11. konference ČHS - hiporehabilitace jak má být

2. 3. 2016 Tým ČHS Autor fotek: Jaroslava Kubátová

Mendelova univerzita se 19. a 20. února již tradičně stala místem, kde se setkali odborníci na poli hiporehabilitace a souvisejících oborů. Přes 160 účastníků konference ČHS z Čech i ze Slovenska mohlo čerpat poznatky ve dvou dnech plných přednášek, vyměnit si zkušenosti či navázat kontakty při společenském večeru nebo zjistit, k čemu je dobrý etologický výzkum v hiporehabilitaci.

Česká hiporehabilitační společnost slaví letos 25 let od svého vzniku, což už je tak trochu historický milník. O vývoji hiporehabilitace u nás se můžete dočíst v tomto podrobnějším článku.

Konference je v průběhu čtvrt století historie jednou z hlavních aktivit ČHS a vždy odráží momentální stav a úroveň. Nejinak tomu bylo letos.

*Přednášky, bylo jich 19, obsáhly všechna důležitá témata hiporehabilitace:

  • hipoterapie
  • aktivity s využitím koní
  • welfare koní
  • parajezdectví

Hipoterapie a věda

I když nejste zrovna fyzioterapeut nebo klient hipoterapie, je velmi zajímavé proniknout do toho, co kůň svým pohybem s naším tělem dokáže a co dokáže s tělem postiženým např. mozkovou obrnou. Kdo se s hipoterapií setkal, ten ví, ale pro pochopení těchto procesů a hlavně uznání a respektování této metody a pro její další rozvoj je nutné se opřít o vědu. Česká hipoterapie v tomto ohledu nezaostává.

V první přednášce konference nás Mgr. Hana Bednáříková a Prof. RNDr. Miroslav Janura Dr. seznámili s plánovaným výzkumem vlivu hipoterapie na děti s dětskou mozkovou obrnou pomocí akcelerometrie. Výzkum se bude provádět na Katedře přírodních věd v kinantropologii Fakulty tělesné výchovy na Univerzitě Palackého v Olomouci. Kinantropologie neboli věda o pohybu člověka - a analýza pohybu koně a jezdce - má na této katedře své významné místo. Výzkum se bude provádět ve spolupráci se střediskem praktické výuky Ryzáček, z.s.

Také další příspěvek se týkal účinků hipoterapie - tentokrát ne na pohybový aparát, ale na viscerální funkce, tedy funkce vnitřních orgánů. Hiporehabilitace může být možnou volbou u dětí s gastroezofageálním refluxem (zpětný tok žaludečního obsahu do jícnu) nebo obstipacemi (zácpy). Přednáška, v podstatě potvrzující empirické zkušenosti, vychází ze studií s využitím vysokorozlišovací jícnové nanometrie a bichromatické gastroskopie. Přednášeli Mgr. Petr Bitnar, Mgr. Tereza Honců, FN Motol Praha, Caballinus z.s., Praha.

Třetí přednáška z Centra hipoterapie Mirákl, střediska, které dokázalo obstát v akreditaci hipoterapie dětí s DMO u Ministerstva zdravotnictví, seznámila účastníky s případovou studií týkající se vlivu intenzivní hipoterapie na děti s mozkovou obrnou v rané péči Příspěvek Mgr. Kateřiny Čapkové měl shrnout nově vzniklou metodiku Hipoterapie u DMO, kterou MZČR uznalo jako nový fyzioterapeutický přístup.

Jak často s dítětem „na hipošku"?

Také další přednáška o hipoterapii (Mgr. Tereza Honců, Mgr. Petr Bitnar), kterou účastníci vyslechli, potvrzuje význam hipoterapie jako velmi přínosné fyzioterapeutické metody v komplexu rehabilitační péče, a to nejen dětí s diagnózou DMO. Jenže jaká by měla být intenzita jízd, aby došlo k optimální stimulaci neuromotorického systému a současně nedocházelo k vyčerpání jedince? Ukázalo se, že největší přínos vzniká při tzv. intenzivní hipoterapii, což obnáší dvě hipoterapeutické jednotky denně minimálně sedm po sobě následujících dní. Účinek terapie přetrvává i několik dní po skončení pobytu. Stimulace CNS a neuroplasticita tímto aktivovaná se evidentně vyvíjí i několik dalších dnů (týdnů), kdy příslušné oblasti mozku evidentně zakomponovávají získané (naučené informace) do motorických vzorců, což se projevuje změnou motorického a psychomotorického projevu jedince.

Po této náloži sdělení kolem fyzioterapie pomocí koní následovala přednáška Bc. Yvonny Horské ze Zookoutku v Psychiatrické nemocnici v Jihlavě. Zookoutek tam funguje už mnoho let a Yvonna Horská je duší zdejší hiporehabilitace. Tématem její přednášky byly hry s koňmi, jejich rozdělení a využití pomůcek. Hry jsou nedílnou součástí práce s psychiatrickými pacienty a jak Yvonna připomněla - hra obohacuje člověka stejně jako úsměv ve tváři. V Zookoutku v PN Jihlava jsem strávila týden na praxi a musím potvrdit, že i ty zdánlivě jednoduché hry s koňmi mohou mít velký efekt, když instruktor ví, co dělá a kam směřuje. Pak mu logicky přicházejí nápady na pomůcky a inovace. A v Zookoutku je z čeho vybírat.

V dalším vstupu jsme se znovu vrátili k hipoterapii. Při fyzioterapii na koních se využívají různé polohy tak, aby se dosáhlo maximálního účinku. Mgr. Kamila Karásková a Mgr. Hana Mizerová z o.s. Krapet Dynín standardní polohy obohatily o další - a vycházely přitom z pohybového vývoje, ontogeneze, kdy každé fázi ontogeneze odpovídá určitý pohybový vzor. Viděli jsme účinky tohoto přístupu na několika kazuistikách dětí od věku 4 měsíců do 4 let, kdy byly zařazeny některé vyšší pozice z vyšších fází vývoje.

*I v další přednášce se jednalo o hipoterapii, kde bádání zjevně zažívá boom. Tentokrát šlo o vliv hipoterapie na psychické funkce z dlouhodobého hlediska. Příznivý vliv na pozornost, dlouhodobou paměť a krátkodobou paměť u dětí s DMO potvrdila pomocí psychodiagnostických testů studie MUDr. Evy Krejčí z Katedry přírodních věd kinantropologie, FTK, UP Olomouc a Psychiatrické ambulance v Humpolci.

Ježdění handicapovaných

Současnost sportovního ježdění u nás a ve světě nám přiblížila mezinárodní a národní klasifikátorka handicapu, MUDr. Jana Kulichová. Před více než dvaceti lety se seznámila s ježděním handicapovaných na II. Mistrovství světa v Hartbury a jak uvedla, parajezdectví se od té doby posunulo od amatérského nadšení k uznávanému sportovnímu odvětví FEI a do sfér vrcholového sportu. Tam mohou však dospět jen ti, kteří disponují špičkovým zázemím, kvalitními koňmi a penězi. Vznik vrcholového sportu s sebou nese i negativa, protože finanční podpora je logicky zaměřená na špičkové sportovce.

Zajímavou informací je výhled na zpřísnění handicapu z 15% ztráty funkčnosti na 25% a návrat k pouze 4 jezdeckým skupinám. Se stále sofistikovanějšími tréninkovými metodami se bude muset zpřesňovat klasifikace. Otevřenou otázkou zůstává znovuzačlenění mentálně handicapovaných ve spolupráci s INAS (Mezinárodní organizace sportu mentálně postižených). U nás je potěšitelné navázání dobrého vztahu s Českou jezdeckou federací a znovuzačlenění mentálně handicapovaných.

Skutečnost, že paradrezura otevřela dveře dokořán, potvrdila i manažerka drezurní komise Ing. Renata Habásková. Její přednáška se týkala naší nejúspěšnější paradrezurní jezdkyně Anastasji Vištalové, ale současně s tímto výjimečným úspěchem představila nové možnosti pro širší okruh parajezdců. Líbí se mi myšlenka zůstat u společných závodů drezury a paradrezury. Ochotní drezurní jezdci by mohli zapůjčovat koně do paradrezury, zvlášť se to nabízí u skupiny, kde se jezdí jen v kroku. Další krok směrem k otevření základny paradrezurních jezdců je Paradrezurní pohár - Novice" 2016, do kterého může nováček naskočit celkem snadno. Více o Paradrezurním poháru zde.

Kromě těchto věcí kolem závodů v paradrezuře jsme se dozvěděli, jak se tato disciplína hodnotí. U skupin, které jezdí v kroku, jde hlavně o přilnutí a postavení koně. To není vůbec jednoduché, pokud se handicap jezdce týká rukou. Důležité je také najít vhodného koně, protože přirozená chodivost je nutná.

Paradrezura u nás není tak rozšířená, jak by mohla být, chybí kvalitní koně a dostupnost soutěží. Málo se o ní píše (vyjma paralympiády a A. Vištalové), závodů je pro začínající jezdce málo - na rozdíl od parkurů, kde se skáče za každými humny.

Welfare koní

Koním se věnovala tři témata - o endoparazitech koní přednášela prof. Ing. Iva Langrová, CSc. z fakulty agrobiologie, potravinových a přírodních zdrojů České zemědělské univerzity. O optimální výživě koní v hiporehabilitaci hovořil Ing. Jan Novák (Dibaq). Do třetice se koním věnovala Jana Röschel v přednášce o fyzioterapii koní s názvem Křivý kůň, křivý jezdec.

Jak jsme křiví, to jsme si ověřili hned v úvodu. Ve svižném příspěvku se jednalo o problematiku fyziologických a patologických změn páteře a jejich důsledků (např. pro hipoterapii je bezvadná funkce hřbetu podmínkou a kůň s vychýlením křížokyčelního kloubu by neměl být zařazen - na druhou stranu pro klienty mentálně postižené a s dobrou rovnováhou může být využitelný.)

Sociální hiporehabilitace

Mgr. Kateřina Süsserová přestavila projekt Sociální hiporehabilitace, který proběhl v Dětském domově v Potštejně ve spolupráci s Hřebčínem Hradčany. Cílem sociální rehabilitace je maximální socializace jedince. V podstatě jde o změnu vzorců chování pomocí cíleného cvičení s koněm. Projekt tento cíl naplnil.

Od hipoterapie ke sportu

Bc. Monika Šťastná Kohoutová a Ing. Marie Dvořáčková ze sdružení SRAZ Toulcův Dvůr prezentovaly velmi zajímavou kazuistiku klientky, která přechází z hipoterapie k parajezdectví. Je běžné, že mnoho klientů dochází na koně od dětství až do dospělého věku a tato kazuistika ukázala, kam až je možné postupně dojít.

Etologie a hiporehabilitace?

Pavlína Štyndlová a a Ing. Anna Balounová představily svou práci s dětmi v etologickém kroužku „Péče o koně" na Kozodoji. V kroužku jsou integrovány také děti s poruchami učení, autismem, ADHD, ... Obě lektorky se s námi podělily o zkušenosti, které během let nasbíraly v praxi.

Také poslední příspěvek od Mgr. Jindřišky Vladykové a Ing. Markéty Schestauberové (Vladykův dvůr) měl ve svém programu etologii. Z abstraktu práce: Děti mívají zkreslené představy o sociálních a biologických potřebách koní. Proto může docházet k nedorozumění a stejně tak děti často tápou ve složitostech světa dospělých. Skutečný etologický výzkum obnáší několik dnů a nocí ve společnosti kamarádů a koní, dává možnost odkrývat skutečný život koní. Takový výzkum vyžaduje odpovědnost, trpělivost, spolupráci, jistou odolnost pracovat za neobvyklých a ne zcela příjemných podmínek (noc, počasí, venkovní prostředí) a cílevědomost. Na výzkumu se podílelo 55 dětí od 6 do 17 let a 9 dospělých. Objektem etologického pozorování bylo stádo 15 koní v ustálené hierarchii ustájených v režimu 24/7.

Výstupem byl etograf „Koňoden ve 3 minutách" a my jsme sledovali počty koníčků ve sledovaných kategoriích: příjem krmiva, stání, ležení, pohyb a komfortní chování. Účelem těchto zápisků z konference není rozebrat Koňoden dopodrobna, ale asi nepřekvapí (nebo překvapí?), že největší počet koníčků se na etnografu objevoval v každém intervalu pozorování v kategorii stání a „žraní".

PrezentaceCo mělo ještě velký úspěch, byla prezentace výstupu etologického pozorování třemi náctiletými děvčaty, která se ho zúčastnila. Komenský by zaplesal, protože se zcela jasně ukázalo, že škola hrou a prožitek je nejlepší způsob získávání znalostí. Bezprostřednost a barvitost jejich sdělení o nikoliv našprtaném, ale prožitém, byla pro všechny velmi osvěžující a velice inspirující.

Když jsme se s kolegyní před 23 lety zúčastnily II. mezinárodní konference ČHS v roce 1993 v Plzni v ÚSP Zbůch, nadšeně jsme hltaly diskuzní příspěvky a těšily jsme se, jak to všechno uvedeme do praxe. O rok později jsme patřily mezi dvě stovky středisek v republice. Mnohé náročnost praxe v hiporehabilitaci odradila. Dnes je středisek cca 5x méně. Méně je někdy více - aby byla hiporehabilitace, jak má být, což je slogan letošního 25. výročí vzniku ČHS.

A když už jsem u středisek hiporehabilitace, i na toto téma se na 11. konferenci dostalo - základní informace kolem spolků v nové právní úpravě přinesl JUDr. Libor Nedorost, PhD.

A jak hodnotili letošní konferenci ti, kteří na této akci ČHS byli poprvé? Na to jsem se zeptala Ing. Jaroslavy Kubátové, jedné z prvních instruktorek aktivit s využitím koní:

Konference byla úžasná, úžasná, úžasná! Skvělá příprava, organizace, program, občerstvení, náplň přednášek. Sešli se zde kvalitní přednášející, předali nám mnoho cenných informací a zkušeností. Líbila se mi přednáška Jany Röschel o fyzioterapii koní. Všechny diváky dokázala svým projevem vtáhnout do dané problematiky a dokonce jsme si i zacvičili...:-) Člověka to přiměje k tomu, že začne přemýšlet o určitých věcech, které se týkají toho, když sedí a jede na koni, dává mu určité pomůcky (tělem, váhou, ...), zda by to nešlo udělat jinak a lépe, aby koni na hřbetě nevadil, koně nebolela záda. Začne zkrátka přemýšlet, jak být s koněm v co nejlepším vztahu, jak z hlediska psychického, tak i fyzického.

Úžasná přednáška byla také od Moniky Šťastné Kohoutové a Marie Dvořáčkové ze sdružení SRAZ z Toulcova Dvora o tom, co může dokázat člověk, který má nějaký zdravotní handicap.

Celý program byl nabitý kvalitními přednáškami. Seznámila jsem se zde se spoustou nových lidí a našla si zde nové přátele. Už se těším na další konferenci, která se bude konat za 2 roky. Do budoucna by mě potěšilo ještě více informací o paravozatajství. Uvidíme, třeba se na další konferenci za 2 roky někdo touto problematikou bude zabývat...

Podobné články

Po hlubším vhledu do problematiky Hipoterapie ve fyzioterapii a ergoterapii (HTFE) opět zasypávám dotazy paní Bc. Moniku Šťastnou Kohoutovou,…

V úvodním díle seriálu Kůň jako lék jsme si řekli obecně o hiporehabilitaci, zapojení koní do tohoto typu rehabilitace, včetně kritérií výběru. Také…