ale nestačí to. To je důvod, proč jsme založili mezinárodní organizaci."

Jaký je typický chovatel angloaraba?

"Malý chovatel, náš průměr je 1,7 klisny na chovatele. Ti, kteří chovají pro dostihy, mají průměrně 7 matek. Naši chovatelé jsou amatéři, nikoliv profesionální chovatelé."

Několik finálních myšlenek od Bernarda Maurela, vedoucího chovu angloarabů - národního hřebčína v Pompadour mezi léty 1995 až 2000.

Pompadour bylo historické centrum pro angloaraba a tamní počátky chovu koní se datují více než tisíc let zpátky. První zámek byl postaven v roce 1026. Ludvík XV. získal panství v roce 1745 a daroval celý majetek své milence, madamme Lenormand d'Etoiles, která tak získala titul Markýza de Pompadour. Ačkoliv zde nikdy nežila, vybudovala zde chov arabů a berberů, ačkoliv nebyl příliš úspěšný.

Když přestala být favoritkou krále, prodala roku 1760 hřebčín, což krále nepotěšilo a získal chov zpět. Ten tak získal status královského chovu. Úspěchy chovu byly různorodé, nicméně existoval a znovu se začal rozvíjet v roce 1872, když tam stáli plnokrevní, arabští a angloarabští hřebci.

Je to také jediný národní hřebčín ve Francii, který nedržel jenom plemeníky, ale také byl chovatelským centrem pro 40 arabských a angloarabských matek.

Angloarab vznikl v Pompadouru díky panu de Bonneval, jednomu z prvních ředitelů, a díky panu Gayotovi, který zorganizoval plemennou knihu. Bohužel jako ostatní národní hřebčíny byl i Pompadour donucen k zavření stanice hřebců v roce 2015. Stádo klisen zatím stále existuje, ale bylo zredukováno na 25 klisen, které jsou určeny k produkci sportovních koní. Nadále zůstává centrem pro chov angloarabů, chovatelských výstav vedle dostihů a aukcí, které jsou zde též organizovány. Národní hřebčín v Pompadouru je nyní součástí nového hipologického institutu Institut français du cheval et de l'équitation, což je státní podnik, který vznikl sloučení Haras Nationaux a Cadre Noir z Saumuru.

Bernard je v současnosti mezinárodním rozhodčím v drezúře a učitel ve škole v Saumuru, jeho vášeň pro angloaraby zůstala.

"Vaše analýza stavu chovu angloaraba je správná, jenže víte, selekce chovu zabere minimálně dvě generace a ve sportu to je zhruba 9 až 10 let. V roce 2000 byla ale ANAA (Národní asociace angloarabů) více motivovaná tím získat dotace ze státního systému, než podporou chovu a pomocí chovatelům najít nejlepší ekonomickou cestu, jak produkovat a prodávat jejich koně. Samozřejmě ANAA udělala mnoho změn, jsou stále aktivní s výstavami koní a podporují další aktivity, ačkoliv již na bázi sníženého počtu zapálených chovatelů."

"Místo toho, aby angloarab měl chovatelský cíl - koně pro všestrannost a překážkové dostihy, což vyžadovalo specifický typ koně: inteligentního, kooperativního a atletického, - ANAA šla cestou produkce koní do parkúrového skákání a otevřeli angloarabskou PK pro jiná plemena. Tehdy začal angloarab ztrácet svoji specifičnost a nadále nebyl podporován chov čistokrevných angloarabů. Nemluvím o přímém využití plemeníků z jiných plemenných knih, ale o zachování starých rodin a o oddílu plemenné knihy, kde jsou koně bez vlivu jiných plemen - pouze angloarab, plnokrevník a arab v prvních čtyřech generacích. Můžeme porozumět tomu, proč se prodává potomstvo, které může být užito v křížení s ostatními plemeny (Selle Francais, holštýny a jinými), ale v první řadě se musí zachovat čistota plemene a podpora i dotace musí být soustředěny na tuto prioritu."

"Samozřejmě tato evoluce není nejlepší strategií pro zlepšení starých linií. Viděli jsme to samé v Selle Francais, ale oni byli před lety chytřejší a odstartovali program Selle Francais Originel, aby se vyhnuli ztrátě specifických znaků kvůli křížení s plemeníky z jiných evropských plemenných knih. Stále zůstávají fantastické angloarabské rodiny, ale pokud budou kříženy příliš často s jinými plemeníky, budou blízko ztrátě schopnosti produkovat významné hřebce či klisny pro další chov."

"Pokud se podíváte do Guide de l'Eperon pro všestrannost, můžete najít dva angloaraby - Quercus du Maury a Fango in Blue - a dva křížence angloarabů, famózního Upsilona a jeho polobratra Tenareze, kteří mají tři generace angloarabů, plnokrevníků nebo arabů ze 14 vyselektovaných hřebců. Ve skocích máte Nathan de la Tour, King Size, starého Fusain du Defey, Orient du Py, všichni se špičkovými původy, ale ne módními."

"Možná to byl tlak trhu a ekonomická krize v letech 2007 až 2008 (s jasně pozorovatelnou redukcí chovu sportovních koní v Evropě), která způsobila změnu chovatelského pohledu z dlouhodobého na bezprostřední výsledky a zapomenutí cíle chovu angloaraba?"

Je příliš pozdě - může být plemeno zachráněno?

"Jestli je příliš pozdě? Ne, protože je tu stále mnoho zapálených a kompetentních chovatelů angloaraba. Může být plemeno zachráněno? Ano, skrz mezinárodní síť se soustředěním na specifika angloaraba a jeho schopnosti."

V to doufám. Bylo by hořkou ironií, kdyby v čase, kdy se objevila hodnota angloaraba pro moderní všestrannost, plemeno zmizelo.