Alergie koní

27. 02. 2020 06:00

Obrázky: 7

Autor: MVDr. Daniel Vavrek Sponzor: Avecell Foto: Gabriela Rotová Rubrika: Zdraví a veterinární péče Počet přečtení: 666 Komentuji zde: Ne Bookmarkován 0 krát

Alergickou reakcí (hypersenzitivní) se obecně myslí nepřiměřená (nadměrná) reakce nebo odpověď organismu na antigen (Ag), v tomto případě nazývaný alergen. Na samotné interakci antigenu a protilátky (Ab) produkované imunitním systémem by nebylo nic špatného, ​​a za fyziologických podmínek je tento jev součástí obranného mechanismu, kdyby při ní nedocházelo k více či méně závažným poškozením metabolismu, jednotlivých orgánů a soustav.

Projevy alergických reakcí, jejich razance, čas nástupu, stupeň poškození až ohrožení organismu, kolísají od typu reakce (rozeznáváme čtyři typy alergických reakcí, typ I–IV), způsobu vystavení a množství alergenu (perorálně - krmivem, inhalačně – vdechnutím alergenu, nebo kontaktem / průnikem přes kůži), a vztahu k postiženému místu: mohou být lokální nebo celkové/systémové.

Samozřejmě nejvíce invazivně působí alergie celkového charakteru s afinitou k více orgánům až soustavám. Nejvážnější a život ohrožující reakcí z pomezí uvedených typů je hypersenzitivní reakce typu I. V případech s rychlým nástupem účinku způsobuje anafylaktický šok!

Moravian... případ z praxe

Valach anglického plnokrevníka českého chovu, toho času pětiletý kůň přivezený po ukončené dostihové kariéře v prosinci. Během zimy se rehabilitoval na koně na rekreační ježdění s mnohem nižším výdejem energie. Upraven byl poměr jaderného a objemového krmiva, ustájen v tzv. venkovním boxe – otevřený box s možností výběhu. Ve druhé polovině března následujícího roku se koně začali postupně vyhánět na pastvu. Po několika pobytech v travnatém výběhu kůň ulehnul na pravý bok s nataženým krkem, doširoka rozevřenými nozdrami a zrychleným dechem. Evidentní bylo zvýšené pocení a viditelná "dýchavičná stružka".

Hypersenzitivní reakce typu I

Hypersenzitivní reakce typu I je interakce alergenu a protilátky Ag + Ab v její nepřirozené formě. Do interakce se ze strany protilátek zapojuje imunoglobulin E (IgE). Tyto imunoglobuliny jsou součástí povrchové membrány imunitních buněk zvaných mastocyty, eozinofily a bazofily, za předpokladu, že organismus již přišel do styku s daným alergenem (senzibilizace). Uvnitř těchto buněk jsou granule obsahující různé bioaktivní látky, kromě jiných i histamin mediátor zánětlivého procesu a serotonin.

Při nadměrné reaktivitě se zmíněné buňky zapojené do procesu rozpadají, probíhá degranulace a vyplavování těchto látek do prostředí. V pokračujícím procesu působí na více úsecích metabolismu, především způsobují bronchokonstrikci (způsobuje dušnost – dyspnoe) a vazodilataci (roztahování cév), což má za následek snížení venózního tlaku krve a zvýšení propustnosti cév (permeabilitu). V součtu těchto změn to znamená, že při ztíženém mechanickém dýchání nastává na základě vazodilatace a permeability další problém s transportem kyslíku do plic a okolních tkání.

Za anafylaktický šok se považuje reakce popsaná v této části s propuknutím v krátkém čase (zdroje uvádějí od dvou minut do dvou hodin po kontaktu s Ag). V té nejextrémnější formě anafylaktický šok bývá smrtelný. Hypersenzitivní reakce typu I s prodlouženou prevalencí (propuknutím; může trvat hodiny) byla popsána i při imunitním onemocnění jako chronická obstrukce plic spojená s pastvou, tzv. summer pasture disease. I když se názory odborné veřejnosti částečně liší, do jaké míry se tato reakce podílí na etiologii (zkoumá původ a příčiny onemocnění) summer pasture disease, laboratorně byly zjištěny souvislosti mezi touto nemocí a imunitně zprostředkovanou hypersenzitivní reakcí typu I.

Moravian

Na základě klinických příznaků a vyšetření přivolaný veterinární lékař soustředil svou pozornost na stabilizaci pacienta a na zvládnutí předpokládané infekce dýchacích cest. Nasazeny byly antibiotika a mukolytika (léky na podporu rozkladu hlenu v dýchacích cestách a na podporu jeho vykašlávání). Ačkoliv šokový stav trval relativně dlouho a pacient setrval v ležící poloze několik hodin, do večera se zvedl, bylo pozorováno jen mírné zlepšení celkového stavu.

Dýchavičná stružka zůstala viditelná více než týden, dušnost přetrvávala, i když ne v takové akutní formě, fáze výdechu trvala déle a byla rozdělena do dvou fází (první pasivní, druhá aktivní abdominální t.j. s aktivním zapojením břišního svalstva), což potvrdilo i vytlačování konečníku, tzv. anální dýchání. Po překonání nejtěžší fáze dýchání (druhý den ráno) kůň začal přijímat potravu. Po desetidenní terapii bylo pozorováno výrazné zlepšení dýchání, a viditelný nárůst temperamentu. Druhý den byl kůň vypuštěn na pastvu. Za pár hodin byl znovu přivolán veterinář k ležícímu valachovi se stejným klinickým projevem. Zbytek stáda byl opět v absolutním pořádku.

Terapie a první pomoc při akutních stavech

Akutní stavy ve veterinární medicíně, a zvláště ty, které mohou skončit letálně, vyžadují rychlý zákrok a odlišný přístup. Na počáteční diagnostiku se nepřikládá až takový důraz, důležitá je stabilizace pacienta. I v tomto článku proto tato část dostává přednost před pozdější podrobnou diagnostikou. V případech, kdy šok dosáhne svého vrcholu, není mnoho možností, které by majitel mohl praktikovat již před příchodem veterinárního lékaře.

Samozřejmostí je přemístění koně z místa předpokládaného výskytu alergenu. Ve snaze odlehčit svalům jako strukturám nezbytně závislých na příjmu kyslíku a zároveň usnadnit dýchání koně často vyhledávají vhodnou polohu a ulehají. Pokud to situace dovoluje, může majitel v rychlosti najít přijatelné místo, aby se zabránilo úrazům. Nezbytností je přivolání veterinárního lékaře. V šokových stavech se aplikují steroidy (glukokortikoidy) k zastavení/utlumení probíhající reakce, epinefrin (adrenalin – bronchodilatace a vazokonstrikce) nebo antihistaminika jako primární léčba.

Potom následuje léčba symptomatická na potlačení sekundárních účinků šoku. Pro zlepšení dýchání (když přetrvává dyspnoe i po adrenalinu) se podávají léčiva na opětovné roztažení (dilataci) dýchacích cest bronchodilatancia. V těžkých stavech hypoxie (snížená hladina kyslíku v tkáních) je vhodná jeho suplementace (doplnění) až provedení tracheostomie (chirurgické otevření průdušnice), popřípadě intravenózní aplikace fyziologických roztoků na zvýšení krevního tlaku, pokud po podání epinefrinu stále přetrvává hypotenze (nízký krevní tlak). Stejně důležitá je v tomto případě prevence, pro kterou je nezbytně nutné stanovit alergen Ag způsobující tento stav, nebo alespoň nabýt podezření, kde se daný Ag vyskytuje a jakou formou nastává kontakt se zvířetem.

Laboratorní diagnostika

Pro rychlé nebo prvotní posouzení závažnosti zdravotního stavu má velký význam anamnéza, sestavená byť jen ze základních informací o konkrétním denním režimu a čase, změnách v rutině koně a krmení. Velkou výhodou majitele nebo osob podílejících se na chodu různých stájových služeb, které jsou ve styku s koňmi nejčastěji, je informovanost. Znalosti z praxe, z případů opakujících se častěji zvyšují úspěšnost spolupráce s veterinárním lékařem. Klinické příznaky byly popsány již výše. Na přesné stanovení alergenu jako spouštěče hypersenzitivní reakce typu I bylo vyvinuto několik laboratorních testů, které jsou majitelům koní dostupné ve spolupráci s veterinářem. Stejně stanovení koncentrace histaminu a trypázy (enzym rozkládající mastocyty) v krevním séru potvrzuje diagnózu anafylaktického šoku.

Moravian

Po čtrnácti dnech od opětovného styku s alergenem se dle předpokladu po předešlé zkušenosti stav koně zlepšil natolik, že nevykazoval žádné klinické příznaky choroby. Literatura však při stavech chronické obstrukční plicní nemoci koní (COPD) popisuje jisté procento nevratného poškození plic na alveolární úrovni a tím zmenšení "aktivní" plochy na přestup dýchacích plynů z krve do plic a naopak, po každé takové respirační epizodě. Jelikož finanční faktor je ve veterinární medicíně stále jeden z limitujících v našich zemích, laboratorní diagnostika proto nepřipadala v úvahu.

Alergie koní

V současnosti jsou u koní popsány alergie na bodnutí hmyzem (atopická dermatitida, letní ekzém, sezónní rekurentní dermatitida), alergie na potravu, na alergeny prostředí, léky, vakcíny a v neposlední řadě alergická reakce může propuknout i po transfuzi krve. Všechny tyto alergie se mohou klinicky projevit v závislosti ke konkrétním případům různými změnami na kůži jako kopřivkou, otokem, svěděním (pruritus). Terapií první volby v takových případech obvykle bývá nastavení steroidní terapie (nejnižší účinná dávka, protože steroidy mají řadu vedlejších škodlivých účinků na metabolismus a ani nastavením těch nejnižších hladin se tímto škodlivým vlivům nevyhneme), nasazení antihistaminik, popřípadě antibiotik, pokud propukla bakteriální infekce.

V důsledku známých škodlivých vedlejších účinků jednotlivých léčiv je terapie méně závažných alergií často neuskutečněná, například v případech kožních neinfekčních sezónních alergií, které odezní samovolně a terapie takovými léčivými přípravky by působila nepřiměřeně vzhledem ke zdravotnímu stavu. Na druhé straně, když imunitně zprostředkovaný patologický stav alergie postihuje důležité orgány až soustavy (často více než jednu), a hrozí vážné poškození organismu, je aplikace i těchto léčiv nezbytná bez ohledu na vedlejší dopady. Alternativou by mohla být terapie mezenchymálními kmenovými buňkami.

Výhodou těchto buněk je jejich původ, nacházejí se v organismu hlavně v kostní dřeni a tukové tkáni, odkud jsme schopni je získat, různě modifikovat pro potřeby prozatím dostupného využití a následně aplikovat. Právě jejich původ může do budoucna hrát prim ve společnosti, která stále častěji vyznává hodnoty tzv. "biořešení" v zásadních otázkách zdraví. Léčivá forma těchto buněk může být vyrobena z "vlastních" buněk pacienta, nebo při další výhodě, jako je velice nízká hladina reaktivity (dosud nebyla zaznamenána žádná život nebo zdraví ohrožující reakce), z buněk dárce.

Využití kmenových buněk v případech alergie je především v jejich schopnosti imunomodulace (ovlivňování imunitního systému), a to formou potlačení zánětlivého procesu čili působí podobně jako steroidní přípravky, avšak bez škodlivých vedlejších účinků, což dává předpoklad do budoucna využívat tyto buňky namísto zmiňovaných steroidů i jako neškodná preventiva v sezónních případech alergií, kdy nemůžeme s jistotou říci, kdy přesně alergie propukne. Spolu s touto výhodou se naskýtá možnost aplikovat takovou terapii i v nejasných případech bez zbytečných obav z poškození zdraví. Kortikosteroidy jsou rovněž kontraindikovány (nedoporučují se) při zánětech s mechanickým porušením tkání například při vředu rohovky, kde by svou aktivitou bránily hojení. Naopak mezenchymální kmenové buňky se v současnosti využívají i v těchto reparačních procesech.

Vedle změn metabolismu při alergických reakcích může nastat přemnožení mikroorganismů (bakterií), a to především na kůži. Součástí terapie tehdy bývá podpůrná antibiotická léčba. Standardní antibiotické přípravky působí "neselektivně", to znamená, že působí i ​​na buněčné struktury tělu vlastní, tedy i na buňky imunitního systému, čímž nepřímo snižují schopnost obrany organismu. Jako další vlastnost mezenchymálních kmenových buněk byla prokázána tvorba a vylučování antimikrobiálních peptidů, které účinně působí na grampozitivní ale i gramnegativní bakteriální kultury, takže se aktivně zapojují do procesu léčení infekcí.

Moravian

I když tento případ nebyl dostatečně diagnostikován, bez ohledu na přesné časové období mezi stimulací alergenem a objevením se prvních příznaků respiračního stresu, lege artis (dosl. překlad podle pravidel umění; obecně v medicíně znamená postup, který je v souladu s možnostmi a posledními poznatky vědy) postup po zjištění alergenu (což v tomto případě nebylo provedeno) navrhoval terapeutické řešení, tzv. postupnou stimulaci alergenem - senzibilizace, kde se do kůže vpichuje alergen (Ag) v různých dávkách a v různých intervalech. Účelem této terapie je se stupňující se koncentrací Ag přivykat organismus na styk s alergenem a "naučit" ho přiměřeně reagovat bez ohrožení vlastního zdraví.

Některé zdokumentované případy dokonce uvádějí, že alergie se potlačením takové léčby u některých jedinců již neobjevily. Empiricky (ze zkušeností) a z anamnézy bylo zjevné, že alergen byl součástí pastvy. Od května téhož roku po vzoru stimulační terapie se kůň vodil na pastvu v přesně nastavených intervalech. V začátcích na 5 minut každý druhý den. Postupně se délka pobytu na pastvě zvyšovala, až se po šesti týdnech pouštěl do výběhu spolu s ostatními koňmi bez jakýchkoliv omezení. Následující rok se začátkem března začal proces postupného pouštění do výběhu (stejného jako před rokem) opět se střídavou úspěšností.

Když se objevily první příznaky ztíženého dýchání, kůň byl vyřazen z pastvy na 14 dní a proces se začal znovu se zkráceným časem ve výběhu a prodlouženým intervalem mezi jednotlivými pobyty v něm. Nikdy však už neupadl do kritického stavu, který je popsán výše. Po pár letech se zjistilo (opět empiricky), že se jedná o sezónní záležitost (začátek března - konec května), a "díky" nepochopení nebo neakceptování faktů se při změně majitele a ustájení zjistilo/potvrdilo, že šlo i o lokální záležitost (na jiné pastvě se šok neprojevil ani v kritických měsících a bez jakékoliv přípravy koně na ni) nebo alergie lety stimulace odezněla. Do jaké míry se hypersenzitivní reakce typu I podílela na projevu této alergie (choroby), se neprokázalo. Odhaduje se, že pouze asi u 10 % koní propukne astmatický záchvat závislý na protilátkách IgE rychle, to jest v časné fázi (Wintzer, Nemoci koní, 1999).

I přes diskutabilní dílčí úspěchy u tohoto koně se nedoporučuje vynechat veterinárního lékaře z procesu v případech, jako je summer pasture disease nebo anafylaktický šok. Ke každému zvířeti se musí přistupovat individuálně. V žádném případě by tyto řádky neměly sloužit jako návod na samoléčbu, ale k seznámení široké veřejnosti, majitelů a přátel koní s klinickými příznaky akutního stavu a včasným rozpoznáním potřeby přivolat odbornou pomoc!

 

MVDr. Daniel Vavrek 

Je odborným asistentem projektu Avecell. AVECELL® je veterinární projekt Medicínského centra Praha, v němž se tým odborníků zaměřuje na výzkum a využití nových metod léčby pomocí aplikace kmenových buněk ve veterinární medicíně. 

Medicínské centrum Praha získalo povolení pro výrobu veterinárního léčivého přípravku (autologní mezenchymální kmenové buňky) od Ústavu pro státní kontrolu veterinárních biopreparátů a léčiv (ÚSKVBL) v květnu 2015.

 

Připojené obrázky

Připojené články

29.10. 2019 06:00 Léčba kmenovými buňkami ... efektivní, šetrná a bezbolestná volba
12.12. 2019 06:00 Lymská borelióza u zvířat
21.01. 2020 06:00 Artróza u koní

Ohodnoť článek:

1 2 3 4 5

Čím více bodů, tím lepší hodnocení.

Článek hodnotilo 1 čtenářů. Celkový počet bodů: 5.

Linkuj na:

Sdílej článek na Linkuj.cz Sdílej článek na Jagg.cz Sdílej článek na De.licio.us Sdílej článek na Connotea.org Sdílej článek na Facebook.com


Equichannel na Facebooku

Děkujeme
našim
partnerům: