A zase ty pamlsky... nové poznatky ve výzkumu chování koní

21. 05. 2018 09:00

Obrázky: 15

Autor: Gabriela Rotová Foto: Gabriela Rotová Rubrika: Etologie koní Zdroj: PLOS Překladatel: Gabriela Rotová Počet přečtení: 2931 Komentuji zde: Ne Bookmarkován 0 krát

Podávání odměn při výcviku koní je ožehavé téma a zdá se, že má právě tolik zatvrzelých odpůrců jako příznivců. Vyhranění kritici odměn ve formě potravy obvykle argumentují tím, že odměny vedou u koní k rozvoji nevhodného chování, jako je agresivní vynucování pamlsků, "násilné" šacování kapes, případně i kousání či hrabání. Mnohdy je jako argument, proč koním rozhodně odměny nenabízet, využívána i etologie. Vůdce stáda svým níže postaveným členům potravu nenabízí a podávání odměn je tedy, z tohoto úhlu pohledu, nepřirozené a nevhodné.

Problematika podávání pamlsků je skloňována dnes a denně jak v praxi, tak i v odborných publikacích, časopisech i na sociálních sítích. Nejeden z nás má problém zaujmout k odměnám jasný postoj a pokud ho zaujme, nedokáže ho přesvědčivě obhájit.

Každý má samozřejmě právo na vlastní názor, ale i striktní odmítači pamlsků by možná mohli zvážit, zda by výhody plynoucí z jejich podávání, třeba jen v některých konkrétních případech či situacích, nemohly převážit nad nevýhodami.

Dnešní článek vám tedy několik argumentů, proč odměny využívat, nabízí.

Výhody podávání pamlsků

Potrava jako cenná komodita

Potrava je pro zvířata (a rovněž pro člověka) významná komodita. Potravu člověk zvířatům nabízel zřejmě již v počátcích každého domestikačního procesu, nejen jako nezbytnou podmínku zachování života zvířat v zajetí. Začal ji jistě velmi záhy využívat i jako motivaci k navázání kontaktu a také v procesu formování vhodných projevů chování.

Protože korelaci mezi nabídnutím potravy a motivací zvířete ke kontaktu, efektivitou výcviku, člověk jistě při každenním kontaktu se zvířaty zaznamenal a začal i cíleně využívat pro vytváření a prohlubování vazby člověk/zvíře a to napříč druhy.

Každý živý tvor je v zásadě řízen základním modelem chování, které ho nutí vyhýbat se negativním prožitkům a vlivům a preferovat vše, co je pro něj pozitivní a přináší výhody. A tuto skutečnost samozřejmě lze při domestikaci zvířat a jejich výcviku využít.

Přijímání potravy přináší pozitivní prožitek každému živému tvoru, jehož centrální nervová soustava je na vyšší úrovni. Koně tedy nevyjímaje.

Potravinové odměny bývají označovány jako primární pochvala. Oproti tomu hlasové a hmatové pochvaly jsou řazeny do kategorie pochval sekundárních.

V praxi lze snadno zaznamenat, že sekundární odměny jsou pro koně méně atraktivní než pochvala primární a tato skutečnost byla v posledních letech doložena i mnoha odbornými studiemi. Pro některé koně sekundární odměny dokonce ani žádnou atraktivitu nemají. Zaznamenány byly případy, kdy v rámci uskutečněných studií koně na sekundární odměny reagovali odmítavě a požadovaný efekt se nedostavil nebo byl neproduktivní.

Není žádnou novinkou, že se mezi koňmi najdou takoví jedinci, které cvičiteli tolik oblíbené pohlazení, poklepání (poplácání), nejen, že nepotěší, ale dokonce u nich vyvolají i negativní odezvu. Nejen někteří lidé, ale zřejmě i někteří koně mají rádi svůj osobní prostor nade vše.

Mimo to, historií prošel celý zástup mimořádně úspěšných trenérů, jejichž výcvikové metody byly na primárních odměnách založeny. Dokonce i staří mistři klasické drezúry primární odměny využívali. Pokud budete sledovat ranní práci s hřebci ve Španělské dvorní jízdárně ve Vídni, možná vás překvapí, kolik odměn v průběhu výcviku koně dostávají a jak intenzivní je pochvala za dobře provedený výkon. Historie tedy stojí na straně primárních odměn! :)

Pracujeme s vyšší nervovou soustavou

Přijímání potravy, a to i ve formě pamlsku, stimuluje parasympatický nervový systém. Tato část nervového systému u savců řídí imunitní systém, podílí se na regeneraci a také stimuluje proces trávení. Pod jeho vlivem se zužují průdušky, zmenšují zorničky, zpomaluje se srdeční činnost a celkově jsou jím tlumeny všechny tělesné a duševní pochody.

Parasympatický nervový systém primárně zajišťuje činnost organismu ve fázi klidu, a to v součinnosti s navozením pocitu bezpečí. Právě on je zodpovědný za přechod organismu do klidového stavu.

Pro nás z této informace vyplývá následující. Kůň, který konzumuje potravu, přechází do klidové fáze. Zjednodušeně řečeno - od hostiny nikdo neodchází, pokud nemusí a není zcela sytý. Skloubit přijímání potravy a obrannou útěkovou reakci nelze ani fyzicky, ani psychicky. Při příjmu potravy a jejím žvýkání se kůň uklidňuje, ať chce nebo ne.

Stimulace parasympatického nervového systému tedy přináší jasné výhody, pokud chceme dosáhnout klidné a soustředěné spolupráce.

I my lidé podvědomě uvažujeme tak, že aplikujeme následující předpoklad - ten, kdo nás krmí, kdo nabízí potravu, je dobrý. Ve všech kulturách světa je nabídnutí potravy součástí uvítacích rituálů. Pokud nabízíme potravu svým návštěvám, proč bychom ji nemohli nabídnout i svému koni? Vstřícnost tohoto gesta je snadno čitelná napříč "vesmírem".

Odměna jako motivace

Za pomoci pamlsků můžeme koně "formovat" do určitých pozic. Právě tento efekt využívají ti, kdo cvičí s koňmi cirkusové lekce. Typickým cvikem, kde se ochota koně "vytáhnout se" za pamlskem cíleně využívá, je například kompliment. Svůj význam ale pamlsky mohou mít i při strečingu a různých specifických metodách protahování a gymnastikování koní.

V humánním sportu je strečing nedílnou a nepostradatelnou součástí sportovního výkonu a tréninku. Do hledáčku světa jezdectví se ale strečing a jeho význam, bohužel, nedostává tak často, jak by měl. Slovo strečing pochází z anglického slova "stretch" a znamená roztažení, napínání, natažení či rozpínání.

Strečink je účinnou metodou, která přirozeně a šetrně připravuje svaly, oběhový a dýchací aparát na zvýšenou zátěž. A můžeme ji - při zachování jistých pravidel - úspěšně aplikovat i na našich koních. Nejsnáze právě za použití pamlsků.

Ano, i tady se samozřejmě obejdeme i bez nich, to ale neznamená, že s pamlsky to není snazší, efektivnější a zábavnější. Pro koně i pro nás. Jestliže si běžným pozorováním porovnáte, jak dlouho budete pracovat na tom, aby kůň snížil hlavu hluboko a nízko za pomoci tlaku ohlávky a vodítka (a zde je třeba zdůraznit - tlak vyvolává protitlak, svaly koně tedy nejsou tak uvolněné, jak by být měly), a jak dlouho to bude trvat, když motivací bude odměna, ihned míru efektivity rozpoznáte.

Za odměnou se kůň skloní raz dva, rychle a rád, bude a zůstane uvolněný. Za pomoci vodítka nejen, že nejspíše narazíte na jistou míru odporu, ale kůň se navíc bude tvářit, že něčeho takového vlastně ani není schopen! :)

Dominance a submisivita

Mnohdy mohou být pamlsky užitečné i tam, kde se pracuje s dominancí a submisivitou. Za pomoci nich lze koně rychle a efektivně přesvědčit, že jste ten, kdo potravu nejen dává, ale také zásadním způsobem kontroluje její příjem.

Koneckonců, sami si vyzkoušejte, jak jste na tom. Při lekcích se začínajícími jezdci často testuji úroveň jejich spolupráce s koněm tzv. "krmivářským testem". Dokážete projít kolem žlabu s voňavým müsli, aniž by se kůň nepokusil žrát? Aniž by se vodítko napnulo a kůň nezměnil takt?

Tohle cvičení obvykle prověří každého, majitele hubených a věčně hladových poníků ovšem dvojnásob!

Pozitivní konotace

Pomocí pamlsků můžete udělat z bubáka dobrou vílu. Kůň se bojí igelitové plachty. Na možnost, že by na ni vstoupil, se dívá značně skepticky. Pokud ho nevyděsíte a systematickou, nenásilnou a klidnou prací přesvědčíte, že pohled na ni mu zajistí primární odměnu a krok směrem k ní další, lze očekávat, že kůň si v této konkrétní situaci zafixuje pozitivní konotaci na místo negativní. Příště už to třeba nebude tak strašidelné!

Ano, geneticky kódovaná zvědavost by nejspíše také zvítězila. Kůň je k ní "naprogramovaný", tak jako jsme k ní naprogramovaní i my lidé. Ano, pamlsky nejsou jedinou metodou, jak koně naučit, že děsivé může být bezpečné, ale rozhodně je to jedna z nich. A pro mnohé metoda snažší, než jsou jiné, po odborné stránce podstatně náročnější.

Pokud se vám podaří přesvědčit koně, že ve chvíli, kdy pocítí nejistotu, přichází odměna, budete mít situaci vždy lépe pod kontrolou. I když nepopírám, že "všeho moc škodí" je také jasná premisa a vždy musíme na tomto ostří nože dobře balancovat.

Jak to tedy je...

Všechny výše zmiňované "výhody" odměn ve formě potravy, které zde uvádím, lze snadno rozporovat a lze je nahradit tvrzením, že totéž lze koně stejně efektivně naučit i bez nich. A také proto, že mnoho z nás si chce svá rozhodnutí podložit vědecky doložitelnými fakty, přináším abstrakt relevantní studie, jejíž závěr se přiklání k "historií i praxí" ověřené skutečnosti - koně, kteří jsou trénováni za pomoci primárních odměn (krmivo/pamlsek), lépe navazují kontakt s člověkem a také se výrazně rychleji a efektivněji učí.

Abstrakt studie: "The Way to a Man's Heart Is through His Stomach: What about Horses?" (Cesta k srdci člověka vede skrze plný žaludek. A jak je na tom kůň?")

Kolektiv autorů: Carol Sankey, Séverine Henry, Aleksandra Górecka-Bruzda, Martin Hausberger, publikováno v časopise PLOS ONE 15.12.2010.

Materiál a metody

Uskutečněný pokus splňoval požadavky platných francouzských a polských zákonů týkajících se pokusů na zvířatech a byl proveden v souladu s evropskou směrnicí 86/609/CEE. Experiment zahrnoval pouze behaviorální pozorování, rutinní trénink a neinvazivní kontakt s koňmi (podávání mrkve & drbání v oblasti kohoutku koně, což nevyžaduje schválení etické komise).

Chov a péče o pokusná zvířata byla pod kontrolou pracovníků výzkumné stanice v Popielně.

Objekty studie byla skupina 20 koní plemen konik polsky, což je primitivní plemeno úzce příbuzné tarpanovi.

Subjekty byly chovány buď v konvenčních podmínkách stájí (N = 12), nebo v polopřírodních podmínkách lesní rezervace o rozloze 1600 ha (N = 8). Hříbata chovaná v polopřírodních (polodivokých) podmínkách byla odchycena a konvenčně ustájena ve věku okolo 10 měsíců. Všechna hříbata byla následně chována ve skupinách tak, aby mohla rozvinout svůj přirozený behaviorální repertoár. Cílem bylo, aby koně měli možnost navázat kontakt s ostatními příslušníky skupiny, rozvinout projevy sociálního chování, mohli si vzájemně projevovat péči o kohoutek, protože tato činnost je běžně spojována s pozitivním sociálním efektem. Koně byli v době trvání experimentu chováni ve volných stájích. S výjimkou každodenního krmení neměli žádný další kontakt s člověkem.

Následně byli náhodně rozděleni do jedné ze dvou skupin. První skupina byla odměňovaná formou potravy (FR : N = 10). Od experimentátora koně dostali kus mrkve, pokud správně reagovali na jeho příkaz. Skupina druhá byla odměňována výhradně (GR : N = 10) třikrát po sobě jdoucím silným drbáním na kohoutku, pokud správně reagovala na příkaz experimentátora.

Koně podstoupili tréninkový program, jehož cílem bylo, aby v návaznosti na hlasový povel "reste" zůstali v co nejdelším časovém úseku nehybní (5 až 60 sekund). Trénink byl prováděn 5 minut denně po dobu šesti dnů, přičemž koně byli ustájeni ve stáji s ad libitum přístupem k senu.

"Pokusný kůň" byl vždy odveden do středu stáje, ostatní byli uvázáni po jejím obvodu. Aby pozornost koní, kteří se neúčastnili experimentu, nebyla zaměřena na hlasové povely určené jedinci účastnícímu se experimentu, byl jim pouštěn šum ze dvou reproduktorů.

Po dokončení každodenního tréninku byli koně vždy umístěni ve venkovním výběhu.

Údaje shromážděné během tréninku zahrnovaly validaci (proces kontroly zadaných údajů) maximálního časového kroku (tři po sobě jdoucí úspěchy) a zaznamenávána byla i doba, po kterou vydržel kůň být nehybný.

Zaveden byl i běžně aplikovaný "motionless human test" - "test nehybné osoby", který se využívá k vyhodnocení vztahů mezi člověkem a zvířetem. Využíván byl před tréninkem a také po něm. Při tomto testu je kůň volný a měří se, jak dlouho trvá, než se kůň přiblíží k nehybně stojící osobě (v tomto konkrétním případě stála osoba uprostřed stáje), a doba, kterou kůň "stráví" ve vzdálenosti 0,5 metru od pokusné osoby a méně.

Při experimentu byly použity neparametrické statistiky: Mann - Whitney U- test (MW) pro srovnání skupin, testy Friedman (F) a Wilcoxon (W) vyhodnocující postup jednotlivých skupin. Analýzy byly provedeny pomocí programu Statistica© 7.1 software (accepted p level at 0.05).

Závěr studie

Byly prokázány jasné rozdíly mezi oběma skupinami (typ použité odměny), a to jak v efektivitě učení, tak i ve vztahu k člověku/pokusné osobě.

Zatímco poslední den tréninku téměř všichni koně ze skupiny FR, trénovaní pomocí primární potravinové odměny, úspěšně dosáhli posledního kroku a podařilo se jim splnit požadavek nehybnosti po dobu jedné minuty, téhož výsledku dosáhli pouze 4 jedinci ze skupiny GR (sekundární odměny, podrbání na kohoutku).

Zajímavé je i zjištění, že koně z FR skupiny se učili rychleji, a to zejména v prvních třech dnech tréninku, přičemž k maximálnímu posunu (měřena byla doba nehybnosti koně) došlo v intervalu jedna, tedy v rozsahu první až druhý den experimentu. Výkon následně dále stoupal v průměrném nárůstu.

Naopak výkon koní ve skupině GR byl zaznamenán pouze v prvních dvou dnech výcviku a následně již vykazoval stagnaci.

FR koně téměř vždy dokázali být déle nehybní než koně ve skupině GR.

Ještě zajímavější je skutečnost, že zatímco mezi skupinami FR a GR nebyl před započetím výcviku pozorován žádný rozdíl ve vztahu koní k lidem, po ukončení výcviku se FR koně přiblížili k člověku (experimentátor) v kratším časovém úseku než GR koně a také trávili významně delší dobu v jeho blízkosti.

 

Studie tedy prokázala, že používání primárních odměn mělo pozitivní vliv.

Koně vykazovali vyšší efektivitu učení a rychleji navázali kontakt s člověkem. Naopak hmatový kontakt, odměna stimulací v oblasti kohoutku, neměl dostatečně pozitivní vliv na rychlost navázání kontaktu a ani na efektivitu učení. Koně odměňovaní krmivem se naučili "být nehybní" rychleji než zvířata, která byla odměňována hmatovým kontaktem.

Drbání na kohoutku se tedy nezdá být účinným posílením pro koně. Pozitivní hodnota lidského dotyku, která této aktivitě bývá přičítána, může být ve skutečnosti získána pouze tehdy, pokud je spojena s jinými prvky posilování a měla by tedy být kvalifikována jako posílení sekundární.

Protože my lidé jsme citliví na hmatovou stimulaci, předpokládáme, že hlazení a jiné formy doteků mají i na jiné živočišné druhy pozitivní účinek. U některých druhů živočichů tato premisa může být pravdivá, ale tato studie jasně dokazuje, že lze očekávat mezidruhové rozdíly. Výsledky naznačují, že lidský hmatový kontakt, dokonce i když imituje intraspecifické přirozené interakce, nemusí být nutně vnímán pozitivně.

U koní je vzájemný fyzický kontakt poměrně omezený, objevuje se u klisen ve vztahu k hříbatům, ve starším věku pak vzájemná péče představuje pouze 2 až 3 % denní aktivity a často se omezuje pouze na konkrétní oblasti těla.

Některé související studie doložily, že péče v oblasti kohoutku vedla u koní ke snížení srdeční frekvence koně. Zde je ale nutno podotknout, že snížení srdeční frekvence nemá významný vliv (není koněm dostatečně pozitivně vnímáno) na efektivitu učení nebo vytvoření vazby na člověka.

Výsledky studie dokládají skutečnost, že již několik krátkých interakcí mezi experimentátorem a pokusným subjektem, zprostředkovaných za pomoci potravinových odměn, mělo zásadní vliv na "připoutání se" (navázání) koně k člověku. Koně cvičení za pomoci potravinových odměn se k člověku přiblížili rychleji a trávili v jeho blízkosti delší časový úsek. Měření vzdálenosti mezi koňmi se obecně používá k vyhodnocení individuálních preferencí a afinit. Zdá se tedy, že potrava je jedním z klíčů v procesu "navázání". Existuje idiomatický výraz, který říká: "Cesta k srdci člověka vede skrze jeho žaludek". Dost možná toto nemusí platit pouze pro lidi, ale mohlo by být realitou pro mnoho živočišných druhů, koně nevyjímaje.

Celý text studie, včetně odkazů, grafů, výpočtů a vzorců naleznete na webu časopisu PLOS: zde

Výsledky této studie tedy naznačují, že obavy z využití primárních odměn při výcviku koní jsou nadhodnocené. Problematické chování, které někteří koně, trénovaní za použití primárních odměn, mohou vykazovat, nemá příčinu v podávání primárních odměn, nýbrž souvisí se špatným způsobem jejich podávání nebo s nevhodně vedeným způsobem výcviku obecně.

Pokud se tedy rozhodnete primární odměny při výcviku koní využívat, zohledněte při práci s nimi základní doporučení, která lze shrnout v následujících několika bodech.

Základní pravidla při používání primárních odměn ve výcviku koní

Žádné odměny, pokud kůň o odměnu "prosí", když odměnu sám aktivně vyžaduje. Pysky vašeho koně by nikdy neměly šacovat vaše kapsy. V takovém případě vždy striktně velte: "Ne!", povel podpořte svým držením těla a trvejte na: "Dívej se jinam!".

Pokud kůň neumí přijímat odměny a je "neomalený", musíte ho vhodnému modelu chování naučit. Jestliže kůň neumí odměny klidně přijímat a je "neurvalý", neváhejte a při výcviku využívejte ochranné rukavice. Natáhněte dlaň s pamlskem, když se kůň přiblíží a je jemný, otevřete dlaň a nechte ho, aby si odměnu vzal. Je-li hrubý, dlaň nechte zavřenou a ruku ihned striktně vraťte zpět do svého osobního prostoru a velte: "Ne!". Neomalený kůň nemá dostatek respektu ke svému cvičiteli. Pamlsky samy o sobě tedy nejsou problém. Jedná se o problém s dominancí a submisivitou, který podávání pamlsků pouze dobře "diagnostikuje".

Odměny podávejte v "osobním prostoru" koně, v jeho komfortní zóně, nikoliv v té vaší. Hranice osobního prostoru jsou obvykle padesát centimetrů od vašeho a koňského těla (jedná se o průměrný údaj - malý pony může mít "osobní bublinu" poměrně menší než shire horse, ale ani tento předpoklad nemusí být závazný, každý jedinec má individuální požadavky a ty s jeho fyziologií nemusí korelovat, sledujte tedy chování koně).

Koně tedy zásadně odměňujeme pouze v jeho "bublině" a do své osobního prostoru ho nikdy nepouštíme. Tak zafixujeme dobré návyky a zamezíme rozvoji nevhodných projevů chování.

Úspěch při využívání odměn souvisí i s načasováním a transparentností. Jakmile kůň splní požadavek, musí odměnu dostat ihned. Žádné časové prodlevy! Minimálně v počátcích výcviku je nezbytně nutné podávat odměny vždy, odměnit každý úspěšný pokus. Nemělo by se stát, že vám odměny "dojdou" v průběhu výcvikové lekce. Kůň musí mít "jistotu", že úspěch bude vždy odměněn.

Připojené články

20.12. 2013 10:00 Vánoční cukroví pro koně?
20.02. 2017 05:00 Dáváte svému koni pamlsky?

Ohodnoť článek:

1 2 3 4 5

Čím více bodů, tím lepší hodnocení.

Článek hodnotilo 1 čtenářů. Celkový počet bodů: 5.

Linkuj na:

Sdílej článek na Linkuj.cz Sdílej článek na Jagg.cz Sdílej článek na De.licio.us Sdílej článek na Connotea.org Sdílej článek na Facebook.com


Equichannel na Facebooku

Děkujeme
našim
partnerům: