3x Roberto Štipka

3. 02. 2002 00:00

Autor: Lenka Gotthardová Rubrika: Různé Počet přečtení: 4478 Komentuji zde: Ne Bookmarkován 0 krát

Takto bylo v programu Slavností koní Kinských uvedeno vystoupení drezérů koní Robertů Štipků. Děda, otec a syn se společným úsilím podíleli na výcviku předváděného frízského hřebce Romea a andaluského hřebce Apolla. Historie jejich rodinné příslušnosti k výcviku koní pro cirkusová a veřejná vystoupení však sahá mnohem dále do minulosti – do doby, kdy se náš národ v mnoha směrech snažil osamostatnit, sháněl základní kameny k Národnímu divadlu a sbíral peníze na jeho stavbu.

Pradědeček Roberta Štipky (prostředního) Rudolf Štipka si v době budování Národního divadla vytvořil na své náklady vlastní stánek – Cirkus Štipka, kde předváděl drezúru koní. Tenkrát ovšem diváky nadchly více kousky komické, a tak koně uměli počítat, aportovat, hrát kuželky ad. Rekvizity pro aportování či přenášení předmětů musely být přizpůsobeny velikosti koní. Při hraní kuželek se uplatnili dva koně – jeden, který „hrál“ a druhý, který počítal padlé kuželky.

Pradědečkovy dcery provozovaly krasojízdu a to buď na „zadekovaném“ koni, který měl na sobě „pano“, což byla rovná plošina podobná stolu, kde se prováděly taneční pózy ve cvalu. Dnes se již něco podobného nepředvádí. Nebo se jezdilo na koni „ohne Sattel“, dokonce i bez dečky, jen s obřišníkem. Na takto „lehce“ postrojeném koni se v manéži skákalo přes hvězdicovitě umístěné překážky, někdy byly překážky tak blízko u sebe, že vycházely na každý cvalový skok. Náročnost předvádění takového ježdění byla často ztížena ještě línáním koní, jezdci občas nechtěně sjížděli z koní (hlavně při trénincích) a tak si pomáhali i mazáním kalafuny na měkké podrážky bot.

Dědeček František se nejmenoval Štipka ale Štaubert. Byl však velmi neposedný a třebaže pokračoval v drezúře koní, nastalo období, kdy se seznámil s ruskými džigity, mistry nejrůznějších jezdeckých i cirkusových kousků a ti mu natolik učarovali, že s nimi utekl od rodinného cirkusu. Jezdil s nimi dlouhou dobu, učil se od nich a pronikal do tajů jejich umění. Nakonec se vrátil domů a pokračoval v drezérování koní, nicméně s jeho érou skončila původní etapa drezérského umění.

Syn Františka Robert Štipka st. z předchozí školy získal základy jezdeckého umění jen v raném dětství a více se věnoval artistickým vystoupením. Ke konci první republiky, na počátku druhé světové války přišel R. Štipka st. do cirkusu Henry, který tehdy patřil k největším v Československu. U cirkusu Henry se seznámil s drezérem koní maďarským Židem Adolfem Köneytem, který pocházel ze staré drezérské rodiny. Protože díky svému původu nemohl A. Köneyt veřejně vystupovat, věnoval se tréninku některých svěřenců. S R. Štipkou st. cvičil velmi rád a mimořádně se mu věnoval, protože u něho objevil vrozený talent, dostatečnou disciplínu a navíc ho takový trénink opravdu těšil. Jako šestnáctiletý mladík začal tedy R. Štipka st. pilně cvičit hlavně gymnastiku na cválajícím koni, se svým učitelem připravovali náročné cviky, vymýšleli program, pilovali choreografii. Vždy v zimě připravili nové vystoupení na příští sezónu. V té době se R. Štipka st. u Henryho seznámil se svou nastávající ženou. Po roce 1948 byl největší cirkus v zemi znárodněn, zvířata rozprodána, cirkusové umění a sny se na dost dlouhou dobu rozplynuly.

V padesátých letech vznikl státní podnik Československé cirkusy a varieté. Prvního koně si R. Štipka st. začal připravovat až v šedesátých letech, pocházel z Tlumačova a původně měl přijít do jezdeckého výcviku k p. Šemberovi. Nyní už bude nejlepší předat slovo Robertu Štipkovi ml.: „V zimě roku 1968 objevil otec osm vyřazených pokažených poníků z cirkusu, přes zimu se jim věnoval, napravil je a na jaře příštího roku jsme odjeli na turné do Jugoslávie. Sjeli jsme celou východní Evropu. Pro mne to byla velká škola, na vystoupení mi nechali ušít pěknou uniformu a účastnil jsem se všech vystoupení.“

V roce 1973 hostovali v SSSR a k jejich vystoupení patřil i arabský kůň, který uměl skákat přes švihadlo. Bohužel jim během zájezdu uhynul. Tehdy vystupovali také u Pjatigorsku a na jejich představení se přišel podívat i ředitel tamního hřebčína. Po představení dostali pozvánku ředitele k návštěvě hřebčína: „Mysleli jsme, že nás zve k běžné návštěvě a že si budeme moci koupit náhradního koně za našeho uhynulého arábka. Byli jsme nesmírně překvapení, když jsme si koně vybrali a ředitel nám ho daroval. Nakonec jsme však pro hřebčín za československé cirkusy udělali ještě opravdový obchod a koupili čtyři arabské a čtyři těrské koně.“

O rok později převzal R. Štipka všechny starosti svého otce na svá mladá tehdy „náctiletá“ bedra a během sezóny vystupoval s osmi poníky a velkými koňmi. Na koni tlumačovského chovu Lekovi předváděl již španělskou vysokou školu. Druhá polovina sedmdesátých let a léta osmdesátá patřila velkým turné po celé Evropě – počínaje Polskem, přes Rakousko, Německo, Holandsko, Francii, Norsko, Řecko až na Kypr. V mezičase získal Robert Štipka st. i jako nestraník titul zasloužilého umělce za čtyřicet let u cirkusů, což se v jeho branži podařilo pouze několika málo umělcům.

Na jaře roku 1989 trávil český cirkus počátek sezóny na Kypru. Tou dobou však cirkusy zkrachovaly a nebylo vůbec jednoduché se navrátit zpět do Čech. Po sametové revoluci bylo možné si jednotlivá zvířata odkoupit. R. Štipka ml. pokračuje ve vyprávění: „Počátkem roku 1990 se z Ameriky vrátil můj švagr Jiří Berousek, který je synem toho Berouska, co hrál ve filmu Šest medvědů s Cibulkou. Švagr tehdy otevřel cirkus Centrál později přejmenovaný na Originál cirkus Berousek. Originál proto, že Berousků běhá po světě již celá řada, tak aby v tom byl nějaký pořádek. Spolupracovali jsme spolu více než šest let – měl jsem na starosti drezúru koní a exotů – to jsou i velbloudi, jaci, lamy a zebry. Pak jsem se sestrou, která umí velmi dobře španělsky, odjel do Jerez de la Frontera koupit andaluského hřebce a do Holandska frízského koně.

Od roku 1997 jsem samostaným drezérem, věnuji se přípravě vlastních i cizích koní a připravuji sebe i svého syna Roberta na vystoupení. Pokud je školní rok, tak má syn řadu povinností – v pět ráno trénink v tělocvičně, pak do školy, trénink na koních, vystoupení. Pokud jsou prázdniny, vstává stejně časně, jen má více času na trénink koní.“

První veřejné vystoupení absolvoval čtrnáctiletý Robert právě v letošním roce v Chlumci nad Cidlinou při Slavnostech koní Kinských. Úspěšně zaskakoval za svého otce, který měl zrovna zlomenou ruku a předváděl řadu náročných prvků španělské jezdecké školy.

Tak jako mají herci, malíři či spisovatelé své velké vzory a hvězdy, mají je i cirkusoví umělci. Robert Štipka ml. říká: „Absolutní špičkou ve světě v drezúře zvířat a v první řadě koní je rodina Knie ze Švýcarska. Již po řadu generací jsou nejlepší. Jako desetiletý kluk jsem dělal přehrávky pro Fredy Knie a bylo to jako předvádět Robertu Redfordovi divadelní scénku.“

Fredy Knie ho však pochválil. Co víc si přát? Snad jen to, aby lidé nezapomínali navštěvovat cirkusy, jezdecké dny a slavnosti, aby to nelehké cirkusové umění nebylo odsouzené jen k občasným televizním přenosům. Je krásné, když návštěvníci představení dokáží ocenit stovky a tisíce hodin dřiny dlouhým, upřímným a nadšeným potleskem.

L.G. (1998)

Ohodnoť článek:

1 2 3 4 5

Čím více bodů, tím lepší hodnocení.

Článek hodnotilo 0 čtenářů. Celkový počet bodů: 0.

Linkuj na:

Sdílej článek na Linkuj.cz Sdílej článek na Jagg.cz Sdílej článek na De.licio.us Sdílej článek na Connotea.org Sdílej článek na Facebook.com


Equichannel na Facebooku

Děkujeme
našim
partnerům: