Aby byl ve výbězích a pastvinách stín...

19. 06. 2018 06:00

Obrázky: 25

Autor: Iveta Jebáčková-Lažanská Foto: archív autorky (se svolením autorů fotografií), Pixabay Rubrika: Ustájení a péče o koně Počet přečtení: 3277 Komentuji zde: Ne Bookmarkován 1 krát

Nastává období nejvyšších teplot v roce, dnů horkých tak, že se vzduch „tetelí“ žárem a všemu živému se chce alespoň přes poledne zalézt do chladu a stínu. I když letošek si s námi pěkně pohrává už od jara (... které jaksi vynechal :-)...) a horké dny nám naděluje již od poloviny dubna. Od května potom regulérní tropy s teplotami přes třicet ve stínu. S absencí dešťů je to dohromady docela záběr jak pro travní plochy, tak pro koně samotné. Obzvláště pro ty, kteří na výbězích a v pastvinách moc stínu nenajdou...

Myslíme na tepelnou pohodu svých koní? Nebo si s absencí stínu na plochách, kde nám koně tráví čas, hlavu nelámeme?

Mnoho lidí si myslí, že tepelný diskomfort koně vyhrocený až k poškození organismu hrozí pouze v kombinaci vedra se zátěží. Ale ÚŽEH je způsoben vlivem přímých slunečních paprsků, kdy dojde k přehřátí mozku – tedy i kůň v nečinnosti, stojící delší dobu na přímém slunci, bez stínu, může začít vykazovat příznaky horší koordinace, malátnosti, zrychleného dýchání, dehydratace, horečky. I koně uvyklí slunci mohou mít vlivem změněné kondice (rekonvalescence po nemoci, dlouhodobější stres, výraznější přibrání na váze, ...) zničehonic problémy. Takže věta „můj kůň je zvyklý na celoroční pobyt venku, nikdy neměl stromy nebo přístřešek – sluníčko mu nevadí“ se může klidně ze dne na den stát dalším „krásným“ příkladem ironie osudu.

Uvnitř dusných, přehřátých stájí a přístřešků, kde stojí nehybný těžký horký vzduch, hrozí koním v tropických dnech ÚPAL. Kovové, sluncem rozpálené haly, také v zahraničí s oblibou používané vyřazené kontejnery coby přístřešky na pastvinách, ale i uzavřenější dřevěné přístřechy s plechovými střechami, bez cirkulujícícho vzduchu, mohou koňskou pohodu zcela zradit.

Pozornost ve vedrech věnujte i malým hříbatům. Zkušené matky sice „odpadlé“ ratolesti na sluníčku stíní, ale ani to není vždy pravidlem – sama jsem měla před pár lety u jednoho z hříbat úžeh, poněvadž máma poodešla kousek bokem do stínu a ratolest nechala spát na poledním přímém slunci bez přistínění. Hříbě se „připeklo“ rychle (černá hlava – pozor na vraníky!) a jelikož úžeh může provázet i slabost, leželo zřejmě pod pálícím slunečním kotoučem dost dlouho na to, abychom volali veterináře. Tenkrát se nám ani kapačky nevyhnuly – nikdy před tím ani potom se mi to nestalo...

Ti šťastnější se pasou na pastvinách, jejichž součástí jsou lesíky a houštiny vzrostlého křoví, které poskytují blahodárný stín. Kdo má možnost dopřát koním takto přirozené prostředí, kde si zvířata v každou denní dobu naleznou nejvhodnější prostor k příjemnému pobytu, je šťastným člověkem a možná ani netuší, kolik starostí si díky podmínkám ušetří... A šťastní jsou i jeho koně!

Jiní mají k dispozici volně přístupnou kamennou stodolu, která i v nejvražednějším žáru vydrží chladná a přívětivá. Někdo ji má situovanou přímo v pastvinách, většinou byly stodoly ale stavěny poblíž domů a zemědělských usedlostí. Což často vyžaduje trošku terénních úprav, případně alespoň vymezení koridoru z pastvin přes zahradu (jako na fotografii), kterou si majitelé nechtějí od koní nechat pošlapat. Ale vymyslet koním volný přístup dovnitř a ven se opravdu vyplatí!

Asi nejrozšířenější klasikou jsou dřevěné přístřešky. Mnoho majitelů venkovně držených koní je koncipuje tak, aby se díky střešním větracím štěrbinám odvádělo horko a vlhko, takže i v nich je klima přívětivější než venku na úpalu. Na toto řešení myslete již při stavbě, ušetříte si mnoho pozdějších komplikací.

Další z variant, kterak ulehčit koním život v tropické dny, je vybavit přístřešek či otevřený box větrákem. Znám pár chovatelů, kteří k tomuto řešení přistoupili – a koukali byste, jak takové útočiště s cirkulujícím vzduchem koně vyhledávají!

Jenže co plochy bez kouska stínu, rozpálené jako žhavá pec, odkud koně nemají úniku ani na vteřinku (krom noci)? Jak pomoci zvířatům na takovýchto stanovištích? Protože koně, ač si dokážou zvyknout na mnoho nekomfortu, vražedná vedra snáší nejhůře (obzvláště malá hříbata a staří, nemocní jedinci). Jak vytvořit stín tam, kde příroda nevypomůže?

Stavba dřevěného přístřešku je nejčastější variantou pro plochy, kde jsou koně umístěni trvale. Na takových stanovištích se vyplatí zainvestovat do času i peněz a postavit koním opravdu prostorný, dobře odvětrávaný „domeček“ s více vchody a východy. Nebo s otevřenou celou přední stěnou.

Značka ideál je varianta „skládačky“, tedy přístřechu, který si namyslíme a zrealizujeme tak, aby se na chladné dny dal snadno douzavřít vícero stěnami a okny, na dny horké byl naopak jednoduše „rozebratelný“ – ať už díky výsuvným oknům nebo celým odmontovatelným stěnám.

Co ale s prostorami, kde máme koně pouze dočasně, na vypásaných plochách, které nejsou naše, kde stavět nemůžeme a nechceme, ať už z jakýchkoli důvodů? Krom domácího kutilství a různých vychytávek na tyto situace myslí i trh s farmářskými a jezdeckými potřebami a samozřejmě nabízí řešení – letní snadno přemístitelný přístřešek.

Je dodáván ve více variantách a má řadu vášnivých zastánců i, jak už to bývá, odpůrců. Faktem zůstává, že se musí pečlivě ukotvit, většina dlouholetých uživatelů radí „uzemňujte, kotvěte a jistěte mnohem více a lépe, než je součástí dodávky a než radí výrobce!“. Od rovných ploch, o kterých mluvíme, bez stromů a závětří, které by poskytovalo stín, nemůžeme očekávat jakoukoli ochranu proti větru – takže přístřešek je NUTNÉ zabezpečit tak, aby odolal i nárazovým vichrům při bouřkách a nenadálých větrných pohromách – každý jistě tuší, s čím tak asi na své lokalitě může v těchto situacích počítat...

Další variantu, finančně již ovšem náročnější, přináší výrobci obloukových hal. Každý má svůj sortiment, který nabízí i s dodávkou a montáží, pokud si zákazník nepřeje jinak. Ve velké většině si můžete na jeden rozměr přístřešku vybrat kvalitu plachty – od té nejnižší možné (která ale samozřejmě splňuje garance, udávané výrobcem), až po naprostý nadstandard. Rada ode mě – na plachtě nešetřete! Protrhaná oka či okraje ihned po záruce nejsou nic moc...

Obloukové haly (a haličky) mají v nabídce v mnoha velikostech i provedeních. Pokud nemáte hluboko do kapsy, mohu doporučit – mám řadu známých, kterým výborně slouží. Samozřejmostí je skvělé ukotvení – neliší se od pastevního přístřešku, který jsem zmiňovala výš. I zde platí: čím lépe zajistím k zemi, tím klidněji se mi bude za bouřek usínat... :-) A jedna vážně míněná rada pro ty, kteří uvažují nad samo-domo výrobou plachtového přístřešku: vždy používejte v kombinaci s kovovými postranními zábranami – plachta sama o sobě opravdu není koncipována na drbání si zadečků koní. Ani argument „moji se o přístřech nedrbou“ nemusí být neprůstřelný (a platit i zítra).

Ale výrobci myslí i na „pojízdné“ přístřešky, které si snadno převezete, díky kolečkům, autem či traktorem z pastviny na pastvinu. Bohužel neznám žádného zde v ČR, ale zahraniční trh nabízí mobilních „kolečkových“ domečků hned vícero typů.

Kola se po přesunu buď odjímají, nebo se mohou ponechat a celá bouda se potom zajišťuje dle návodu konkrétního výrobce. Plusy snadno přesouvatelných střech nad hlavou asi nemusím vypisovat – ne každý pase na jediném místě, takže v případě rotace pastvin a vypásání i vzdálenějších míst je toto řešení přímo skvělé!

Co určitě nedoporučuji, jsou nejrůznější párty stany a přístřešky pro auta. Na mnoha zahradách jsou k vidění pro domácí dva koníky – většinou ale neslouží dlouho. A pokud ano, tak díky šikovnosti majitelů, kteří si zvládají tyto skládačky „vytunit“. Někdo si poradí i s obyčejnými lešenářskými trubkami a síťovinou. Výsledná estetika je již na každém – oči máme všichni, ale co jedni shledávají jako přijatelné, jinému by do baráku nesmělo. Proto, prosím, při stavbách „co dům dá“ berte na zřetel krom bezpečnostního i estetické hledisko.

Nesmím zapomenout ani na výsadbu – tedy na holé výběhy, kam majitelé, myslící na budoucno, vysadili popínavé rostliny, keře a stromy. Na fotografii níž je skupinka rychlerostoucích japonských topolů stará 7 let – posuďte sami, zda nestojí za to sázet a první rok dva po výsadbě běhat s konví.

Kdo má zelené zahradnické prsty, ještě navíc si s přehledem poradí se stavbou pergol a nosných konstrukcí, může vyzkoušet stín tvořený popínavými rostlinami. Bohužel výběr nejedovatých, vhodných ke koním, je podstatně menší, než pokud bychom si hlavu s toxicitou lámat nemuseli. Ale možnosti tu jsou. Z řad jednoletek například taková lichořeřišnice – roste rychle, bujně a přes letní dny vám jako slunečník klidně poslouží. Za zástupce trvalek, přezimujících i v našich zimách, jmenujme namátkou aktinidii význačnou, u které je ovšem nutné vysazovat samčí i samičí keře, má-li plodit. Jen si musíte pořešit stanoviště tak, aby měla možnost rozrůst se. Bohužel kopyta koní, jejich zvědavost a chuť okousat i to, nač by nekoňák ani nepomyslel, že by ke kousání mohlo lákat, nás koňáky většinou již předem odradí od takovýchto pokusů.

Šťastní jsou i ti, co sice nemají stromy a keře přímo na pozemku, ale přesahují jim z vedlejšího. Ať už je to od sousedů, nebo z vlastního sadu, lesa či zahrady – je fajn ochránit si stromy před koňmi a zároveň jim je dát k dispozici... :-)

Také použití nejrůznějších sítí a markýz je řešením tam, kde nemůžeme stavět, a nebo na plochách, které koně využívají jen pár týdnů v roce. Kdo si dokáže poradit s kladivem, vrtačkou, pilou, nebojí se ani těžší techniky, jistě vymyslí jakoukoli variantu pro koně, kteří by jinak museli žár tropických dní přestát bez dostatečného stínu. Otázkou zůstává, jak taková konstrukce odolá větrům...

A vždy, prosím, myslete na bezpečnost – žádné nezaoblené konce železných trubek, do prostoru vyčuhující ostroúhlé hrany, také pozor na hřebíky a vůbec na cokoli ostrého, pichlavého a potenciálně řezného. Koně jsou mistři ve zraněních, dokážou se roztrhnout nejen při prudkých manévrech v rámci úniků před vyhrožujícími kolegy, ale i při oblíbeném drbání se. Proto pozor, čím své miláčky obklopíte – dva klidní, sehraní důchodci se jistěže nezraní tak snadno jako divoká omladina, která je věčně v pohybu a v zápalu her dokáže při neuvěřitelných pohybových kreacích „promést“ i místa, která by je v klidném režimu nechala zcela chladnými... Nechoďte úrazům zbytečně naproti, při stavbách raději dvakrát přemýšlejte a jen jednou konejte – než obráceně. :-)

Věřím, že kdo potřebuje stín koním zajistit, dokáže to. Vše je otázkou chtění. Vždy. A vy jste, milí čtenáři, lidé šikovní a bystří. Co by kdokoli z vás pro své miláčky neudělal! Někteří jsou šťastní za stromy, které na pozemku mají – a libují si, že nemusí řešit pálící sluneční kotouč nijak víc než zajištěním přístupu zvířat k dostatečnému množství vody. Budiž jim přáno!

Druzí, ti šťastní méně :-), s minimem vzrostlého porostu na plochách, holt zkouší vymýšlet nejrůznější kompenzace v podobě přístřešků, stromové a keřové výsadby, stínících stěn a slunečníků, nekonečných méně i více povedených vychytávek. Ale nevzdávají se. Koním stín prostě dopřát chtějí! Tak ať všechny cesty vedou k jedinému cíli – ke spokojeným zvířatům.

Ohodnoť článek:

1 2 3 4 5

Čím více bodů, tím lepší hodnocení.

Článek hodnotilo 2 čtenářů. Celkový počet bodů: 10.

Linkuj na:

Sdílej článek na Linkuj.cz Sdílej článek na Jagg.cz Sdílej článek na De.licio.us Sdílej článek na Connotea.org Sdílej článek na Facebook.com


Equichannel na Facebooku

Děkujeme
našim
partnerům: