60. Tevis Cup zná své vítěze

8. 8. 2015 Tereza Kucharská Autor fotek: Lisa Peck

Počet fotografií: 5

Na obloze zářil modrý měsíc v úplňku. Čas 60. ročníku slavného Tevis Cupu nadešel. Na jeho start se 1. srpna v 5:15 mezi 200 účastníků postavilo velké množství zkušených dvojic i bývalých vítězů dychtivých poprat se i letos se sto mil (160 kilometrů) dlouhou a nejen převýšením náročnou tratí, ale i sami se sebou. A že například věk nezná hranice, o tom se lze dočíst v dnešním článku.

Letošním hrdinou se stal dvaasedmdesátiletý Potato Richardson z kalifornského Greenwoodu, který v sedle své čtrnáctileté arabské klisny SMR Filouette protnul cíl ve 22:05 a s náskokem třiceti minut před druhou Gwen Hall na arabském valachovi Sizedoesntmatter se stal vítězem.

Věk jako překážka? Nikoliv.

Tímto již třetím vítězstvím si Richardson přidal do sbírky již 22. sponu na opasek, která je vždy udělena všem jezdcům, kteří tento extrémní závod dokončí se zdravým koněm pod limitních 24 hodin.

Nejen o historii Tevis Cupu čtěte článek Tevis Cup - sen vytrvalců.

SMR Filouette je arabská klisna z jeho vlastního chovu. O tom, že Potato není žádná brambora a nejspíše velmi dobře ví, co dělá a kam směřuje, svědčí i fakt, že si své koně trénuje sám a v předchozích letech tento úspěch na svých svěřencích několikrát předvedl. V roce 1998 v sedle matky Filouette, Fille de Caiman, a v roce 2002 na Fayette de Cameo.

Potato Richardson - vítěz

Richardson byl do dění okolo Tevisu zapojen na počátku roku 1970 a významně se podílel na tom, aby se ze závodu stala mezinárodní akce. Dle popisu přihlížejících se na první pohled vitální a skromný pán objevil v prostoru cíle, seskočil ze starého Stubbena a vypadal prý, jako by za sebou měl běh kolem bloku, úplně v pohodě. Druhý den sám předvedl Filouette na Haggin Cupu - ceně kondice. Inspirativní.

Haggin Cup, udělovaný od roku 1964, ctí koně v nejlepší kondici a vybírá vždy z prvních deseti dokončivších. Je to také cena za mimořádného sportovního ducha a horsemanship. Po hodinách rozhodování byl letos udělen kalifornské jezdkyni Jenni Smith a koni Auli Farwa (přezdívanému „Far"). Dvojice dokončila na pátém místě, 54 minut za vítězem. Jezdkyně Tevis dokončila podesáté. Majitel tohoto patnáctiletého arabského valacha, Kevin Myers, při slavnostním vyhlašování hrdě převzal cenu se slovy, že toto je Farův 62. vytrvalostní závod za život, z nichž všechny dokončil bez eliminace. Na výčtu těchto závodů je pak odteď Tevis Cup pošesté.

I přes štěstí letos jen 45 %

Kalifornii letos čtvrtým rokem sužují sucha a teploty dosahují i k více než 38 °C. Zajištění dostatku vody pro všechny účastníky tak bylo tentokrát výzvou pro organizátory i pomocníky. „Vytrvalostní kůň při práci v horku může vypotit až 11-15 litrů za hodinu," vysvětlil vedoucí veterinář Greg Fellers. „Přirozená žízeň bude stimulovat koně k doplnění zhruba dvou třetin těchto vodních ztrát." V den závodu se nakonec na všechny usmálo štěstí. Teplota klesla na milosrdnějších 32 °C. Následující den se zase vyšplhala a kalifornské ohně opět zaplnily oblohu kouřem, takže viditelnost se snížila na pár kilometrů.

I tak z dvou set startujících letošní závod dokončilo „jen" 45 % dvojic. 90 koní ho zvládlo absolvovat v čase pod 24 hodin, 110 pak bylo ze závodu staženo nebo eliminováno. Po dobu závodu je bylo možné sledovat „on-line", i když vedro a prach daly technice zabrat, a tak měl systém občas technické potíže a ukazoval chybné údaje.

Na startu bylo 23 zahraničních jezdců přicestovalých z Austrálie, Kanady, Kolumbie, Chille, Guatemaly, Izraele, Španělska, Francie, Irska, Británie i Německa. Z Evropanů se letos do cíle podívaly jen Meryl Dalla Via z Francie, která dokončila na 48. místě. a Charlotte Fleming z Walesu na místě 50. Z 10 juniorů na startu dokončili 4, nejlépe dojel Barrak Blakeley s koněm MCM Last Dance, který Tevis Cup dokončil na 3. místě.
Na posledním hodnoceném 90. místě dojela Stacy Motschenbacher v sedle mustanga Coyote Jima, kteří cílovou čáru protli v 04:59.

Vliv Emirátů i zde? Bůh ví..

Na oficiálním webu závodu byla v první části roku vyhlášena soutěž pro mladé jezdce do 22 let, která vítězi slibovala uhrazení cestovného (letenky), startovného a příležitost stanout na startu na zapůjčeném, již zkušeném koni. Mezi sponzory byla mimo jiné dubajská developerská společnost.
V eseji měli jezdci odpovědět na otázky proč milují vytrvalost, co je žene k úspěchům a zlepšování a proč chtějí jet Tevis. Rozhodovat měla z velké části kvalita eseje, ale svou roli při výběru měly hrát i zkušenosti jezdce (nutno doložit výsledky z minimálně tří 160km závodů nebo čtyř 120km závodů) a váha.

Přestože podmínky byly detailně stanoveny a pravidla hovořila jasně, uvedený termín vyhlášení vítěze (mělo se tak stát 15. května) předběhla zhruba o čtrnáct dní jihoafrická juniorka Chantelle du Plessis. V její kariéře mezinárodních závodů nelze nalézt jiné než ty na půdě UAE, kde již roky působí. O tom, zda i přes hodnotu 7 dokončených 120- či 160km závodů z 18 byla považována za zkušenější a vhodnější nežli ostatní, se může pouze spekulovat, protože nejsou známa jména, počty ani eseje ostatních. Ale ani vítězná esej, která měla být na stránkách soutěže zveřejněna, se však dosud nikde neobjevila, webová adresa byla zrušena a i v závodě samotném tato „vítězka" chyběla.

Co se ještě dělo

Členka pořádajícího výboru, Linda Tellington-Jones, která dokončila Tevis celkem šestkrát mezi roky 1961 a 1972, ocenila úroveň péče o koně v průběhu celé akce: „Jsem tak nadšená, že jsem zpátky na půdě Tevisu a mohu vidět, jak se vše vyvinulo od let, kdy jsem naposledy jela. Způsob chlazení a ošetřování je lepší, koně jsou úžasní a jezdci i veterináři dělají vážně skvělou práci pro zajištění jejich zdraví a pohody."

Letošní ročník byl také čtvrtým, kdy tým veterinářů hodnotil krevní obraz koní na 36. míli závodu, v místě hodinu dlouhého povinného odpočinku, na Robinson Flat. Od každého koně nabrali 1-2 ml a zaměřili se hlavně na celkový protein, chloridy a hladiny draslíku, aby se dozvěděli více o jejich stavu a celkové pohodě při soutěžích ve vysoké zátěži. Na základě analýzy dat a jejich přirovnání k výsledkům jednotlivých soutěžících výzkumníci doufají, že vyvinou nástroj k doplnění fyzických zkoušek a pomohou tak veterinářům při ochraně a ošetření koňských atletů.

I letos si však veterináři museli vystačit s běžnými metodami kontroly, a na každé z 12 veterinárních stanovišť pustit dále na trasu pouze zdravé koně.

Pro jednoho jezdce letěl v průběhu závodu vrtulník, když po pádu utrpěl zranění hlavy. Během těchto dnů by měl být propuštěn z nemocnice i se zlomenými žebry, na svůj pád si nepamatuje.

Loňská vítězka Heather Reynolds letos svého koně stáhla kvůli kulhání pouhých 6 mil před cílem.
A vylučovalo se i v cíli. Jeden z takových případů se týkal Laury Hayes, která, stejně jako její kůň již několikrát Tevis úspěšně dokončila a jejíž Rushcreek Seth letos v cíli okulhal na pravou přední.

„Někdy se i takovéto věci stávají. Je to vážně k vzteku, ale je jasné, že kdyby to bylo tak snadné, zvládl by to každý. Myslím, že jsem nalezla důvod, proč nejsem naštvaná, nebo alespoň neuvěřitelně naštvaná kvůli našemu vyloučení v cíli. Viděla jsem totiž unavené koně tam venku - na kontrolách i další den. Viděla jsem koně, kteří skončili na kapačkách a viděla jsem opravdu kulhající koně. To vše se napříč 200 koňmi jedoucích 100 mil děje. Ale můj kůň byl ke konci tak plný sil, že jsem ho držela zpátky. Ani chvíli na trase nekulhal. Nepotřeboval podpůrnou léčbu nebo cokoliv jiného. Byl šťastný a zdravý, s výjimkou něčeho, co mohl být otlak od kamene, který odezněl do druhého dne. To proto nejsem naštvaná. Styděla bych se, kdyby byl bolavý natolik, že by potřeboval veterinární péči. Nenáviděla bych se za to, že jsem ho do takové situace dostala. Jednou před lety prodělal po závodě koliku a následné dramatické ošetření. To mě stále děsí. Vyloučení v cíli nebylo nic ve srovnání s tou nocí. Po dokončení 100 mil na Tevisu byl Seth šťastný a zdravý, a to je to, co mě drží nad vodou."

Není snad pochyb, že i příští rok, tedy za 49 týdnů, je s největší pravděpodobností uvidíme znovu na startu. Protože Tevis je droga. Protože jejich účastníky žene vytrvalost za vítězstvím. A protože dokončit znamená zvítězit tady platí obzvlášť.

Další krásné fotografie Lisy Peck najdete v albu.